rozkoukala jsem film dluh, který by si zasloužil, abych u něho seděla jako přikovaná a ani nedutala. místo toho ho neustále pauzuju a odbíhám kojit. můj malý karbanátek totiž docela tvrdě během jídla usíná, já ho nechám chvíli jen tak v klidu na mně ležet, pak ho přenesu do postele, a za chvíli už slyším vrtění se a kňournutí, tak běžím zase krmit. a rozhodnutí, že film dokoukám zítra, je asi nejrozumnější. || v sobotu večerní návštěva sis&tonyho. v neděli oběd u badboyovy mum. předtím jsem si ovšem odskočila do bazaru. zase na pár dní dorazil. fuchsiový kabátek, 70% vlna, 20% kašmír, 10% polycosi. stodvacetšestkorundeal. jako fakt deal. nebo se taky říká win. třikrá win. a padne mi jako ulitý. pak jsem tam stála, v každé ruce jedno ramínko a na každém oversized košile. jedna bílá se svislým proužkem. druhá károvaná, v takové zajímavé zeleno/petrolejově/černé kombinaci. nechtěla jsem si brát obě. nepotřebuju svůj úzký šatník markantně rozšiřovat jen proto, že je něco levné. ale dlouho jsem se nemohla rozhodnout. nakonec šlo domů káro. do šířky moc oversized nakonec. a vůbec jsem se doma nedokázala ztotožnit s tou barvou. věděla jsem najednou, že je to tak na jedno nošení a pak to zase bude viset ve skříni. tak jsem ji šla hned v pondělí vrátit. jsem na honu na košili. dlouhou ke kolenům. bílou či černou. takový ten typ, jako se prodává v obchodě cos, až na ten rozdíl, že za to nechci dát majlant. ačkoliv jsem si už několikrát říkala, že než neustále hledat po sekáčích, jestli by nebylo lepší nakonec zainvestovat. asi bylo. jenže. jenže já v pondělí tu košili snů objevila na štenglu v sekáči. v černé barvě. za necelých sedmdesát korun. k legínám. k džínám. buď jen tak. nebo s úzkým pásečkem. dnes jsem v ní vyrazila do hk, cítila jsem se báječně. || jo, dnes cesta do krajského města. náš malý karbanáteček se narodil s takovým výrůstkem na oušku. prý kosmetická záležitost, se kterou se rodí více dětí a v prvním roce života se jim to odstraňuje. karbanátkova paní doktorka nám řekla, že v narkóze, a dělá se to nejblíže v hk. dostala jsem poukaz na vyšetření a dnes jsme tam s karbanátečkem jeli. do telefonu mi řekli, že se to dělá v celkové narkóze a je nutná hospitalizace. dnes ovšem jen konzultace. paní doktorka rozhodla, že to není nic, co by bylo nutné odstranit hned a navrhla, že počkáme, až mu bude půl roku. pak se to sice dělá i tak pod celkovou narkózou, ale pouze ambulantně. a tak je objednán na zákrok na konec června. || badboyova mum si vyřizovala své doktory, tak jsme jeli zatím do futura na oběd a na starbucksovou kávičku. vlezla jsem do reserved, kde se mi líbily snad jen kabelky tentokráte, a do lindexu, kde měli šíleně moc božího oblečení pro dítka. kdyby luka neměl šatník vybavený téměř jako paris hilton, tak bych se tam asi zbláznila a nakupovala. takhle jsem jen okukovala. včera jsem totiž dostala tašku dalšího oblečení od badboyovy sestry, která má syna jen o tři měsíce staršího než je náš luka, a přinesla mi ty minivěci. náš karbanátek se za poslední tři dny ovšem dost vytáhnul, vyrostl ze svých prvních kalhot a i s dalšími je to napováženou. navíc mu trošku vypadaly jeho první vlasy. je to takový náš starý pán. haha. || už zase trošku kňourá, letím mu přistavit mléčný bar. anebo ho ošálím dudlíkem. téra