nepíšu tak často, jak bych ráda. protože bych si chtěla poznamenat všechno, co mě baví, okouzlí, zaujme. ale mám docela rušné pracovní dny. dlouhé a je toho hodně. ale tím se netrápím. to je to, co mám ráda, co mě baví, co si užívám. moje práce. tenhle týden byl takový fofr, že jsem se až téměř sama lekla, že je pátek. minulý týden byl kvůli jednomu dni doma taky fofr. || v sobotu jsme se vydali celé plné auto do pardubic k sestřenici a její rodině. celé to bylo hrozně fajn. jen jsem se nechala rozhodit hloupou situací. kdy jsem si myslela, že bych si mohla v hradci v auparku koupit nemléko. stačilo by mi na to deset, max. patnáct minut, než bych od auta vyběhla do jídelní části, koupila dvě lahve a seběhla dolů. bohužel mum&tony byli zásadně proti. tony argumentoval tím, že jsem otravná, mum tím, že nechce čekat v garážích v autě. ani můj argument o tom, že hned v přízemí je costa coffee, že by mohli tedy těch deset minut počkat tam, nezabral. takže jsme dojeli domů, vyložili jsme doma psího kámoše, sedli jsme s badboyem do auta a jeli zpátky čtyřicet kilometrů, abych si mohla nemléko koupit. když to někomu říkám, koukají na mě jako na blázna. to jako vážně? musím říct, že mě to neskutečně zamrzelo. || v neděli jsme byli u badboyovi mamušky na obědě. bylo to strašně príma. bojovala teď rok s nemocí, a před pár dny jí potvrdili, že je zdravá. || o víkendu jsem dočetla lovce králíků od larse keplera a přesunula se na jih do itálie, abych zjistila, kdo je, či kdo jsou vlastně ty geniální přítelkyně. zašla jsem si s liškou do sekáče, ukořistila kardigen, a tríčo z primarku, které úplně stejné doma už mám, jen přímo z londýnského obchodu. koupila jsem si nové tepláky a mp3 přehrávač, protože jsem se rozhodla vrhnout se na inline brusle, a až si moje tělo zvykne na tenhle príma pohyb, chci se pustit do běhání. před třemi lety jsem tomu věnovala celé léto na chalupě - chodila jsem běhat několikrát týdně. pravdou je, že jsem se na tom skutečně nestala závislou, že jsem to brala jako takové nutné zlo, které na moje tělo skvěle působí. || dnes jsem si jela k sis&tonymu nafasovat pár propriet na výrobu kuše. během čekání na tonyho, mi sis udělala kávu do roztomilého puntíkatého hrnečku. protože jsem úchyl na focení roztomilých hrnečků, ve kterých mám kávu, udělala jsem si fotku, dala ji na instagram. a protože tony je můj stalker, tak mi hned přišla zpráva, ať to odstraním, že jejich domácnost nikde sdílet nebudu. což je pochopitelné. jenže na fotce je jen hrneček vzadu za ním rozmazaný dřez. účelem nebylo fotit cokoliv kolem. jenomže protože on je trošku hysterický, tak mi přišla nejdřív docela asertivní zpráva. poté evidentně vynadal mojí sestře, která mi hned volala. v podstatě jsme se shodly na tom, že o nic nejde, že je to jen puntíkatý hrneček. ale už jsem to v sobě neudržela a řekla jí, co si myslím. miluju ji nade vše, ale on dělá léta uměle vykonstruované problémy. už jsme to řešily se sis několikrát. vždy z toho nakonec vylezlo, že ten problém skutečně vzniknul uměle z jeho strany. téma hrneček z jejich kuchyně na mé fotce bude jistě tématem, který bude řešit dnes s námi v baru, u mých rodičů a všude jinde ještě minimálně týden. ne, nechodím po návštěvách, nefotím jejich interiéry a nesdílím je nikde. vyfotila jsem si hrneček. // za chvíli jdu mezi lidi. bohužel tony přijal všechny mé přátele za své, takže se potkáme. ale co, ráda se uvidím s honzou&macem. a pak půjdu domů. zítra vyrábím kuš, a v neděli mi přijde barvit bárbí modré ombré. a taky tudy projede americký konvoj, tak se asi půjdu podívat. téra