Autobus

Dnes jsem dumala nad tím, proč pokaždé sedím v autobuse sama. Ne, že by mi to vadilo, právě naopak, ale... Každé všední ráno jezdím emhádéčkem do práce, nic neobvyklého, jenže... málokdy se stane, že si ke mně někdo přisedne. Zrovna minulý týden se mi stalo, že autobus byl totálně plný, lidé i stáli a já seděla sama. Což už je samo o sobě dost divné. Nikdo mi nikdy neřekl, že smrdím, takže tím to asi nebude. Používám deodorant i parfém. Přemýšlela jsem i o tom, zda to nebude parfémem, ale zatím každý se o mém parfému vyjadřoval jen v superlativech. Je to krásná vůně. V tom tedy problém asi taky nebude. To volné sedadlo vedle mně je samozřejmě příjemné, protože si mám kam odložit svoji tašku, ale občas mi to prostě připadá zarážející. Včera si, díky bohu, kecla vedle mně sousedka z baráku, tak jsem si nepřipadala tak bezprizorní, jenže dnes nade mnou stáli dva muži v montérkách a já měla vedle sebe volné místo. To už pak člověk přemýšlí o ledasčemž. Ale dnes jsem to nejspíš nakonec stejně vykoumala. Totiž, já všude s sebou nosím discmana a pořád poslouchám hudbu, a to i v buse. Večer jsem si pouštěla do sluchátek Divokýho Billa, a tu náhle se probudila, do té doby spící, ségra, a řekla mi, že jí probudila hudba z mého discmana. Na dotaz, zda to opravdu tak řve, odvětila, že strašně. Tak to by mohlo být ono, lidé se bojí o svůj sluch, proto sedávám sama:o)) Ale jen pojďte blíž, ráda to chvíli vypnu:o))) Téra