přesně měsíc do cíle. resp. do termínu. zajímalo by mě, co znamená sen, kdy se vám narodí dítě, které se přemění v kočku. doufám, že si nemám pořizovat ještě kočku. protože domácnost s psíkem a miminkem, a od února zase prací, to s kočkou dohromady moc nejde. kočky se mi líbí na fotkách, ale v reálu nejsem kočičí žena. jsem taková psí matka. trošku se cizích psů bojím, ale většinu bych jich okamžitě ňuchňala. || včera večer jsem chtěla předejít tomu, že občas zapomenu... no asi takhle... jdete-li do poradny, máte s sebou nosit moč ve skleničce. ranní na lačno. normálka. asi to tak funguje i u jiných lékařů a vyšetření, ale já nikam jinam nikdy moc nechodila. v počátku jiného stavu se mi stalo, že jsem zapomněla, pak jsem se z toho vystresovala a bála se vysokého tlaku. takže jsem si včera přeříkala, jak to musí být, nachystala si skleničku na toaletu a šla se ukolébat ke spánku. v šest ráno jsem šla poslepu na záchod a na skleničku zapomněla. tradááá. takže jsem pak už nezalezla do postele, ale chodila po bytě, abych vzbudila dítě v břiše, a to mi maličko prošláplo močový měchýř, pak jsem vypila konev studené vody s vymačkaným citronem a půl litru čaje. normálně chodím tak dvakrát do hodiny, tentokráte se nedělo nic. hlady jsem už šilhala, ale nemohla jsem si udělat snídani a hodit se do pohody, protože prostě tohle musí být nalačno! no zadařilo se nakonec, že jo. úplně se vidím příští čtvrtek, jak se zase na té míse vzbudím a zakopnu o skleničku na podlaze. a zase budu lemtat litry všeho možného, jen aby se mi měchýř znovu naplnil. || až na tohle malé extempore jsem si libovala, jak jsem si všechno nádherně předpřipravila, žádný stres. jela jsem do knihovny na angličtinu, v dobrém rozmaru jsem před sebe pustila v knihovně hocha, protože já jsem chtěla zjišťovat, zda mají nějaké nové knihy, tak aby nečekal. šel si nechat okopírovat půlku sešitu matematiky. twl. a když jsem předstoupila před studentstvo, uvědomila jsem si, že nemám mobil, že je doma na nabíječce. šlo by to i bez něho. ale měla jsem v něm stáhlou písničku jingle bells, kterou jsem chtěla pouštět dětem ve školce. my už jsme totiž v módu vánoc. || cestou z poradny, kde seznali, že nejsem úplně ok, a potřebuji jakési čípky, aby byl i pan mimino v pořádku, jsem se stavila v albertu pro kus pečiva k obědu do auta. pán, který si nesl vajíčka, mě pustil ve frontě před sebe, protože mám jen jedno pečivo, což je méně než jeho jedna krabička. lol. a pak dodal a taky jste krásně těhotná. jakože chlapi jsou na mě úplně ťuťu ňuňu milí. tohle mi bude asi po porodu chybět. po třech hodinách ve školkách vím, že už fakt potřebuju volno. šla jsem s psím kámošem bivakovat na kávu k taťkovi, což bylo moc fajn. a protože jsem si dnes od jedné známé přivezla úžasnou starou přepravku z roku 1971, kterou jsem chtěla použít na svůj nový noční stolek, těšila jsem se, jak budu zabydlovat. nakonec mi však bylo líto, že tenhle starý skvost bude zastrčen v rohu ložnice, a tak jsem ho převelela do obýváku, kde se z bedýnky stala opět regulérní bedýnka, ve které uchovávám gramofonové desky, větší knižní publikace, a na bedýnce stojí mamčin obraz londýna. tradááá. a teď už skoro spím. jakože vážně. grogy. jdu vyvenčit psího kámoše, vzbudit badboye a nasměrovat ho z gauče na lóže, píchnu inzulin a padnu za vlast. zítra je taky den. téra