středa 15. listopadu 2017

secondhandy.

největší hardcore mi připadá vyřešit vnitřek postýlky. miminka nespí na polštáři. ok. ale sehnat miniaturní prostěradýlka či peřinku, to je docela umění. vím, že většina mimin spí v zavinovačce (ale tuhle informaci vím fakt teprve krátkou dobu!). já to pořád beru podle sebe, že jakmile nemám dva velké polštáře a duchnu, kterou jsem zakrytá až po čupřinu, připadám si nekomfortně. a vzhledem k tomu, že to bude můj syn, mám pocit, že to musí mít od miminka hozené úplně stejně, lol. prošla jsem dnes i jysk a nic. a teď pátrám po netu, a asi bábetka fakt nic moc nepotřebují. takže má malou flísovou deku, kterou jsem mu včera vyprala, protože to je teď všechno moje obsese. cokoliv, co se ho nějak týká, vyprat. a odstříhat z toho všechno, co by ho mohlo tlačit. jsem debil, no. lol. ale beru to dle sebe. a také si říkám, že on bude fakt miminečko, a ty jsou na všechno ještě citlivější než já. || asi musím působit hrozně militantně, ale vím přesně na co jsem alergická. často na mě vyskakují na fb takové ty fotky stylizovaných téměř nahatých miminek s mašlí na hlavě. má to být roztomilé. a rodiče nad tím ochají a achají. ale mně je těch dětí tak líto. takové cvičené opičky hned od narození. jednou jsem se pod fotkou, která na mě vyskočila, zeptala, zda se to dítě cítí dobře. nic víc, nic míň. odpověď od fotografky byla taková, že kritizuji její práci a rovnou mě zablokovala. přitom já se jen zeptala. tak asi je to moc příjemné. ale proti gustu. // ráno jsem se dnes přinutila vstát po osmé, ačkoliv jsem si připadala jako mrtvolka. jenže to volné dopoledne a popoledne, kdy jsem nemusela nic, jsem nechtěla jen tak prospat, a tak jsem se přemohla, nasnídala se, vyvenčila svého psího kámoše, zkulturnila se a vydala se na procházku zase do bazaru. a nekoupila si vůbec nic. pár věcí mi sice padlo do oka, ale neseznala jsem, že je nutně potřebuju. pamatuju si, kdy jsem v hrabáku nakupovala hodně a ráda. stále tam nakupuju ráda, ale mám asi jiné požadavky...

... co si tam nikdy nekoupím, jsou produkty řetězců typu newyorker, kik, ale třeba i lídl. nějak nevidím smysl dávat o třicet korun méně za věci, které bych teoreticky mohla mít z těch obchodů nové. říkám teoreticky, protože ani v praxi tam nerada kupuju oblečení. vím, že o kvalitě lídlu se píší litanie, ale mě zatím nic nijak extra nenadchlo. nejsem v sekáči odvařená ani z produktů dalších řetězců jako je vero moda, h&m, c&a. tam už je rozdíl v ceně nové věci a nošené značnější, ale kvalita ušití, viditelné onošení, případné žmolkovatění mě nepřesvědčí. naučila jsem se řídit pravidly, která pouští do světa ti sekáčově zdatnější a zkušenější než jsem já. a to já v nich nakupuju léta. věci si osahat, prozkoumat materiál, značku, omrknout, zda to nemá nějaké vady, a pak teprve přemýšlet. musím říct, že velmi často používám google přímo na místě činu. zrovna v neděli jsem objevila na štenglu velmi zajímavé sáčko. úplně mimo můj záběr vkusu. ale na omak úžasné, od pohledu bylo jasné, že jde o kvalitní kousek. vyrobeno v anglii. hodila jsem značku do googlu, byla to nějaká britská návrhářka. bylo mi líto, že lidi jdou po drekách, a něco takového tam nechají. ale jen jsem sako vrátila na štengl, přiklusala paní, vzala ho do ruky, já ji seznámila s výsledky mého gůgl bádání, a paní si ho odnesla. win. mám z tohoto bazaru kabát s 80% podílem vlny. měla jsem koženou, skutečně koženou bundu. až zub času a onošenost se na ni promítla tak, že jsem ji zrovna včera po pěti letech vyhodila. mám ze sekáče kožíšek, který je opravdu teplý. háemkový kabát, který však vyšel asi na sedmdesát korun, je elegantnější, a já se v něm cítím báječně. měla jsem i dva kašmírové svetříky. jakože fakt kašmírové. ale oba mi ve finále nějak nesedly barvou, tak jsem je časem poslala dál. mám už léta z hrabáku lakovanou růžovou hranatou kabelušku vyrobenou v 50. letech někde v itálii, tenkrát jsme s paní prodavačkou taktéž dohledávaly přes internet. stála mě dvacku. a byť to nemusí být barevně něčí gusto, já ji ráda nosím večer do baru, do společnosti, ale klidně i do divadla. k mým celočerným outfitům je parádní. dokonce se jednou natolik zamlouvala známé mojí mamky, že s ní šla i na svatbu. mojí skříní prošla kupa svetrů, kardiganů, košil, tunik, triček. vše ze sekáče. ale postupem času, kdy mě nějak unavovalo, že mám hordu oblečení a stejně řeším neustále problém toho, že nemám co na sebe, jsem se rozhodla i tohle vytřídit. řekla bych, že teď se můj šatník sestává férově půl na půl z věcí ze sekáče a klasických obchodů. nemám ze sekáče žádné kalhoty, aktuálně ani sukně či šaty. pár cardiganů, košil/tunik a triček. o tríčách tam velmi přemýšlím. přeci jen, moje basic trička, která nosím, většinou kupuju klasicky v řetězcích, protože nestojí svět, a nechce se mi platit znovu jen o pár korun méně za obnošený kousek. ale občas narazím na něco, co mi kvalitou, střihem a materiálem nesmírně vyhovuje, a pak mi to říká pane a odchází to se mnou domů. 

rozhodně se second-handů neštítím a nepohrdám jimi. jinak bych tam nenakupovala. nechodím je vymetat každý týden. chodím do jednoho s názvem marwill, který k nám přijíždí cca jednou za měsíc do obrovské haly, a bivakuje tu pět dní. první tři dny má nové zboží, které se doplňuje, čtvrtý den 30% slevy na všechno, pátý den pak všechno za desetikorunu. nechodím tam každý měsíc, když k nám dorazí, ale pak jsou zase měsíce, kdy si tam zajdu. u nás, ač jsme okresní město, není výběr, kam zajít na klasický nákup garderoby. takko mi připadá jako předražená ne zrovna kvalitní hrabárna. kik vůbec neberu vážně, co se týká oblečení. pepco pro mě teda také není ekvivalentem nákupů oblečení. tam si chodím kupovat punčochy, silonky a jednobarevné nízké ponožky. a pak kupa vietnamských obchodů a pár no name obchodů na hlavní třídě. tradááá. a když jednou za čas vyrazíme do krajského města či do prahy nebo ciziny, buď nemám zrovna nakupovací slinu nebo nemám nic, co bych nějak aktuálně potřebovala. to je taky to. bezhlavě nenakupuji. často mě to vůbec neláká. 

jak to máte se seconhandy vy? hot or not? téra

4 komentáře :

Lífi řekl(a)...

Na začátek jsem chtěla vyjádřit radost nad konceptem vašeho blogu, psaní, života. Jak do všeho jdete tak nějak po hlavě a přitom rozvážně, žádné velké drama a přitom nenudnost. S nákupy z druhé ruky to mám stejně, vybírám hlavně vlnu, kašmír a 100 % bavlnu, nejlépe věci původem z Anglie. Mám jedno tílko za 50 korun od kreslířky z Japonska. Do obchodních domů chodím jen pro boty, kalhoty a spodní oblečení. Na druhou stranu v Praze bohužel není v secondhandech zas takový výběr, to třeba Příbram byla na tohle skvělá. Největším plusem je pro mě v tomhle tématu ekologičnost, nekupovat podle trendů sezony, ale méně, kvalitně a recyklovat.

Přeji hezký den a hodně štěstí vám i synovi!
Linda K.

p. řekl(a)...

ja miluju secondhandy, nekdy tam clovek fakt najde poklad :)

jinak obleceni ani moc nenakupuju, jednou za rok cerny dziny, ptz se mi prodrou mezi stehnama a doplnuju ponozky a silonky, predstava, ze bych jela treba do Palladia a tam travila pul dne v obchodech, mne nejak nenaplnuje (kdyz nad tim tak premyslim, tak do Palladia jezdim jen do Lushe :))

téra řekl(a)...

Dekuji za nesmirne mily komentar, ktery me moc potesil.Protoze moc nekalkuluju se ctenari, vedu si to tu leta jako takovy osekany denik, ale je hrozna uleva si psat po svem ☺ Jsem rada, ze nekdo premysli v sekacich podobne jako ja ☺ Preji prima prodlouzeny vikend! Terka

téra řekl(a)...

Peto, taky vetsinou nakupuju kalhoty az v momente rozpadu ☺ Ja jsem typ konzumenta, co chodi do obchodu, bud se mi tam na prvni dobrou neco libi, anebo ne, tak jdu.Vetsinou to ani nezkousim ☺ Byvam v nakupnich centrech hrozne protivna, proto preferuju sekace 😁