včera mi moje tělo regulérně vypovědělo službu. zase mě v podvečer chytaly saze, badboy pořád pryč, řešil notebook u tonyho. a já už jak struna napnutá, že jsem pořád sama a nějak mi není hej. říkala jsem si, že v sobotu ráno jede na votoč skládat do brna, pak jedeme po obědě na oslavu šedesátin jeho taťky, on tam má pouštět hudbu, takže já vím, že pojedu domů kolem osmé deváté, víc nevydržím, on dorazí někdy v noci. a v neděli hlídáme psí duo a chceme jít na miladu do kina. a napadlo mě, že zase jako na potvoru bude někdo potřebovat s něčím pomoct a on nebude mít to srdce odmítnout, takže zase budu sama. psal, že stopro ne. ale nijak mě to neuklidnilo. napustila jsem si vanu, a protože byla echt horká, čekala jsem, až trošku vystydne, všude zhasla, zapálila si svíčku, lehla si v ložnici na postel, a když jsem se po deseti minutách chtěla zvednout, prostě to nešlo. hrozná bolest zad, třísel, stydké kosti. ani nohy jsem nebyla schopná zvednout, pořádně s nimi pohnout. začaly mi téct slzy, nechtěla jsem volat badboyovi, aby si nemyslel, že ho chci vylákat domů, nechtěla jsem volat ani mamce a taťkovi, abych je nevyděsila, ale cítila jsem naprostou zoufalost, protože mi prostě nešlo vůbec nic. naštěstí cca po půl hodině zachrastily klíče v zámku a badboy byl doma. upřímně se zděsil, zvednul mě, pomohl mi dopravit se do koupelny, svléknul mě, umyl mi vlasy, a po vaně se mi ulevilo. ale i tak nic moc. vím, že všechno tohle k závěru těhotenství asi patří. ale jako fakt v téhle míře? asi to budu muset celé řešit s doktorem. zatím mi vždy řekl, že to patří k tomu stavu. já vím, ale tohle už je nějak moc. 

dnes ráno jsem sjela do lídlu pro pár věcí, v papírnictví ukořistila černou fixku na textil, protože se mi od sava na šatech udělal malý flíček, který měl vínovou barvu. a teď čekám, až dorazí na dopolední kafíčko a čaj míša. nesmírně se na ni těším. na vejšce jsme se spolu hodně míjely. znaly se z pár předmětů, a občas spolu jely kus cesty domů vlakem. pak jsme se jednou potkaly na vánoční výstavě ve městě, domluvily si kafe, a od té doby se vskutku intenzivně přátelíme. a jsem za to neskutečně ráda!!! || pálím si tu dženký čendl vosk, jak tomu říkáme s bárbí, a přemýšlím, že si koupím jednu jejich vánoční votivku. teď jsem úplně ve svíčkách, jak je už celé listopadové. lol. hezkou sobotu. téra