strašně, ale fakt strašně mě pálí žáha. v životě jsem to neznala, a teď posledních pár týdnů téměř každovečerní rutina. ale prý to znamená, mi bylo už dvakrát řečeno, že dítě bude vlasaté. jupíííí. to budu čučet, až mi z lůna vyleze plešoun. lol. ještě jsem sem chtěla napsat (ale je to zase trapná předmateřská stížnost), jak mám dilema. všude na instagramu na mě vyskakovala hnízda. letos či počátkem dalšího roku se kolem mě chystá/chystalo tolik porodů, a tahle hnízda mi z fotek učarovala. když na vás vyskakují téměř denně, pojmete brzy podezření, že to je něco, bez čeho vlastně nemůžete mít ani dítě. ale designově a vizuálně je to většinou pastva pro oči. a o to jde. poptala jsem se na svém fb, jestli a jaké zkušenosti s tím moje kámošky-matky mají. zase jsem se dozvěděla věcí, které jsem ani nechtěla, od toho, že určitě ne a že si mám pořídit nějakou péřovou zavinovačku. pak že jen zavinovačky. pak že některé děti zavinovačky nechtějí. pak asi třikrát tip na militantní autorku, která se živí tím, že děsí matky-prvorodičky, prý si ji mám přečíst. jako kdybych já někdy četla jinou odbornou literaturu než tu týkající se literárních statí, teorie jazyka a a různé mluvnice. prostě si myslím, že všechno je dost instinktivní. nejvíc mě dojímaly ovšem komentáře, že je to zbytečnost. já jsem zdatný minimalista. moje šatní skříň skýtá vskutku pár věcí, botník není nikterak široký. kosmetický arzenál jsem zminimalizovala. věci spotřebovávám víc než nakupuju. a já si od holek-matek, které určitě nežijí až takhle prostě jako já vyslechnu, že jde o zbytečnost. já už fakt budu žít asi jen o vodě a vzduchu. říkám si, že by někdo měl občas nahlédnout k sobě do skříně a botníku, probrat, kolik věcí vskutku potřebuje a pak radit. stejně se vždycky pak tak naseru, když dostávám tyhle rady. navíc mám pocit, že některým fakt i hráblo. že všechno, co není podložené literaturou, je určitě nějak špatně. že nemám-li kočárky za x tisíc, jsem outsider, resp. podivná matka. co se týká šátků, dostávám tolik nevyžádaných poznámek. rozhodně nejsem žádná alternativní duhová holka, ale asi nejsem i někdo, kdo chce mít pro dítě úplně všechno. občas trošku tápu, naučím se a poznám za pochodu. || dnes nejspíš moje pochybnosti o hnízdě zviklala možnost druhého košíku, krásně hlubokého, který budu mít v obýváku a přes den tam budu bobánka spíše mít. a když mu budu chtít udělat pořádný mantinel, uděláme si spolu válení na gauči, a já mu udělám hezké hrazení z kojícího polštáře. taky možnost, že jo.

po čtyřech dnešních hodinách jsem úplně zmordovaná. a to byly všechny fakt pohodové. teď jsem si napustila vanu, mám půjčenou novou knížku, jejíž název úspěšně nevím, leží mi támhle na komodě a mně se nechce zbytečně zvedat. popadnu ji až cestou do koupelny. ale je zasazená do londýna, a je to oddechovka. těším se na ni. mám pocit, že poslední dobou sahám po takové náročnější literatuře, a moje mysl je na to ne vždy připravená. zítra se těším na dopolední zevlink, protože učím akorát tři kurzy až po druhé hodině. asi budu ještě koukat na internetu po pár vánočních dárcích. ale vesměs mám asi fakt pokoupeno. už by mohly prodávat stromečky, jmelí, chtěla bych cítit vánoce všude kolem. ale musím na to pomalu a opatrně. zatím jen horký mátový čaj, perníková svíčka, a ještě trocha práce, a pak už to postupně bude všechno směřovat k těm nádherným svátkům. téra