úterý 7. ledna 2020

tak vítejte v novém roce. nesmím začít psát nějak úplně blbě a musím hned ze začátku napsat něco trošku chytrého. haha. takže jsem si nainstalovala spotify a poslechla si svůj první podcast v životě. protože co si budem, mě prostě podcasty doposud nezajímaly. a asi nebudou příliš zajímat ani dál. jenže tohle byl do slov a týkalo se to knihy, kterou jsem zrovna začala číst, a to dějiny násilí. od vánoc to docela valím. dočetla jsem dramata václava havla, přečetla skvělou knihu esejů, zamyšlení, příběhů, zkušeností, vnímání feminismu s názvem feministky nenosí růžovou a jiné lži. a také zlodějku mýho táty petry hůlové, kdy jsem neměla absolutně žádné ambice sympatizovat s mikym, který byl ve střídavé péči rodičů a žít u otce nenáviděl. jenže jsem ho nedokázala ani politovat, jaký to byl zmetek. řekněme, že z obou rodičů jsem v knize sympatizovala s otcem. matka navaděčka, byť v umírněném duchu, bych řekla, byla celá nějaká podivná. a miky by byl smrad a manipulující zmetek i kdyby jeho rodiče byli dál spolu a nebyla by žádná střídavá péče, protože to měl v krvi. no a hornické vdovy, to za to vážně stojí. u některých osudů jsem si regulérně brekla. pokud nejste úplní literární nadšenci, ale tohle téma by vás zajímalo, tak doporučuji dvoudílný film dukla 61. // co mě nadchlo v televizi byla minisérie o marii terezii, o jejímž životě si teď chci přečíst více. a to nejen v učebnici dějepisu pro střední školy, kterou doma mám. a tak jsem ve skupině co čteme dostala dosti dobré literární tipy. a třeba se i víc seznámím s františkem I. štěpánem lotrinským. // na silvestra, který jsme nakonec strávili doma, jsme se dívali na film the aftermath s kierou knightley, který jsem chtěla vidět už nějakou tu dobu, a nakonec mě příliš neomráčil. // ještě nerodím, je mi docela fajn, do konce ledna chci učit a pak už jen odpočívat a vyčkávat. vlastně to dělám i teď, jen si občas odběhnu na pár hodin zaučit. osmisměrky, literatura, kobra 11 a luka vládnou mému světu. už jsem vlastně ráda, že jsem. ještě si musím v sobotu koupit novou knihovnu a nechat si uříznout desku na nohy od šicího stroje, aby to vypadalo víc retro, než to vypadá teď. zabydlet gramofon na lepším místě. a vybalit a přebrat krabici s věcmi po lučkovi. a bude. jo a koupit shnuggle a doufat, že si sestřenčina dcerka brzy sedne a my zdědíme vajíčko a nebudeme muset kupovat. tentokrát celkově rezignuju na nákupy. koupila jsem malému čtyři kusy garderoby. teď jsem oběma klukům objednala z internetu takové ty lištičkové podkolenky. luka už jedny má, tak jsem mu je objednala teď v šedé a miminku klasicky v oranžové. kočárek nevedeme. šátek mám. plus mám i nosítko aká šátek, a až později si pořídím manducu. ještě koupím jeden či dva dudlíky, dvě lahvičky a asi konec šmitec. a musím se podívat na web porodnice, co s sebou. už jsem to od minule zapomněla. za chvíli si pomalu budu balit tašku. a musíme na matriku. uáááá. tolik věcí. tolik zodpovědnosti. // tak se odebírám na lóže. téra

pondělí 30. prosince 2019

rozhodli jsme se odzdobit stromeček ještě před koncem roku. dnes. stejně odpoledne odjíždíme na dva dny pryč, jedlička opadává, kdykoliv kolem ní někdo jen projde. dvakrát denně kolem ní vysávám, dnes to bude na pořádné zametání a stírání. mám pocit, že nikdy jsme neodstrojovali stromeček takhle brzy, ale máme ho už dva týdny. příští rok ho budeme muset víc kropit anebo si místo jedličky pořídit stříbrný smrček. // jedeme na hory, kam se mi upřímně moc nechce. silvestr mě příliš nebaví, je to takové bavení se na povel. klidně bych zůstala doma, četla si, připravila si něco dobrého, a zda bych vůbec vydržela do půlnoci, toť otázka. jenže badboy si moc přeje jet. tak někdy po obědě či odpoledne pojedeme. snad nebudu pohoršovat knížkou a křížovkami, které si vezu. muhaha. občas, když se člověk dostane do společnosti, kde je cca jen jeden další čtenář, připadá si trošku nepatřičně. nikdy nikomu neberu to, že nečte. byť si myslím, že je to škoda, protože toho vědění, moudra, dobrodružství, zážitků a skvělých věcí v knihách je. a občas se mi stane, že někdo, kdo nečte, má tendence se posmívat za čtenářství. můj badboy sice čtenář není, ale ten žádný problém nemá, v literatuře mě podporuje. // nuž nic tedy. na rok 2020 jsem si dala nějaká "předsevzetí" nebo si spíš sepsala nějaké plány. na instagramu to vzbudilo údiv a v directu pak i pobouření, kdy se proboha budu starat o děti?!  nikdy si nedávám malé cíle, co se týká čtení. chtěla bych dosáhnout mety sto knih za rok. není to žádný závod, ale čím víc čtu, tím víc mám chuť toho dál přečíst. může za to hodně instagram, kde sleduji různé knižní influencery, nakladatelství a vášnivé čtenáře. každý den objevím další knihu, kterou si toužím přečíst. první rok lukova života jsem přečetla osmdesát knih. nejvíce za svůj život. letos jsem se dostala finálně na číslo 66. šedesátou šestou knihu právě čtu. je jí mona od biancy bellové. čtu na záchodě, ve vaně, v posteli před spaním, často po probuzení. čtu, když luka spí. baví mě to, mám to ráda, a tak si vždycky nějakou chvilku ráda najdu. co se týká cestovatelských plánů, jsem si vědoma toho, že to bude náročnější než doposud. ale věřím opět v hodného chlapečka. a myslím si s klukama na cestu do gdaňsku v létě a do bratislavy. a na sklonku podzimu pak s háňou&míšou zase někam za dobrodružstvím, to bych nechala kluky doma na pár dní badboyovi. chceme s míšou navštívit zámek v kostelci nad orlicí v čase, kdy tam bude provázet sám pan kinský a vypravit se na konci léta do vily tugendhat. a chci si dál udržet svých pár kurzů angličtiny. to snad není taková divočina, ne? nebo mám teda sedět doma na zadku s rukama v klíně a být na nervy z toho už teď, co když mé druhé dítě nebude spát? co když bude plačtivé? teď to stejně nevyřeším, takže si s tím hlavu nelámu. // jsme s lučkou od šesti hodin vzhůru, badboy dnes vzal trošku práce a o půl šesté odjel. já už byla docela fresh, tak jsem si říkala, jak si v tichosti vyluštím pár osmisměrek a přečtu několik stran knihy, ale luka se probudil a nedal jinak, než že začíná nový den. já si jdu napustit vanu a umýt si vlasy, ať nejedu na hory jako úplná divoženka. pak se pustím do odzdobení stromečku, zaklidím poslední dárky, které nám ještě pod jedlí trůní. postel si ještě zastýlat nechci, pořád přemýšlím, že se v ní pak s knížkou budu ještě chvíli povalovat. máme doma už několik let malý stolní fotbálek, lučka ho teď díky sestřenčiným synům objevil a neustále by si s ním hrál, takže mám relativně čas. a cestou na hory na skok na gynekologii. / o nové knihovně, kterou si pořídíme v první půlce ledna jsem už možná psala. o ušáku není ještě rozhodnuto. lol. téra

sobota 28. prosince 2019

rok 2019 byl v mých očích povedený. nebudu rozpitvávat jednotlivé měsíce, to bych musela z velké části procházet i archiv, a to se mi nechce, protože začínám číst skvělou knihu a chci z ní pár stran ukrojit, než se vzbudí lučka. // na nový rok jsme se probudili na horách, zabalili se a vyrazili domů. leden byl pro mě měsícem takového bezvládí. neustále mi psal koloušek, myslel si, že bych snad mohla nějak výrazně změnit svůj život, ale já nechtěla. proč si kazit něco, co mi doma funguje, a posouvat něco někam s někým, kdo je mlaďoučký a představu o svém životě nemá? navíc jsem časem zjistila, že když nechci, tak by mohly chtít jiné. moje zjištění ho rozezlilo a naše přátelství záhy skončilo. začátek roku byl i dosti bohatý na nové lidi. a ještě dvakrát jsem se ošklivě spálila. ženy jsou stejně svíni. že jo. ale poznala jsem letos déňu. vlastně díky prozření s kolouškem. od té doby se intenzivně přátelíme. a fjodora. takový můj literární guru. a sida. pražaská naplavenina ukotvená na pár měsíců pracovně tady na východě. už je zpátky v matičce praze, ale vídáme se dál a rádi. // v lednu mi zubař přidělal keramické můstky a já se od té doby pořád a ráda směju. zminimalizovala jsem svůj konzumní způsob života. nakupuji v 90% v second handech, z druhé ruky jsem si třeba pořídila i kabelku mk či longchamp. protože upcycling, že jo. redukuji doma kosmetiku. nevyhazuju, spotřebovávám. a doplňuji jen to nezbytně nutné. // co se týká cestování, na jaře jsem s mými holkami míšou a háňou byla na pár dní v berlíně. pro mě už druhá návštěva a zase skvělá. v létě jsme byli s badboyem a lukou v chorvatsku u moře. plán byl chorvatsko a bosna a hercegovina. jenže jsem v červnu přišla do jiného stavu nečekaně jako podzim do krušnohoří, nebylo mi úplně nejlépe, a tak jsme vzali za vděk istrijí, že kdyby něco, jsme rychle doma. v říjnu jsem byla s míšou poprvé v budapešti a byla jsem okouzlena. a nakonec jsme si před vánoci dali s mými kluky výlet do drážďan. takže ano, mohlo být té ciziny více, ale s ohledem na to, že badboy jezdí mkd a těch možností tolik není, si nemůžu a nechci stěžovat. přečetla jsem 63 knih. aktuálně čtu 64. a do nového roku zvládnu asi ještě i tu 65. cíl jsem si nesplnila. dala jsem si za cíl přečíst sto knih. loni jsem se dostala na osmdesátku, takže jsem letos nemohla mířit níže. ne, není to soutěž. ale já z knih hodně čerpám. nejsem vyhraněná, čtu různé žánry, ráda se dovídám a vlastně se tím vzdělávám. takže čím víc stránek, tím více poznání. možná. možná. možná. bych mohla sepsat třeba takovou top desítku knih v tomto roce. ale to je rajská hudba následujících dní. v pondělí odjíždíme na hory na silvestra. // nejzásadnější událostí tohoto roku je moje těhotenství. nebylo nijak plánované. říkali jsme si s ohledem na můj věk, že kdybych třeba do roka znovu otěhotněla, že by to bylo fajn. tak jsem otěhotněla hned. jakože fakt okamžitě napoprvé. ani jsme se nejdřív několik týdnů neradovali, byl to šok. absolutně jsme nepočítali a nečekali, že to bude hned. jenže i luka byl tenkrát hned. jak jsem stará, tak jsem asi plodná. haha. takže se nám v únoru narodí další karbanátek. zatím nic nechystáme ani nepřipravujeme. koupila jsem čtyři kousky oblečení, nic víc. po novém roce proberu krabici po lučkovi. postýlku a košík máme taky po lučkovi. lučka už spí na pána ve své opravdové dětské postýlce. žádné miminko už. před vánoci oslavil druhé narozeniny a mně teď na silvestra končí rodičák a k prvnímu lednu nastupuju na mateřskou. víc zajímavého mě teď nenapadá. téra

čtvrtek 26. prosince 2019

mně by tak vyhovovalo, kdyby se lidi starali sami o sebe, neřešili neustále druhé a věci, které jsou úplné píčoviny a akorát tím otravují život jiným. většinou to dělají lidé bez jakéhokoliv sebevědomí, kterým šťourání se v životě jiných přináší chvilkové uspokojení a pocit nějaké společenské důležitosti. což je ale strašný omyl. ta nespokojenost sama se sebou musí být hrozná. ale pokud tomu pomáhá neustálá kritika jiných, občasné a docela radostné kopnutí do jiných, proč vlastně ne, že jo. ale nechtěla bych být takovým člověkem. téra

středa 25. prosince 2019

boží hod. vánoce byly opravdu boží. myslím, že to nebyl u nás ani žádný stres. nedělám žádný speciální velký úklid. stromeček jsme měli koupený a ozdobený už deset dní před svátky. nákup jsme udělali v sobotu, kdy to ještě nebylo v supemarketech takové peklo. cukroví jsme letos dostali, protože s cukrovkou prostě nepeču. dárky jsem měla nakoupené postupně. jediné, co mi udělalo čáru přes rozpočet, byla lučkova teplota týden před svátky, kdy jsem s ním chtěla jet na den do prahy, v ikea mu koupit stan - šapitó a nákupní vozíček pro děti. naštěstí zrovna měli šapitó i v lídlu a dřevěný nákupní vozík v kauflandu, tak jsme to zvládli i tady od nás. // akorát jsme nestihly večeři s míšou, a  "besídku" s bárbí. až v pátek dorazila markét. a já ještě v týdnu před svátky stihla screening ve třetím trimestru. v sobotu jsme byli se sidem a denisou v baru a bylo to super prostě. jsme taková minipartička. v sobotu lučka oslavil druhé narozeniny, ale oslavu jsme měli domluvenou až na nedělní odpoledne. dostal borůvkový cheesecake. lowcarb. lol. přišli naši, sis a tony. dárky ho zase tak nezajímali. postavili jsme mu šapitó. pak procházka a káva to go a už rychlé přípravy na to, že přijde pár přátel. umíchat tatarák, uvařit zázvorový čaj. bylo to hrozně fajn. v pondělí večer rodinná tradice na dlouhou noc u známých. poslední léta je to dámská jízda, řekla bych. a letos stála vážně za to. psík bankrot před naším příchodem snědl jednouhubky i s párátky. vezla jsem xbbx do lékárny pro peroxid. zabralo to částečně. takže jsme pokračovaly na veterinu. a pak mi zastávkovalo auto. přijel ségřin tony, odvezl nás do města, já vystřídala doma badboye v hlídání lučky, který spal, a badboy a tony jeli zpět zprovoznit mé auto. a pak jsem pokračovala v dlouhé noci. štědrý večer budiž jmenován knižním večerem. dostala jsem dohromady devět knih. lučka taktéž. a s badboyem jsme dostali gramofón. takový ten, co vypadá, jako bychom ho našli někde na půdě. přitom má v sobě i rádio a usb. nádhera. rozhodla jsem se pořídit si jednu novou knihovnu a maličko si to tu dotunit, než se narodí další synáček. // v noci ze čtvrtka na pátek nás vytopil soused. téměř slepý soused. tekla mi voda stropem do kýblu a on spal jako dřevo. takže dorazila policie, hasiči a pán, co otevíral dveře. a taky přijde malíř, protože tohle sami nevymalujeme. // přečetla jsem teď od izraleského autora amose oze knížku "mezi svými" a asi si budu muset hodit korunou, kterou vánoční knihou teď začnu. do konce roku bych ještě minimálně dvě knihy ráda přečetla. čekají nás teď nějaké návštěvy, a v neděli ráno odjíždíme slavit silvestr na hory. letos zase chci zabilancovat. ale až budu mít více baterky, teď jsem skoro vybitá a nechce se mi tady sedět s nabíječkou. haha. tak snad to stihnu do konce roku. užívejte svátky ještě. téra

čtvrtek 19. prosince 2019

mám za sebou screening ve 3. trimestru. všechno v pořádku. jizva po císaři prý fajn, ty bolesti, co mám, to je prý to, jak pracuje děloha. no potěš. takže jak budu rodit, zda císař či normální porod, to jest stále ve hvězdách. chtěla bych císařem, protože by byl plánovaný, a tudíž jistota, že u toho stihne být badboy. pokud bych totiž porodila přirozeně před termínem, tak to s největší pravděpodobností nestihne. mi ani tak nevadí ten fakt, že budu rodit sama, ale spíš to, že by to pak náhle byl zase akutní císař a s malým by hned po narození nebyl ani jeden z nás. to je moje největší schýza. s lukou byl badboy hned, když já být nemohla. dnes mi mamka říkala, že by tam klidně byla ona. tak uvidíme, jak to všechno dopadne a kdy se karbanátek rozhodne přijít na svět. // včera to bylo osm let od smrti pana prezidenta havla. po dočtení skvostné delphine de vigan "podle skutečné události" mi tak přišlo zcela logické sáhnou po václavu havlovi a jeho hrách a začínám audiencí. // zítra už nám dorazí badboy a budeme definitivně všichni spolu celé dva týdny. a dva dny navrch. lol. v sobotu budou lučkovi dva roky, pojedeme na předvánoční výlet do klodzka. má to teda takový neprozaický důvod. byla jsem pro plínky v polské biedronce a už poněkolikáté neměli jedničkové ani dvojkové na novorozeňátka a kojence, takže musíme hlouběji do polska. haha. ale už chci mít aspoň něco připravené. večer vyrazím do baru s deni a snad sidem. a v neděli budeme mít oslavičku. ještě jsem se nerozhodla, co mu dáme pod stromeček a co k narozeninám. bobánkovi. v neděli předvánoční posezení s přáteli u nás doma. v pondělí pak letitá večerní tradice se známými na dlouhou noc. a pak už vánoce. ten čas tak letí. a já mám tak ráda ten čas před. klidně bych posunula čas zpátky zase na začátek adventu. ale takovou moc nemám. téra

úterý 17. prosince 2019

měli jsme jet dnes s lučkou do prahy. ikea. couračka kolem staromáku. včera byl panáček odpoledne u našich nějaký unavený, a večer mi přišlo, když jsem ho převlékala do pyžamka, že je teploučký. změřili jsme mu teplotu a byla. takže praha zrušena. v noci celý hořel. dnes se tváří jako pán, v posteli ho neudržím. kreslí. čte. hraje si. dělá blbosti. to bude náročný den. chtěla jsem mu v ikea pořídit stan. takové to cirkusové šapitó. ještě že jsem si včera všimla, že ho mají stále v lídlu, takže když šlo batole spát, badboy byl hlídací otec a já uháněla právě do lídlu. dnes mi naši sjedou do kauflandu pro dřevěný nákupní vozík, který tam teď mají. protože předpokládám, že bych už nestihla nikde nic moc objednat. jediné, co mu chci ještě koupit, je jedna knížka a nějaká zvířátka. ale pro to se stavím v knihkupectví a hračkářství. jinak mám dárky vesměs zkompletované. jedlička nazdobená, jmelí visí, dostala jsem novou vánoční hvězdu, ta původní možná štědrého dne nedožije. // ve čtvrtek mě čeká velký ultrazvuk. poslední tohoto typu. v pátek začíná 31tt. panáček se mi v břiše mele jako zběsilý. nemůžu se divit. myslím, že má ode mě takového kofeinu, že bude stejně jako luka malý závisláček. bez černého čaje prostě nemůžu být. kdybych to povolila, tak náš luka ve dvou letechbude pít jen černý čaj a kafe, protože mu to chutná. myslím, že druhý karbanátek nebude jiný. // včera to byly dva roky, co jsem měla termín porodu s lučkou. přišel na svět až o pět dní později. teď v sobotu mu budou dva roky. pane jo. // a kdyby teda někoho zajímalo, co já a literatura... přečetla jsem od eleny ferrante temnou dceru. ferrante, ať už je to kdokoliv, mě opět nezklamala. skvělý prostě. kočičí hra od ištvána örkenyho zdolána. já ji viděla v podání klicperova divadla, kde hlavní roli ztvárnila moje oblíbená pavla tomicová. vím, že v tom excelovala hlavně dana medřická na prknech národního divadla, ale na to nejsem tak velký pamětník. byla docela fuška tuhle hru sehnat. před pár měsíci jsem sehnala jakýsi výbor jeho her a povídek, ale kočičí hra tam absentovala. až moje sis zapátrala v jejich lokální knihovně, a tak ke mně tahle knížka doputovala. pak jsem se odvážně pustila do knihy jak mi starbucks zachránil život, a byla to taková kravina, že jsem to týden četla, došla horko těžko do poloviny a ukončila trápení. následoval kříďák. výborný. jakože hrozně moc výborný. takhle vystavěný thriller jsem ještě nikdy nečetla. žádný hlavní vyšetřovatel. dvě časové linie. současná a retrospektiva. těším se, až se mi dostane do ruky jáma. antialkorán od patrika ouředníka. stejně jako jeho europeanu, i tohle by si měl přečíst každý. a protože jsem koza róza, co má doma mraky knih, které jsou její a chce si je přečíst a zařekla se, že do knihovny tedy chvíli nepáchne, tak jsem šla zase kolem knihovny a přinesla si sedm knih. přitom mám doma skvělou knížku, co jsem dostala k svátku, jednu další, co jsem si ještě kupovala v rámci slev na dny marianne bydlení v luxoru, mám tu nachystanou jednu jane austenovou, dočíst chci já jsem malála, kterou jsem na chvíli odložila. a očekávám knížky od ježíška. ne! musela jsem pobrat sedm knih. nejdřív jsem přečetla jiřího hájíčka. nutno podotknout, že šlo ho básně. básně typu haiku. nikdy jsem nic takového nečetla. a byla jsem natolik nadšená, že jsem to přečetla rovnou dvakrát. další kniha budete mi chybět, až tu nebudu. tenhle typ literatury nečtu příliš často, ale jednou za čas na mě padne pocit, že bych měla, nebo na mě ta kniha vyloženě vyskočí a říká si o přečtení. jeden půl večer, a jedno čekání na diabetologii a bylo po čtení. a upřímně. čekala jsem něco maličko jiného. kdybych to věděla, nečtu to. a teď čtu od delphine de vigan podle skutečného příběhu a říkám si do prkýnka, vážně se jí to stalo? to autobiografie nebo spíš taková fikce? a střídavě u toho nahlížím do knihy feministky nenosí růžovou a jiné lži. takže to bych měla splněné literární okénko. a stejně čtu letos méně než loni. // byla jsem v divadle na úplně dokonalém představení v podání příbramského divadla. klasický kus maryša. ale fantastické. běžte, pokud máte tu možnost! jako fakt!!! // jdu nám uvařit konvici čaje a zkusit mládě udyndat v posteli. potřebuju na chvíli ven s psím boříkem. téra