v listopadu jsem tomu psaní dala snad ještě méně než v říjnu. listopad byl neskutečně svižný měsíc plný hezkých věcí. těmi nejstěžejnějšími byl londýn a to, že se luka naučil chodit. teď už víc času doma chodí než leze. nemůžu uvěřit tomu, že loni touhle dobou jsem byla už na rozsypání, čekala, kdy to přijde a stále se nic nedělo. teď, o rok později, tu mám chlapečka, který je už samostatnou jednotkou, hraje si, chodí, leze, umí dát najevo radost i nespokojenost, krásně se směje a je mazlivý koťátko. // minulý čtvrtek jsem odpoledne pobalila sebe i luku, boříka odvezla k našim, a namířili jsme si to do krjaského města k důše. je to moje nejlepší kamarádka z dětství, má šestiletého chlapečka a teď čerstvé tříměsíční miminko, a rozhodly jsme se udělat si svoji malou párty. takže jsme uložily děti, seděly buď v kuchyni na baru nebo na terase, pily, kouřily, smály se, povídaly a šly spát o půl čtvrté ráno. obě naše mimina však o půl šesté byla vzhůru, a tak tím také skončila naše noc. musím přiznat, že jsem v pátek byla pěkně pitomá, jak jsem byla unavená. léňa udělala vajíčka na slanině a cappucino na probrání, takže jsem pak mohla trošku existovat. cesta domů, kupodivu jsem se nakonec probrala, i když mi všechno padalo a měla jsem pocit, že ten den je můj největší úspěch, když budu tupě zírat kolem sebe a tím pohlídám luku. // v pátek se k nám nastěhovalo psí duo. badboy vyrazil na pánský posez do baru a přišel velmi pozdě. takže v sobotu byla řada zase na mně. sobota 1. prosince přinesla sníh. radovala jsem se. dělala jsem stopy. dojeli jsme si na chalupu pro stůl a předtím jsme zavítali o vesnici výš za badboyovou sis a jejím přítelem. nakonec z toho byly príma dvě hodiny s příslibem, že si dáme vědět, jak večer. // podvečer nakonec nedopadl tak, jak měl. a tak jsem rovnou přešla k večernímu plánu a opět se ocitla o vesnici výš u anet. tam už byly přípravy v největším proudu. a já konečně začala nosit osmdesátku od maybelline, protože jsem se s ní naučila pracovat a hezky drží. ukecala jsem nakonec i tonyho a v sedmi lidech jsme obsadili v čska tankovnu s novou provozní. kromě dvou mužů hrajících kulečník, jsme tam byli celý večer jediní. a bylo to super. jediná velká šmouha byly telefonáty símy, protože bárb vyváděla hrozné věci. ale nakonec všechno dobře dopadlo. nicméně jsem alespoň neřešila žádné svoje pocity. musím říct, že večer v téhle společnosti byl hodně osvěžující. ani jsem si tam nepřipadala nejstarší. o mně si většina lidí stejně myslí, že jsem permanentně v náladě asi pod vlivem nějakých drug artefaktů či tak nějak podobně, lol. po půlnoci zpráva od kolouška, proč jsem nenapsala, kde jsem. prostě se mi nechtělo. a co jako. může se mi někdo divit? tak alespoň pár potahů z cigarety ve dvě ráno v hrozné zimě na potemnělém sídlišťátku. o půl třetí padám doma do postele, luka je v šest vzhůru a vstupujeme tak do první adventní neděle. téra