včera jsme s psím kámošem zalezli do pelechu brzy. padla na mě velká únava. ani bouřka, hromy blesky nás nerušily. badboy přijel kolem jedné, a pak už byl náš svět v rovnováze. ráno jsme spolu posnídali, a on musel jet uklidit ještě po akci z předchozí noci. a já odjela za našima na chalupu. podělit se s nimi o dýni z farmářského trhu a nabaštit se bramboráků z brambor i cuket. ve středu jsem se dozvěděla fakt, že dýně po tepelné úpravě zvedá glykemický index. velmi výrazně. badboy dýni nejí, a já se o ni tedy můžu jen dělit, protože víc než mističku polévky určitě nesmím. na chalupu dorazila i sis&tony. musím říct, že jsem čím dál víc alergická na tonyho rádoby vtipné průpovídky. už jsem se naučila tak nějak vypínat. protože on jede jen na urážkách či rýpavých řečech. asi jsem ho nikdy neslyšela cokoliv pochválit, pouze zkritizovat a zpochybňovat. všechno ví, všechno zná, od všeho má klíče. většinou i náhradní. všechno zhodnotí, všechno zdrbne. protože s mojí sis tady nemají příliš mnoho přátel, převzali ty moje, takže holt ta moudra musím poslouchat častěji. v posledních týdnech jsem se rozhodla se od některých lidí trošku vzdálit. zjišťuju, že mi nevyhovují, a že se nutně nemusím přátelit s každým. v rámci rodiny ovšem musím být slušná. a tak budu. asi by mě nenapadlo kritizovat něčí obydlí. respektuju fakt, jak žijí jiní, někdo ve sterilní moderně, někdo má rád barvy, jiný skandinávii. někdo vkus má. někdo vkus nemá. já bych popsala náš styl žití jako eklektický. míním tím, čím se obklopujeme doma, jak to u nás vypadá. možná o to opatrnější budu dál v tom, koho si domů zvu a koho ne. asi začnu argumentovat stylem málo prostoru, pardon. ne přesně takhle, ale nedávno jsem tohle taky slyšela. || úplně jsem ráda za svého badboye, který nemá tendence rozsévat všechna moudra, mluvit o věcech, kterým nerozumí jen proto, aby mluvil, a přispěl svojí rychle do mlýna. jak jsem ráda, že je jaký je, nebojkotuje kupu věcí, jen aby je bojkotoval. chová se slušně. nemá potřebu ze sebe dělat něco víc. a nemá potřebu vytvářet umělé problémy a sváry. moje sestra musí být totiž svatá žena. jinak to nechápu.

jdu protřídit nějakou angličtinu. toť můj program na dnešní večer. a číst si správnou pětku a zloději, kterou jsem si koupila včera ve výprodeji, abych se navrátila do dětských let k trošce toho dobrodružství, a začala jsem ji číst už ve vaně. no, začala. kus jsem prostě přečetla. || také vymýšlím, co pro sis k narozeninám, abych ji potěšila. || těším se na výlet na stezku v korunách stromů v krkonoších, na kuronské slavnosti, a přemýšlím o špital artu. také na sestřenici s její rodinou, pstruha v polsku, snad minieuroland v klodzku. na čerstvý vřes do kuchyně na parapet. mozaiku za sporák. osb podlahu v chodbě. na všechny ty věci, které mi z internetu dorazí. je toho hodně, na co se těším. a co mě těší. a je toho daleko víc než to, co mě netěší. téra