neděle 22. října 2017

balím dárky. a teď chvíli pauzíruju, abych si dala k večeři misku zeleninového vývaru. mám zabalených dvacet dárků a ještě mi jich cca deset zbývá. další jsou objednané a na cestě, a jiné jsou potřeba ještě dokoupit. vesměs vím, mám inspiraci či představu, ale nejde to realizovat hned. mám čtyři dárky, které musím zrealizovat postupně. dnes jsem jela do dm jakože jen pro rýžové mléko. přitáhla jsem plnou tašku. koupila jsem si nějaké věci do porodnice, ještě nějaké kosmetické věci pro chlapečka, které jakože bych měla mít. už mi chybí asi jen líh na pupík a finíto. jo a plenky. teď jsem v týdnu objednala i vajíčko, tak už by to snad mělo být komplet. aby se mi dnes hezky balily dárky, koupila jsem si dnes perníkovou svíčku ve skleničce, pár malých roztomilých vánočních krabiček na některé menší dárečky, a pustila jsem si k tomu sérii koled na youtube. chtěla jsem si pustit pelíšky, ale na yt jsem je jako kompletní film nenašla. kam však ty zabalené dárky dám, to je mi záhadou. vždy jsem je vkládala přímo pod stromeček. ale jestli to nebude tím, že jsem je balila tak týden před štědrým dnem, kdy jsem už měla stromeček nazdobený. 

volby dopadly tak, jak dopadly. ve dvě pět jsem byla v pátek ve volební místnosti. šla jsem měnit svět, jak tomu vždycky říkám. zbytečně. voliči bureše a pitomia okamury tomu dali na prdel. můžeme doufat jen v nějakou zajímavou koalicí utvořenou proti babišovi, které ovšem zeman nedá požehnání. protože je to je senilní vůl. ještě nikdy jsem se takhle vulgárně veřejně o hlavě státu nevyjádřila. myslím si, že si však pan bělobrádek najde nějaký "rozumný" důvod, proč nakonec do koalice s ano jít, a stejně tak nakonec vyměkne sociální demokracie. možná je to však lepší alternativa, než to, co všechny děsí - spolupráce bureše, pitomia a rudých sviněk. jsem ráda, že se do sněmovny dostaly strany jako ods, top09 a starostové. dlouho to vypadalo, že pan fiala není ten, který by měl povznést ods vzhůru, vypadalo to, že jim chybí skutečně persóna. já mám moc ráda, miroslavu němcovou, ale nakonec to ods dotáhla až na druhé místo a má zajímavý potenciál. potěšila mě dnes zpráva, že pan jiří pospíšil podal přihlášku k top09, za kterou už několik let figuruje v europarlamentu. nesmírně si ho vážím, a ač nemám problém s miroslavem kalouskem, asi sám po volebním výsledku vydedukuje, že je čas předat předsednictví strany někomu jinému, a tím jiným by mohl být právě jiří pospíšil. byl by důstojným lídrem, který skutečně nEUhne, je lidský, pokorný, vzdělaný, nesmírně chytrý. vážím si jeho zájmu o umění a jakekoliv tradice. je to člověk, který rád diskutuje s mladými lidmi a dává jim příležitost nakouknout, jak to funguje v europarlementu ve formě stáže. váží si lidí, je nesmírně kultivovaný a takového člověk nejen top09 potřebuje. 

takže se zase uklidníme. konec politického okénka.

poslední týden, kdy ještě zůstane na kameni kámen, další týden pak už předávám jednu firmu jiné lektorce, a pak už jedu jen tak decentně. děti. školky. senioři. a už mě čeká mateřská.

sobota byla příjemně divoká. přijela sestřenice a její rodinná crew. chtěli jsme do polska na rybu, ale počasí nám nepřálo. náš bořík byl ovšem z toho hluku a divokosti kluků tak hotový, že po zbytek dne vrčel, kdykoliv jsem se ho nečekaně dotkla. vyhledával úplné ticho a celkově se necítil komfortně. musím říct, že mě po třech hodinách vaření, a pobíhání po bytě bolelo všechno. ale bylo ta to strašně příjemná návštěva. o půl deváté jsem šla spát. a probudila se o půl osmé ráno, když mi badboy přinesl čaj do postele. z hlediska cukrovky všechno špatně! páč jsem měla cca dvanáct hodin bez jídla. a v tom spánkovém delíriu jsem si zapomněla nastavit na brzké ráno budíka, abych snídala v šest. téra

úterý 17. října 2017

včerejšek bych nazvala takovým pyča dnem. v neděli v podvečer jsme s badboyem zakotvili u lišky a davida. jejich nový byt ja parádní, tak se nám ani nechtělo domů, a bylo vidět, jak nás ani david domů pustit nechce. ale náš psí kámoš čekal, takže nebylo zbytu. včera kontrola na diabetologii. byla jsem pro tentokráte klidná jako želva, protože přesvědčená, že moje hodnoty jsou tak super a nelišící se od předchozí návštěvy, že mi už nikdy nebude dva měsíce před porodem cpát inzulín. seděla jsem v čekárně, věděla, že je to tam na dlouho, četla si, a do toho telefonát z jazykovky. že už mají za mě náhradu do mé oblíbené firmy. a ta náhrada by ráda naskočila do provozu už od listopadu. trošku šok. zrovna v neděli jsem si říkala, že tam ještě sedm týdnů strávím. člověk míní. a pak přišla do čekárny sestřička, zda mi může změřit glykemii. hodnota dobrá. já pořád klidná. za chvíli znovu, že jí celkový obraz vychází nějaký horší, zda mě může změřit ještě jednou. můj tep se zvýšil, knedlík v krku. pak jsem byla povolána do ordinace. a paní doktorka rozhodla, že mi prostě ta hodnota na lačno dost hapruje, takže by bylo dobré na chvíli nasadit inzulín. normálně mi vyhrkly slzy do očí. jako really? vždyť jsem dělala naprosté maximum. absolutně změnila jídelníček, zařadila pravidelnost, v obchodech čtu etikety, přestala jsem pít sladké pití, dělám si jídlo do krabiček, mám nastudované glykemické indexy potravin, téměř nekonzumuju mléčné výrobky. tak wtf? prostě tohle je už to, co neovlivním. dostala jsem nejnižší dávku inzulínu zatím na čtyři týdny, do 36 tt, a pak snad už zase dost. a úkol víc jíst. což mi přijde dost ujeté. přijde mi, že jím dost. nesmím mít dlouhý interval nejezení ani v noci. takže než půjdu spát, ještě si něco dát, a na šestou už budík a uhánět snídat. takže dnes brzká vstávačka, snídaně, venčení psího kámoše ještě za tmy a mlhy, a pak hupky dupky s knížkou zpátky do postele a upadnutí do spánku. a najednou sms z firmy, že ruší pozdě jeden kurz a můžu přijet o hodinu později. a to je fér. btw čekala jsem dnes ráno, že po aplikaci první dávky inzulínu na noc, budu mít ráno něco jako hypoglykemický stav. ale nepřišlo mi, že bych měla lepší hodnotu než normálně. asi to chce pár dní čas. téra

neděle 15. října 2017

konec týdne byl takový poklidný. čtvrtek a pátek utekl jako voda. za oba dva dny dohromady jsem odučila pět kurzů, takže pohodička. z toho tři skupinky byli senioři a dva ve školkách. už vybírám věci na halloweenskou angličtinu. koupila jsem si v tigeru plastovou sekyrku pokrytou krví, mám pavouky a přemýšlím o hopících aká oční bulvy. lol. || v pátek navečer jsme strávili u badboyovy mum, která se vrátila z nemocnice. byla u ní na pár dní i její teta, kterou jsem měla čest poznat v létě. naprosto unikátní žena. chováním nesmírně distingovaná, elegantní, s úžasnou rétorikou a myšlenkami. je jí sedmdesát, ale já jsem si ji nesmírně oblíbila. takže se mi ani nechtělo domů. jeli jsme na nákup, nakoupili právě i pro mamku nějaké věci a ještě se tam na jeden šálek čaje vrátili. a ráno v brzkou ranní hodinu se s námi teta vydala směrem na sever. jeli jsme s badboyem na den do drážďan. nakonec jsme nevybrali cestu směr praha-ústí-dresden, ale jeli jsme od nás směrem na liberec, takže jsme mohli tetu odvézt domů, a přes kratičký úsek polska do drážďan. byla jsem tam podruhé v životě. poprvé před třemi lety před vánoci s mamkou a sestrou, tenkrát pršelo, primark byl týden otevřený a byl to masakr. nejdřív jsme vyrazili na procházku po centru, protože já toho fakt zase moc neodchodím, jak mě bolí třísla, a věděla jsem, že po nákupech bych byla úplně marná. takže začátek typicky ve starbucksu na káva, a pak už po centru. bylo to hrozně príma, protože badboy se mnou tyhle cesty moc neabsolvuje. já jsem za trvání našeho vztahu navštívila londýn, paříž, berlín, vídeň, varšavu, wroclaw, některá z těch míst i dvakrát, jeho to moc nebere. takže jsem byla šťastná, že je tam se mnou a líbí se mu to. trošku mi leželo v hlavě, co bude říkat na primark. obecně není příznivcem obchodů a ne zcela rád nakupuje oblečení. takže se nabídl, že ponese tašku. a celé dvě hodiny tam zvládl dost statečně. vlastně mě v nákupu dost podporoval. dvoje botky, šaty, kardigan téměř až na zem, spodní prádlo, tríča a tílka, dárky, maliličko kosmetiky, věci pro pana mimina. ale měla jsem radost, že si badboy udělal radost a koupil si věci, které si přál, včetně hezké zimní bundy. překvapil mě i tím, že si zkoušel kabátky a parku, což je normálně úplně mimo jeho komfortní zónu. ve finále shledal, že je to dál mimo jeho komfortní zónu, ale vůbec mně přišlo super, že o takovém oblečení vůbec přemýšlel. || on večer doma padnul a vzápětí usnul, vzbudil se až po dvanácti hodinách. já, plná čerstvých dojmů a radosti z věcí, jsem uklízela, vytírala, třídila, prala, sušila a zaklízela. ač by to mohlo vypadat, že z mého šatníku se už nedá nic vytřídit, opak je pravdou. a tak k badboyově sis putuje kabelka, boty, a cca deset dalších věcí. přerovnala jsem nám skříň, přebrala ponožky a spodní prádlo. btw mě už nesmí nikdo nechat nakupovat ponožky. kdybyste doma někdo postrádal ponožky, přijďte za mnou, mám asi šedesát párů. || dnes se chystám koupit vánoční papír a pustit se do prvního balení vánočních dárků. chci přečíst další knihu od roberta bryndzy a uvařit oběd. toť můj cíl. a jen tak se povalovat, relaxovat, dospávat, užívat volna. miluju podzim. téra

středa 11. října 2017

vaří se mi rýže na rizoto do krabičky, tak mám chvíli času. zase mě docela baví psát. byť mě teda samotnou vyděsilo, jak to včera byl dost baby post. na druhou stranu já se na to všechno těším. kdyby mi někdo ještě nedávno řekl, že se budu těšit do porodnice a na celý ten proces porodu, tak bych na něho asi zírala jako na blázna. odstartovala to ta 3D fotka. a moc se mi to nikde v reálu lidem cpát nechce, tak si to cpu sem. || vyrazila jsem včera po práci ještě jednou na kukandu do rossmanna. když je tam těch 50% na dekorativku. nakonec jsem si odnesla řasenku od essence, která hýbe instagramem. dlouho je vychvalovaná. mě svědí po drogérkových řasenkách oči. jediná značka, která obstála, byla bourjois. ale říkala jsem si, že za cca čtyřicet korun tu essence prubnu. má pro mě dost netypickou štětku, ale dělá moc hezké řasy. také jsem sháněla nějaký dobrý produkt na obočí, gel abh je dost výrazný, takové ty setíky aká avon mě moc neberou, gel od essence či maybelline mě už přestává bavit. tuhle jsem sledovala video getthelouk, a tuším, že docela hezky mluvila o tužce na obočí od catrice. tak jsem ji zkusila. a musím říct, že mi teda vyhovuje daleko lépe než ta od trend it up. a pak jsem si koupila rozjasňovač/bronzer od makeup revolution. značka, která mě kdysi dost brala, a teď mě nechává úplně chladnou. na druhou stranu tenhle "proužkovaný" bronzer je takový dupe od bobbi brown či revlonu, a tak jsem si říkala, že ho za těch pár korun zkusím. a moc se mi líbí. a docela dost mě mrzí, že v našem rossmannu není značka revlon. já mám od nich teda jen mejkap, který mám ráda, ačkoliv si myslím, že jsem si ho před rokem kupovala dost světlý, ale myslím, že mají určitě kupu dalších skvělých produktů. možná mě ta kosmetika zase začne víc bavit. lol. 

zítra se chystáme s mamuš do kina na sněhuláka. jediná kniha od jo nesba, která se mi docela líbila. na filmové zpracování jsem velmi zvědavá! jinak čtu pěkně starou charlotte linkovou. musím přiznat, že nejsem vtažená do děje tak jako u jejích nových knih, ale myslím, že to nakonec bude dobrý příběh. těším se, až dnes dorazím domů, zalezu do vany a do postele právě s knížkou. téra

úterý 10. října 2017

je moc fajn začínat práci až o půl jedenácté a končit ji o půl páté. je to takový pohodový předporodní podzimní pracovní mód. ve čtvrtek jsem byla na screeningu na konci 30. týdne. jak jsem byla skoro týden taková nesvá, jestli je všechno ok, protože ta třísla mě vážně trápila. nic se ale neděje, všechno je jak má, děloha drží, chlapík je stočený hlavičkou dolů. o tom jediném jsem byla přesvědčená vzhledem k tomu, jak ho cítím kopat v horní části břicha. má skoro kilo a půl, 39 cm, a cca devět týdnů do cíle. a hlavně... dostala jsem 3D fotku. už minule jsem jednu měla, což mi přišlo hezké, ale o měsíc později jsem se málem roztála. je to fakt hotový kluk. ještě se musí u mě trošku dopéct. ale je to pan nádherňák. hrozně hezký chlapeček. jsem zvědavá live. čím dál víc. také jsem dostala papíry k mateřské, mohla bych nastoupit už příští sobotu. ale plán, že to dám do konce listopadu, stále přetrvává. minulý týden jsme koupili kočárek. spadl mi kámen ze srdce, že to je z krku. o víkendu mi ket zapůjčila odsávačku na mléko od aventu. přemýšlela jsem o ní, zda ano či ne. jestli koupit nebo nekoupit. někdo říká, že je lepší to řešit, až ten problém nastane. další dilema bylo zda manuální či elektrickou. někdo říká, že manuální ani náhodou, jiný zase, že manuální bohatě stačila. a když se mě v pátek ket ptala, jestli nechci půjčit manuální odsávačku, s radostí jsem kývla. byla prý spokojená. a protože ho bude od února občas hlídat mamka, myslím, že to bude praktická a hodící se věc. včera jsem mu koupila v lídlu peřinku a polštářek, i když to tu možná bude zatím zbytečné, nějakou dětskou kosmetiku, ještě pár věcí a bude to kompletní. před chvílí jsem se domluvila s praktickou lékařkou, kterou jsem měla vytipovanou, takže jsem ráda, že ho přijme. všimněte si, že píšu HO nikoliv NÁS, protože já svého praktického lékaře už mám. lol. ještě vybereme (já a badboy, nikoliv já a baby) vajíčko a šátek. a už si myslím, že jsme snad komplet. pak se začnu zaobírat taškou do porodnice, která mě stresuje ze všeho nejvíc. jsem si myslela, že rodit se chodí s noční košilí, županem a knížkou. jo a pleny. ale dostala jsem tip na českou značku, která nevyrábí pro český trh. recenze má skvělé, takže hurá do polska alespoň pro pár balíků do začátku. || no twl, celý těhotenský post. 

takž z marnivějšího soudku. včera začínala v rossmanu akce 50% sleva na veškerou dekorativku při koupit minimálně dvou kusů. moc teď v nákupech kosmetiky nejedu. s ket jsme se zastavily v sobotu cestou z centra na hlaváku v sephoře, otestovaly pár lip stainů, a nic mě jina nezaujalo. mně se obecně nechtělo utrácet vzhledem k sobotní cestě do drážďan, kde mám v merku primark, tk maxx, dm drogérii a drogérii müller. včera jsem šla do rossmana ale naprosto cíleně. pro transparentní pudr od rimmelu. nejdřív jsem si myslela i na dvoufázovou tekutou rtěnku od rimmelu či dermacolu. rimmeláckou doma jednu mám a musím říct, že předčí i takové kalibry jako abh, nyx, kylie, dose a další. snad jen the balm mi připadá stejně fajn. nakonec jsem se rozhodla, že přesto, že aktuálně rtěnky používám denně, nebudu si žádnou novou kupovat. vzala jsem si ještě korektor od catrice, který mi doma dochází, avšak rozhodnuta nevypadat neustále jako paní smrt, jsem sáhla po tmavším odstínu. já se totiž vždy ještě víc zesvětlovala. a už nechci. a catrice lak ve starorůžovce. měli v akci i krém od himalayi, což je moje letitá stálice, tak jsem jeden popadla do zásoby. láká mě jedna z paletek od catrice, ale rozumně musím uznat, že paletek mám doma dost, a navíc nevím, co potkám v německu, a jen proto, že je to aktuálně levné, se mi to nechce kupovat. stejně tak váhám nad jednou řasenkou od essence, kterou kupa holek na instagramu vychvaluje do nebes, jenže mě svědí z řasenek z drogérií oči. tak nevím. 

večer se po dvou měsících uvidím s martinou, moc se těším. už jsem si pár týdnů říkala, že to rozpětí šesti týdnů, kdy se vždy cca vidíme, se nějak natahuje. když tu náhle se ozvala. lol. těším se. téra

neděle 8. října 2017

týden ticho po pěšině. byl to svižný a trošku hektický týden. dělala jsem jeden poměrně rozsáhlý překlad, vezla psího kámoše na veterinu, protože na tajňáka sežral vysokoprocentní hořkou čokoládu, byla jsem v divadle na úžasném představení muži v offsidu v podání mladoboleslavského divadla. a taky jsem si vyrazila na víkend do prahy. k chandlerovým. večer dorazila ještě janička, a ráno se připojila i terka, a vyrazily jsme na dámskou jízdu. resp. na výstavu botek manola blahnika do sovových mlýnů. skvost!!! předtím jsme zakotvily v emě na kafíčko. a poté v atmosféře na obědě. s kate jsme to pak zakončily ve spálence v útulném starbucksu. a vlakem zpátky do uhříněvsi. večer dorazili maru&jiří, chandler odjel na jakousi oslavu, a když gábor usnul, skvotovaly jsme ve velké posteli s janičkou a kate a bylo to skvělé. ráno jsme přejel na prosek k wesimu&téře na snídani a pak už cesta z města zpátky domů. vymalovaná ložnice, tak jsem to tu zabydlovala. přivezla jsem si domů od téry parádní vánoční šálu, z nanu nana pár roztomilostí, a jinak krásné pocity z toho, že to v praze bylo fajn. za měsíc opáčko, jdeme s holkama na české impresionisty na hrad. plány musí být. téra

neděle 1. října 2017

včera odjel badboy pomoct lišce&davidovi stěhovat, prý musí dodávku vrátit do dvanácti, takže pak přijede domů. ok. já mezitím sundala desku stolu, všechno odstrkala bokem a pustila se do velkého gruntování kuchyně. badboy se stavil na skok doma s tím, že za stěhování má obědvat u našich přátel, a že mi poličku navrtá hned po příjezdu. tak jo! chtěla jsem totiž vedle kuchyňské linky ještě jednu poličku. víte, já moc nejsem na velké kuchyňské linky. ale když si tak žijete ve vlastní domácnosti, časem máte slušnou sbírku nádobí, plechovek a milých pičičandiček. a já miluju ještě všechny ty hmoždíře, mlejnky, a milé věci. když jsme zařizovali před třemi a půl lety kuchyň, koupili jsme si v ikea linku dle našeho gusta. ale pouze s dvěma horními skříňkami. a pak jsem si koupila otevřené poličky. na takové ty parádní hrnečky, co můžete vystavit a vypadají pořád hezky. a protože mi aktuálně roste břicho, a mně se špatně chodí do špajzky (což je samostatná místnůstka za kuchyní), rozhodla jsem se přesunout skleničky s různými semínky, kokosem, oříšky, mákem, .... prostě to, co ráda konzumuju... někam, kam na to dobře dostanu, aniž bych se pořád šťouchala břichem o futra. proto byla ta nová polička hrozně důležitá! od čtvrtka jsem nějaká nachlazená, což je s podivem, bo nosím kožené boty, delší topy, kabát a šálu. a tenhle týden neproběhli díky svátečnímu čtvrtku ani školky. tak kde bych se mohla nachladit? nutno dodat, že moje psychika je taková všelijaká vrtkavá. v pátek jsem si četla na internetu, co se děje s mímem ve 30. týdnu těhotenství, a dočetla jsem se i o tom, jak ženy bolí třísla. ha, to je to, co mě už dva týdny docela trápí. jenže u toho museli mít poznámku o tom, že to může být i znak toho, že se předčasně otevíráte. a tak jsem trošku zhysterčila. já nemám v plánu se ještě otevírat. nemám v plánu ležet doma. nedejbože v nemocnici. mě čekají ještě dva měsíce práce, ačkoliv bych mohla za měsíc nastoupit na mateřskou. já se prostě nemůžu otevírat. já mám jet ještě do prahy. a do drážďan. a ještě potřebuju pracovat a ládovat peníze bokem. a taky potřebujeme vybrat kočárek. a věci, které na mě všude vyskakují, že jsou nezbytné, já o nich nic nevím a každý se mě na ně ptá. óóó, sladká nevědomosti, já taky žiju, aniž by mamka měla chůvičku a monitor dechu, a teploměr do vany ve tvaru rybičky. asi mě to celé nějak semlelo, ačkoliv mě holky na instagramu uklidnily, že v těhotenství je třísla bolela hrozně, a prostě to tak je. do toho badboyova pracovní doba, kdy co by řidič kamionu prostě nechodí domů ve tři. a já jsem často doma víc sama než s ním. navíc je to hodný kluk, co neodmítne někomu pomoci. a tak stěhuje, nebo pomůže s autem. ale je to na úkor času se mnou. a když mi pak v sobotu liška zavolala, že už všichni odjeli, a jim tam zbyl jen badboy, který obědvá a potřebovali by ho, aby s davidem smontoval postele, normálně jsem bouchla. bořík byl s taťkou na chalupě, já se po bytě doslova ploužila, protože mě ta třísla bolela, do toho jsem pořád kýchala, smrkala, teklo mi z nosu, od rána jsem byla sama doma, potřebovala jsem pomoct s vrtáním, slíbil zadělat konečně tu díru do zdi v koupelně velkou jako kráva, předpřipravit všechno na malování ložnice o příštím víkendu. nakonec se do všeho pustil o hodinu později, kdy dorazil domů. mně se vzteky a tou samotou nechtělo ani mluvit. jediné, co mě těšilo, bylo jídlo! rizoto z červené rýže se sušenými houbami. a rýžové mléko, proto které jsem si sjela do déemka, a k tomu přihodila rovnou plátýnkovou masku s lenochodem od balea. při tomhle minivýletě jsem zjistila, že když udělám svižnější pohyb, ta třísla se nějak znormalizují či co, a jde to. ve čtvrtek jdu na velký últrazvuk, doufám, že všechno bude oukej, večer mě čeká totiž divadelní představení muži v ofsajdu, na které mám už půl roku lístek, a v pátek pak odjíždím na víkend do prahy. další pak chceme ject do dráždan. já prostě musím být cajk. musím se zase nějak psychicky přívětivě naladit. no nic, jdu se vysmrkat z podoby, a pak dokoukat film hořkých sedmnáct, což je film jako dělaný pro mě, haha. a budu se těšit, že jdeme dnes s badboyem na oběd, a také z toho, že mi luxuje auto, a odpoledne se máme sejít všichni u našich na kafe. jdu ladit formu. téra