úterý 13. listopadu 2018

zítra pro mě budou mít ve směnárně nachystané libry. kufřík stojí v ložnici. zítra ještě vyperu a usuším všechnu garderobu, kterou si s sebou chci vzít. mám půjčenou britskou redukci, power banku, nachystané pojištění, pas, občanku, sepsaný itinerář. zítra ještě budu přelévat šampon do menší lahvičky, lol. a přemýšlím, že si koupím nějaký malý suchý šampon, abych netahala tu velkou lahev. // sepisuji badboyovi, co a kdy zhruba luka konzumuje. udělala jsem jim dnes mega nákup, mají plný mražák, špajz i ledničku. zásobu plen, mléka i přesnídávek. v pátek má badboy dovču, veze lučku ukázat do práce, v sobotu jdou na oběd k badboyově mum, v neděli se uvidí s mojí sestřenicí a její rodinou a na pondělí si prý také udělají nějaký plán. teď ve čtvrtek a pak v úterý bude lučka s mými rodiči. // přečetla jsem knihu jiná z pera gabriely koukalové. snažila se o maximální upřímnost, ale kniha to byla dost špatná. teď konečně čtu knihu lazar od manželské dvojice píšící pod pseudonymem lars kepler. všechny díly s joonou linou jsem přečetla. jediná kniha, která mi chybí, je playground, to je ale zase z jiného soudku. // zjistila jsem, že mám doma kožich z kožešiny lamy. myslím, že jsem to tu už zmiňovala. nejdříve jsem se rozhodla, že ho prodám. paradoxně jsem si chtěla nechat umělý kabát z m&s. ale nakonec jsem si řekla, že s černými slimkami a botami od jeffreyho campbella na klínku bude výborný. a navíc je mi přes třicet, kožich se k tomuto věku tak nějak hodí. lol. // jdu vzít ven ještě psího kámoše a pak si zalejzám do postele s lazarem. oba lidští kluci už chrupkají. já mám dnes nějaký bolehlav. předpokládám, že je to z určité nervozity. nemůžu se dovolat zubařovi. a také z toho, že budu těch pár dní bez lučky. a že poletím letadlem. miluju létání. a hrozně se u toho bojím. // zítra ještě dva školkové kurzy a huráááá. téra

pátek 9. listopadu 2018

nemá smysl vysvětlovat, proč nepíšu tak často, jako dříve. píšu, když je chuť. nemohu se vymlouvat na čas, protože zrovna toho mám habaděj. mateřská, že jo. // upadám do takové letargie. příští týden odlétám do londýna. čtyři dny, pět nocí. bez luky. a byť všem kolem říkám, že jsem nervozní, tak zcela upřímně jsem z toho úplně vyřízená. nejraději bych celý výlet stornovala, přimáčkla k sobě to svoje malé koťátko a bylo by. badboy mě ovšem v neděli ujistil, že udělá všechno proto, aby luka co nejméně zaznamenal, že máma není doma. věřím tomu, že přes den v londýně na lučku tolik myslet nebudu, ale večer mě ten stesk doběhne. beru si s sebou cigarety a budu tam večer pít wkd. // včera jsem se dostala k jednomu místnímu zubaři. řekl mi, že by to bylo práce jako na kostele, takže mě přijmout nemůže. ale poradil mi, jak více zatlačit na mého zubaře, aby skutečně udělal to, co má. blbě se mi dnes spalo, přitom jsem měla k sobě přituleného lučku. pořád se mi honilo hlavou, co je blbě. můj zubní regiment přípravků je slušný, péči o zuby nezanedbávám, řekla bych že naopak jí věnuju denně dost času. blbý geny. a blbý můstky. pryskyřičné můstky na horních stoličkách jsou prý nesmysl, který mi nikdy neměl být do pusy vpraven. jde vidět, jak je šetřím, a jednu dobu koušu jen na jednu stranu, další pak zase na druhou. a tím si ničím i další zuby. takže si nechám udělat keramiku. // máme televizi a já ji zapla dvakrát. ale ten koutek, kde stojí, je tak útulný. včera jsem si ho doplnila jablečno-skořicovou svíčkou ve skle. hned vedle té vanilkové. // čtu knihu jiná od gabriely koukalové. honestly? zajímavý obsah. resp. holka bez přílišného sebevědomí, která nechtěla dělat to, co dělala, a tak vzdorovala a chtěla být rebelkou. ovšem forma, kterou je to psané, je jedním slovem příšerná. to je jak deníček holky ze 7. třídy. tam snad není jediného slušného souvětí. proboha, proč to ti novináři, kteří se na tvorbě knih sportovců podílí, víc nekorigují. předpokládám, že řepkovi opravovali jeho příšerný pravopis. a gábině mohl martin moravec opravit asi celý obsah. chápu, že nejspíš taková je. hodná. naivní. a tak, jak je to napsané, tak mluví, vyjadřuje se, ale je to fakt bída. // minulou sobotu třídní sraz patnáct let od maturity. krásná sešlost. přišla jsem domů v jednu ráno. dnes vyrážíme s pirátem a jejími dvěma holčičkami na den otevřených dveří naší střední. a pak na kafíčko. zítra důša s antoníčkem a procházka. v podvečer honzova oslava narozenin. v neděli kafe s réňou. víkend bude príma. i tohle počasí mi hraje do karet. // v úterý jsem se viděla se šárkou. poznaly jsme se před šestnácti lety na brigádě v prádelnách. chodila na vedlejší střední školu a bydlela v městě pod horami. ani jedna jsme neměla mobil, a tak můj spolužák michal, který byl spolužákem šárky na základce a jezdil s ní autobusem, předával dopisy. a jednou za měsíc jsme šly do pohádky /tehdejší jedna místní restaurace/ na kafe. šárka pak zmizela do prahy, do irska, znovu se objevila v praze. neviděly jsme se pár let, abychom se pak potkaly v praze na jednom pracovním pohovoru. resp. nepotkaly. já ji neviděla, ona mě ano. ji přijali. a muž, angličan, který byl přítomen pohovoru, se pak stal jejím manželem. přesídlili časem do waršavy a mají dvě holčičky. a šárka se pustila úplně novým směrem. věnuje se hypnoporodu, v londýně si dělala kurz na dulu. je hodně inspirativní. o mě je známo, že tohle jsou věci, které jdou mimo mě. jsem hodně racionálně smýšlející. nerodila bych doma ani za zlaté prasátko. porod jsem vnímala tak, že je to něco, čím musím projít, abych se seznámila se svým chlapíkem. a že bude bolet, hodně bolet, s tím jsem počítala. ač nejsem ze svého porodu nijak zklamaná, a budu-li mít ještě jedno dítě, budu rodit zase v porodnici. šárčin blog i instagram mě v posledních měsících hodně inspirovaly a nasměrovaly. vlastně jsme teď se šárkou v kontaktu jako nikdy předtím. díky instagramu. a tak, když přijela se svými holčičkami na pár dní do města pod horami, sešly jsme se v čska na oběd a kávu i s dětmi a bylo to naprosto báječný. mám ráda tenhle tip inspirativních lidí. ne mnoho jich mám kolem sebe. // tak jsem se dnes zase rozepsala. je jedenáct hodin. lučka spinká, poněvadž stále drží dopolední spánek, uf. a já se jdu konečně převléct z pyžama a dát si na obličej masku z havlíkovy přírodní apotéky. ty jejich produkty jsou boží. nemají chybu. mám přípravek na vlasy, je skvělý. a masky mám jen ze vzorečků, ale chci si pořídit plný produkt, protože je to prostě blaho. téra

čtvrtek 1. listopadu 2018

premýšlela jsem, že bych to tu mohla občas oživit nějakými aktuálními fotkami "věcí" kolem sebe. nebudu sem dávat luku, to ani náhodou, ale spíš to, co mě zaujme, co mě baví, co se mi líbí. taková inspirace. ať to není pořád nuda. pojďme si říct, že po třinácti a půl letech psaní tady jsem už taková vyčpělá. kdyby to za něco stálo, tak už chodím do šourumů a platí mi za to, že ty nesmysly píšu. muhaha. odkladačem fotek je pro mě instagram. baví mě hodně. kdo mě tam sleduje, ví. jsou tam stejně naladění lidé jako jsem já. alespoň ti, se kterými se sledujeme. nebo které sleduji já. víte, jak jsem minule začínala post tím, že jsem si připadala jako hrozný prokrastinátor a lenoch, a že už se blýská na lepší časy? blýská. ale spíš ještě v dáli než tady. trošku sem kecala. nebo jsem i myslela, že nekecám. ale já prostě nic nečtu a nic nesleduji. až dnes vycídím podlahu na záchodě a vyperu dvě pračky, pustím si pupendo, protože to je film, který  mám ráda a už se na něho dlouho myslím. co se týká filmové inspirace, mám jí pramálo. andy z kockandy, kterou ráda sleduji a u ní chytám dobré věci, postuje pramálo, moje oblíbená lucie konečná teď sdílela spíše knihy a další príma věci, ale žádný dokument či film nezmiňovala. tak jsem viděla někdy minulý týden život s kašparem, což je dokumentární snímek heleny třeštíkové o jakubu špalkovi. pamatujete edu ze šakalích let? tak to je on. mimochodem, šakalí léta si chci také pustit. brzy. já jsem ty songy ivana hlase a jana kalouska kdysi dávno tak milovala. vlastně jsem ivana hlase milovala hrozně. ty jeho písničky, samozřejmě. připadá mi, že už se ty kvalitní věci zkrátka někam vytratily. badboy dnes smontoval stolek pod televizi, kterou ještě nemáme. a víte co? nebudu pokrytecká a nebudu tvrdit, že se na televizi netěším. já se na ni docela začínám těšit. až si ji večer zapnu, namířím na ni ovladačem a budu čučet na něco podnětného a vzdělávacího na artu. jen musím nastudovat, jak a kde televizi přihlásit. nikdy jsem ve vlastní domácnosti televizi neměla. // dnes jsem měla jít na konzultaci k novému zubaři. včera mě bárbí uklidňovala, že nebudu nervozní. resp. není důvod být. že mám být nervozní, až to nastane. ne předem. přeci si nebudu kazit čas předtím. měla pravdu. dva dny migréna z toho, včera mi bylo tak špatně, že jsem myslela, že to můj žaludek nedá. pomohl až ibalgin. nějak jsem se od toho nakonec odprostila, dobře spala. a ráno mi přišla sms od zubaře, že je nemocný a musí to zrušit. nový termín mi dá, až bude fit. hele, mně se ale neulevilo. já už to prostě chtěla mít z krku. vědět cenu. vědět termíny. a vědět, že se mi v té puse konečně začne něco dít. a tak dál ze strachu piju šejky, jím polévky a krupicové kaše, aby mi ten druhý můstek v puse nespadl. paráda jako. // tak jo. jak obvykle vana. třeba pohnu trošku s jepicí. knihou. téra

úterý 30. října 2018

nějak jsem si teď pár dní připadala taková nemotivovaná a laxní. ale vypadá to, že už je to pryč. nečetla jsem. nemohla jsem se začíst vůbec do ničeho. takové ty jisté věci šly úplně mimo mě. kafka na pobřeží, představte si to. teď čtu jepici a snad jsem už v ději. pustila jsem se taky včera do knižní šifry internetového knihkupectví martinus. hrála jsem ji poprvé teprve minule a naprosto mě to nadchlo, takže si to náležitě užívám. vrhla jsem se taky opět na postcrossing a dnes nesu pohlednice na poštu, aby doputovaly do ruska, německa a na taiwan. tím jsem objevila krásu našeho místního info centra. lol. // v sobotu jsme vyrazili s badboyem, lučkou a badboyovou sis do drážďan. konečně jsem navštívila galerii zwinger, prohlédla si obrazy a sochy starých mistrů. vím, ale že tam časem budu potřebovat ještě jednou. jak na novější umění, tak na staré mistry alespoň na půl dne. kvůli nedostatku času a nevlídnému počasí jsme nedošli ani do nové čtvrti podívat se na okapový modrý dům. ale stopro jsem nebyla v drážďanech naposledy. byla to má třetí, ale neposlední návštěva. kromě zwingeru byl na programu samozřejmě primark. honestly? já primark normálně miluju, ale tentokráte mi netepalo srdce a nic jsem si nevybrala. ok, mám pyžamo, trošku spodního prádla. podprsenku jsem tam jako obvykle netrefila. nikdy nemám nervy na kabinkové fronty, tak si tam věci nezkouším. bájdwej většinu věcí kupuji stále dokola, takže není důvod kabinek. ale podprsenku jsem snad v životě netrefila. tam mají tak podivné číslování. tak šla mojí sestře. legíny na lítačku na doma a jedno tríčo, které už mám dvakrát, tak ať ho mám i potřetí. muhaha. lučkovi jen capáčky, které jsou mu malé, jak jsme zjistili doma. má širší nohu. a velkou. stejně tak má poměrně velké ruce. takové lopatky. takže capáčky posílám dál jedné slečně z instagramu. jediný, kdo spokojeně pokoupil, byl badboy. a jeho sestra, of course. já zběhla ještě do müllera, kde jsem si koupila dvě plátýnkové masky, do dm, kde jsem koupila lučkovi mléko, a sobě pak scrub na tělo, černou zubní pastu a nic víc. a v kiko milano jsem si koupila bb krém. více nebylo třeba. // vzhledem k tomu, co se mi teď všechno rozesralo v puse, jsem teď ani neměla náladu na utrácení. čeká mě asi hodně návštěv u zubaře. // v neděli stoleté výročí. bivakovala jsem u našich a dívala se na pietní akty. v podvečer jsme pak vyrazili celá parta k dannymu na kávu a něco dobrého a na ohňostroj. // dnes jsem objednala lukovi autosedačku, bude to už velký pán. a frčím s ním odpoledne na kardiologii, má stále šelest. bobek můj unudlený. rýma ho trápí. téra

sobota 20. října 2018

zrušená bratislava. tak alespoň praha. a františek kupka. luka byl úplně vyschýzovaný z gábora, který vydává takové neidentifikovatelné zvuky. takhle vyřízeného a uplakaného jsem luku ještě v životě nezažila. a jen co jsme opustili dům, přestal plakat a zbytek dne slzy nepotřeboval. vyrazili jsme na výstavu obrazů františka kupky, kde mi paní štíplístková dala i vstupenku pro lučku se slovy, že sice to mají tahle bábetka grátis, ale jestli mu tvořím nějaké album nebo vedu deník, ať má nějakou památku, že byl za kulturou. dozorci, pardoneček, spíše hlídači, ho pak obdivovali. z toho obdivu usnul ještě během výstavy v manduce. pak mi padl pečlivě naplánovaný harmonogram a přišla těžká improvizace, neboť jsem měla čtyři hodiny volna před sebou. ale moje sestřenička kačka měla volno, a tak jsme skončily v kavárně s názvem coffee room, a poté jsem se sešla s erikou a vzala mě do if café. nevstoupila jsem v praze do jediného obchodu, a vydala jsem se po páté hodině do hloubětína na poslední návštěvu. a o půl osmé večer pak směr domov. badboy byl skoro čtyři dny v německu. ráno hustá mlha. to já ráda. se ví. jeli jsme s lučkou na chalupu, kde od pátku bivakoval taťka s psíky. mamka je na pár dní na dámském výletě v budapešti. do toho dorazila druhá sestřenka s rodinou, sis&tony, badboy a strejda. grilovali jsme. letos naposledy. kluci hráli fotbal. pili jsme čaj a kávu. nosila jsem šálu. a radovala jsem se ze života. // navíc jsem si ráno na poště vyzvedla dva balíčky. protože na světě jsou nezištní a milí lidé, tak mi přišel už druhý balíček od jedné úžasné slečny. někdy minulý týden mi posílala jen tak tekutou rtěnku od revlonu, a jaksi se zapomněla zmínit, že mi tam přidala malou bází pod mejkap od macu, nějaké produkty od sephory, yves rocher, moliky, tony moly, atd. a teď mi poslala ty dva teď už téměř ikonické mono stíny od essence, ke kterým přidala ještě rtěnku od anastasia beverly hills, balzám na rty od balea, vzoreček báze pod mejkap od marc jacobs. boží. no a druhý balíček mi přišel od jedné firmy, která mi skrze instagram zasílá každý měsíc kosmetiku na testování. mojí sestře jsem nedávno kupovala produkty z manufaktury s vůní lípy a přišlo mi to tak unikátní, že jsem se rozhodla si z ní něco zakoupit, až se do manufaktury opět dostanu. a dnes jsem otevřela balíček a měla jsem v něm tři produkty z lipové kolekce. // minulou sobotu jsem tu měla svoji malou sestřeničku. malou. bude jí 23. lol. a v neděli pak dorazili mi padres, sis&tony a slavili jsme můj a lučkův svátek. a máme s mimiňákem knížku gerda. krásná kniha o velrybě gerdě, kterou jsem měla už velmi dlouho v merku a moje sestra nám ji přislíbila koupit. a poprvé mám možnost vyzkoušet něco od havlíkovy přírodní apotéky. vlasové sérum. a také pratelné odličovací ubrousky. radost. // přečetla jsem knihu za zavřenými dveřmi. slušné psycho. hrozně mě ale bavila. teď čtu knihu unesená, což mě dost nebaví, a poprvé čtu roberta fulghuma. // v úterý jsem byla na takovém velmi komorním divadelním představení souboru kašpar z divadla v celetné. uskutečnilo se to ve studovně místní knihovny a jan potměšil a jakub špalek přijeli s kyticí. skvostné. a já se teď dívám na dokument heleny třeštíkové život s kašparem právě o jakubu špalkovi. a mám chuť si pustit šakalí léta. // dávají už 14. sérii criminal minds. první díl zkouknut, zítra už snad bude další díl. // a nejspíš budeme mít televizi. po osmi letech. ještě stále váhám. protože na místě, kde by měla být, chci postavit vánoční stromeček. prekérka. badboy by byl pro, já tak nadšená nejsem. ještě uvidíme. téra

neděle 7. října 2018

v pátek jsem šla volit. v předvečer jsem si tu rozložila tu plachtu a pustila se do křížkování. a stejně to dopadlo úplně jinak. byť s persónou starosty jsem v pohodě. to senátní volby, to byl jiný voříšek. málem jsem se skácela, když jsem viděla tu skvadru. do užšího výběru se mi dostali dva muži. za jiných okolností bych nevolila ani jednoho. trošku rozhodování mezi morem a cholerou. do druhého kola postupují u nás oba s rozdílem asi 58 hlasů, tak moc těsné to bylo. druhé kolo budu volit stejně. // v sobotu polsko. lídl. v biedronce absence plen. i ve druhé. v rossmannu mléko. ani jsem si nestihla prohlédnout žádnou kosmetiku. pro plenky jsme nakonec museli až do dušniků. odpoledne jsme naložili psí smečku /ano, hlídali jsme i rudu/ a jeli na chalupu. sbírali jsme ořechy. já si odvezla jeden kus nábytku do chodby. a v podvečer jsem pak od badboyovy mum dostala sklenici domácího medu, pečeného čaje, domácí marmelády a lahev bezinkové šťávy. ach tyhle domácí věci. no a pak už jsme očekávali sis&tonyho a lišku&davida. pekla jsem řepu s tymiánem, nivou a ořechy. dělala quacamole a míchala tatarák. skoro všichni jsme pili zázvorový čaj a plánovali silvestra. // jedno rozčarování během večera přišlo. moje sestra slavila před měsícem třicetiny. v tu dobu byli na dovče na jednom středozemním ostrůvku. po návratu jsme měli jen rodinnou oslavu. sis není žádný megaloman. nikdy nedělala žádné velké oslavy. naopak naše kamarádka liška vždy s téměř měsíčním předstihem obepisuje svůj dámský spolek s tím, že bude slavit, někdy i naznačuje, na co by se jí mohla skupina složit. toho se odmítám účastnit. kdy pak slavil v květnu její david narozeniny, moje sis a pár dalších přátel obdrželo upozornění, že nejde jen o grilování, ale o oslavu a přiložen jí samotnou tam byl seznam možných darů. proto mi vadí, že tady u nás jsme se sešli takhle společně po pár měsících, a ani jí dodatečně nepopřáli, ani blbou kytku či lahev vína nepřinesli. sis s tím byla v pohodě, říkala, že to ani nečekala. ale přeci, máme-li přátele, vídáme se, máme se rádi, tak nezáleží na tom, zda je oficiální oslava či nikoliv. my si s bárbí, míšou, markét a térou dáváme také mezi sebou dárky, aniž by k tomu byly nutné oslavy pro x lidí. přeci toho člověka obdaruju, protože mu chci udělat radost, záleží mi na něm a mám ho ráda, a ne jen tehdy, udělá-li oslavu, kde mě nechá se grátis najíst a napít. /btw na tu květnovou oslavu bylo info nejen o seznamu, ale i o tom, že si máme přinést pití a vzít něco k jídlu/. no nic. ale stejně mě to sejří. moje sis je ta nejhodnější holka ever. chytrá. šikovná. prostě skvělá. 

dne jsem byla v zahradní kavárně trees s mojí kamarádkou blankou a bylo to úžasné. navštívili jsem kavárnu v městě pod horami poprvé a v kombinaci s úžasným podzimem to nemělo chybu. a lučka byl ten nejhodnější kavárenský kluk ever. nejde jen o kavárnu, ale je tam i květinářství, zahradnictví, skleník, sezení venku, je tam prostor pro piknik či relaxaci. a mají výbornou kávu. a také si tam člověk může nakoupit yankee candle /dženký čendl, chápeme se, že jo :XDD/ svíčky i vosky, cédéčka muzikantů, kteří tam občas konzertují, různé pochutiny. vezmete si tam kulturní měsíčník na čtení. a mají tam dětské židličky, což kvituji. a na toaletách nepřebalíte. co se dá dělat. lol. // už jsem neměla hotovost, tak jsem tam vřes nechala, ale v sobotu si sjedu do polska pro nějaký krásný vřes. možná tomu nebudete věřit, ale já mám v kuchyni na okně stále ten z loňska. suchý, avšak stále dělá parádu. // 

čtu knihu nazdar, vitamíne. deníková forma. docela populární způsob psaní. a mě to tak baví. // ruda mi dnes rozkousal peřinu. v ložnici to vypadalo jako v kurníku, protože já v ní měla peří. tak mi naši přivezli z chalupy jinou. odmítám spát pod tenkými dekami. já ráda duchnu. protože prostě ta jediná vás ochrání před duchy, strašidly a vrahy. téra

čtvrtek 4. října 2018

už pár dní je tu říjen. mně už skončil další pracovní týden, protože učím do čtvrtečního poledne a pak už útrum. // co bych si tak poznamenala? dočetla jsem knihu probudím se na šibuji, přečetla jsem knihu ta přede mnou a rozečetla jsem kde kvete tráva od jihokorejské autorky han kang, od níž už jsem četla knihu vegetariánka. přinesla jsem si z knihovny další nálož, a protože jsem usoudila, že mi chybí přečíst ještě kupa klasické literatury, hlavně zahraniční beletrie, vytvořila jsem si seznam, jehož část bych chtěla ještě do konce tohoto roku udolat. // ve středu mi přišel úžasný kosmetický balíček. co balíček, balík přímo. vyhrála jsem ho. a slečna se ho pokusila co nejvíce personalizovat a naprosto dokonale se jí to podařilo. nemám slov. dojatá jsem byla. // zítra volby. ve 14.00 tam s boříkem a lučkou budeme. chodím volit na všech úrovních pravidelně. do zastupitelstva jsem "své" kandidáty vybrala, ale senát, to byl těžký oříšek. upřímně, volím znouzectnost. nic, s čím bych se úplně ztotožňovala. // o víkendu tu budeme mít psího rudu, v sobotu večer dorazí sis&tony, liška&david. a v neděli mám sraz s bláňou v městě pod horami v treesu. nikdy jsem tam ještě nebyla a o to více se těším. // můžete mi vysvětlit, proč v kauflandu nejsou 4. října ještě vánoce? ani ty hnusoadventní kalendáře s nahotinkami tam nejsou. ignoruje snad letos kaufland vánoce? musela jsem si jít spravit chuť do kiku. pokochat se tam. // míša dnes bookla ubytování v londýně. krása střídá nádheru. nejlepší na tom je, že je to zase v canning town jako minule, takže pár stanic metrem na oxford street bez přestupu. letenka a ubytování dohromady stálo dvojku. a pak že se nedá cestovat low cost. to, co utratíme tam, to už je každého věc. // poslední říjnovou sobotu vyrážím do drážďan a chci tentokráte navštívit i zwinger. staré  mistry. kultůra je potřeba, že jo. téra