i sčítání lidí je známka punku aneb copak na vysokých školách může učit každý?

    

    

ještě než upadnu do hodinového komatu, tak chci napsat pár věcí. macmac měl dnes promoci, včera mi psal, že počítá s tím, že se tam ukážu, jenže v lbc jsem neměla nic slavnostního na sebe (nepočítám-li mikinu s plackou Chelsea, to je jasně slavnostní, hehe) a potřebovala jsem v pátek dostat se brzy domů kvůli notebooku, který jsem měla v plánu odnést, aby mi chlapci, kteří mi ho prodali, přeinstalovali officy. tak se také stalo. 

už jednou se mi nevyplatilo, že jsem tady zmiňovala nějaké školní věci. dostala jsem radu, ať si dávám bacha na to, co tu zveřejňuju, že v práci by k tomu tak tolerantně přistupovat nemuseli. proto se ke psaní blogu hlásím jen velmi nesměle. stala se ale jedna taková věc. mě se týká jen nepřímo. ale na druhou stranu, co se týká mých blízkých přátel, je i tak trochu má věc, že jo. asi to tak máme všichni. v prváku na angličtině-češtině jsem se zpřátelila s Martou. omylem našla tyhle moje internetový výlevy a začaly jsme se přátelit. marta je jeden z mála lidí, kteří se během studia na katedře angličtiny neuvěřitelně zvedli, co se týče anglického jazyka. překládá a rediguje některé publikace, překládá fantasy povídky, má za sebou první část CAE a má ráda učení. vymyslela si velmi inovativní a kreativní téma diplomové práce, ze kterého byla nadšená i jedna z vyučujících na téhle evilské katedře. navíc se příliš studentstva nehrne k tomu, aby tam psalo svoji diplomovou práci. marta byla ta odvážná. xxx v prvním ročníku jsme měli předmět britská studia 1, učil to takový ďábel z maďarska. větší psycho si těžko lze představit. zápočty rozdával defacto tak, jak se mu chtělo. a tak já ho získala defacto za nic, a marta ho nezískala. britské studie 2 na to nebyly vázány. absolvovali jsme je, zakončili zkouškou a bylo. marta si zapsala britské studie znovu. každý předmět lze zapsat dvakrát, pak je jinak konec. úplně hodila za hlavu všechno ostatní. a dřela. nikdy se neučila víc, než na tenhle předmět, protože věděla, že jí teče do bot. knížku, přednášky i cvičení uměla téměř recitovat. dva testy v hodině napsala na 98 a 100%. závěrečný test nenapsala. ani napodruhé. a vyhodili ji. po třech a půl letech studia!!! a já se ptám, kde je nějaká spravedlnost? proč holka, která ráda učila, měla vztah k dětem a bavilo by jí se tomu nadále věnovat, musela skončit? proč holka, která miluje angličtinu a neustále se snaží sama sebe v ní vzdělávat, musela skončit? proč spousta jiných, kteří mají jen kliku, studují dál? proč se na katedře angličtiny chovají tak, jak se chovají? jak si můžou vůbec dovolit mluvit hlasitě o tom, kolik na čem vyhodí studentů, když si nejsou vědomi toho, že jim někteří z nich sedí za zády? kde je nějaké lidské vychování? proč se ti, o kterých jsem si myslívala to dobré, chovají jako pipky? kolik mých kamarádů tam takhle ještě zahučí? stane se obětí toho, že si někteří léčí své komplexy z něčeho? je mi z toho smutno a zároveň na blití!!! pardon za ten výraz. // ráda bych se Martě poklonila za to, jak se drží, i když je na ní vidět, že jí to hodně srazilo. tři a půl roku studia, těch peněz, té píle, toho času. a co z toho? hodně se teď všude diskutuje o tom, že přijímačky na pedagogické fakulty se změní. budou se vybírat jen lidé, kteří o učitelskou profesi skutečně stojí. ale to, že na vysokých školách učí kromě erudovaných pedagogů, kteří rádi předávají své znalosti i zakomplexované/í kravky a volkové, o to se nikdo nestará? a proč si někteří mladí pedagogové myslí, že jsou pánové světa?

dovolá se člověk někdy nějaké spravedlnosti? mnoho otázek, na které se mi odpovědí nikdy nemůže dostat, protože spravedlnost prostě neexistuje. téra