dnes je to datum, kdy by byl úplný hřích si "neblognout". náš silvestr byl poklidný. ani jsem se nedočkala půlnoci. o půl dvanácté jsme s mimiňákem oba odpadli. petardy a jakési ohňostroje pak děsily o půlnoci našeho psího kámoše, tak ho prý badboy uklidňoval na své půlce postele. věděli jsme dávno, že pro nás je silvestr letos pasé. a vzhledem k mé nechuti ho v posledních letech slavit, mi to přišlo k chuti. loni jsem se na hory vydala až v den silvestra, badboy tam už bivakoval s mojí sis a tonym o den dřív, a já si užívala doma svíčky, knížku a film, a byla jsem ochotná tak strávit i poslední večer v roce. ale tenkrát mi badboy řekl, že nám ještě není šedesát a máme na domácí silvestry čas, a bůhví, jak to bude za rok. jako by věděl. včera jsme nakonec doma nezůstali. pobalili jsme sebe, pár věcí a našeho luku, a vyrazili jsme do jedné vísky kousek od nás slavit k pavlovi. bylo nás sedm plus luka. a my zase o půl desáté jeli domů, abychom luku vykoupali, nakrmili a uložili. jsem taková limitovaná v tom, co jíst. tuhle jsem vypila sklenici pomerančového džusu a luka se celý osypal. ségra mi udělala jablečný fresh, který si ředím vodou a lukovi evidentně nevadí.

rok 2018. ačkoliv je našemu chlapečkovi jen jedenáct dní, už dnes můžu říct, že jsem rodila v loni, což mě vždycky rozesměje. rok 2017 byl tudíž nejzásadnější v mém životě. přišla jsem do jiného stavu, prožila skvělé těhotenství a porodila nejroztomilejšího kluka. přečetla 74 knih. navštívila pouze drážďany. a všechna ostatní má shrnutí jsou v nedávném postu bilance. 

v roce 2018 se z mého chlapíka stane čtenář, protože se zapojíme v knihovně do takového projektu, kdy se čte mini dětem. koupím nám letenky do londýna na podzim a uvidím, jaký bude luka průběhem času chlapík, aby případně letěl, nebo zůstal s badboyem doma. a jinak žádné velké cestovní plány nemám. ráda bych letos navštívila vídeň a konečně krakow, což se s mini hříbkem dá. polehoučku začnu pracovat od příštího měsíce, až mi skončí šestinedělí, ale už teď vím, že to nebudu přehánět. chci si ten čas s lukou maximálně užívat. pořád mi občas totiž nedochází, že ten hodný kluk si vybral za mámu právě mě, že mi ho nikdo nevezme, a že to jeho tulení ke mně v noci je určený opravdu jen mně. pořád se vzájemně očmucháváme, a já mám chvíle, kdy bych ho umazlila. nezapomínám ani na svého psího kámoše, který je ovšem teď více nakloněný badboyovi, mě nejspíš považuje za zrádce, ačkoliv ho chodím mazlit, co to jde. ale on moc nechce. od zítřka jde badboy do práce, tak doufám, že my tři si na sebe krásně doma zvykneme. těším se na to. téra