nejraději bych byla pořád doma a užívala si svých bílých stěn, obrazů na stěně. připadá mi to tak jiné, tak nové. rodičovstvo mi dnes přivezlo z jeseníků starodávnou mapu, takže musím pro rámeček, abych měla další skvost. k mému globusu se to bude krásně hodit. přímo se to bude blízko něho vyjímat. || přesto jsem dnes opustila svoje komnaty a hned v brzkou ranní hodinu - tj. půl sedmé - jsem se vydala na dva kurzy do města pod horami. a tradááá, nikdo na ten první nedorazil, všichni měli dovolenou, jen mi tuhle zprávu nikdo nepředal. a co jako? zaplaceno. druhý kurz přišel tedy o hodinu dříve, k tomu jsem od své nové studentky vyfasovala dvojité espresso a byla jsem hned po ránu šťastný člověk. navíc ta hodina byla vážně super. cesta za psím duem. a pak na tři kurzy do jiné firmy. další káva. a konec pro dnešek.
povedla se mi taková "veselá" věc. dorotka. westík, jemuž táhne na patnáctý rok. naše svéhlavá láska, která je tak trošku autistka, lze-li to u psů vůbec tak nazvat. byla u nás na čtyři dny, zatímco se rodičové jeli rekreovat. nic, absolutně nic jí v naší domácnosti neschází. spí se mnou v posteli, přes den okupuje střídavě postel či sedačku, to u nás psí skvadra zkrátka smí. z neděle na pondělí začala zrychleně dýchat a odkráčela z mé postele do obýváku. pomyslela jsem si něco o tom, že se jde napít a pak se nejspíš usalaší na gauči. doma totiž s našima už cca rok v posteli nespí a samotaří dobrovolně v obýváku. ta dobrá psí duše odešla do obýváku, vlezla na sedačku a pochcala ji. nemůžu to ani napsat nějak slušně, protože tenhle naschvál není milá loužička, to je prostě pochcaná sedačka. ale kdybyste viděli ten její spokojený výraz!!! pak odkráčela do postele, a než jsem tu katastrofu odstranila, vyčistila sedačku, dala prát přehoz, už zase v klídku spala. || noc z pondělí na úterý. tulí se k mně, spíme. v takovém tom polospánku cítím, že se zvedá a odchází. než mi to dojde a vystartuju z postele, skáče ze sedačky, která je jak jinak než pochcaná! a opět ten její spokojený výraz. čistka no. 2. opět než dokončím práci, spí jako dřevo v mé posteli. nejde o to, že by byla nevyvenčená, jsem takový ten poctivý páníček, co chodí několikrát denně, a večer to nechává na pozdní čas, aby psíci přes noc netrpěli a v klídku vydrželi do rána. || noc třetí. uléhám do postele. dorotka v ní už je. rozvalená na polštáři. nechávám ji spát. stejně je hluchá a ani nepostřehne, že ulehávám vedle ní. ona vlastní můj velký polštář. já opatrně pokládám hlavu na ten menší. v noci postřehnu, že usedá na kraj postele a chystá se skočit. opět zrychleně dýchá. vyletím poslepu z ložnice, předběhnu ji, popadnu misku s vodou a říkám si, co když má jen žízeň. postavím před ni misku s vodou na postel. pije. přímo lohní. nedokážu udržet otevřená oka. pije celou dlouhou minutu. usedám rezignovaně na postel a vyčkávám. po minutě uléhá zpět na polštář. zvedám se z postele, zavadím o misku a veškerou vodu si naleju do postele. naše velké prostěradlo bych ráda sundala. ale badboy vedle spokojeně oddechuje a nereaguje na můj hlas ani dotek. a tak sundávám prostěradlo jen z mé části a hrnu ho doprostřed našeho lože. naštěstí matrace nic moc nevsává, takže to ručníkem zlikviduju, pro jistotu pod sebe ještě dvě osušky rozprostřu a pokračuji ve spánku. || dnes je již dorotka zpátky u rodičů.
dnes večer divadelní představení karel kryl - zmrdtvýchvstání zažít. během představení protagonisté mimojiné uvařili guláš. jakože dle receptu marlen krylové. a kromě lahváčů, které v průběhu představení rozdají, po skončení představení nabádají publikum, ba přímo verbují, na pódium pro porci. odolávám. řepové karbanátky k velmi pozdnímu obědu byly dostačující. představení bylo skvělé. zazněly songy karla kryla. byla to i bžunda. považuju za důležité, že se osobnost karla kryla připomíná a jeho skladby hrajou. sama mám doma dvě desky, miluju jeho tvorbu a na chalupě vkládáme s badboyem do gramofonu často právě kryla. nejideálnější je to v podzimním sychravém počasí, kdy pomalu ale jistě končí naše alespoň víkendové bivakování na chalupě, a naše letní sídlo čeká na zazimování. oheň v kamnech, kotlík čaje, a kryl. a netušila jsem, že byl tak malý. malý vzrůstem. nikoliv duchem.
tak jo. jdu si zalézt. dnes si užiju své lože jen pro sebe. můj psí kámoš totiž spí v nohou, ale už není tak otravný jako býval. v momentě, kdy je tu dorotka, a on trošku žárlí, byť ji miluje, se tulí úplně stejně jako ona, aby o nic nepřišel. takže já jsem takový paragraf, který je vděčný alespoň za kousek místa ve své posteli, a každý můj pohyb je "odměněň" boříkovým zavrčením a dorotčiným nespokojeným zavrtěním, pročež si obvykle lehne naštorc, abych mohla lehce spadnout z postele. příště si asi lehnu do pelechu. ten byl kupodivu volný. || téra
Žádné komentáře :
Okomentovat