úterý 12. prosince 2017

na poslední chvíli jsem se rozhodla dohnat resty. vidět pár filmů a seriálů. tak jsem si pustila konečně tajemnou vraždu na manhattanu a byla jsem z toho filmu nadšená. moc nadšená. woody allen je hrozný roztomilák. inteligentní dialogy, takovej mile napínavej příběh. skvělý herecký obsazení. a new york. včera večer jsem si pustila půlnoc v paříži, ale protože velmi rychle upadám do spánku, dodívala jsem se dnes po ránu. a opět okouzlena. atmosférou. hudbou. postavami, které byli součástí příběhu. paříží. of course. a to přitom není žádné mé srdcové město. byť se mi moc líbila. || dlouho jsme s mojí sis milovaly seriál criminal minds. já mu propadla totálně. ségra to pak časem přestala sledovat. ale dokoukala jsem 10. sérii a nějak pozapomněla. přitom teď už běží 13. série. v pátek mi moje sis při pečení cukroví svěřila informaci, že už dokoukala to, co jí chybělo, a dokonce to má dokoukané až do současnosti. poslala mi odkaz na online sledování. a já mám teď na cca 55 dílů možná tak dva a půl dne. možná ani to ne. pak už budu asi koukat při kojení. haha. do toho mám na watch-listě další filmy woodyho allena. mraky knih. našla jsem i jeden povídkový soubor ve své knihovně sepsaný právě allenem. prostě toho mám dost. včera jsem si od rodičů přinesla knížku od inny mirovské a jiný glóbus nemáte? protože jsme zjistili, že rodiče ve své knihovně knížku všechno, co potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce od fulghuma doma nemají. a kavárnu nad prahou od lenky reinerové jsme taktéž nenašli. ačkoliv přesně vím, jak vypadá přebal, jak je útlá, ale zkrátka nikde nevykoukla. tak si pak mezi svátky dojdu do knihovny. teď už je to náročnější. dnes by měl badboy dorazit domů tak kolem desáté, byl vyslán na vykládku a nakládku až do slaného, ačkoliv měl dnes už jezdit jen kolem komína. a od zítřka už jsme spolu doma. tak snad do noci vydržím, a pak už klidně může všechno přijít. včera můj malý chlapík dostal od mé mamky dvě vánoční bodýčka. jedno na letošní vánoce a druhé na příští rok. dostal i kombinézu do zimy. a nějaké propriety do postýlky. já jsem zcela přerovnala jeho nejhornější šuplík plný garderoby, protože jsem zjistila, že jsem všechno rovnala do šuplíků dle toho, jak je to stylové, nikoli praktické. a tak se pak děje to, že všude holky píší o tom, že nejlepší na noční přebalování a spánek jsou taková ta pyžamka/bodýčka s rozepínáním mezi nožičkama až dolů, a já proto, že je mám zděděná a ne stylově černá/šedá/tmavě modrá, je mám někde na dně šuplíků. takže jsem všechno přeorganizovala. vlastně se směju sama sobě, že má chlapík různá bodýčka s krátkým rukávkem na teď - v mých barvách, s milými nápisy nebo jen tak, ale narodí se v prosinci, kdy je to trošilinku nepraktické. no moc jsem nepřemýšlela. nechala jsem se unést tím, aby to bylo hodně štýlo. už aby tu byl! téra

neděle 10. prosince 2017

mám pocit, že budu-li stále něco dělat, nezačnu rodit. poněvadž badboy před hodinkou a půl odjel skládat do středních čech. cestou ještě osobákem mi volal z čska, že je tam totálně bílo, fouká vítr, a že to bude asi snová jízda. ironicky samozřejmě. náklaďáky dnes můžou na silnice první třídy a dálnice až od dvaadvaceti hodin, a v ten čas už má skládat ve škodovce. takže doma hledat, kudy pojede, aby to obsahovala jen silnice druhé a třetí třídy. tedy šoustky, jak my doma říkáme. zpátky už se mu pojede dobře, to už zákaz platit nebude. u nás ve městě platí obecné pravidlo, že hejtovat kamiony je super. ok, provoz je tu šílený. hlavní tah do polska. a nikomu z kamionů se nechce směrem na krkonoše nebo na ostravu, a tak to všechny spedice posílají přes nás. naše město už léta potřebuje obchvat, ale nedaří se vykoupit všechny pozemky, teprve letos byl schválen územní plán, a stejně to asi bude hardcore. město samotné je v ďolíku, kolem jsou kopce, takže vizualizace obchvatu vypadá jako bambilion přemostění, několikaúrovňové křižovatky, tunely. možná bude snazší a nakonec rychlejší, dostaví-li se dálnice d11 na trutnov, a pak už budou mít kamiony vůli a důvod jet tím směrem. takhle stojí dlouhé kolony skrze naše město. často už několik kilometrů před městem, a státní policie je nenechá vjet do města, dokud nepomine hlavní špička. obecně si ale myslím, že problém není v samotných kamionech, jako v samotných autech obecně. téměř každá domácnost má víc aut, než by se slušelo a patřilo. my jsme dva a máme také dvě auta. hrozný. já kvůli práci, protože sjíždím okres, to byl důvod, proč jsem si auto před sedmi lety kupovala. každý den jsem učila v minimálně dvou městech. badboy si koupil svoje auto letos na jaře, protože firma, pro kterou pracuje, sídlí ve vesničce cca dvacet kilometrů od nás vzdálené a spoje tam jsou komplikované. věřím, že si to umí každý takhle nějak odůvodnit, proč má v rodině víc než jedno auto. podstatou věci ovšem zůstává, že lidi prostě auty jezdí, a proto to u nás vypadá, jak to vypadá. to, že těch kamionů je fakt kotel, je věc druhá, na druhou stranu lidi chtějí mít zásobované supermarkety a hypermarkety, firmy a fabriky potřebují různé díly, palety nákladů, aby mohly fungovat dál. nejvíc na fb stránkách dění v našem městě vždy hejtují takoví primitivové, resp. řekla bych dámy aká mateřská avšak rozhodně néééé dovolená. směju se jim za gramatiku, nevědomost a hloupost. a vzhledem k tomu, že můj kluk náklaďák řídí, jeho pracovní doba je téměř nelimitovaná (ok, kotouče a karty se musí poslouchat), ale prostě udělá se někde pauza, vyspí se na parkovišti a jede dál. jsme rodina, chceme taky trávit nějaký čas spolu, a ne vždy je nám přáno, protože pro velká auta platí různé příkazy a zákazy. || každopádně jsem vlastně o tomhle vůbec psát nechtěla. spíš o tom, jak přijede mezi půlnocí a jednou ráno. a já nechci začít rodit bez něho, takže se tenhle večer bráním zuby-nehty. naši jsou navíc v praze, také přijedou až později, takže na telefonu je tentokráte jen moje sestra. a já chci, aby u toho byl on! a mám pocit, že budu-li se dívat na film, číst si, pít čaj, psát blog, brouzdat po internetu, nemůžu přece začít rodit. chachááá. mám dnes poslíčky silnější a intenzivnější než kdy předtím. tak ještě do jeho příjezdu, prosíííím. zítra a pozítří sice badboy řídí taky, ale snad jen kolem komína. a od středy až do konce roku je se mnou doma. || pečlivě si tu vybírám nějaký film od woodyho allena. dnes jsem si pustili odpoledne v posteli pelíšky, badboy k tomu naservíroval trošičku cukroví, uvařil nám čaj. a pak se mi svěřil s delikátní informací, že to linecký je tak boží, že tam brzy žádné nezbude. lol. || jééé, a ještě jsem nezapálila druhou svíčku. jdu na to. téra
máme napečeno cukroví a dítě stále nikde. působila jsem jen jako taková pomocná síla. udělala dva druhy jáhlového cukroví, chvíli slepovala linecké, pospávala v křesle, sledovala biatlon, lásku nebeskou, bridget jones a záskok divadla járy cimrmana. ano, tohle všechno se během cukroví stihlo. protože jsme s mamuš dorazily k sestře ve čtvrt na deset a odjížděly někdy v osm večer. už v poledne mi všechno to sladké nesmírně vadilo, a to jsem nijak zvlášť neochutnávala. takže jsem se snažila pít hodně čaje a vody. ovšem tohle všechno mi způsobovala enormní pálení žáhy. pátek byl na tohle velmi výživný. a když nám sis naservírovala úžasné indické jídlo, normálně jsem za každým soustem musela poslat i hlt vody. přešlo to až večer, kdy mi mamka dala nějaké ovocné pastilky. badboy jel skládat do škodovky, takže jsem zamítla vypuzovací akci no. 1. napustila si střídmou vanu, četla si a pak padla za vlast. badboy dorazil o půlnoci. já vcelku. včera jel pro snídani (měla jsem po x měsících krajíc vánočky!), pak nastartovat mého taťku přes kabely, a pak za mnou. mě ty naše společné snídaně tak baví. po obědové domácí pizze jsme se rozhodli pro ratibořice. vánoce v kuželníku. knížecí vánoce na zámku. tržík v mandlu. jezdím tam vždy kvůli atmosféře. ta mě letos nějak totálně minula. důvod prostý. standardně tam jezdíme v sobotu dopoledne, kdy tam ještě nejsou celá procesí lidí. před mandlem u mlýna hrají muzikanti lidové písně a koledy, voní to tam klobáskami. do mandlu vstupuji spíš ze zvyku a s ohledem na své tradice. ten trh je čím dál větší drekárna. dřív tam alespoň prodávali nějaká přírodní tělové másla/mléka (něco na způsob manufaktury), po tom už ani památky. nevím, jaký očekáváte na vánočních trzích sortiment vy, ale já některý nevkus a kýč fakt nechápu. když třeba vidím, jaká krásná mýdla vyrábí moje sestra, jak to balí, jak o tom přemýšlí, v čem nabízí balzámy na rty či bambucké máslo. a pak přijdete na trh a tam pic kýčové mýdlo dvou barev, které byste nevěnovali ani úhlavnímu nepříteli, všechno tak divně balené. já vím, že manuální a zruční jsou i nevkusní lidé. některé svíčky jsou fakt hardcore. ale jo, proti gustu, že jo. || pokračovali jsme s badboyem ke kuželníku. boty zahnojené od bahna. tentokráte tam neměli žádné vydání knihy babička. koukli jsme na jedno vánoční představení, v němž se představila opět sofinka, moje nejmilejší studentka ever. koupila jsem si jmelí. badboy po vydatném obědě nechtěl lautr nic. pokoupila jsem pár pohlednic od pana škopka. a vydali jsme se opět domů. || doma film terapie láskou, který chválila na fb dee. horká vana. ta vlastně nebyla tak horká, protože já za ty měsíce, co jsem se úplně horké vaně vyhýbala, odvykla. poté jsem se dala do úklidu a opět nějakého třídění. zbylo mi osm laků na nehty. to je náhodou prima skóre už. vytřídila jsem nějaké glitry, mejkap, umělé řasy (to jsem si jako někdy vážně objednala!). v noci navštívila rekordně sedmkrát toaletu. přetahovala se se psím kámošem o místo, až nad ránem kupodivu usnul i u badboye pod peřinou. v noci mě hrozně pobolívalo břicho. chvílemi jsem se radovala, poněvadž to bylo dost intenzivní a chodilo to v takových vlnách. jenže pak to ustalo. tak čekám dál. hezkou neděli. téra

pátek 8. prosince 2017

ten wishlist z minulého postu byl takový výkřik do tmy. resp. jedna slečna, kterou na instagramu ani na youtube nejsem vůbec schopná sledovat, protože neustále používá zdrobnělinky, dělá podivná videa, kam si zve kámošky youtuberky, oslovují se jako olinka, kačenka, helenka, verunka, barunka, což mi na prahu jejich třicítky přijde hrozně ujetý, hrozně se u toho chichotají, a já byla vždy jak v jiříkově vidění. musela jsem upustit od sledování. ale bo jsem ovce, a některé slečny, které sleduju začaly sdílet parádní wishlisty, a já si je tvořím několikrát do roka, rozhodla jsem se, že je načase si zase jeden udělat. a nasdílet mi jde jen tady přes blogspot, a pak s tím teprve můžu pokračovat dál. tak se stalo. jsou na něm, řekla bych, umírněné věci. nebo ne? po nikom je nechci. když už, tak sama. longchamp je na mém wishlistě už cca dva roky. vlastně nevím, proč ji stále nemám. protože cenově je velmi dostupná. možná na jaře? že by se mi hodila jak pro mě, tak na plíny? haha. blbej vtip. hodně blbej. mám tam i parfém od chanelu, protože je mi už prostě přes třicet, a to je ten věk. i mejkap. já jsem už pár měsíců na lovu dobrého nového mejkapu. ale upřímně jsem si řekla, že počkám až do po šestinedělí. uvidím, v jaké kondici bude moje tělo a pleť poté. vždy jsem měla mastnější pleť, pak se z ní stala pleť smíšená, a v jiném stavu spíš sušší. nechci dělat unáhlené závěry, když nevím, co se bude dít pak. přisouvám to nejen hormónům, ale taky stravě. a tu budu muset při kojení asi zase trošku měnit. prostě jaro bude i hon na nový mejkap. mám tam i hodinky cluse. zase rozumná cena a minimalistický design. ačkoliv upřímně, i ty hodinky na fotce pro mě nejsou úplně minimalistické. já bych ráda ještě méně. docela mě lákají ty mramorové. a boty? já mám šíleně dlouho na wishlistu kotníčkové a takové jakože ze srstí. asi to popisuju blbě. jsou inspirované značkou celine. tahle značka je úplně mimo moji cenovou relaci, ale vím, že některé řetězce tyhle boty nabízely. resp. určitě před lety topshop. asi nikdo víc. ale kotníčky na štengli? zase na jaro. takže je to vlastně jarní wishlist. lol.

osm dní do termínu, pořád držím pohromadě. včera jsem byla na kontrole. jsem otevřená na 1 cm, ale jak pravil pan doktor je to spíš mé zbožné přání, abyste už alespoň na celý ten centimetr otevřená byla, než že opravdu jste. chlapíkovi se ven nechce. přitom já už nevím, jak spát, celé břicho mě bolí a tlačí. dnes jsem si v noci hýbající břicho hladila, abych ho trošku uklidnila, normálně cítím zádíčka, zadeček, nožičky. má tam tak málo prostoru, už by mohl chtít jít ven. nabízel mi hamiltona, ale já ho nechci. pořád mám týden do termínu, tak mi to připadá zbytečné. navíc mi doktor řekl, že to, že nejsem otevřena jeden den, neznamená, že se to další den nezmění. dnes budu péct cukroví s mamkou a sestrou a už si k tomu pečení koupím čaj z maliníku a začnu popíjet. moc na tyhle babské věci nejsem, ale prý to má uvolnit porodní cesty a ten sestup by mohl jít rychleji. nevěřím na nějaké menší bolesti při kontrakcích při popíjení tohohle čaje. možná jako placebo. that´s all. ani jsem si dnes do kefíru nepřidala sezamové semínko, nevypila decku ricitinového oleje, nemyla jsem okna a neměla sex. to je prý nejúčinnější rozjezd porodu. já tomu i věřím, ale je to pěkně blbě zařízené. na konci 9. měsíce jsem ráda, že funguju sama o sobě. bolí mě v kříži a třísla a jsem ráda, že jsem. doktor se smál, prý nemá jít o můj požitek. sestřička to glosovala slovy, že ona teda na konci 9. měsíce neměla na takovou věc ani pomyšlení, a moje kamarádka móna mi včera psala, že byla ráda, že udržela vůbec moč, na to, aby přemýšlela o sexu. takové malé povzdychnutí na konci těhotenství. || když mě teda včera doktor ujistil, že já se jen tak nerozpadnu, rozhodla jsem se statečně, že se teda nemusím nijak žinýrovat a můžu fungovat vcelku normálně. badboy mě hodil za mojí sis do knihovny, kde jsem s ní strávila cca hodinku a půl, pak jsme se šly projít po obchodech, a jely na nákup. doma jsem vyluxovala celý byt, uklidila kuchyň, uvařila pro sebe a taťku bramboračku. dorazil domů i badboy. nebála jsem se napustit teplejší vanu. ačkoliv tu čtyřicet stupňů plus si nechávám až na dnešek po pečení. lol. ještě jsem se rozhodla, že bych zítra mohla jet do babiččina údolí na knížecí vánoce a advent v kuželníku. každoroční potěšení. letos jsem v to už snad ani nedoufala. uvidíme, co udělá horká vana. muhehe. téra


středa 6. prosince 2017

Wishlist.

Wishlist.

polyvore.com
dva dny psací pauza. stále 2v1. pondělí jsem střídavě prospala a pročetla. dvě bohulibé činnosti, které mi sice dodaly energii, ale připadala jsem si, že jsem si ten den nijak zvlášť neužila. v úterý jsem vyrazila hned na devátou do knihovny, kde jsem působila jako dohled u prodejní výstavy. bylo to ve studovně, nádherný výhled na hlavní třídu, sněhové vločky ve vzduchu. zašel mě navštívit taťka, pak mamka, liška, asi patnáctkrát paní ředitelka ivana, protože na konci přiznala, že se bála, abych neporodila. četla jsem si mistra a markétku, úspěšně jsem tam pak tu knížku zapomněla, takže teď ji má doma mamka, která ji tam uzmula. prohlídla jsem si čtyři nové knihy, žádnou si nakonec nezapůjčila. a protože jsem měla opět nějaké zažívací potíže, tak jsem se nemohla odhodlat k tomu, abych vyrazila domů, a tak když mě přišla vystřídat definitivně mamka, ještě jsem tam nějaký čas setrvala. badboyovi se včera dařilo. cestou do zlína se mu něco na náklaďáku rozbilo, takže čekal nejdřív na servis, pak na odtahovku, aby nakonec usoudili, že do cílové destinace dojede, ale vrátí se domů třeba v jedenáct večer. trošku jsem si zoufala, jak mi nebylo dobře. protože od sedmi šli naši do divadla, což je moje pojistka, kdyby nebyl badboy doma. přeci jen rodiče bydlí asi dvě stě metrů ode mě. ale byla jsem domluvená se sestrou, kdyby něco. a volal mi i badboyův taťka, že je na telefonu a do deseti minut u mě, kdyby něco. doma véča, vana a klídek, a hrozně se mi ulevilo. přestalo mi být těžko, špatně, přestala jsem lítat na záchod, ustalo tvrdnutí břicha. a tak jsem si rozsvítila vánoční stromeček a přečetla knížku lenky reinerové praha bláznivá. mám ji doma už několik let. před pár týdny jsem po ní sáhla, a byť mě začátek vážně nadchnul, asi to v ten moment přebila jiná kniha, a já ji tak odložila. a včera jsem si těch cca sto stránek dočetla, a tak moc se mi to líbilo, že si půjčím od rodičů kavárna nad prahou. trošku jsem po dočtení zápolila s faktem, kam si tuhle knihu zapsat. lenka reinerová byla pražská němka. stejně jako třeba egon ervín kisch nebo franz kafka. už jen to, že jsem tu knihu nečetla v originále, tedy v němčině, ve které ji reinerová napsala, ale četla jsem překlad nějaké dámy. nakonec jsem se ovšem rozhodla ji zařadit do seznamu přečtené české literatury. a sáhla jsem pak po knížce roberta fulghuma ach jo. nikdy jsem od něho nic nečetla. delikátní informace, co? proto jsem si v listopadu netroufla jít ani na jeho listování, v rámci kterého dorazil do našeho města, protože jsem nechtěla působit jako pozér. a teď jsem po něm teprve ve své knihovně sáhla a pouštím se do čtení. || dnes jsem spala dlouho. ok. ráno jsem šla teda venčit psího kámoše. ale badboy dnes nemusel vstávat nekřesťansky brzy, tak jsem se k němu přitulila. resp. v šest jel složit do jedné fabriky, v sedm byl zpět, zalezl do pelechu, usnul a až telefon před desátou ho vzbudil, že má cestu do prahy. já se pak vydala za sestrou do knihovny. dnes byla tím dohledem u výstavy ona. z tama jsem zamířila za markét do kavárny, neboť měla polední pauzu a chtěla popovídat, a pak zpátky do knihovny. a přes lídl domů. budu si číst. možná dorazí liška na zázvorový čaj. a jinak nevím. ty dny jsou takové dlouhé. zítra monitor a kontrola ozvů. tak budu moudřejší. téra

pondělí 4. prosince 2017

jak jsem si představovala tohle ryze nepracovní domácí pondělí? vydatný spánek. kniha. film. dobrá snídaně. procházka se psím kámošem. ačkoliv jsem si včera téměř do půlnoci četla, dnes jsem byla v šest vzhůru a rozhodla se jít ven s boříkem. důvod zcela prozaický. sněhový poprašek na silnici, autech, trávnících. poprvé letos takhle u nás. takže jsem si nechala spací tríčo, skočila do nějaké té garderoby a válenek, a po šesté ráno jsme si to pochodovali venku. jsem po snídani, dopíjím čaj, a ještě si zalezu. už cítím, jak se do mě zase dává únava a mám chuť na spánek. ale ještě než znovu usnu, budu si chvíli číst hotýlek. to se tak báječně čte, není divu, že jsem se od toho včera nemohla odtrhnout. alena mornštajnová je úžasná vypravěčka. || včera v podvečer jsme se vypravili na náměstí na rozsvícení stromečku. moc se nám v té zimě nechtělo. hlavně jsem ušla asi dvacet metrů a zase stahy břicha. já si na to snad nikdy nezvyknu. byli jsme zmrzlí, přitom docela nabalení oblečením. přišli jsme chvíli před pátou, ale než zástupci města odříkali své projevy, sbor zapěl pár koled, bylo skoro půl šesté. psího kámoše už badboy zahříval v náručí, a kdyby byl na náměstí stáneček s horkým čajem, tak už žmoulám kelímek a srkám horký mok. nestalo se tomu tak. doma jsme si hned vařili čaj, badboy zaplul do vany, já s knížkou do postele. rozsvítili jsme si stromeček, zapálili první adventní svíčku, která byla i za dorotečku. zase jsem si v posteli pobrečela. domácí mazlíčci nemají odcházet. a ne takové tvrdohlavé holky, jako byla naše doruška. teď 9. prosince v sobotu by jí bylo patnáct let, ale myslím si, že si zasloužila ještě rok až dva s námi tady. neslyšela, na blízko začínala mizerně vidět, ale byla to skokanka, fyzicky dobře vybavená holka, která až na posledních pár dní nikdy neztratila chuť k jídlu, žila pro dobroty a odměny, boříkovi vždy vymetla mističku. chybí. je tu bez ní tak prázdno. koza róza naše. || hezké pondělí. téra

btw dnes je čas na tajemnou vraždu na manhattanu od woodyho allena.