zlín. badboy tam jezdí téměř každý týden minimálně jednou skládat a nakládat. věděla jsem, že až nebude mít jednou nakládku nikde jinde po cestě, vydám se tam s ním. krásně se to sešlo včera. nemohla jsem vzrušením dospat. v půl čtvrté jsem se vrtěla v posteli. bylo to také hodně tím, že jsem se ze spánku přetočila na bok, vlastně téměř na břicho, a dítě vevnitř začalo silně protestovat různými pohyby, kopanci a tanci. nakonec jsem vstala o půl šesté, udělala si smoothie, badboy jel nakládat, a mně se nechtělo hodinku v autě sedět a čekat, tak jsem procházkou dovedla psího kámoše k našim, kde měl zbytek dne být, a pak se až vydala k fabrice, kde badboy nakládal. v sedm jsem vyrazili, celou cestu propovídali. zastávka pouze na kávu. z mohelnického kopce jsem viděla impozantní věznici mírov. olomouc. přerov. a pak už zlín. při vykládce a nakládce jsem dočetla knihu einstein&einstein. miluju literaturu o silných ženách. a tou bezesporu mileva marićová, později einsteinová, bezpochyby byla! albert einstein byl vůl postrádající jakoukoliv empatii a soucit s jinými. nejradši bych se vrátila do té doby, plivla mu do obličeje a dala mu pěstí. každopádně jsem tu knihu ve zlíně dočetla. pak jsme parkli auto a vyrazili do centra, které bylo hned vedle, dali si oběd, prohlédli architekturu, která je vskutku monstrózní, a jeli zpět. od mohelnického kopce začal kamion stávkovat. resp. jel, asi cosi bylo špatně s motorem. a na rozhraní pardubického a královéhradeckého kraje jsme to zastavili, a badboyova firma vyslala odtahovku. vlezli jsme mezitím do lesa, co kdyby houby. sucho. pak si dali dvoukilometrovou prochajdu na benzínku pro pití. a zase zpět. a další čekání na odtah. odjížděli jsme z tama až za tmy. pán z odtahovky byl fajn, propovídali jsme cestu, dovezl nás do areálu firmy, pro kterou badboy jezdí. tam jsme sedli do našeho auta a jeli domů. po cestě jsem usnula. doma jsem přes sprchu zalezla do postele. spala jsem jako špalek až do rána. prý jsem v noci šla na záchod, ale to nevím, to jsem šla tak, jak už to mám naučené. a ráno se mi stejně vstávat nechtělo, byť má badboy dovolenou a já vůbec nic na práci. ale lednička zela prázdnotou, takže nákup, pak snídaně, pustila jsem se do další knihy deborah rodriguez, na kterou jsem narazila v knihovně náhodou. je to autorka kavárničky v kábulu a návratu do kavárničky v kábulu. jmenuje se kábulská škola krásy. jak jinak než z afghánského prostředí. a to já ráda. || v poledne jsem šla na kávu s mojí sis, a vyvětrala tak alespoň trošku víc svého psího kámoše. teď si vařím tmavou rýži k obědu, protože včera jsem dala svému režimu na prdel. od dvanácti od oběda až do jedenácti večer jsem nic nejedla. po příjezdu domů jsem si dala jedno jablko. napustila jsem si právě vanu, kam si s knížkou zalezu hnedle po obědě. a pak mě čeká dokument ze severní koreji v archivu čt v paprscích slunce, jak jinak než na doporučení skvělé lucie konečné z blogu zasetalucie. 

ve čtvrtek jsem byla s liškou&davidem na kuksu, kde probíhá barokní festival theatrum kuks. byla jsem tam již po několikáté. tentokráte šlo o premiéru němohry v borůvčí. fakt skvostné! veškerá tvorba divadelního spolku geisslers hofcomoedianten je skvělá. nenarazila jsem ještě na kus, který by mě neuchvátil. a to jsem toho viděla vskutku hodně. 

zítra se jdu podívat na fler jarmark v místní knihovně. dělat tam garde mojí sestře. a okouknout výprodej knih. těch není nikdy dost, že jo. téra