pátek 27. října 2017

blbě spím. pan mimiňák je nespokojen s jakoukoliv polohou kromě spaní na zádech, a to mi moc nejde. už mi moc nepomáhá ani spaní na boku, to se mi v břiše rozjede rodeo, a nepomáhá už ani ten podlouhlý kojící polštář, přes který si přehodím nohu. stejně ho evidentně utiskuju. včera mě do toho začal v noci bolet ušní boltec, občas si ho tak divně přeležím, a dnes v noci jsem měla zase těžký žaludek. ještě cca sedm týdnů, to jsou vyhlídky. haha. || poněvadž se mi zdá, že ho mám příliš dole, začalo mi šrotovat hlavou, co když nedostojím svým pracovním závazkům a prostě to do 30. listopadu v práci nedotáhnu do zdárného konce? učím kupu rozumných lidí. ale mnoho z nich je rodiči dětí ve školce, s těmi já se znám maximálně po mailu, a i přes velmi přívětivou měsíční částku, kterou za angličtinu platí, a za fakt, že v listopadu je pět čtvrtků, takže kdyby jeden nebyl, nic divokého by se nestalo, existují i tací, kteří rádi o každé koruně licitují. a tak jsme se včera s paní ředitelkou dohodly, že v půlce listopadu spojím dvě lekce dohromady, a 30. listopadu už budu mít nohy hore a nikam nepojedu. moc mě její přístup a uklidnění pomohlo. učím v té školce sedmý rok. pět let tam byla v čele jedna z nejúžasnějších dam, které znám. vždy jsem u ní měla zastání, neexistovalo, že by rodiče dětí platili pozdě, vždy jim důrazně řekla, k čemu se zavázali. po pěti letech odešla do důchodu. nastalo provizorium, které bylo ovšem také fajn. na postu zástupkyně ředitelky byla moc milá paní učitelka, které jsem učila synka, a veškerá komunikace byla také perfektní. pak už ale bylo vypsáno další výběrové řízení, a nastoupila současná paní ředitelka. rázná, což mi vyhovuje, ale je s ní opět perfektní řeč a neexistuje nějaké crcmání se s placením, nebo snad to, že by děti zlobily. už jednou jsem vyslala jednoho chlapečka ze třídy, protože enormně zlobil, a nikdo proti tomu neřekl ani vorta. výuka ve školkách je specifická, ale hrozně fajn. to jsou kurzy, na které se skutečně chodím odreagovat. 

včera jsem přikoupila další pičičandy do porodní tašky. také jsem si dojela do déemka pro šampon z nové limitky značky balea, šampon se jmenuje toffee love a mám chuť ho sníst. nakoupila jsem si chia kaše, které mojí glykemii neubližují, stejně tak jí nevadí jáhlová kaše. takže jsem se alespoň částečně mohla navrátit k sladkým snídaním. ty mi vážně chybí. nechybí mi fakt, že si nemůžu dát koblihu, ale kaše já ráda. a těším se i na štědroranní snídani v podobě vánočky s domácí marmeládou a kakaem. ale pak mi asi nastane kruté období. pokud jsem si myslela kdysi, že těhotenská cukrovka je nějaké velké omezení, tak mě nenapadlo, že kojení je ještě vyšší liga. těhotenská cukrovka je jen změna životního stylu, nic jiného. takových nových věcí mi přinesla do jídelníčku. a změn. a za to jsem nesmírn ráda.

dnes mě čeká káva s markét, odpoledne pak s liškou. zítra možná po dlouhých týdnech posezení s celou bandou. honzovi a báře se v neděli narodil chlapeček, tak je čas to oslavit. || a také jsem upřímně zvědavá na ocenění na hradě. || povolební diskuse, debaty a spekulace sleduji snad ještě víc než ty předvolební, a jsem zvědavá, co z toho vzejde. téra

Žádné komentáře :