pátek 15. března 2019

šla jsem do kina na film skleněný pokoj režírovaný juliem ševčíkem. pro mě šlo o film roku 2019, těšila jsem se na něho od doby, kdy bylo avizované, že ho ševčík bude natáčet. v létě jsem přečetla knižní předlohu od simona mawera. úžasná záležitost, jedna z nejhezčích knih, jakou jsem kdy četla. no a pak si běžte do kina. s nadšením z knihy, s obrovským očekáváním od filmu. nemohlo to dopadnout jinak než zklamáním. občas je lepší být nepřipravená. // čtu český ráj od jaroslava rudiše a prokládám to fejetony a reportážemi gardenparty u královny od úžasného karla kyncla. // dnes večer si chci pustit první část dokumentu leaving neverland. michael jackson byl bezesporu excelentní umělec. co se týká jeho charakteru, nemám a nikdy jsem neměla o něm žádné extra mínění, a prý tenhle dokument je velká síla. // slavia praha zdolala sevillu a teď v evropské lize hurá na chelsea. hele, takhle, nikdy jsem slavii nefandila. nefandila jsem ji v české lize. v mezinárodních vodách vždy, protože prostě český fotbal, takže kašleme na klubovou příslušnost. ale proti chelsea? budu jim přát, aby prohrála důstojně. dvakrát. // tenhle týden byl takový fofr, až mi není jasné, kam se poděl. v pondělí tři kurzy. v úterý ráno dorazila míša, protože úča a v jejich okrese panovaly jarňáky. pak rychlý přesun na nehty. to je vždycky takový voser. jak já to doplňování nesnáším. ale ten výsledek! nosím krátké a vždy červené nehty. klasika. a vypadá to super. po letech, kdy na mých nehtech nefungovalo absolutně nic, si lebedím. večer kafe s kamarádkou káťou. to se tahle zmíníte na instagramu a musíte se pak smát. můj malý stalker byl zase na místě činu. už jsem se musela smát. on teda ne. dnes jsem tu měla markét, za chvíli dorazí na kafe sis. badboy si dnes veze nový kamion a čeká ho už víceméně jen cizina a mě osamělé týdny. ale byl to jeho sen, co ho znám a dopracoval se k tomu, takže budiž mu to přáno. my s míšou a háňou naplánovaly velikonoční volno v berlíně. se těším teda. moc. téra

pondělí 11. března 2019

víkend? príma. v pátek denisy narozeniny. hrály jsme s anet kulábr a pak i fotbálek a šipky. jak jinak. vezla jsem ji pak naštvanou domů. v jednu poté, co se zcela trapně snažili na baru zapůsobit dva čtyřicátníci a my s denisou, oba zadané, jsme se té urputné trapnosti fakt musely smát. usoudily jsme, že je čas jet domů. potkala jsem tam dvě badboyovy bývalé kolegyně a nechala se přemluvit k tomu, že až denču hodím domů, ještě se na chvíli vrátím. nakonec jsem seděla s matějem na baru. malý a mladý pankáček, se kterým je hrozná prča povídat si o životě. // v sobotu jsem i přes veškerou únavu fungovala. prohlíželi jsme si s lučkou knížky, stavěli věže, dočetla jsem aristokratku od bočka, vrhla se na fejetony a reportáže od karla kyncla pod souhrnným názvem gardenparty u královny, a odpoledne jsme se usalašili u sis a tonyho. večer pak šel badboy s tonym na pizzu, a moje sis dorazila na trošku toho kofeinu ke mně. spát jsem šla o půlnoci doufajíc, že bude ráno počasí na to, abychom mohli vyrazit někam na výlet. nebylo. takže takový relaxační líný den. dojela jsem do pepca koupit lučkovi mikinu a ponožky. a jinak jsem si četla a na chvíli odpoledne usnula. v podvečer jsme se dívali na fim vybíjená dle knižní předlohy michala viewegha. usoudila jsem, že zrovna tuhle jeho knihu si ráda přečtu, navzdory tomu, že jsem s jeho literárními počiny skončila v roce 2005. tento týden už má do kin dorazit film skleněný pokoj. kniha simona mawera byla jedna z nejlepších, jakou jsem kdy četla, takže na film chceme s liškou bezpodmínečně vyrazit. // jo a baví mě jana kirschner a vojta dyk v hlasu československa. ale jsem asi jediná evidentně. haha. téra

čtvrtek 7. března 2019

dočetla jsem KONEČNĚ dokonalou kořist a finišuju se čtvrtým dílem aristokratky od bočka. a královsky se u toho bavím. // a nějak mi nejde překousnout hořkost z toho, že považujete-li někoho za blízkého člověka, který má občas hrozné seky, ale přikládáte to k určitým vnitřním pohnutkám, které ho dohání, a on vám nakonec, byť asi nechtěně (to jde?), hodí klacek pod nohy. vlastně pořádné poleno. to byla facka. normálně ji slyším plesknout. a jak mě to probralo. // a přitom tomu předcházelo prima odpoledne v úplně milé společnosti zase jiné osoby. totiž seznámila jsem se s terkou. kamarádkou jedné mojí známé. a tak jsme se s dětmi sešly v babiččině údolí, udělaly super procházku, pak se ještě stavily pro kafe. tam přišlo prozření. oskara bych zasloužila. za ten výkon. // a dnešní den? luka posral obývák. chtěl utéct z kabinky v obchodě, když jsem byla zrovna značně odhalená, a v déemku si přinesl k pokladně krabičku kondomů a bublifuk. v kiku dělal voči na kamarádku andělku a něco ji důležitě vysvětloval. miluju, jak reaguje na děti. // zítra malá oslavička a šipky s denisou a anet. hlídá badboy. téra

úterý 5. března 2019

v neděli jsem měla chuť na velké změny. tak jsem přestěhovala část kuchyně, abych nakonec všechno vrátila do původního stavu. ale to zametení a vytření mi pomohlo. lol. minulý víkend tu byla čuču. troška barové kultůry, divadlo, koupila jsem si nový huawei, aby číňani mohli sledovat, jak miluju kosmetiku. týden pak byl takový osamělý. ale protože bylo veskrze jarní póčo, byli jsme s lučkou a boříkem dvakrát v babiččině údolí, aby luka vzal na milost normální boty a začal venku lítat. a povedlo se. akorát ho teď zajímají kamínky, větvičky, lístečky a bahno. v pátek spal lučka u našich a my s badboyem, anet a zděndou vyrazili do báru. kluci teda spolu na večeři a nás vysadili před barem, aby později dorazili. zajímavý večer. badboy se trošku nudil, a tak odjel domů. se slovy až budeš chtít jet domů, zavolej, přijedu pro tebe. ve tři jsem se rozhodla, že je toho tak akorát dost. volám. a volám. a volám. a volám. a volám. a volám. a volám. a volám. ... a jestli jsem se nedovolala, tak tam volám dodnes. no nedovolala. píšu kamarádce, že nemám kde spát, zpráva nepřečtena. ségře jsem takhle v noci volat nechtěla, abych ji nevyděsila. naštěstí můj oblíbený ramenatý koloušek kamarádský odcházel z baru půl hodiny přede mnou, tak mu volám. a tak jsme seděli asi hodinu na balkoně a povídali. a pak mi ve vší počestnosti ustlal na gauči. trošku jsem doufala, že se badboy do té doby probudí a přijede pro mě. měla jsem na časné ráno najitý bus domů. ve třičtvrtě na sedm mi volal. dostala jsem snídani, květiny a uvařil oběd. může mě zapomínat častěji, pokud výsledek bude ve finále vždy takový. mně ale během pátka a soboty došlo, že já jsem kavárenská holka přeci. s mnoha plány. nápady. radostmi. a že jsem se ztratila na půl cesty. a tak mi moji dva oblíbení večer psali přijeď a všechno nám to povíš. dvě kafe na baru, pár potahů z cigaret, protože soukromý klub, že jo. poloprázdný bar. a ti tři se mě snažili rozptýlit a pobavit. a tak si natírali ruce krémem od avonu. // teď jsou u nás jarničky. včera jsem se viděla s marťou. zítra jdeme na prochajdu s terkou a jejími dětmi. znám ji krátce, ale je to moje krevní skupina. co dál, kdo ví. ale to přicházející jaro mi dělá dobrou náladu. téra

středa 20. února 2019

ne snad, že by nebylo co psát, ale notebook byl mimo provoz. skoro tři týdny. hrozně nerada někoho otravuju, a tak jsem nakonec skončila u velmi zoufalého činu. skrze google jsem v telefonu zadala svůj problém a dle jakéhosi návodu na youtube svůj notebook zprovoznila. náležitě pyšná. jenže mi do toho dorostly moje gelové nehty a psalo se mi prachbídně, takže jsem blogspot opět zavřela. to jsou důvody, co? a to prosimvás  nemám žádné mačety na nehtech. // a co že se událo za ten měsíc a kus mé nepřítomnosti tady? málo a přeci mnoho. s badboyem jsme udali lučku na hlídání na noc k sis a tonymu a vyrazili si spolu na večeři a následně do baru, abychom zapadli do postele vskutku nad ránem. vylepšila jsem techniku hraní billiardu i šipek. zahájila jsem druhé pololetí s angličtinou, zajistila si nějaké kšefty na léto. zjistila jsem, že inspekce není nakloněná placené angličtině ve školkách, a tak vlastně nevím, jak to od příštího školního roku bude. možná otevřu místo toho zase dva dětské kurzy v čska. rozseknu to v dubnu/květnu. přečetla jsem několik film, neviděla téměř žádný film. // teď na víkend nám přijede velevážená návštěva z prahy v podobě čuču. měla dorazit už před dvěma týdny, ale skolila ji chřipka. teď v neděli mi přišla zpráva na whatsappu, že je zdráva a připravena opět přijet. vyměnily jsme si pár veselých vět a já to zakončovala se slovy, že ji chytnu, až vyskočí z busu. a ona na to, že snad dáme ten večer ještě nějaký bar. takový ten, kde se kouří, pije a hrají šipky. a tak nás čeká v pátek divoká noc v mém oblíbeném baru mimo náš kostelec. domů asi taxíkem. // já jsem si teď marodila a do toho začal marodit i luka. to bych samozřejmě nebyla já, kdybych si už nepřipadala natolik zdravá, že jsem vyrazila na tři týdny plánovaný sedánek s káťou. samozřejmě že jsem kouřila a samozřejmě že to odnesly moje hlasivky.  ty mě bolí dodnes. minulý týden jsem  tak kromě školek neučila lautr nic a s panem lukou jsme si užívali společné domácnosti. // včera badboy udělal řidičák na éčko, tzn. návěs, a od března bude trávit týden v cizině. ale je to dobře, plní si sny. // mám v puse nové keramické můstky a jsem konečně happy. // koupila jsem si malou kabelušku michaela korse a nemůžu se jí nabažit. // zítra dvě hodiny se seniory a možná předtím na skok do sekáče. podle toho, jak se nám bude s mimiňákem vstávat. a pak už vlastně konec pracovního týdne. v pátek ráno káva s mým bývalým kurzem a večer pak už čuču. vyrážíme v sobotu i se sis na představení do čmez, kde bude mít míša premiéru v nové hře. jo a vlastně jsem před pár dny byla v hradeckém klicperáku na divadelní hře koule s úžasnou pavlou tomicovou. už jsem tohle představení chtěla hrozně dlouho vidět. u nás s tím budou na apríla, jenže bližší než desátá řada nebyla volná, takže hradec vyhrál. téra

neděle 13. ledna 2019

badboy mi chtěl koupit šipky, protože hraní mě poslední dobou moc baví. po téměř roce sezení doma i o víkendech, mám propůstky (to zní, jako by byl badboy můj pán, checht) a chodím hrát šipky, učím se kulečník, který mi tak příšerně nejde, že se na mě chodí občas někteří dívat a bavit. no a stolní fotbálek. ale šipky vedou. poznala jsem za poslední cca měsíc a půl několik opravdu fajn lidí, musím hlavně vyzvednout martina, pražskou naplaveninu. takový jim carrey v českém podání. takového kámoše, který mi na férovku řekne, co si myslí a abych se občas probrala, potřebuju. doby macmaca a co. jsou totiž dávno nějak pryč. a když ho o půl čtvrté vyklopím jeho slečně v práci v přiopilém stavu, jsem ráda, že doma žádného pijce nemám. lol. že si badboy vždy dá jen něco maličko a má nad sebou kontrolu. // dostala jsem trošku ťafku od svého "stalkera". zní to možná napínavě, ale napínavé to vůbec není. spíš občas k vzteku a k pláči. nehledejte zatím žádnou zápornou konotaci. stalker je pseudonym. nebo snad koloušek. // proběhla kolaudace u míši. megabohaté vánoce s bárbí. krásné setkání se sestřenkou kačkou. taky chandlerovým se narodila konečně anomálka. // badboy je v německu. já si dala vanu a padám do postele. téra

pátek 11. ledna 2019

panečku, dlouho jsem nepsala. ale už jsem si několikrát říkala, že otevřu blogspot a něco sem dám. vlastně se mi kupa věcí sdílet ani nechce, to je hlavní důvod mé blogové nečinnosti. ačkoliv nemám v plánu to tady nechat ležet ladem a přestat blogovat. ani instagramu už tolik nedávám. bohužel ani knihám. filmům. criminal minds. trošku si tak stagnuju. // luka je velký kluk. přes den spí tak, že skoro nespí. já jsem z toho slušně vyřízená. badboy není moc doma, jsem na to hodně sama. občas bych potřebovala trošku vydechnout. tenhle týden jsem začala zase učit a musím si zvykat na režim. trošku přemýšlím, že bych si zaplatila nějakou paní na to, aby nám občas luku o víkendu večer přišla pohlídat a my mohli někam vystřelit. pár dní před vánoci jsme byli, lučka byl poprvé u našich, a bylo to hodně osvobozující. myslím, že takový čas potřebujeme častěji. to netrávení společného času akorát zapříčiňuje, že mám občas pocit, jako by to šlo do kopru. přemýšlela jsem zítra o narozeninové oslavě, na kterou jsme byli oba pozvaní. moje sis mi nabídla, že budu-li potřebovat, je k dispozici. ale už druhý týden marodí, a tak to vypadá. že budeme oba doma. já dnes jedu hrát šipky. abych se trošku odreagovala, nicméně to zase stojí na tom, kdy badboy přijede z práce. mateřství je nádherný. ale já mám občas pocit, vlastně velmi často, že nejsem žádná já. že jsem lukova máma. že téra, která měla přátele, bavila se, není. pro kupu lidí jsem pasé právě proto, že mám chlapečka. badboy jezdí domů z práce utahaný, a tak stejně zbývá starost o lučku i boříka na mně. takže ne, mě absolutně netrápí zlobivé dítě, protože to luka vskutku není. ani mě netrápí noční nespaní, protože on v noci spí krásně. já prostě chybím sama sobě, pokud to teda dává smysl. téra