neděle 13. ledna 2019

badboy mi chtěl koupit šipky, protože hraní mě poslední dobou moc baví. po téměř roce sezení doma i o víkendech, mám propůstky (to zní, jako by byl badboy můj pán, checht) a chodím hrát šipky, učím se kulečník, který mi tak příšerně nejde, že se na mě chodí občas někteří dívat a bavit. no a stolní fotbálek. ale šipky vedou. poznala jsem za poslední cca měsíc a půl několik opravdu fajn lidí, musím hlavně vyzvednout martina, pražskou naplaveninu. takový jim carrey v českém podání. takového kámoše, který mi na férovku řekne, co si myslí a abych se občas probrala, potřebuju. doby macmaca a co. jsou totiž dávno nějak pryč. a když ho o půl čtvrté vyklopím jeho slečně v práci v přiopilém stavu, jsem ráda, že doma žádného pijce nemám. lol. že si badboy vždy dá jen něco maličko a má nad sebou kontrolu. // dostala jsem trošku ťafku od svého "stalkera". zní to možná napínavě, ale napínavé to vůbec není. spíš občas k vzteku a k pláči. nehledejte zatím žádnou zápornou konotaci. stalker je pseudonym. nebo snad koloušek. // proběhla kolaudace u míši. megabohaté vánoce s bárbí. krásné setkání se sestřenkou kačkou. taky chandlerovým se narodila konečně anomálka. // badboy je v německu. já si dala vanu a padám do postele. téra

pátek 11. ledna 2019

panečku, dlouho jsem nepsala. ale už jsem si několikrát říkala, že otevřu blogspot a něco sem dám. vlastně se mi kupa věcí sdílet ani nechce, to je hlavní důvod mé blogové nečinnosti. ačkoliv nemám v plánu to tady nechat ležet ladem a přestat blogovat. ani instagramu už tolik nedávám. bohužel ani knihám. filmům. criminal minds. trošku si tak stagnuju. // luka je velký kluk. přes den spí tak, že skoro nespí. já jsem z toho slušně vyřízená. badboy není moc doma, jsem na to hodně sama. občas bych potřebovala trošku vydechnout. tenhle týden jsem začala zase učit a musím si zvykat na režim. trošku přemýšlím, že bych si zaplatila nějakou paní na to, aby nám občas luku o víkendu večer přišla pohlídat a my mohli někam vystřelit. pár dní před vánoci jsme byli, lučka byl poprvé u našich, a bylo to hodně osvobozující. myslím, že takový čas potřebujeme častěji. to netrávení společného času akorát zapříčiňuje, že mám občas pocit, jako by to šlo do kopru. přemýšlela jsem zítra o narozeninové oslavě, na kterou jsme byli oba pozvaní. moje sis mi nabídla, že budu-li potřebovat, je k dispozici. ale už druhý týden marodí, a tak to vypadá. že budeme oba doma. já dnes jedu hrát šipky. abych se trošku odreagovala, nicméně to zase stojí na tom, kdy badboy přijede z práce. mateřství je nádherný. ale já mám občas pocit, vlastně velmi často, že nejsem žádná já. že jsem lukova máma. že téra, která měla přátele, bavila se, není. pro kupu lidí jsem pasé právě proto, že mám chlapečka. badboy jezdí domů z práce utahaný, a tak stejně zbývá starost o lučku i boříka na mně. takže ne, mě absolutně netrápí zlobivé dítě, protože to luka vskutku není. ani mě netrápí noční nespaní, protože on v noci spí krásně. já prostě chybím sama sobě, pokud to teda dává smysl. téra

neděle 16. prosince 2018

každoroční bilance roku 2018. byl to docela hutný rok. na zážitky. intenzivní co se týká života s lukou. kombinace mateřské a práce. troška cestování. hodně čtení. 

leden. sžívání se s lukou. narodil se těsně před vánoci, takže v lednu byl opravdu mini. překvapivě byl a stále je báječný kluk, který krásně spal a spí. v lednu jsem ho kojila a doufala jsem, že mu to je jen ku prospěchu. v jeho pěti týdnech ho jeden večer hlídal badboy, já odstříkala mléko a vyrazila na narozeninovou dámskou jízdu. 

únor. luka nepřibíral. v osmi týdnech měl pouhá tři a půl kila, takže k mému mléku přibylo ještě to umělé. únor byl zároveň měsícem, kdy jsem se vrátila učit angličtinu do školek a do knihovny pak seniory. život se mi tak nějak znormalizoval. sice ten čas strávený s ním miluju, ale zároveň se potřebuji nějak realizovat. když jsem ve školkách, hlídá ho moje mamka, jinak je se mnou. 

ty jo, vůbec se mi to nechce psát po měsících. takže to udělám jak takovou celoroční bilanci. bylo by to totiž jen o lukovi, času doma, a to je všechno. // takže. na to, že jsem měla doma miminko, udělali jsme si několikrát výlet do prahy, byla jsem s ním vlakem ve vídni, na víkend v krakowě. na výletě v drážďanech, ve wroclawi, ale třeba i v klodzku. já sama jsem si v listopadu odletěla na pět nocí do londýna a strašně moc jsem si to užila. navštívila jsem v drážďanech konečně galerii zwinger, kterou jsem si tak moc přála navštívit už několik let. v lukově životě byl zásadním měsícem červenec. alespoň teda pro mě. začal definitivně lézt, sedět i chodit kolem nábytku. měsíc předtím absolvoval operaci ouška. narodil se s malým výrůstkem na oušku. pouze kosmetická vada, v půl roce byl na odstranění. // přeci jen se mi podařilo navštívit šest divadelních představení. přečetla jsem 72 knížek, nebyla ani jednou v kině. // začala jsem opět trošku kouřit, občas ponocovat ve společnosti a chodit domů nad ránem, když hlídá badboy. // nakoupila jsem si pár skvělých kosmetických kousků, zredukovala ještě více svůj šatník. strávili jsme léto na chalupě. na konci srpna se pak vrátili zpátky domů. // koupili si domů nový gauč, další regály na knížky. lučkovi, který do té doby spal v posteli u nás a přes den v košíku, postýlku. // v srpnu lukovi vyrostly první zoubky. a při mé domácí absenci, kdy jsem si vyrazila do londýna, začal v necelých jedenácti měsících doma chodit. // teď, za pět dní, mu bude jeden rok. žádnou pártošku neplánujeme. udělám mu malý dortík  piškot, zakysanky a jahůdek, on se v tom porochňá. otevře si dáreček, uděláme si společnou fotku a necháme ho mým rodičům poprvé na noc. abychom šli s badboyem zapařit. takovýhle jsme my rodiče. lol. // tak jest. téra

středa 5. prosince 2018

v listopadu jsem tomu psaní dala snad ještě méně než v říjnu. listopad byl neskutečně svižný měsíc plný hezkých věcí. těmi nejstěžejnějšími byl londýn a to, že se luka naučil chodit. teď už víc času doma chodí než leze. nemůžu uvěřit tomu, že loni touhle dobou jsem byla už na rozsypání, čekala, kdy to přijde a stále se nic nedělo. teď, o rok později, tu mám chlapečka, který je už samostatnou jednotkou, hraje si, chodí, leze, umí dát najevo radost i nespokojenost, krásně se směje a je mazlivý koťátko. // minulý čtvrtek jsem odpoledne pobalila sebe i luku, boříka odvezla k našim, a namířili jsme si to do krjaského města k důše. je to moje nejlepší kamarádka z dětství, má šestiletého chlapečka a teď čerstvé tříměsíční miminko, a rozhodly jsme se udělat si svoji malou párty. takže jsme uložily děti, seděly buď v kuchyni na baru nebo na terase, pily, kouřily, smály se, povídaly a šly spát o půl čtvrté ráno. obě naše mimina však o půl šesté byla vzhůru, a tak tím také skončila naše noc. musím přiznat, že jsem v pátek byla pěkně pitomá, jak jsem byla unavená. léňa udělala vajíčka na slanině a cappucino na probrání, takže jsem pak mohla trošku existovat. cesta domů, kupodivu jsem se nakonec probrala, i když mi všechno padalo a měla jsem pocit, že ten den je můj největší úspěch, když budu tupě zírat kolem sebe a tím pohlídám luku. // v pátek se k nám nastěhovalo psí duo. badboy vyrazil na pánský posez do baru a přišel velmi pozdě. takže v sobotu byla řada zase na mně. sobota 1. prosince přinesla sníh. radovala jsem se. dělala jsem stopy. dojeli jsme si na chalupu pro stůl a předtím jsme zavítali o vesnici výš za badboyovou sis a jejím přítelem. nakonec z toho byly príma dvě hodiny s příslibem, že si dáme vědět, jak večer. // podvečer nakonec nedopadl tak, jak měl. a tak jsem rovnou přešla k večernímu plánu a opět se ocitla o vesnici výš u anet. tam už byly přípravy v největším proudu. a já konečně začala nosit osmdesátku od maybelline, protože jsem se s ní naučila pracovat a hezky drží. ukecala jsem nakonec i tonyho a v sedmi lidech jsme obsadili v čska tankovnu s novou provozní. kromě dvou mužů hrajících kulečník, jsme tam byli celý večer jediní. a bylo to super. jediná velká šmouha byly telefonáty símy, protože bárb vyváděla hrozné věci. ale nakonec všechno dobře dopadlo. nicméně jsem alespoň neřešila žádné svoje pocity. musím říct, že večer v téhle společnosti byl hodně osvěžující. ani jsem si tam nepřipadala nejstarší. o mně si většina lidí stejně myslí, že jsem permanentně v náladě asi pod vlivem nějakých drug artefaktů či tak nějak podobně, lol. po půlnoci zpráva od kolouška, proč jsem nenapsala, kde jsem. prostě se mi nechtělo. a co jako. může se mi někdo divit? tak alespoň pár potahů z cigarety ve dvě ráno v hrozné zimě na potemnělém sídlišťátku. o půl třetí padám doma do postele, luka je v šest vzhůru a vstupujeme tak do první adventní neděle. téra

neděle 25. listopadu 2018

už několik dní jsem zpátky z londýna. co vám budu povídat. prostě londýn. město, které je neskutečně barevné, živé, tepe v něm neuvěřitelná energie a já si tam vždycky připadám jako doma. na žádném jiném místě to necítím tak, jako tam. letěly jsme opět s míšou&háňou, se kterými si neskutečně vyhovujeme. byla to naše třetí společná cesta za hranice všedních dní a opět krásná. kolotoč v kensingtonu. trhy na portobello road. camden town. vánoční oxford street. překrásný trafalgar. úžasná sky garden. oblíbený buckinghamský palác. já mám stejně vždy nejraději tu trasu od sky garden směrem zpět do centra. je to tam takové pravé anglické. justiční domy. kostely. katedrála svatého pavla, rychlý skok na millenium bridge, a pak se zanořit do postranních uliček a vynořit se v covent garden. před třemi lety jsme v jednom vnitrobloku objevily zahradu, lavičky, a kostelík. vzpomněly jsme si na to a šly to najít. a našly. víte, mně se líbí ty jejich kostelíky, protože pro mě představují jen jakousi naději. jsou tam i mladí lidé, pořádají se různé charitativní akce. teď se tam prodávaly vánoční pohlednice a jejich výtěžek šel na dobré věci. v hamsteadu jsme zase v kostele viděly hudební těleso, jak nacvičují na večerní koncert. a nešlo o žádnou kostelní hudbu. ano, tentokráte jsme navštívily i hamstead. bydlely jsme v muslimské čtvrti. nic se nám nestalo, cítily jsme se tam dobře, jen alkohol jsme si tam nikde nekoupily. lol. znovu se mi potvrdilo, jak moc jsou angličané příjemní a nápomocní. jak mi tohle tady u nás chybí. nepovažuju se za žádného sluníčkáře, ale myslím si, že jsem taková dost open-minded a fakt respektuji, že jsou lidé různých barev, vyznání, orientací, a ne, nebudu se nikomu za nic vysmívat a někoho odmítat. staly jsme se v autobuse svědky toho, kdy starý pán bílé pleti slovně napadl muže s africkými kořeny. bylo to nechutné. šla jsem pak za tím černochem a řekla mu, že byl v té diskusi skvělý. musela jsem. // po lučkovi se mi samozřejmě stýskalo, protože mezitím začal doma chodit. je to pašák. v necelých jedenácti měsících. teď mu bylo v týdnu těch jedenáct měsíců a lítá jako čamrda. // kdyby vás zajímalo, co jsem si pokoupila v londýně, tak téměř nic. na trzích v notting hillu takovou malou extravagantní kabelušku. v primarku jen něco lučkovi, pro sebe punčochy, náušnice a růžové zase trošku extravagantní boty. a kosmetika? jen paletku wet´n´wild, okurkový oční krém v bootsu, červený opi lak na nehty a transparentní pudr značky makeup gallery. // zítra jedu k zubaři. a hurá do dalšícho pracovního týdne. posledního neadventního. už jsem v takové té vánoční  náladičce. téra

úterý 13. listopadu 2018

zítra pro mě budou mít ve směnárně nachystané libry. kufřík stojí v ložnici. zítra ještě vyperu a usuším všechnu garderobu, kterou si s sebou chci vzít. mám půjčenou britskou redukci, power banku, nachystané pojištění, pas, občanku, sepsaný itinerář. zítra ještě budu přelévat šampon do menší lahvičky, lol. a přemýšlím, že si koupím nějaký malý suchý šampon, abych netahala tu velkou lahev. // sepisuji badboyovi, co a kdy zhruba luka konzumuje. udělala jsem jim dnes mega nákup, mají plný mražák, špajz i ledničku. zásobu plen, mléka i přesnídávek. v pátek má badboy dovču, veze lučku ukázat do práce, v sobotu jdou na oběd k badboyově mum, v neděli se uvidí s mojí sestřenicí a její rodinou a na pondělí si prý také udělají nějaký plán. teď ve čtvrtek a pak v úterý bude lučka s mými rodiči. // přečetla jsem knihu jiná z pera gabriely koukalové. snažila se o maximální upřímnost, ale kniha to byla dost špatná. teď konečně čtu knihu lazar od manželské dvojice píšící pod pseudonymem lars kepler. všechny díly s joonou linou jsem přečetla. jediná kniha, která mi chybí, je playground, to je ale zase z jiného soudku. // zjistila jsem, že mám doma kožich z kožešiny lamy. myslím, že jsem to tu už zmiňovala. nejdříve jsem se rozhodla, že ho prodám. paradoxně jsem si chtěla nechat umělý kabát z m&s. ale nakonec jsem si řekla, že s černými slimkami a botami od jeffreyho campbella na klínku bude výborný. a navíc je mi přes třicet, kožich se k tomuto věku tak nějak hodí. lol. // jdu vzít ven ještě psího kámoše a pak si zalejzám do postele s lazarem. oba lidští kluci už chrupkají. já mám dnes nějaký bolehlav. předpokládám, že je to z určité nervozity. nemůžu se dovolat zubařovi. a také z toho, že budu těch pár dní bez lučky. a že poletím letadlem. miluju létání. a hrozně se u toho bojím. // zítra ještě dva školkové kurzy a huráááá. téra

pátek 9. listopadu 2018

nemá smysl vysvětlovat, proč nepíšu tak často, jako dříve. píšu, když je chuť. nemohu se vymlouvat na čas, protože zrovna toho mám habaděj. mateřská, že jo. // upadám do takové letargie. příští týden odlétám do londýna. čtyři dny, pět nocí. bez luky. a byť všem kolem říkám, že jsem nervozní, tak zcela upřímně jsem z toho úplně vyřízená. nejraději bych celý výlet stornovala, přimáčkla k sobě to svoje malé koťátko a bylo by. badboy mě ovšem v neděli ujistil, že udělá všechno proto, aby luka co nejméně zaznamenal, že máma není doma. věřím tomu, že přes den v londýně na lučku tolik myslet nebudu, ale večer mě ten stesk doběhne. beru si s sebou cigarety a budu tam večer pít wkd. // včera jsem se dostala k jednomu místnímu zubaři. řekl mi, že by to bylo práce jako na kostele, takže mě přijmout nemůže. ale poradil mi, jak více zatlačit na mého zubaře, aby skutečně udělal to, co má. blbě se mi dnes spalo, přitom jsem měla k sobě přituleného lučku. pořád se mi honilo hlavou, co je blbě. můj zubní regiment přípravků je slušný, péči o zuby nezanedbávám, řekla bych že naopak jí věnuju denně dost času. blbý geny. a blbý můstky. pryskyřičné můstky na horních stoličkách jsou prý nesmysl, který mi nikdy neměl být do pusy vpraven. jde vidět, jak je šetřím, a jednu dobu koušu jen na jednu stranu, další pak zase na druhou. a tím si ničím i další zuby. takže si nechám udělat keramiku. // máme televizi a já ji zapla dvakrát. ale ten koutek, kde stojí, je tak útulný. včera jsem si ho doplnila jablečno-skořicovou svíčkou ve skle. hned vedle té vanilkové. // čtu knihu jiná od gabriely koukalové. honestly? zajímavý obsah. resp. holka bez přílišného sebevědomí, která nechtěla dělat to, co dělala, a tak vzdorovala a chtěla být rebelkou. ovšem forma, kterou je to psané, je jedním slovem příšerná. to je jak deníček holky ze 7. třídy. tam snad není jediného slušného souvětí. proboha, proč to ti novináři, kteří se na tvorbě knih sportovců podílí, víc nekorigují. předpokládám, že řepkovi opravovali jeho příšerný pravopis. a gábině mohl martin moravec opravit asi celý obsah. chápu, že nejspíš taková je. hodná. naivní. a tak, jak je to napsané, tak mluví, vyjadřuje se, ale je to fakt bída. // minulou sobotu třídní sraz patnáct let od maturity. krásná sešlost. přišla jsem domů v jednu ráno. dnes vyrážíme s pirátem a jejími dvěma holčičkami na den otevřených dveří naší střední. a pak na kafíčko. zítra důša s antoníčkem a procházka. v podvečer honzova oslava narozenin. v neděli kafe s réňou. víkend bude príma. i tohle počasí mi hraje do karet. // v úterý jsem se viděla se šárkou. poznaly jsme se před šestnácti lety na brigádě v prádelnách. chodila na vedlejší střední školu a bydlela v městě pod horami. ani jedna jsme neměla mobil, a tak můj spolužák michal, který byl spolužákem šárky na základce a jezdil s ní autobusem, předával dopisy. a jednou za měsíc jsme šly do pohádky /tehdejší jedna místní restaurace/ na kafe. šárka pak zmizela do prahy, do irska, znovu se objevila v praze. neviděly jsme se pár let, abychom se pak potkaly v praze na jednom pracovním pohovoru. resp. nepotkaly. já ji neviděla, ona mě ano. ji přijali. a muž, angličan, který byl přítomen pohovoru, se pak stal jejím manželem. přesídlili časem do waršavy a mají dvě holčičky. a šárka se pustila úplně novým směrem. věnuje se hypnoporodu, v londýně si dělala kurz na dulu. je hodně inspirativní. o mě je známo, že tohle jsou věci, které jdou mimo mě. jsem hodně racionálně smýšlející. nerodila bych doma ani za zlaté prasátko. porod jsem vnímala tak, že je to něco, čím musím projít, abych se seznámila se svým chlapíkem. a že bude bolet, hodně bolet, s tím jsem počítala. ač nejsem ze svého porodu nijak zklamaná, a budu-li mít ještě jedno dítě, budu rodit zase v porodnici. šárčin blog i instagram mě v posledních měsících hodně inspirovaly a nasměrovaly. vlastně jsme teď se šárkou v kontaktu jako nikdy předtím. díky instagramu. a tak, když přijela se svými holčičkami na pár dní do města pod horami, sešly jsme se v čska na oběd a kávu i s dětmi a bylo to naprosto báječný. mám ráda tenhle tip inspirativních lidí. ne mnoho jich mám kolem sebe. // tak jsem se dnes zase rozepsala. je jedenáct hodin. lučka spinká, poněvadž stále drží dopolední spánek, uf. a já se jdu konečně převléct z pyžama a dát si na obličej masku z havlíkovy přírodní apotéky. ty jejich produkty jsou boží. nemají chybu. mám přípravek na vlasy, je skvělý. a masky mám jen ze vzorečků, ale chci si pořídit plný produkt, protože je to prostě blaho. téra