dnes mi dorazí bárbí. asi si bude hrát i na kadeřnici a zkrátí a prostříhá mi vlasy. tak sakra trošku reprezent musím být, když jsem ta pracující matka, že jo. měla jsem teď dva dny pracovního klidu. to zní. ale aby se neřeklo, v pondělí jsem vzala luku do šátku a vyrazili jsme na angličtinu nad kávou. to jsou skvěle vydělané peníze. popíjíte kávu v kavárně a s nesmírně milými třemi dámami si vykládáte anglicky o tom, jaký byl víkend, co se plánuje na léto a kolikrát denně pijí kávu. občas vysvětlíte něco gramatického (což ale zase tak není potřeba, protože ony dochází ještě na gramatické lekce k mojí kamarádce). tohle jsou takové lekce za odměnu. ale abych si nevymýšlela. všechny moje hodiny jsou za odměnu. dnes odpoledne jdu do školky. jedenáct roztomilých koťátek, které mám nesmírně ráda, těším se na ně a ony na mě. a v pozdnějším odpoledni mám dnes hodinu s jednou mojí dávnou klientkou. myslím, že ke mně začala chodit na hodiny v roce 2012 v létě, kdy už za sebou nějaký ten začátek měla, ale daly jsme to znovu. od té doby začínáme od začátku pravidelně. ona je velmi pracovně vytížená, takže vždy máme relativně pravidelně pár měsíců naše anglické schůzky jednou týdně, a poté se dostane do obrovského pracovního tempa, pár měsíců angličtinu nemáme, jen mi hlásí přes fb úspěchy, kdy něco řekla anglicky, a pak po pár měsících zase začínáme skoro od začátku. lol. || včera jsem viděla moc zajímavý film. opět jsem na něj narazila v kulturním okénku kočkandy. kdybych nebyla líná, tak dávám i odkazy na ty, kteří mě občas inspirují. ale když dáte do vyhledávače kočkandy, vyskočí na vás její blog, je to takový lifestyle, kosmetika, výlety, oblečení a pravidelná kulturní okénka. celkově má andy podobný vkus na (černou) módu a  má ráda i stejné kosmetické značky. a v jejím kulturním okénku si POKAŽDÉ vyberu nějaký skvělý film. tentokráte jsem si vybrala film newness. aplikace typu tinder a dva mladí lidé, kteří hledají každý (asi) něco jiného. mě ta hlavní hrdinka byla sympatická jen ze začátku. to mi přišla i krásná. pak mi začala lézt na nervy a ve finále mi přišlo, že má předkus (to už mě teda štvala maximálně, lol). || dočetla jsem doupě od jakuby katalpy. nesmírně čtivý román. všechny postavy mě nějakým způsobem dráždily. a paní květa, to byl pořádný bizár. rozhodně si od této autorky přečtu ještě nějakou knihu. z knihovny jsem si přinesla není zač od daniela glattauera. na přelomu listopadu a prosince jsem od něho přečetla dva romány psané e-mailovou formou dobrý proti severáku a každá sedmá vlna. přečetla jsem to jedním dechem, byla jsem naprosto nadšená, a byť není zač bude něco úplně jiného, myslím, že styl glattauera mě bude bavit vždy. || připadám si trošku jako důchodce. ale ženy na mateřské a důchodci to je téměř jedna a ta samá skupina. všichni jsme doma. a všem stát dá pár korun. takže ve středu ráno cestou do kuchyně vyberu schránku, třesu se už na letáky. a při snídani prohlížím a vybírám. hele, ještě nekroužkuju. ale co není, může být. se těm starším lidem vůbec nedivím. já pak nevím, jestli 40% sleva na dermacol je v tetě nebo rossmannu. a obíhat to má kdo? aha? takže jsem se dnes hezky usalašila se snídaní a potěšila se faktem, že rossmann hodlá zopakovat podzimní akci - 50% při koupi minimálně dvou kusů. tentokráte ne dekorativky, ale pleťových krémů. rozesmálo mě to, protože já už léta používám krém od přírodní značky himalaya, tu mají v rossmannu také, a stojí pade. takže i bez slevy pakatel. haha. ale možná vystoupím mimo svoji komfortní zónu a něco prubnu nového k tomu. ačkoliv ve skincare jsem hrozná stará struktura, co si jede to svoje a nerada mění. asi proto, že mě zatím žádný jiný krém nepřesvědčil a příliš nevyhovoval. leták z kiku na mě mrkal také. asi tam skáknu pro prostěradla, protože počet poblinkaných a pročůraných prostěradel v naší domácnosti s malým kojencem dost stoupá. měním, peru a suším obden. občas se rozdovádí, a byť má pod sebou podložku, tak se počůrá. a chlapečci mají ten dostřik přeci jen lepší. když pase koníčky, sem tam si ublinkne. to mám za to, že si kvartýruju dítě do postele, dlabu na dětskou postýlku a nepřebaluju ho na pultíku. vždy mě na instagramu fascinují ty krásně vytuněné přebalovací koutky, dětské pokojíčky, místa pro miminka, bambilion blbinek kolem. říkám si, zda to pak ty maminky fakt využijí všechno. jasně že miluju luku v roztomilém oblečení a nemám ráda hnusokýče, co se týká hraček a doplňků, ale za ty necelé tři měsíce s ním jsem zjistila, že nejpohodlnější je si sednou v posteli do tureckého sedu a v klidu ho přebalit tam, že nejlepší mantinel je ten z kojícího polštáře a jeho nejlepší postel je ta moje. muhaha. že ty nejstylovější věci na sebe jsou také ty nejméně používané, protože je kupujete bez rozmyslu a nepřemýšlíte, zda je to praktické. (říká ta, co v životě praktičnost příliš neupřednostňuje). || ááá, právě mi paní pošťačka doručila akrylový organizér na rtěnky. jupijajou. z aliexpressu za asi dva a půl dolaru. jdu si to tam srovnat. a oblíknout si podprsenku! hele, to je taková paráda, už nemusím nosit ty vložky do podprsenky, a skoro týden už zase nespím v podprsence. tím, že nejsem celodenní mléčný bar, je to už schůdné. téra