psaní jedné věčně poblouzněné, věčně zamilované a Velmi.Inteligentní.Pohodářky
středa 19. dubna 2006
Dejte mi pokoj...
Občas si říkám, že takový exemplář, jako jsem já, se už asi nikde nevyskytuje. Často si připadám nepochopená, a to mě neuvěřitelně sejří. Dřív jsem to asi tolik neřešila, ale v poslední době si to beru víc a víc. Můj asi první konflikt s nejlepší kamarádkou byl takový, že jsme seděly před dvěma lety ve Skále a já ji řekla o mých plánech odjet do Británie dělat aupair. Nějakým způsobem ji ležel v žaludku můj výběr školy, Praha, ve které chci žít a teď ještě tohle. Prý jsem nezodpovědná, protože utíkám před "opravdovým životem" tady v Česku. Ale proboha, před jakou zodpovědností? Moje střední škola rozhodně nebyla procházka růžovým sadem. Teď zpětně, se na to dívám jako na skvělé čtyři roky, kdy jsem té škole měla dávat víc, navzdory tomu, že mě to neoslovalo /dělala jsem to pro svoje dobro, ne?/. Ale výběr vzdělávajícího institutu mi nesedl a já tíhla čím dál víc k humanitním směrům. Což moje "kompůjtrová" kámoška nedokázala pochopit. Nechápala, proč se nehlásím na informatiku. Já, která umím něco málo na počítači? A trojku z matiky jsem měla z milosti, když jsem se dušovala, že z ní nebudu maturovat a dělat zkoušky na vysokou. Prostě tenkrát v té hospodě jsem dostala od kamarádky takovou sodu, až jsem se rozplakala. Nicméně, nedala jsem na ni a do Anglie odjela. Lepší životní zkušenost mi to dát nemohlo. Získala jsem nadhled a určitý odstup nad tím, co jsem prožívala v Česku, a dodalo mi to poměrně dost sebevědomí. Při mojí předposlední "schůzce" s kamarádkou, zhruba před třemi měsíci, mi řekla, že jedna její kamarádka, která mě mimochodem znala jen z vyprávění, mi promluví do duše, abych si srovnala priority a stručně řečeno, dělala to, co by se zamlouvalo jí. Popravdě, mám od té doby takovou neurozu, kdykoliv si s ní mám jít někam sednout. Na téhle straně přátel, jsou lidi, kteří nedokáží pochopit, že mi alkohol nechutná, proto ho nepiju. Není to proto, že bych byla nedostatečně alkoholově vyspělá a podobně. Je to prostě proto, že mě pivo a víno natahuje, a panákuju jen velmi zřídka. Jsem extrovert, dokážu se bavit bez pomocí lihovin, až si občas lidi myslí, že jsem opravdu něco pila, a vono nééé. Začínám být alergická na veškeré přesvědčování, přemlouvání, promlouvání do duše, jak bych si měla srovnat priority. Doprčic, lidi, vy za mě ten život odžijete??? Vy víte, co chci? Co mám ráda? Koho mám ráda? Jak si chci zařídit život? Co chci studovat? Když nedokážete akceptovat to, že mě nezajímá hudba na diskotéce, nebaví mě ty lidi, pokvokávající slepice /nic proti nim/, nechci pít, máte vůbec nárok prohlašovat se za kamarády? Kde je nějaká tolerance? V sobotu jsem do toho "kotle" vzala svoji kamarádku z Prahy, která se na to mohla dívat jako nezávislý pozorovatel a cestou domů mi řekla, ať už si s tím nelámu hlavu, že oni sami nemají priority srovnané a schovávají se za něco. Přihlašte se vy, jehož /nej/ kamarád mu vyčítá všechno, přes tríča s nápisem, mikinu s kapucou, kluky či holky, kteří vám něco říkají, školu, práci, alkohol, priority a ostatní přátelé??? Taky byste z toho za chvíli odpadli. Doufám, že ti dotyční si to tu přečtou /trochu pochybuju/, správně si to vztáhnou na sebe a já jim už nebudu muset znovu nic vysvětlovat. Asi už jiná nebudu, stále to praštěné střevo, tak mě neštvěte!!! Téra
Ahojda Téro, chtěla bych Ti sem napsat malý komentář a snad bych chtěla, aby sis ho mohla přečíst, kdykoliv Ty budeš chtít. Vzhledem k tomu, že se mi v tuto hodinu klíží očka, se Ti omlouvám za svoji gramatickou stránku v mé oodpovědi.
OdpovědětVymazatŽivot mi každý rok uděluje chvíle, kdy se zastavím a řeknu si: "Do háje, co to žiju za život". Pokaždé si uvědomím, že zdraví a spokojenost je nejdůležitější. A co to je za rány? Před před loni mi zemřela dobrá kamarádka ze základky, před loni další kamarádka ze základky, loni babička, v těchto dnech leží na smrtelném lůžku bratránek. Zároveň v těchto dnech je třeba si uvědomit, že člověk žije sám za sebe a on sám ví, co chce. Spousta lidí mu bude vždy povídat do života a třeba budou mít kolikrát i pravdu. Jenže Ty znáš sama sebe, Ty víš co chceš, Ty víš že žiješ naplno.. Proto Ti chci říct, žij tak, jak chceš TY, dělej to chceš TY. Žiješ totiž za sebe a ne za ostatní!! Mám Tě ráda!
Děkuju!!! Fakt si tohohle vážím!
OdpovědětVymazat