Upřímně neupřímně

Asi jsem zvláštní exemplář, ale většinou zastávám názor: co si myslíš, to řekni. Ne vždy je to vhodné a setkává se to s přízní okolí, ale myslím, že je docela dobré, že lidé vědí, na čem se mnou jsou. Nemůžu nikoho nutit, aby používal stejnou taktiku jako já, protože co člověk, to jiná nátura. Je vcelku logické, že nemůžu sednout každému. Hlavně ráda prezentuju nahlas své názory a často nerada akceptuji názory jiných, hlavně když si myslím, že můj argument je něčím důvěryhodným podložen. Pak dochází ke střetu zájmů, neboť se za svoji pravdu biju jako lev. Naopak v zaměstnání jsem zjistila, že je dobré vše kolem pozorně sledovat, udělat si jakýsi obrázek, ale moc nezasahovat. Nejvíc mě neupřímnost štve na lidech, které jsem považovala/považuju za kamarády. Není mi milé dozvídat se od okolí, že ten či onen o mě říká cosi, a na moji přímou otázku, zda to tak opravdu je, dělá největšího údivu a já mu to dokonce věřím. Pak se ale dozvím znovu to samé. Nejsem na tohle moc stavěná. I když občas pravda bolí, raději bych se to dozvídala přímo, než od vedle. Takže pokud proti mně něco osobního máte, nesedím vám, tak do toho, přijďte s tím. Hlavu vám neutrhnu a budu alespoň vědět, na čem jsem. Téra