středa 6. prosince 2017

dva dny psací pauza. stále 2v1. pondělí jsem střídavě prospala a pročetla. dvě bohulibé činnosti, které mi sice dodaly energii, ale připadala jsem si, že jsem si ten den nijak zvlášť neužila. v úterý jsem vyrazila hned na devátou do knihovny, kde jsem působila jako dohled u prodejní výstavy. bylo to ve studovně, nádherný výhled na hlavní třídu, sněhové vločky ve vzduchu. zašel mě navštívit taťka, pak mamka, liška, asi patnáctkrát paní ředitelka ivana, protože na konci přiznala, že se bála, abych neporodila. četla jsem si mistra a markétku, úspěšně jsem tam pak tu knížku zapomněla, takže teď ji má doma mamka, která ji tam uzmula. prohlídla jsem si čtyři nové knihy, žádnou si nakonec nezapůjčila. a protože jsem měla opět nějaké zažívací potíže, tak jsem se nemohla odhodlat k tomu, abych vyrazila domů, a tak když mě přišla vystřídat definitivně mamka, ještě jsem tam nějaký čas setrvala. badboyovi se včera dařilo. cestou do zlína se mu něco na náklaďáku rozbilo, takže čekal nejdřív na servis, pak na odtahovku, aby nakonec usoudili, že do cílové destinace dojede, ale vrátí se domů třeba v jedenáct večer. trošku jsem si zoufala, jak mi nebylo dobře. protože od sedmi šli naši do divadla, což je moje pojistka, kdyby nebyl badboy doma. přeci jen rodiče bydlí asi dvě stě metrů ode mě. ale byla jsem domluvená se sestrou, kdyby něco. a volal mi i badboyův taťka, že je na telefonu a do deseti minut u mě, kdyby něco. doma véča, vana a klídek, a hrozně se mi ulevilo. přestalo mi být těžko, špatně, přestala jsem lítat na záchod, ustalo tvrdnutí břicha. a tak jsem si rozsvítila vánoční stromeček a přečetla knížku lenky reinerové praha bláznivá. mám ji doma už několik let. před pár týdny jsem po ní sáhla, a byť mě začátek vážně nadchnul, asi to v ten moment přebila jiná kniha, a já ji tak odložila. a včera jsem si těch cca sto stránek dočetla, a tak moc se mi to líbilo, že si půjčím od rodičů kavárna nad prahou. trošku jsem po dočtení zápolila s faktem, kam si tuhle knihu zapsat. lenka reinerová byla pražská němka. stejně jako třeba egon ervín kisch nebo franz kafka. už jen to, že jsem tu knihu nečetla v originále, tedy v němčině, ve které ji reinerová napsala, ale četla jsem překlad nějaké dámy. nakonec jsem se ovšem rozhodla ji zařadit do seznamu přečtené české literatury. a sáhla jsem pak po knížce roberta fulghuma ach jo. nikdy jsem od něho nic nečetla. delikátní informace, co? proto jsem si v listopadu netroufla jít ani na jeho listování, v rámci kterého dorazil do našeho města, protože jsem nechtěla působit jako pozér. a teď jsem po něm teprve ve své knihovně sáhla a pouštím se do čtení. || dnes jsem spala dlouho. ok. ráno jsem šla teda venčit psího kámoše. ale badboy dnes nemusel vstávat nekřesťansky brzy, tak jsem se k němu přitulila. resp. v šest jel složit do jedné fabriky, v sedm byl zpět, zalezl do pelechu, usnul a až telefon před desátou ho vzbudil, že má cestu do prahy. já se pak vydala za sestrou do knihovny. dnes byla tím dohledem u výstavy ona. z tama jsem zamířila za markét do kavárny, neboť měla polední pauzu a chtěla popovídat, a pak zpátky do knihovny. a přes lídl domů. budu si číst. možná dorazí liška na zázvorový čaj. a jinak nevím. ty dny jsou takové dlouhé. zítra monitor a kontrola ozvů. tak budu moudřejší. téra

Žádné komentáře :