Z pátka na sobotu

Přesně půl jedné a minutka navrch. Nechala jsem se ukecat a po celkem náročném dnu jsem vyrazila opět do společnosti. No, společnost mi dělal Woltrák s Péťou. Včera jsem se totiž vydala do matičky Prahy vyřizovat něco "hrozně důležitého":o)) Když jsem tuhle důležitost měla za sebou, užila jsem si den s Evou a Petrou ťapkáním po Praze, daly jsme takovou trasu Příkopy-Vodičkova-Anděl-Arbesák-Ípák-Vodičkova-Příkopy-Florenc. Samozřejmě ne všechno jde ujít a nešlo nám tentokráte o pozoruhodnosti naší matičky, ale o pozoruhodnosti obchodů a kaváren. Včera mě řidič autobusu děsil. Chumelilo, on si nasadil na oči tmavé sluneční brýle, drsně šlapal na plyn a pálil jednu za druhou. Musela jsem vypadat jako strýček Skrblík, když vidí horu peněz a v očích má dolary, já tam měla smrt. Ze svého desátého sedadla jsem se snažila brzdit a kvíkat. Bylo mi to houby platné, musela jsem zcela důvěřovat šoférovi. Vyděšena a zdráva jsem vystoupila na Černém Mostě, barva lehce zelinkavá a tělo mi z té jízdy cukalo jako při projetí proudu. Koupila jsem si na cestu Reflex a upřímně se hlásím k tomu, že jsem se ho opravdu pokoušela číst. Ale uznejte, když autobus skáče jako splašený kůň, co si budeme nalhávat, kvalita našich silnic je bídná, a k tomu ještě potrhlý řidič, kombinace jako hrom. Písmenka se mi rozostřovala, a tentokrát to zajisté nebylo mým někdy pochybným zrakem. Dnes jsem se vyloženě těšila domů, do vany, k počítači, do postele. Přisprintovala jsem si to domů před osmou a hned jsem měla na drátě W. Mám pocit, že moje argumenty, že jsem unavená, nemám chuť na alkohol či jednou za čas ani na společnost, jsou úplně přeslýchány. Takže jsem se chtě nechtě /nakonec docela chtě/ vyfintila, ve Slovanu do sebe kopla čaj, v Rubenáči jakýsi safradobrý rybízdžus, proměnila asi dva šťouchy /a to si možná fandím/ v kulečníku, jednou porazila W. ve fotbálku a teď docela tuhá padám na hubu. Brou, Téra