můj pracovní život je tak nepracovní, že mě to všechno volno ani nebaví. teď nechci teda prudit ty, co řádně pracují celé léto s nárokem jen na pár týdnů dovolené. ale já asi nejsem člověk uzpůsobený na nic nedělání. je to příjemné týden. možná dva. ale třetí týden se vám to už zajídá. proto veškeré své kurzy beru i jako určitý druh socializace, kdy mám pocit, že je to téměř jako kdybych chodila s přáteli na kávu. akorát u toho hodně mluvíme anglicky. a to je snad ještě lepší. || v pondělí jsem odučila tři kurzy a bylo třičtvrtě na jedenáct. zamířila jsem do banky vyměnit nějaké kosmetické produkty za peníz. ano, i k tomu banka slouží. ve skutečnosti si jedna má známá vybrala trošku té mé kosmetiky, a veškeré směny, které s její rodinou provádím, chodím řešit do banky, kde pracuje živitel jejich rodiny a zároveň můj dobrý známý. a protože je tahle banka i místem, kde jsem hned po škole rok pracovala a lidi tam jsem si moc oblíbila, nikdy se tam nezdržím jen na pět minut. takže se z toho stala téměř hodina. po obědě jsem si kupodivu nezdřímla, ale přečetla jsem správnou pětku a prázdniny v maringotkách. || celé odpoledne jsem pak zasvětila hledáním batohů. už dlouho přemýšlím o batůžku. takový kompromis mezi městem a přírodou. nerada bych působila jako horal ve městě, či městská čůza v lese. samozřejmě se mi nejvíc líbil kanken. vůbec tenhle brand sleduju na instagramu, a já tam moc firem/značek/obchodů nesleduju. ale zcela upřímně, nechtělo se mi uvolnit tolik peněz za batůžek. cca dva či tři týdny zpět jsme se o batožině bavili na jednom kurzu s jedním z mých studentů. přesně jsem věděla, jaká je idea mého batůžku, ale nikde se nezjevoval. a včera mi v mailboxu přistál od toho studenta link na batoh mých snů. černý. simple. bez pičičandiček. pár kožených detailů. hranáč. a s téměř padesátiprocentní slevou. a tak jsem si ho objednala. nasdílela jsem ho na fb s dotazem, zda bych mohla být téra s batohem.  a jsem většinou najetá na to, že čím méně se něco lidem líbí, tím více se to líbí mně. s čím jsem ovšem nepočítala, byl fakt, že si mě většina dámského osazenstva mého fb spojí s břichem, a začnu dostávat rady ze života matek, jak to je s batohem, dítětem, a poté se z toho stanou komentáře jak jsem se cítila po porodu. huh. jak mi pája pak napsala do messengeru, kupu věcí myslela v legraci, a hrozně jí štval fakt, že v těhotenství se z ní stalo to břicho. tzn. většina lidí už pak nemá jiné téma k hovoru s vámi, kór pokud je ten člověk sám rodič. má pocit, že o nic jiného než o bodré rady zasloužilých rodičů nestojíte. proto jsem byla minulý týden víc než vděčná, když jsem se sešla s aničkou, a většinu času jsme se bavily o wimbledonu, tour de france, sportu obecně, britské královské rodině, cestování, a dětské téma téměř nenaběhlo. je to dáno tím, že dítě nemá. a já musím říct, že se s těmi bezdětnými cítím líp. je pár kamarádek matek, které považuju za normální i poté, co povily čerstvou člověčinu, ale věřte, že jich není zase tolik. 

dnes jsem si přivezla domů na jednu noc svého psího kámoše. prázdninuje na chalupě, a mně doma moc chybí. takže se dnes celé odpoledne mazlíme, tulíme a já mu dopřávám pořádnou dávku podrbáníčka. těším se i, že se mi dnes stočí k nohám a budu vědět, že je svět v rovnováze. zítra ho před mými třemi kurzy odvezu zpátky na chalupu, kde se s ním pak shledám až zase v pátek v podvečer. ve čtvrtek totiž vyrážím do prahy. k chandlerovým. gábor už bude velký roční kluk. tam je právě super to, že ket to mateřství nesemlelo, a proto k nim i během roku nesmírně ráda jezdím. a veze mě tam badboy kamionem! lol. odpoledne se ovšem od mé oblíbené rodinky trhnu, vyzvednu v našem mase moji kamarádku eriku, a vyrážíme na adolfa borna. a do werichovy vily. nejspíš jsem to tu už zmiňovala, ale je to vážně highlight mých posledních dní. a příští pátek či sobota ráno pak do liberce. po sedmi letech. těším se, až se vrátím na místo činu. 

minulou středu měl badboy narozeniny, a zároveň jsme měli společných sedm let. panečku. nijak jsme to neslavili. řekli jsme si, že až se nám to časově sejde, zajdeme si spolu na dobrou večeři. jsem ráda, že ho mám. je to taková moje opora, moje rodina, což se teď ještě víc bábetkem zpečetí, máme nejlepšího psího kámoše, máme svoje doma. a i když si někdy lezeme na nervy a máme jiné zájmy, tak je nejlepší na světě vedle něho usínat a vedle něho se probouzet. 

jo a jestli někdo fandíte na tour de france froomovi, tak mi to ani neříkejte! téra