Slunečná Praha

Ještě mi chyběly květy na stromech, zelené trávníčky a jinak je tohle pro mě druhé nejromantičtější období vůbec. Už dávno mě přešlo vodění se za ruce pod padajícími vločkami. Nejhezčí je proto sychravý podzim. Ale tohle jarní počasí má hrozně moc do sebe. V sobotu jsme s kamarádkou Péťou málem poskakovaly od Národní třídy směrem k Divadlu a pak po nábřeží ke Karlovu mostu a Filozofické fakultě. Voda Vltavy byla sice maličko zvedlá, ale to mi na náladě fakt nemohlo ubrat. Jen tak jsem si kráčela na lehko v tríču, džínách a teniskách a přepadly mě zase ty sentimentální myšlenky. Ještě že jsem s sebou měla Péťu, která do mě strčila, mrkla na oblohu a pronesla: Zase bude krápat! Ani ten jarní deštík mě nemůže vytrhnout, to k tomu prostě patří. Víkendový výlet do Prahy byl moc fajn, vytrhlo mě to ze všednosti, pošmournosti a smutku mého náchodského života. Asi je to opravdu o tom, jak si to kdo udělá. Tolik plánů. Když připravit mě o iluze a sny je tak jednoduché. Někteří o tom vědí. Byli to právě oni. Téra