Machy: Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem!

Tenhle výrok samozřejmě nepatří Machymu, ale nedávno mi ho v jedné smsce napsal. Prý se jím bude řídit a hodlá se přihlásit na francouzštinu. Nevím, zda tomu už dostál, ale prostě na tom něco je. Od 3. třídy ZŠ se učím angličtinu a v prváku na střední se k tomu přidala němčina. Hrozně jsem se na další jazyk těšila, ale přístup učitelky mě na celé čtyři roky otrávil tak, že jsem zatvrzele odmítala otevřít, byť jen na kousek, učebnici. Až teď, dva a půl roku po maturitě, opatrně a nenápadně do učebnice opět nahlížím. Totiž asi tak minulý týden byla ve zpravodajské relaci reportáž o tom, kolik jazyků by měli Češi ovládat. Dva plynule!!! Nebo alespoň na komunikativní úrovni, mamma mia! Mezi námi se určitě spousta takových jedinců vyskytuje, ale bohužel ještě převažuje, a nejspíš dlouho převažovat bude, ta méně jazykově nadaná část obyvatelstva. Řekla jsem si, že s dalším jazykem začnu, až se naučím pořádně jeden. Myslím, že angličtinu už zmáknutou docela mám, takže nastal čas vrhnout se dál. Trošku se rozmýšlím nad tou zatracovanou němčinou, ale popravdě, moc se mi do ní nechce, láká mě italština a hlavně švédština. Nejsem si ale jistá, že by zrovna švédština byla někde v Náchodě vyučována. S Machym jsme po smskám dumali nad tím, kde se, proboha, tenhle jazyk dá tady naučit, protože chceme znát severský jazyk. V jedné zdejší jazykové škole tu vyučují arabštinu, hebrejštinu, japonštinu... takže doufám, že se švédštinou neostrouhám. Láká mě tahle skandinávská země. Nevím, jaké uplatnění se švédštinou může být, ale tohle je spíš kvůli mně samotné. Minulý týden jsme na soudě s jedném panem advokátem nakousli potřebnost světových jazyků. A on se přiznal, že nehoví klasickým jazykům, ale má státnici z esperanta. Pro nezasvěcenné, z umělé řeči. Docela mě to zaujalo, popisoval to docela líbivě s tím, že se doma podívá po učebnici. Na moji všetečnou otázku, jak se zrovna k tomuhle jazyku dostal, odvětil, že v 80. letech to byl jediný jazyk v kulturáku, za jehož návštěvy do kurzu se neplatilo, takže se přihlásil právě na esperanto. Říkala jsem si, že to je nejspíš úplně zbytečné, ale vyvedl mě z omylu. Díky téhle uměle stvořené řeči procestoval kus světa, seznámil se s lidmi, kteří esperantem hovoří a nemůže si to vynachválit. Esperanto teď určitě studovat nebudu, ale člověk nikdy neví. Přeci kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem. Téra