léto utíká mílovými kroky. a to je dobře. a já nepíšu. téměř dva týdny ticho po pěšině. ale instagramu se nevzdávám. || naposledy jsem psala o radilkách a byla jsem pěkně zlostná. celý ten týden byl takový krušný. ve středu definitivní potvrzení těhotenské cukrovky a studování tabulek se sacharidy, měření glukometrem, sžívání se s touhle "parádou". v pátek cesta na sever. byť to zní jako od čapka, není to tak idylické. moc jsem se těšila, a najednou mě v pátek přepadl takový divný pocit. po poledni jsme vyrazili, v turnově nám kikslo auto. a to byl takový poslední hřebíček do rakve. měla jsem sto chutí otočit se a štrádovat si to směr vlakové nádraží, nasednout na první rychlík a vrátit se domů. všechno dobře dopadlo a za pár hodin už jsem si léčila pocuchané nervy a zrelaxovávala se v malebné vesničce na ještě malebnější zahrádce. ráno jsme s badboyem vyrazili na ještěd, v neděli pak dopoledne projít liberec. po sedmi letech na místě činu. navečer jsme dorazili opět domů, přibalili pár věcí a odjeli na tři noci na chalupu. jelikož mi přišla v úterý ráno zpráva, že firma ruší až do posledního srpnového týdne angličtinu, začala jsem se hrozně litovat. ve středu jsem tam měla ještě zajet odučit pár kurzů, a pak na tři týdny volno. jenže nakonec jsem se rozhodla nerouhat se. takovéhle volné léto už minimálně dalších osmnáct let nezažiju. navíc mi roste břuch, dítě se čím dál víc hýbe, mně se špatně spí. takže co bych si vlastně neudělala prázdniny? jen v pondělí tři kurzy. a občasné další dva v týdnu. a to je veškerá má pracovní aktivita. měla bych se stydět. ale nestydím se, snad jen, že sahám na své úspory a nechávám se slušně živit od badboye. ale na to my nehrajeme, my jsme finančně jednotní už kupu let. a tak si alespoň hodně čtu. sleduju kriminálky. koupu se v bazéně. vážím potraviny. měřím si glykemii. mazlím se se psíky. občas se mnou mávají hormóny, tak si trošku pláču. a jinak je mi fajn.tenhle v pátek měl badboy volno, vyrazili jsme na výlet i se psí smečkou do neratova, nachází se tam překrásný barokní kostel, který má skleněnou střechu. kavárnička, kterou nám doporučovala sis, byla ještě zavřená, ale nebyli jsme tam naposledy. večer pak grilování. a v sobotu jsem se rozhodla, že v neděli budu dělat badboyovi závozníka a vyrazím s ním na cestu náklaďákem. a tak jsem večer navařila vajíčka na tvrdo, před usnutím si četla, odpadla, v pět na první zazvonění budíku vstala, připravila chleby na sváču, to se musí, udělala ze sebe téru, a vyrazili jsme kamsi pod benešov. kombinace dálnice d1 a dítka v mém bříšku způsobila zcela nové pocity. absolutně jsem nebyla pánem svého těla. nejen že jsem vděčná za každou chvíli, kdy se ve mně můj chlapeček nemele, ale jsem také šťastná za každou dvouhodinu, kdy nemusím vyklepávat svůj močový měchýř. ovšem tato kombinace způsobila to, že byl chlapeček vzhůru a z mého močového měchýře se ještě stala trampolína. ale nejeli jsme po d1 tam ani zpět dlouho, takže jsem nakonec nějak přežila. ovšem umím si představit, že se po tomhle tankodromu projíždějí ženy v termínu, které již chtějí rodit. určitě to vydatně pomáhá.

zítra tři kurzy hned po ránu. do konce týdne zbylé dva občasné nemám, takže mi okamžitě pracovní týden zase skončí. pár dní pobudu ve městě. jakože lymfo lékařka, a taky knihovna. a snad konečně úklid špajzky, a nějaké to pracovní chystáníčko se na poslední tři měsíce, než poviju. ve čtvrtek se pak na dalším screeningu uvidím zase se svým chlapečkem.  a pak se cca na deset dní stěhuju opět na chalupu. přijede sestřenice s rodinou, pak téra s mári, a prostě si tak budeme. tak jo. konec hlášení. téra