listopad. jak já ho mám ráda. předzvěst vánoc. předloni touhle dobou jsem byla zrovna v londýně. vlastně mám pocit, že jsme ten den s holkama už odlétaly domů. dnes mi míša na fb nasdílela fotku, kde s háňou držíme nějaké alkoholické artefakty. tam jsem vylohnila takových lahví wkd, že bych z toho ještě do dneška měla být modrá. loni touhle dobou zase varšava. byť si myslím, že už jsem možná 1. listopadu byla zpátky doma. za rok snad londýn. s i mým malým princem. letenky si budeme kupovat s holkama někdy v únoru na konec října. buď bude můj chlapeček pohodář a poletí na konci příštího října také, nebo zůstane doma s badboyem. || listopad je pro mě i poslední měsíc, kdy si můžu organizovat život a čas jen dle sebe. samozřejmě s ohledem na bříško, které mi roste a roste. a tak jsem včera nadšeně kývla, když mi volal taťka, zda nechci volný lístek na divadelní představení jonáš a tingl tangl v podání spolku kašpar z divadla v celetné. moc se mi to líbilo. bylo to muzikální, inspirované semaforem a jiřím suchým. šlo nádherně vidět, jak pozitivní vztah má jiří suchý k mluvenému slovu a k českému jazyku vůbec. ty hříčky. ta barvitost. boží. před divadlem jsem byla na mátovém čaji s aničkou, která mi přinesla katalog značky oriflame. dostal sem mi do rukou asi po deseti letech, a pár věcí si plánuji objednat. po divadle další mátový s liškou a davidem. myslím, že badboy má se mnou vskutku bájo život. byla jsem trošku rozčarovaná z toho, že mi anička přečetla smsky z doby před dvěma týdny, kdy jsme si spolu po třech měsících zašly na kávu (přizvala jsem i lišku, ale odmítla), kdy jí večer liška vyčetla, že se mnou chodí na kafe. zmínila i fakt, že takhle to bylo i s markét. byla jsem z toho hrozně přepadlá.... asi takhle:

před téměř čtyřmi lety jsem se na liščiných třicetinách seznámila s markét a moc jsme si sedly. byla to dámská jízda. a my si celý večer spolu fakt povídaly. bydlely jsme paradoxně hned v sousedních domech, ale my se s badboyem akorát stěhovali do nového, a tak jsme kromě jednoho společného psího venčení nestihly s markét nic. pak jsme se zcela náhodou potkaly v ulici, kde bydlím, když mířila ke kadeřnici a domluvily jsme se, že bychom si mohly zajít na kafe. bylo to cca tři měsíce poté, co jsme se viděly poprvé. lidsky jsme si tenkrát hrozně sedly. navíc markét je zrychlená jako já, časově flexibilní. věděla jsem, že když mám chuť na kafe, stačí napsat či brnknout, zda nemá večer čas, a vždy jsme časově okamžitě zaimprovizovaly. nikdy jsem neopomněla napsat i lišce, jednou za čas se přidala, ale jinak se kyselila, že s markét tak často chodíme, a že je to divné, když se známe přes ní. měly jsme se přece dovolit. wtf? většinou s námi liška nešla, protože ač ji mám nesmírně ráda, spontánně se s ní nedá domluvit téměř vůbec, vždy všechno pečlivě plánované na dny či týdny dopředu. občas vyrazily holky samy. ale z lišky vylezlo, že to není ono. a že nemá pocit, že by měla s markét takový vztah, jako mám s markét právě já. přišlo mi to logické. do té doby spolu zašly třikrát do roka na kafe, a jinak se nevídaly. my si s markétou sedly, a tudíž jsme si rády chodily spolu povídat častěji. nikdy mi liška neřekla nic do očí. jen psala vyčítavé zprávy. jednou jsem to nevydržela, vytáhla ji ven na kafe a chtěla vědět, o co jde. prý se bojí, že když se přátelím s markét, budu ji mít o to méně ráda. koukala jsem na ni jako zjara a vysvětlovala, že takhle to prostě nefunguje. že nemám ráda méně lidi v mém životě jen proto, že do něho vstoupili další. říkala, že to ví, chápe, ale že si nemůže pomoct a štve jí to. v podstatě tyhle jejich spory trvaly relativně dlouho, cca do loňského léta. protože mají i obdobný vkus, jedna si něco objednala, druhá pak taky, a okamžitě se za to navzájem pomluvily. pak vyvrcholil spor s pečením cukroví, kdy po prvním roce společného pečení jsme se rozhodly tradici udržet. můj recept na linecké byl schválen oběma, úlky dle markét už liška nechtěla, že nejsou dobré, a vanilkové rohlíčky dle lišky nechtěla markét, že jí také nechutnaly. a pak přišla zpráva od lišky, že ona s námi péct nebude. nenechala si to rozmluvit. vysvětlovala jsem, že je to jen přeci zpříjemnění předvánočního času, že uděláme recepty oba, že mně je to jedno, jestli budu mít rohlíčky z másla nebo hery. ne. loni v září vyrazila markét se svým přítelem, a přizvala lišku a davida na jednu velkou akci. asi to nevyšlo dle jejich představ, resp. v tom, jak to dopadlo, jsem na straně lišky, ale holky se znesvářely definitivně. prostě se přestaly bavit. na jaře - půl roku na to - se domluvily, že si zajdou na kafe a vyříkají si to. nic nepomohlo. dodnes se jen zdraví, ale nekomunikují spolu. já je mám ráda obě, obě jsou mé kamarádky. bavily jsme se s liškou na to téma mnohokrát. vylezlo z ní, že nebyla zvyklá se s markétou tak často vídat, a já s ní začala chodit na kafe tak často, a ona u toho nechtěla chybět, a vlastně jí to nevyhovovalo. vysvětlovala jsem jí, že mám také kamarádky, které párkrát do roka nesmírně ráda vidím a je to super, ale kdybychom se vídaly častěji, nejspíš by to prostě takové nebylo. || loni na liščiných narozeninách (opět dámská jízda) byla anička. znaly jsme se od vidění ze sídliště, kde jsme léta obě bydlely. na oslavě seděla proti mně a začaly jsme si povídat. mně na konci nebylo dobře, a když jsme se loučily, říkala mi, že by někdy ráda zašla na kafe. moje kámoška bárbí se mi pak smála a říkala holka, ty si koleduješ. ty zase jdeš na kafe s liščinou kámoškou? a tak jsme to nechaly vyšumět a půl roku jsem se s aničkou neviděla. resp. vždy jen někde na potkání ve městě. v červenci mi psala, jestli někdy dáme to kafe (půl roku poté, co jsme se poznaly na oslavě). dala jsem vědět lišce samozřejmě, ale dorazila jen ke konci na chvilku. od té doby jsme se s áňou neviděly, jen se potkaly cca před měsícem v divadle, a právě mi říkala, že si dáme někdy to kafe. pak jsme se potkaly na ulici a domluvily se v podstatě ze dne na den. hned jsem to hlásila lišce, že jdeme kafíčkovat, a zda se přidá. nepřidala. a anička pak dostala zprávu jako dostala. včera jsme se sešly na chvilku, protože jsem na fb vystavila status, zda nemám v okruhu svých přátel někoho, kdo by distribuoval oriflame, že bych se po letech ráda podívala do katalogu. a áňa mi napsala, že ona už ho dělá kupu let. takže jsme se před divadlem sešly na hodinku. lišce jsem hned psala, aby věděla. anička vyschýzovaná z minulých zpráv od lišky mi říkala, že jí hned ráno psala, že jdeme na kafe, abych mrkla na oriflame a zda se liška přidá. nepřidala. měla bych tomu dát asi hashtag "takové normální přátelství". si pak připadám jako někdo, kdo odebírá jiným kamarády. no twl. 

čímž jsem odbočila. a už se ani nebudu vracet k původní myšlence. || dnes jsem měla poslední lymfo. sestřička mi říkala, že jí je úplně líto, že po těch měsících přestávám chodit, že se každý týden těšila, až dorazím. že jí dávám príma tipy na knížky. ono to obohacování bylo takové vzájemné. tak zase někdy na jaře či začátkem léta. tenhle týden toho tolik končí. ale nebudu brečet. začíná mi úplně nová životní etapa. těším se moc. téra