Andělé a to ostatní...

Přišla jsem na ně až o chvíli déle, protože jsem se po dlouhé době vydala do bijáku. A to na film Pýcha a předsudek, podle románu Jane Austenové. Miluju filmy z dob staré Anglie, vlastně filmy a knihy. Nejvíc mě zatím dostaly Malé ženy. Ale film Pýcha a předsudek se mi opravdu líbil. Pravda, byla to taková poměrně veselá slaďárna ubírající se k romantickému závěru, na který celá třetina kina /to jest veškeré osazenstvo/ čekala. Ještě že běžely titulky. Brýle jsem zapomněla doma, jak je mým starým dobrým zvykem. V prváku na střední škole jsem totiž zjistila, že mi brýle sluší, a tak jsem naběhla k oční lékařce a snažila se ji přesvědčit, že skutečně ve škole nevidím. Nezapomněla jsem pečlivě utajit fakt, že sedávám až v posledních liniích, a tak mi přeci jen nějaká ta skla předepsala. Ne moc, ale čtvrtka dioptrie byla tak akorát. Já si před zrcadlem trénovala výraz, který jsem nazvala oduševnělým a paní češtinářka na to, myslím, brala. Považovala mě za inteligenta, který všechno četl. Stačilo se zmínit o pár titulech, o kterých moji spolutrpitelé něměli ani ánunk, potkat se s profesorkou v divadle na absurdním dramatu Štědrý večer, a už bych nepotřebovala ani ty brýle, ale jistota je jistota:o)). No, vrátím se k tématu, chtěla jsem jen dodat, že už asi potřebuju skutečně brýle, a to o krapet silnější. Titulky jsem stíhala, ale frajersky jsem si myslela, že mi bude stačit poslouchat anglickou verzi. Omyl, nebyla to angličtina z nejjednodušších. A po návratu z kina Andělé. Přála jsem Clou a Sunshine. Naopak mě neoslovuje Lenka Dusilová. Nemůžu si pomoct, vím, že je to výborná zpěvačka, ale její image je taková chlapicovitá. Je něco mezi mužem a ženou, brrrr. Jinak jste vše asi viděli v týývýýý sami:o))) Moje názory nejsou důležité:o))) Téra