Říkala jsem si, že jsem asi divná, když po přečtení pár stránek z Brownovy šifry, jsem to vzdala, protože mě to neoslovilo. Jenže všichni kolem to neustále chválí, a tak jsem si řekla, že chyba je asi ve mně a pustila jsem se do toho znovu. Musím uznat, že je to opravdu čtivé, zatím jsem se dostala jen na pár stránek, ale chci to přelouskat celé. V těchto dnech přichází do kin film a já to chci dočíst dřív, než se do bijáku vydám.
A jinak nám v práci hraje celé dny rádio. Doma ho vůbec neposlouchám, ale v práci je mi to mnohonásobně vynahrazeno, za což ani nejsem ráda, protože tam do omrzení hrajou sračky. Od Machyho mám cédo Arctic Monkeys, a neustále si to hustím do hlavy. Tahle partička je z anglického Sheffieldu a prý hrají trip hop/ rock/ indie... A jinak mě hodně moc zaujaly, právě díky rádiu, Tokio Hotel. Na zpěv v němčině jsem zvyklá snad jen od Rammsteinů. Na mě působí němčina v textech jako rušivý element. Většině lidem přijde tvrdá a nepěkná, ale já proti ní vcelku nic nemám, dokonce bych se ji znovu chtěla učit. U Tokia na mě rozhodně rušivě nepůsobí. Prý bude v Praze jakýsi utajovaný koncert, snad se časem dozvím něco víc.
Dnešek zatím vypadá víc než dobře. Sluníčko, jakž takž teplo, a já razím poprvé letos na inline brusle. A s Bárou máme v plánu čučet na nějaké DVD. V Reflexu je dost zajímavý rozhovor s Woody Allenem. Jeho filmy moc v malíku nemám, ale teď natočil v Londýně MatchPoint, který musím vidět. Od komedií se odchýlil právě k dramatu. Musím přiznat, že jsem docela filmový barbar, což bych ráda napravila, a tohle je šance:o))) Téra
Žádné komentáře:
Okomentovat