pondělí 25. června 2018

den, kterého jsem se bála už měsíce, je za námi. luka byl dnes na operaci s ouškem. narodil se s takovým výrůstkem na boltci a byl už od ledna objednaný do krajské nemocnice na operaci. tím, že mu už bylo půl roku, to proběhlo ambulantně, sice jsme byli na dětském oddělení, ale v poledne jsme už jeli domů. luka od noci nic nejedl ani nepil, bála jsem se, že bude kvůli tomu hodně plakat. nevysvětlíte půlročnímu chlapečkovi, že prostě pít a jíst nemůže. proběhl příjem, odveleli nás na oddělení, dostal jakési kapky, převlékla jsem ho, byl skvělý. šel na řadu jako první. rvalo mi to srdce, když ho sestřička naložila do kočárku a já mohla jen těch pět metrů k výtahu, a pak se zavřely dveře a konec. těch dvacet minut mi přišlo nekonečných. naštěstí tam byla moc fajn mladá paní s tříletou dcerkou, která šla na zákrok hned po lučkovi, a tak jsme si povídaly a mě to uklidnilo. přivezli ho celého uplakaného. a víte co? ne bolestí. ale měl hlad a žízeň. provětral plíce tak důkladně, že to vypadalo, jako by mělo každou chvíli spadnout oddělení. takže nakonec mohl dostat čaj a nakonec i mléko. a pak teprve usnul. ten můj mezulán spal max. čtyřicet minut, pak se vzbudil, nádherně se usmíval, strkal si nohu do pusy a hned se přetáčel na břicho, aby mohl pokračovat v tréninku lezení. v zbytek dne, v nemocnici, po cestě domů i doma, jsem čekala, kdy ho doběhne nějaká bolest. nic. jako by žádnou operaci ani nepodstoupil. má pár stehů na oušku, zafáčované je má takovým tím zeleným tekutým fáčem, a to je všechno. my byli s badboyem hrozně utahaní, a na střídačku jsme odpoledne spali, luka jen dováděl. lotrando malej. // minulý týden jsem v podstatě ukončila školní rok. středa i čtvrtek byly báječné dny. ve středu jsem se viděla po letech s goli, byla ve školce a ráno v mé oblíbené firmě, kde jsem čtyři roky učila. ve čtvrtek angličtina se seniory nad kávou, bylo to hrozně milé, pak preventivka s lučkou, a pak školka. už to bylo takové fórové. v tom vedru a na konci roku už se děti chtěly jen tulit, hádaly se o to, kdo bude vedle mě sedět dřív. v pátek opět senioři nad kávou. nejdřív jedna skupina. pak dorazila i ta druhá. a velké rozčarování. ke konci paní irena zmínila to, že jim angličtina leze strašně těžko do hlavy a potřebovaly by více opakovat, než jít dopředu. okamžitě jsem začala nahlas operativně řešit, jak to vymyslíme. a do toho moje oblíbená paní eva spustila, že jí jsou časy na hovno, ona se nic dalšího učit nebude, jinak přestane chodit. k čemu jí je znát časy a kupu gramatiky. já na ni koukala úplně nevěřícně. snažila jsem se vysvětlit, že za pět let máme probranou pouze učebnici a půl, že nikam fakt neletíme. neděláme podmínkové věty, předminulé časy, slovesné vzorce, nic. a že ignorovat základní časy je hrozně krátkozraké a nerozumné. paní lída se chtěla navracet k učebnici prokopových, to mě málem omývalo. před týdnem jsem se anglicky v kurzu ptala, proč chodí na angličtinu. dostalo se mi jedné krásné odpovědi, že angličtinu považují za něco tak důležitého, jako je všeobecný přehled. proto mě najednou zaskočilo to, že chtějí znát jen přítomný, minulý a budoucí čas, a nic dalšího. navíc mi paní lída vyjmenovala i články, které se jí nelíbily, což je hrozně individuální. tak teď přemýšlím, co s nimi dál. dnes do přes whatsapp mírnila paní irena, která mi napsala, jak je z toho špatná, že zazněla taková slova. byla to tak nádherná zpráva, která mi dorazila, když jsem byla s lučkou ve špitále, že mě to až dojetím rozplakalo. // můj páteční narozeninový den pokračoval neslavně. v rámci jednoho takového konfliktu. připadá mi často, že se dostávám do úplně pitomých situací, aniž bych o to nějak stála, či se nějak vážně přičinila. v sobotu dopoledne chalupa. pak rychlé rozhodnutí vyrazit na výlet do polska na zámek ksiaz, který je třetím největším zámkem v polsku a největším zámkem v dolno-slezském vojvodství. poté jsme zakotvili na chvíli ve walbrzychu, kde jsem zamířila do hebe drogérie. koupila jsem si novou bázi od ingrid, litrovou masku na vlasy s keratinem od kallos, korektor od bell a pudr od hean. prostě značky, které jsem chtěla vyzkoušet. vlasy se mi konečně dávají dohromady, musím to podpořit všemi možnými způsoby. // neděle s bárbí. a pak u badboyovy mum. // čtu skvělou knihu dívka v modrém plášti, která se odehrává v době 2. světové války v amsterdamu. // mám v merku pár dalších knih a filmů. a do toho je mistrovství světa ve fotbale. moji oblíbení poláci už mají jistý nepostup. dnes jsme koukali s badboyem na uruguay s ruskem, a teď tu mám puštěné portugalsko s íránem. přeji v této skupině portugalcům, nikoli španělům, tak koukám na tento zápas, ale po očku sleduju i stav zápasu právě mezi kluky ze španěl s marokem. // včera jsem po dlouhé době zašla na bazar a koupila si šedou mikču, která má střih bomberu, a pak skvělou světlounce modrou košili. háemko obojí. a dnes jsem si koupila nové džíny v f&f. badboy mi po cestě z krajského města zastavil u velkého tesca, já tam jen vyběhla, byly slevy, čapla jsem bez zkoušení jedny rifle a tradá. ale efenefkové gatě mám odzkoušené, tam to není risk. // zítra se chystám vyrábět další dávku pracího gelu. podomácku. jak jinak. některé věci raději vyrábím než kupuju. téra

středa 20. června 2018

zítra bude našemu chlapečkovi přesně půl roku. hrozný fofr toto. už abych mu vybírala nevěstu. nebo alespoň aktovku. oslavíme to nad kávou se seniorskými studenty, pak preventivní prohlídkou a předoperačním vyšetřením, poté bude u babizničky zdeničky (tak jí říkáme), a odpoledne dorazí bárbí&síma zase oslavit moje narozeniny. v pátek mi bude 34. slušná raketa, co si budeme povídat. // v sobotu jsem s lukou cestovala dál než do polska. s bárbí jsme si naplánovaly výlet do vídně. koupila jsem jízdenky se společností regio jet, ráno o půl čtvrté jsem vstala, udělala se krásnou, vypravila luku, a autem jsme dojeli do pardubic. tam párking kousek od nádraží, kde nás už čekala bárbí s kávou a croissantem. tříhodinová cesta do vídně byla fajn. trajdání po rakouské metropoli. luka v manduce naprosto boží. při cestě metrem na vlakové nádraží ukradli bárbí z batohu peněženku, a než stihla cokoliv, vybrali ji z účtu čtyřiadvacet tisíc. super závěr výletu. cesta zpět také líbezná. tentokráte žádné parádní dětské kupé ve vlaku. neuvěřitelně protivná posádka stewardů, a náš spolucestující na čtyřsedadle. luka za celých osmnáct hodin cestování plakal jednou, tři minuty, nemohl usnout po cestě zpět, pán málem vyletěl z kůže. o půlnoci jsme s lukou padli doma do postele. vypila jsem za ten den sedm kafí, nachodila kilometry, nenaspala ani minutu. ale stálo to za to. značku wet´n´wild jsem neobjevila ani v drogérii bipa ani v müllerovi. tak už fakt zbývá jen ten ebay nebo cesta někam do německa či polské wroclawi. // dnes jsem ráno jela do firmy, kde jsem téměř čtyři roky učila angličtinu. úplně nadšená jsem byla. hrozně ráda jsem je zase viděla. pak jsem jela popřát badboyově sestře k narozeninám. odpoledne školka. ve druhé pak schůzka s rodiči ohledně dalšího školního roku. a káva s goli. po třech letech cca. úžasné shledání. // teď jdu do vany a s knížkou do postele. badboy je na cestě na slovensko. téra

pondělí 11. června 2018

předevčírem tomu bylo 13!!! let, co si vedu tenhle blog. začínala jsem na bloguje.cz. tuto doménu jsem musela cca po pěti letech opustit, protože končila, a já se ocitla tady na blogspotu. sama nechápu, že je to fakt dlouhých třináct let. a pořád si píšu ráda. byť třeba ne tak často. stále se tu ale měsíčně objeví pár zápisků. kdyby mi před lety někdo řekl, že si budu psát na blog takových let, asi bych si klepala na hlavu. jsou to jen útržky mého života. mé mozkové pochody. nikdy jsem neměla žádné blogové ambice. psát pro kvanta lidí. cílit na určitou skupinu. nedejbože se chtít blogem živit. no way. já to vždy brala a stále beru jako určitou formu sebevyjádření, kdy ze sebe můžu vyplivnout pár pocitů a myšlenek, nemusí to mít žádnou hlavu a patu, nemusím řešit velká písmena, interpunkci a jiné gramatické záležitosti, ačkoliv v reálném životě jsem gramatický nazi. za těch třináct let se můj život tolikrát změnil. stalo se takových věcí. začínala jsem si psát jako holka, které bylo bez pár dnů dvacet jedna let. akorát jsem se vrátila po své první aupair štaci z londýna, milovala jsem svého baddrummera, který byl tím důvodem, proč jsem se rozhodla dál v londýně nezůstávat. nedostala jsem se na vejšku, trošku si nevěděla rady se životem, nastoupila na rok na soud, kde jsem dělala tak triviální práci, že jsem si většinu času četla, kupovala knížky, časopis reflex, chodila do knihovny a vypisovala si zajímavé věci. baddrummer mi dal vale, já doválčila rok na soudě, a šla na vysokou. během vejšky jsem stihla změnit obor, strávit jedno léto opět jako aupair na ostrovech, jiné léto pak v restauraci/hospodě/kavárně na západním pobřeží irska, tam kde břehy ostrova olizuje atlantický oceán a connemara se může pyšnit nejkrásnějšími plážemi. odstátnicovala jsem. seznámila se s badboyem, se kterým budeme za pár týdnů osm let. pořídili jsme si psího boříka. a kluka luku. koupili si byt. já pracovala rok v bance, pak jsem se ale rozhodla pro radikální změnu, založila si živnost a pustila se do výuky angličtiny. badboy je kamioňák. a tak si tak nějak žijeme. za těch třináct let jsem byla čtyřikrát v anglii, jednou v irsku, třikrát v chorvatsku u moře, jednou v paříži, pětkrát ve vídni, dvakrát v drážďanech, dvakrát v ženevě, jednou v berlíně, jednou ve varšavě, jednou ve wroclawi, jednou v lublani, a nespočetněkrát na dalších polských místech tady za humny i trošku dál. přečetla jsem stovky knih, přišla o žlučník, nechala si udělat sedm tetování, poznala moji nejlepší kamarádku bárbí, seznámila se s térou, míšou, liškou. myslitelkama. rastamámou. díky výuce angličtiny jsem poznala mraky lidí. s mnoha z nich mám opravdu hezké přátelské vztahy. nedokážu říct, zda mě nejvíc naplňuje učit miniděti, seniory či firemní výuku. všechno má něco do sebe. aktuálně je pro mě úplně nejvíc být máma. našemu chlapečkovi bude příští týden půl rok. mně den na to 34 let. on je to nejlepší, co mě v životě potkalo. kupa věcí se mi povedla, bavila mě, byla úžasná. miluju svého psího boříka. miluju badboye. luka je ale naprostý strop. nebe. vesmír. občas se musím štípnout, abych uvěřila, že je můj, nikdo a nic mi ho nevezme, že ten pohodový a usměvavý chlapeček mi přišel do života v době, kdy má spousta žen problém otěhotnět a není úplnou samozřejmostí rychle počít, odnosit zdravé dítě, relativně bez problému porodit a mít krásného a zdravého mimounka. (prosimvás, císař není žádná trága). během těch třinácti let jsme se s rodiči přestěhovali po cca 23 letech do nového bytu. já rok na to do prvního podnájmu s badboyem, poté do dalšího, a pak už do vlastního. zítra po sedmi letech doplatím úvěr na auto. a asi tak za dvacetpět let mi bude i náš byt říkat pane. to až doplatím hypotéku. můj cíl do další blogové třináctiletky? koupit si zítra v polsku nový mejkap a možná paletku očních stínů. muhehe. vychovat ze syna slušného a vřelého člověka, který bude vnímat diverzitu světa kolem nás, nebude brát odlišnost jako handicap, nebude mít tendence se lidem jiné barvy, víry, orientace či smýšlení vysmívat, a bude ho zajímat svět jako takový. vzít ho na mnoho míst. i sama za sebe poznat ještě kupu míst na světě. vidět hodně z evropy. navštívit usa, které mám na travel-listě. udělat si další certifikát z angličtiny. více se podnikatelsky ještě osamostatnit. posunovat se dál. dotáhnout němčinu alespoň na komunikativní úroveň. a psát. psát si klidně jen tak dál do šuplíku. sobě pro radost. a občas myslet víc na sebe. téra

pondělí 4. června 2018

někdo cizí v domě od shari lapeny se mi líbila. nečekala jsem od toho nic. ale těšila jsem se na ni. na instagramu někteří avizovali, že to je lehce předvídatelná kniha. ano, přišlo mi to tak. od první kapitoly. jenže. nic není tak, jak se zdá. přečetla jsem ji za den. jedním dechem. se spánkovým defecitem a divokého téměř půlročního miminka. a teď se konečně navracím opět k pavle jazairiové a její knize příběhy. // víkend byl jinak ve znamení sobotní chalupy. tzn. badboy tam mě a lučku vysadil, dala jsem si kávu, oběd, luka spal v košíku na zahradě. ach ten čerstvý vzduch. spal jako nemluvňátko. po obědě jsme koukali na french open, a pak domů. chvilinku se natáhnout. připravit tzatziki a vyrazit na narozeninovou oslavu. nejdříve se mi tam moc nechtělo, ale nakonec to bylo moc fajn. dostali jsme totiž od lišky instrukce, že si máme přinést vlastní pití a máme přinést i něco k jídlu. trošku mě to zaskočilo vzhledem k tomu, že minutu předtím mi odepisovala na moji zprávu, zda s nimi můžeme počítat na moji a badboyovu narozeninovou oslavu v červenci, abych věděla, zda máme koupit menší či větší sud a kolik kilo masa nakoupit. trošku kontrast. moje sestra pak obdržela zprávu, že nejde jen o grilování, ale že david slaví narozeniny, tak upozorňuje kvůli dárku a rovnou zaslala i seznam toho, co můžou koupit. nakonec byla ale oslava fajn. luka je pařmen. spát na akcích zásadně nechce. // poslední týden ze sedmi nocí pět prospal komplet bez jediného probuzení. je to  nezvyk, avšak paráda. ne že by mi nějak vadilo k němu jednou za noc vstávat. ale nemuset vůbec je velká parádička. už jí maso, dnes má zamíchaný do jídla uvařený žloutek. fakt je to obrovský jedlík. prošlo kuřecí maso, špenát, řepa, brokolice, květák, mrkvička, brambory, batáty i hrášek. v podvečer baští kaši. mléka už nechce tolik. pije hodně čaj. bude po mně. lol. láska má nebeská. // téra

čtvrtek 31. května 2018

moc tomu tady nedávám. poslední týden a kus utekl jako voda. nesmírně rychle. minulý týden byl krapet pracovně pohodovější, protože mi zrušila jedna školka čtvrteční hodinu a s paní ředitelkou jsme se dohodly na dvouhodinovce tento čtvrtek. knihovna, kde mám další angličtiny, se malovala, takže jsem s jediným čtvrtečním kurzem skončila u kávy a konverzovali jsme anglicky. v pátek jsem skončila v kavárně s oběma svými kurzy. luku hlídal badboy, který měl ten den dovolenou. po obědě jsme už uháněli na sever k badboyově pratetě, u které už týden bivakovala badboyova mum. byl to skvělý týden. byl tam s námi od pátku do soboty i tetin syn, kterého mám moc ráda. grilovali jsme, trhali třešně, diskutovali. ona je naprosto úžasná osoba. bývalá umělkyně. intelektuálka každým coulem. obrovské kulturní povědomí. / nocovali jsme ve světnici v patře, kde se báječně spalo. v sobotu jsme vyrazili do kryštofova údolí a do liberce. v kryštofově údolí bylo nádherně. jak počasím, tak architekturou, přírodou. prvorepubliková kavárna u ježka neměla chybu. v liberci jsem zakotvili v mikyně. měla jsem ji na svém kavárenském listu už nějaký ten pátek a konečně jsem se do ní dostala. výborná káva a bezinková limonáda. // dočetla jsem o víkendu před obzorem životopis pavly jazairiové. rozečetla jsem fiestu od hemingwaye, kterou však nejsem schopná přečíst na jeden zátah. mezitím jsem to proložila jedním polským románkem mého mládí konec prázdnin. a teď jsem už v půlce knihy rus je ten, kdo miluje břízy. dnes jsem šla do knihovny s dlouhým seznamem knih, které si chci půjčit, zarezervovat, poptat se po nich. odcházela jsem s úplně jinou náloží. a v sobotu mi sestra půjčí někdo cizí v domě. naše kámoška liška si ji objednala s tím, že nám ji půjčí. problém je ten, že ona nám ji nepůjčí, dokud ji sama nepřečte. a ona čte knihu v průměru půl roku, což prostě nechápu. resp. chápu, že někdo prostě není velký čtenář, ale pak ho nenazývám čtenářem, ale pouze člověkem, který má rád knihy. moje sis to už nemohla vydržet, a tak když jsme dostaly slevu 20%  to knihkupectví dobrovský, zašla si ji tam koupit, a dnes mi psala, že má přečteno. // v úterý jsem byla na kafi s holčinou, se kterou jsme byly na pokoji v porodnici. asi takhle. utvrdila jsem se v tom, že nás spojují fakt jenom stejně staré děti a nemocniční pokoj. je milá. hodná. jednou za čas na kafe fajn, ale já kolem sebe preferuju jiný typ lidí. // luka mi poprvé spadl z postele. pokoušel se o cosi jako lezení, až z toho spadnul. no lekla jsem se hrozně. on taky. poplakali jsme si oba. // v sobotu se chystám být na chalupě, navečer pak jdeme na davidovu oslavu narozenin. sejdeme se zase celá naše tlupa, tak se moc těším. // a jinak jsem se zaregistrovala na duolingo a učím se němčinu. asi jsem se definitivně zbláznila. téra

středa 23. května 2018

další týden od posledního psaní uběhl. přerovnala jsem jednu z knihoven, prodala regál/knihovnu ikea, protože se ke mně prostě nehodil. občas při koupi asi moc nepřemýšlím. a až lukovi budu zařizovat pokojíček, stejně tam bude úplně jiný typ knihovničky. a třeba ho k mém neradosti nebudou knihy ani bavit. // dny mi občas splývají natolik, že si nemohu vzpomenout, zda se něco zásadního dělo či nikoliv. přečetla jsem knihu můj život a adolf loos od jeho druhé manželky elsie altmann-loos a nadchlo mě to natolik, že asi budu potřebovat navštívit jednu místní čtvrť, kde se nachází dělnické domky navrhované právě panem loosem. ačkoliv si teda myslím, že byl divný. miluju číst o takových velikánech, kór když je to vyprávěné pohledem ženy. pamatuju si, jak moc jsem obdivovala milevu eisteinovou v knize einstein&einstein a samotný albert mi lezl šíleně na nervy. přečetla jsem i hadrového panáka od daniela colea. nebylo to úplně špatné, ale že by mě to nějak zvlášť uchvátilo, to také říct nemůžu. teď ovšem čtu před obzorem od pavly jazairiové, jde o její biografii. kupa věcí je mi už známá z jejího vyprávění s lucií výbornou na radiožurnálu či z 13. komnaty na české televizi, ale i tak mě nesmírně baví. pomrkávají tu na mě ještě její tři další knihy z cest, které chci ovšem proložit hemingwayem. přečetla jsem klasicky jeho stařec a moře kdysi na vejšce, a zlomila nad ernstem hůl. jakože to není četba pro mě. jenže instagram je neskutečná studnice inspirace, a tak na mě jednoho dne pan hemingway opět vyskočil. potažmo jeho kniha fiesta. a poté se mi tam dostalo doporučení na knihu smrt odpoledne, která popisuje koridu a život ve španělsku. tak jsem si i to přinesla z knihovny domů. nesmím už navíc koukat na yt videa internetového knihkupectví martinus, protože pak nemám šanci všechno nikdy přečíst. během dvou jejich videí jsem si zase zapsala asi patnáct knížek. // dlouho jsem se rozmýšlela, zda si koupit paletku očních stínů anastasia beverly hills subculture nebo její napodobeninu ze stáje makeup revolution. cenově bych neměla vůbec váhat a sáhnout po MUR, ale upřímně mě tahle značka příliš neláká. pak mi ale jedna slečna na instagramu poslala odkaz na web dekorativka.cz, kde měli dupe od ABH v podání značky W7. objednala jsem a včera jsem si ji vyzvedla v zásilkovně. a je fakt skvělá. trošku dost dupe od abh, ale pigmentace je neuvěřitelná a na očích drží jako přibité. // v sobotu u mě byla bárbí, plakaly jsme, když si meghan a harry řekli ano. prosím vás, mě svatby normálně netankujou. nijak mi nezpůsobuje radost chodit ani na ty cizí. ale harry prostě, že jo. a meghan je nádherná. a vůbec, mám slabost pro britskou královskou rodinu. // teď o víkendu se chystáme na sever. badboyova mum je u své tety na venkově kousek od turnovat už týden a my se tam chystáme na víkend. a v sobotu bych moc ráda do botanické zahrady v liberci a do kryštofova údolí. téra

úterý 15. května 2018

asi jsem dobře řáchlá, ale já už vybírám vánoční dárky. poslední dobou mi toho padlo do oka tolik. tolik inspirace. píšu si to do diáře. některé dárky mám předvybrané, ale budu objednávat až od srpna, ať zase nejsem až tak švihlá. někteří moji blízcí mají ještě mezitím narozeniny či svátekd. v případě mojí sis dokonce svátek a třicetiny. ale třeba pro markétu jsem už objednala dárek k svátku před dvěma týdny, a teď mi padlo něco tak moc do oka, že jsem to rovnou objednala. také mám dva typy na dárky pro ségřinýho toníka. v červnu má svátek i narozeniny, takže to nejspíš do vánoc nevydrží. pro mamušku jsem vybrala dárek, nakonec jí ho asi objednám k svátku. loni jsem nakupovala už od léta, ale to jsem věděla, že v prosinci mě čeká porod a že možná budu ke konci ráda, že jsem ráda. letos mě nic takového nečeká. ale mě baví vybírat dárky pro ostatní. // dnes jsem vezla vaškovu mamku do krajského města na kontrolu na onkologii. a všechno je v naprostém pořádku. takže jupíííí. měla jsem se vidět s důšou, ještě včera jsme se domlouvaly, ale to by snad ani nebyla ona, kdyby všechno na čas klaplo. takže jsme se neviděly. nestíhala. a vaškova mum byla vyřízená rychleji než normálně. koupila jsem lučkovi dvě hezká letní bodýčka. šla jsem k dobrovskému shánět literaturu z nakladatelství absynt a nesehnala. vlezla jsem asi po roce do obchodu gate. vzpomínám jak na vejšce, v městě pod ještědem, jsem tam chodívala a vždy tam měli všechno za hubičku. dvakrát za poslední léta jsem tam koupila boty v akci za pár korun. a tak jsem tam dnes zamířila, že by tam snad mohli mít slaměné žabky. neměli. a ještě tam měli pofidérní obuv za nemalý peníz. čau. // ráda si pouštím na YT rozhovory lucie výborné na radiožurnálu se zajímavými hosty. dříve, když jsem denně pracovala a jezdívala hodně autem, jsem je poslouchala za jízdy, teď si je hledám zpětně na YT a při krmení lučky si je pouštím. v pátek jsem si pustila rozhovor s pavlou jazairiovou. byla jsem nadšená. úžasné. úžasné. úžasné. ta přesvědčivost. energie. hned jsem si s jednou ze svých studentek domluvila, že mi tento pátek přinese jednu z jejích knih. a dnes jsem si pustila 13. komnatu v archivu ČT. přátelila se s rodinou spisovatelky lenky reinerové. nemám slov. nádhera. // čtu knihu můj život a adolf loos, což napsala jeho druhá manželka elsie altmann-loos. pořád jsem si říkala, že je mi tento architekt hodně povědomý. že snad má něco společného i s mým městem. pak jsem si říkala, že to je naprostá blbost. no a nedalo mi to, internet mi pomohl. nemýlila jsem se. a tak se na ten architektonický počin brzy půjdu podívat. a kniha se čte jedním dechem. téra