tak to bychom měli; teď bude vojna, poté možná ten mír

           

byl to jeden z těch lepších nápadů. že jsem si nestáhla nový certifikát a nezařídila si opět net na koleji. přečetla jsem žert od kundery a moc se mi to líbilo. navzdory tomu, že to byla má první čtenářská zkušenost s milanem kunderou. prý byl natočen i film, kde hraje josef somr. se vší úctou k tomuto velikánovi si ho dost dobře neumím představit jako ludvíka. to jsou zase ty představy a iluze, které si člověk vytvoří s knížkou a pak se neustále pere s filmem. xxx bojuju s časem. možná naprosto zbytečně. příští týden se půjdu domluvit na termínu syntaxe. kdyby to náhodou nedopadlo, státnice až v lednu. a to by to se mnou asi švihlo. hodně by mě bolelo, že nemůžu studovat dál na magisterském. a nejvíc by mě trápil fakt, že vím, že jsem se na to nevykašlala. a prostě z nějakého důvodu... vlastně sama nevím. vím o své prostořekosti. a také to, že nemám respekt k osobám jen decentně starším než jsem já, které buď mají pocit, že snědli veškerou moudrost světa, anebo takovým, které jsou hodné, ale neumí nic vysvětlit. xxx ve svém zoufalství, že časový pres je tak obrovský a já bych to mohla zvládnout jen v momentu, kdy nebudu muset nic číst a nebudu spát a chodit do školy, skáču od jednoho k druhému. ač si dělám harmonogramy, tak stejně mám pocit, že se to stihnout nedá. dnes, po předmětu stylistika odborného textu, skvělé přednášce tomáše trampoty o médiích a rozebírání psaní bakalářky s luckou ve vlaku, jsem usoudila, že musím většinu své dosavadní teoretické části překopat a dát tomu nový "kabát". možná se se svým vedoucím práce budu rozcházet v tom, jak to chci psát, ale na druhou stranu prostě chci, aby to byla skutečně má práce a cítila jsem se dobře, když to píšu. svým nápadem jsem si rozšířila odbornou literaturu na další knihy. navíc jsem tak zoufalá, že chodím i na přednášky. a pokud zrovna nesedím v patnácté řadě na přednášce, která končí ústním pohovorem o dvou knížkách, které si dle své chuti vyberu a popovídám o nich, a přednáší sice hrozně milý pán, kterému již osmdesát minulo, a téměř nic neslyším, strkám si do uší sluchátka a dívám se na californication, tak na nich dávám pozor. napadllo by vás někdy, že ten cápek v dlouhém kabátu, který nahání v ponurém počasí mimozemšťany, je ve skutečnosti naprosto hot? chyba. david duchovny coby spisovatel hank je zkrátka boží. ženy, mrkněte na to, nejednou se vám rozklepou kolena. na californication zírám v momentech, kdy už sotva švidrám do literatury a dobíjím si tak baterky. 

tenhle týden mi i přes ty mizerné mrazy evokoval jaro, svítilo slunko, brzy jsem vstávala, dokonce i rastamáma byla ranní ptáče a prostě jsem byla taková plná energie. až do včera. jíťa s věrkou mě přišly navštívit na kafíčko, řešily jsme s jíťou pražské bydlení, a po jejich odchodu jsem sice chvíli zírala do jakési studie o babičce, kterou jsme měli mít přečtenou na ráno, ale pak jsem si MUSELA dát díl californication a o půl jedné jsem to zatáhla.  před šestou mi zazvonil budík a musím říct, že mi celé ráno nepomohlo vůbec nic. // seděla jsem v předních líniích a s rukou předpusou, aby nebyla vidět má otevřená ústa nad tím vším, co alex skutečně zná a čemu rozumí, jsem naslouchala. můžu říct, že tohle je jeden z mála lidí, ke kterým vzhlížím proto, co znají, co umí, co ví. a podávají to naprosto lidsky. jednají s vámi jako rovný s rovným. nic není problém. vše se dá řešit. je pro mě hodně dojemné vědět to, že nejsme všem vyučujícím vskutku jedno. 

už jsem zmiňovala přednášku proděkana fakulty fsv v rámci jednoho našeho jazykového semináře. mám tyhle pátky ráda. chvíli tak nepropadám pocitům zmaru. vím, jsem dnes velmi optimistická, haha. ale kdyby se kolem vás válely příručky mluvnice češtiny, slovanská souvětí a básně od jiřího wolkera, byli byste na tom stejně. // alenku v říši divů uvidím asi bůhví kdy. zítra vyrazím s indiánečkou a pár lidmi ven. uvidím, v jaké skvadře se sejdeme. taky zítra uvidíme kouleho fotky z filipín. // v pondělí jdu opět na foniatrii. totiž. mám streptokoka. ten mi sedí asi mezi hlasivkama a nechce se jich pustit. takže beru antibiotika. ZASE!!! a měl by už nebýt, no. ale mezitím jsem stihla přehodit streptokoka na pár filologů při pojídání mcflurryho v mc. a dnes jsem čuču hrdinně odevzdala svoji plechovku coly, kterou jsem potřebovala na ranní probuzení místo kafe. nebála se, holka jedna statečná, jsem zvědavá, kdy mě přijde zmydlit za to, že má streptokoka. já ji ale varovala.

brzy asi ohluchnu z toho, jak pořád nosím v uších mp3. vůbec jsem netušila, že mám ve svém milém stroječku třea bullet for my valentine, a tak když jsem čekala minulý pátek na náměstí na macmaca, pár songů jsem si pustila a od té doby je poslouchám asi tak dokola. 

jdu vyvenčit šelmu a pak nevím co bych tak měla dělat. podívám se do harmonogramu. téra

btw už jsem zmiňovala, jak si nechám půlku hlavy ostříhat na krátko a druhou ne?

btw1: hank píše blog! je to bourák.

btw2: je to dlouhý, já vím:)