nemá smysl vysvětlovat, proč nepíšu tak často, jako dříve. píšu, když je chuť. nemohu se vymlouvat na čas, protože zrovna toho mám habaděj. mateřská, že jo. // upadám do takové letargie. příští týden odlétám do londýna. čtyři dny, pět nocí. bez luky. a byť všem kolem říkám, že jsem nervozní, tak zcela upřímně jsem z toho úplně vyřízená. nejraději bych celý výlet stornovala, přimáčkla k sobě to svoje malé koťátko a bylo by. badboy mě ovšem v neděli ujistil, že udělá všechno proto, aby luka co nejméně zaznamenal, že máma není doma. věřím tomu, že přes den v londýně na lučku tolik myslet nebudu, ale večer mě ten stesk doběhne. beru si s sebou cigarety a budu tam večer pít wkd. // včera jsem se dostala k jednomu místnímu zubaři. řekl mi, že by to bylo práce jako na kostele, takže mě přijmout nemůže. ale poradil mi, jak více zatlačit na mého zubaře, aby skutečně udělal to, co má. blbě se mi dnes spalo, přitom jsem měla k sobě přituleného lučku. pořád se mi honilo hlavou, co je blbě. můj zubní regiment přípravků je slušný, péči o zuby nezanedbávám, řekla bych že naopak jí věnuju denně dost času. blbý geny. a blbý můstky. pryskyřičné můstky na horních stoličkách jsou prý nesmysl, který mi nikdy neměl být do pusy vpraven. jde vidět, jak je šetřím, a jednu dobu koušu jen na jednu stranu, další pak zase na druhou. a tím si ničím i další zuby. takže si nechám udělat keramiku. // máme televizi a já ji zapla dvakrát. ale ten koutek, kde stojí, je tak útulný. včera jsem si ho doplnila jablečno-skořicovou svíčkou ve skle. hned vedle té vanilkové. // čtu knihu jiná od gabriely koukalové. honestly? zajímavý obsah. resp. holka bez přílišného sebevědomí, která nechtěla dělat to, co dělala, a tak vzdorovala a chtěla být rebelkou. ovšem forma, kterou je to psané, je jedním slovem příšerná. to je jak deníček holky ze 7. třídy. tam snad není jediného slušného souvětí. proboha, proč to ti novináři, kteří se na tvorbě knih sportovců podílí, víc nekorigují. předpokládám, že řepkovi opravovali jeho příšerný pravopis. a gábině mohl martin moravec opravit asi celý obsah. chápu, že nejspíš taková je. hodná. naivní. a tak, jak je to napsané, tak mluví, vyjadřuje se, ale je to fakt bída. // minulou sobotu třídní sraz patnáct let od maturity. krásná sešlost. přišla jsem domů v jednu ráno. dnes vyrážíme s pirátem a jejími dvěma holčičkami na den otevřených dveří naší střední. a pak na kafíčko. zítra důša s antoníčkem a procházka. v podvečer honzova oslava narozenin. v neděli kafe s réňou. víkend bude príma. i tohle počasí mi hraje do karet. // v úterý jsem se viděla se šárkou. poznaly jsme se před šestnácti lety na brigádě v prádelnách. chodila na vedlejší střední školu a bydlela v městě pod horami. ani jedna jsme neměla mobil, a tak můj spolužák michal, který byl spolužákem šárky na základce a jezdil s ní autobusem, předával dopisy. a jednou za měsíc jsme šly do pohádky /tehdejší jedna místní restaurace/ na kafe. šárka pak zmizela do prahy, do irska, znovu se objevila v praze. neviděly jsme se pár let, abychom se pak potkaly v praze na jednom pracovním pohovoru. resp. nepotkaly. já ji neviděla, ona mě ano. ji přijali. a muž, angličan, který byl přítomen pohovoru, se pak stal jejím manželem. přesídlili časem do waršavy a mají dvě holčičky. a šárka se pustila úplně novým směrem. věnuje se hypnoporodu, v londýně si dělala kurz na dulu. je hodně inspirativní. o mě je známo, že tohle jsou věci, které jdou mimo mě. jsem hodně racionálně smýšlející. nerodila bych doma ani za zlaté prasátko. porod jsem vnímala tak, že je to něco, čím musím projít, abych se seznámila se svým chlapíkem. a že bude bolet, hodně bolet, s tím jsem počítala. ač nejsem ze svého porodu nijak zklamaná, a budu-li mít ještě jedno dítě, budu rodit zase v porodnici. šárčin blog i instagram mě v posledních měsících hodně inspirovaly a nasměrovaly. vlastně jsme teď se šárkou v kontaktu jako nikdy předtím. díky instagramu. a tak, když přijela se svými holčičkami na pár dní do města pod horami, sešly jsme se v čska na oběd a kávu i s dětmi a bylo to naprosto báječný. mám ráda tenhle tip inspirativních lidí. ne mnoho jich mám kolem sebe. // tak jsem se dnes zase rozepsala. je jedenáct hodin. lučka spinká, poněvadž stále drží dopolední spánek, uf. a já se jdu konečně převléct z pyžama a dát si na obličej masku z havlíkovy přírodní apotéky. ty jejich produkty jsou boží. nemají chybu. mám přípravek na vlasy, je skvělý. a masky mám jen ze vzorečků, ale chci si pořídit plný produkt, protože je to prostě blaho. téra