úterý 22. srpna 2017

dnes jsem se ráno vzbudila s tím, že mě čeká príma den. cesta do jazykovky. všechno jsme probraly a dopadlo to nejlépe, jak mohlo! pak jsem zaběhla do jedné banky, do druhé banky. a pro nejlepší capuccino s sebou, a mazala za liškou k ní do práce, kde jsem ukrojila téměř hodinu a půl z její pracovní doby. ale kávu jsme měly z kavárny vážně skvostnou. || doma jsem tak přemýšlela co by. číst si? pustit se do přípravy osnov? obepsala jsem téměř všechny klienty. objednala chlapečkovi ještě dvě věci a jeden vánoční dárek pro bárbí, a vyrazila na nákup do lídlu. hošíčky tam trošku diskriminují. ostatně jako všude jinde zjišťuju. nedivím se, že se jim v dospělosti dává vyšší plat než ženám, to je za to traumatizující dětství, kde v každém obchodě mají mraky hadýrek pro holčičky a jen minimum pro chlapečky. koupila jsem tam dvoje bodýčka, která mi přišla jakžtakž. jedno tmavě modré, jedno šedé. a pouze s miniobrázkem. holčičky by tam člověk oblékl téměř komplet. sice jen do úchylné růžové, ale některé kousky byly náhodou docela kjůt. dostala jsem na fb pár tipů, kde nakupovat. tchibo, lindex, h&m, f&f. určitě pokoukám, ačkoliv se mi nechce dávat majlant za něco, co chlapeček několikrát poblinká a pak to přeroste. naštěstí to počáteční budu mít od sestřenice, takže toho snad nebudu kupovat toliko. musím říct, že ač mě vždy bavilo na doplňky do domácnosti pepco, které mi už přijde neustále stejné, na oblečení pro mini děti je tristní. pro chlapečky jen taková ta nehezká světlejší modrá, a vyblitá zelená. pardon? kde je černá, šedá, petrolejová, vínová? mně se přeci nenarodí panenka, ale pidičlovíček. || zítra mě čeká troška kultury, a na čtvrtek přemýšlím o cestě s badboyem do zlína. do té doby jen relax, nohy hore, knížka, nějaký film asi a výroba propriet na angličtinu. téra

pondělí 21. srpna 2017

stuck in love. film, na který jsem narazila v kulturním okénku u andy z kockandy. chodím si k ní pro filmovou inspiraci vcelku pravidelně. vždy se mi minimálně jedním kouskem trefí do vkusu. viděla jsem díky ní už kupu príma filmů. || mám v merku film tulipánová horečka, zatím všechny filmy, ve kterých hrála alicia vikander mi přišly skvostné. a s badboyem chceme vidět i film dunkerk. mám ještě téměř dva týdny na to, abych četla a filmovala víc než obvykle, pak už to bude víc pracovní. ale udělám si podzim sakrahezký. zítra mě čeká dobrodružná výprava do papírnictví za nákupem čtvrtek a fixek, budu tvořit věci na angličtinu pro děti. musím říct, že kupa mých letitých rekvizit je už vážně v hanebném stavu, je čas na nové. || objevila jsem internetovou stránku wish.com. už mi o ní vyprávěla kupa lidí, ale nikdy jsem se neodvažovala. mám přeci ebay. začala na mě ovšem vyskakovat úplně všude. tak jsem se včera ptala toníka, co je to za stránku a jak je na tom kvalitativně. prý lepší než aliexpress. tak jo. pár věcí jsem pokoupila. něco jako vánoční dárky. pro sebe dvoje hodinky. a pro chlapečka dvě bodýčka - černé a šedé. || vymyslela jsem skvostný dárek pro rodiče k vánocům. mohu ho ovšem zrealizovat až před svátky. a není to porod vnoučete teda! haha. || jdu spát. ráno nějaká zařizování a obíhačky. těším se vlastně na to. || jo a parádila jsem naši "industriální" koupelnu. rozhodla jsem se, že to rezavé topeníčko musí pryč, že nám stačí nový fukar. badboy ho tedy odmontoval, já vydrhla kachlíky, posunula regál s věcmi, utvořil se tam prostor pro nějakou stoličku či kyblík na koupandu. je mi teď doma tak hezky. téra

neděle 20. srpna 2017

na chalupě bez notebooku. připojení jen přes mobil. slabé. když jsem chtěla dělat něco na internetovém bankovnictví, musela jsem si jít lehnout do postele, tam byl jakž takž signál. a stejně si ani tady doma nepopíšu. asi mi odešel větráček u ntb, přehřeje se a vypíná se. budu to muset nějak pořešit. takže nestahuju a ani nesleduju. kultůrně zaostávám.  |||| ha, střih několika hodin. volám sestřinému toníkovi, kdyby měl někdy v následujících týdnech volno, zda by na můj ntb nekoukl. prý tak ho vem a přijeď. baterka v kýblu. že už funguju jen na kabelu, na baterku není spoleh, to je stará známá věc. ale ona byla příčinou toho, že se mj ntb neustále vypínal. mám vyčištěný i větráček od mých svačin u ntb a zase si frčím. moje třinácti palcová toshiba má už přes sedm let, uvidíme, jak dlouho mi mé svačiny bude ještě promíjet. || čím dál víc už nosím v hlavě podobu následujícího školního roku, který ovšem bude v té standardní podobě pouhé tři měsíce, pak mě čeká dvouměsíční pauza, a pak jen pár kurzů týdně. teď budu už asi víceméně dva poslední prázdninové týdny doma, zase se mi začíná rozjíždět výuka, chodím na lymfomasáže, chci si udělat osnovy kurzů na další tři měsíce, abych to měla bez příprav a bez starostí. hrozně bych si přála natrefit na nějakou učebnici, kterou bych s radostí prozkoumávala a splnila by všechno, co si od ní přeju. léta učím podle new english file všech levelů, mám doma i headway několik vydání včetně pracovních listů, ale používám je doplňkově, stejně tak murphyho. miluju obchodní angličtinu a k ní market leader a business result, hodně se snažím inspirovat na internetu, ale ráda bych zase okusila něco nového. také mě čeká nákup čtvrtek a fixek, protože budu renovovat dětské kartičky a kupu materiálů právě na dětské angličtiny. 

poslední týdny byly tak milé. minulý pátek měla na víkend na chaloupku dorazit sestřenice s rodinou. v neděli jsme usoudili, že může synoveček oželet příměstský tábor, který má sice zaplacený, ale vůbec na něj nechce, a zůstali do středy. nakonec se to však změnilo a odjížděli až ve čtvrtek. takže báječný skorotýden. v sobotu jsme s badboyem, sis, sestřenčiným přítelem a jejich starším synkem vyrazili na houby. docela odvaha. protože náš okres byl vcelku zdecimován orkánem z předchozí noci. a přejeli jsme do trutnovského okresu, kde máme jedno houbařské místo a navíc tam nebyl zákaz vstupu do lesa. a našli jsme. pochutnávali jsme si pak doma na výborné houbové polévce, zbytek jsme sušili. v neděli jel badboy s ríšou na houby znovu. jinam. našli, ale méně. a ve středu jsem jela s ríšou a ondrou opět do trutnovského okresu, ale tentokráte byl les velmi suchý, takže tři houby a konec šmitec. moji padres byli na týden v barceloně. taťka dostal jako překvápko od mamky vstupenku na zápas barcelony s realem madrid. myslím, že celý týden měli bájo, ovšem ten závěr! v době teroristického atentátu byli jen kousek od místa činu, a tak mi z toho bylo všelijak. ale druhý den odletěli v pořádku domů. včera jsme se potkali u bramboračky na chalupě, my se pak s badboyem po devíti dnech sbalili a vrátili se domů. || večer jsem se viděla s apčou, kamarádkou z dětství. bylo to skvělý. víc takových setkání. ke konci se připojil i badboy. a dnes jsme si vyrazili s mým milým do polska do japonské zahrady, která je kousek od hranice. měla jsem ji už dlouuuhooo v merku, a teď na ni konečně došlo. líbilo se mi to nesmírně! 

ukazovala jsem dnes badboyovi mozaiku, kterou si nad kuchyňskou linku vymyslela skvělá lucie z blogu zase ta lucie, kam chodím pro kupu inspirace. nemám za kuchyňskou linkou žádné obklady, a tohle by se mi líbilo na místo za sporákem. a vypadá to, že budeme mít ve větší části chodby podlahu z osb desek. prostě nás čekají změny. || einstein&einstein a vana. téra

úterý 8. srpna 2017

je mi parádně. dítě mi lítá v bříšku jak splašené, je vzhůru v nejroztodivnější denní či noční dobu, začíná mě slušně kopat, a ono je to fajn. byť se rozčiluju nad tím, jak mám vlastně spát? zítra začínám znovu lymfodrenáže. udržovací. jednou týdně. do porodu. ale už jen na zádech. glykemie mi lítá, jak se jí zachce. tzn. chvílemi úplná pecka. a pak najednou spodní hranice zbytečně vysoká, a já nevím z čeho proboha. dnes jsem měla slušnou hranici po ránu. potěšilo mě to. a tak jsem si ke snídani dala plátek fit chleba s žervé a třemi plátky rajčaty, a glykemie vyskočila o 0,7, proč? co míň už bych měla sníst? jasně že jsem zkoušela nechat tělo i hladovět, ke snídani rajče a paprika, a jak šla hodnota dolů. že mi bylo špatně? to vem čert. pak káva se sojovým mlékem místo svačiny a hodnota šla ještě níž. a já se tetelila blahem. a pak to se mnou málem švihlo, jak jsem byla bez energie, bez cukrů a hladová. nějaký kompromis musím najít. stejně se bojím, že nesnížím-li permanentně tu hodnotu na lačno, inzulin mě nemine. a přijde mi to hrozně nefér. dívala jsem se na jednu diskusi na internetu, a tam ženy psaly o tom, že mají po jídle hodnotu třeba mezi 8-10. já mám maximálně do šesti, což je jen pár desetinek od zdravého člověka. ale spodní má být na lačno na 5,3, a já se pořád pohybuju v rozmezí 5,4-5,6. někdy se mi podaří dostat se i na 4,5, ale nejsem schopná z jídelníčku, byť si všechno zapisuju a vážím, vyčíst, co ten pokles způsobuje a co ne. jednou na nějaké jídlo reaguje tělo v pohodě, jindy glykemie vyskočí. vím, že třeba mléko mi glykemii zvedne, a tak jsem přešla na rostlinné mléko. zcela upřímně, značka alpro mi připadá nedobrá. jediné, co mi chutná, je sojové banánové v malé krabičce, ale to bych také neměla kvůli cukru. a mandlové je kekel. už jsem to prubla podruhé. kauflandí značka je maličko lepší. ale stejně teď čekám, až se mi vylouhuje kokos a půjdu si udělat svoje, abych si mohla k obědu udělat tofu na kari s kokosovým mlékem a rýží. další věc je příjem vápníku. omezila jsem mléčné výrobky, a téměř nejím maso. a zjistila jsem, že mi na jedné stoličce praská sklovina. takže zase půjdu sondovat to lékárny, co by mi tak mohlo pomoci. je to prapodivné tohle hlídání všeho.

čtu loutkáře. ta knížka mi přijde trošku ujetá příběhem, ale z hlediska jazyka, lingvistického vědění a různých etymologických roztomilostí se mi to líbí moc. musím to ovšem dnes dočíst, abych mohla do čtvrtka přečíst dívka v ledu. a ve čtvrtek si mám v knihovně vyzvednout novou knížku anny bolavé. moje čtenářské tempo je poměrně slušné. filmové už mnohem méně. || dnes je můj highlight dne ten, že vezu sis s rukou v sádře ke kadeřnici do města, a pak si spolu nejspíš zajdeme na kávu. my prozatímně nepracující ženy máme zvláštní topky dne. navíc jsem dnes šla do drogerie pro barvu na vlasy a do zdravé výživy pro tofu, a půl hodiny jsem se malovala a žehlila si vlasy. a vyšla si v těch téměř nejparádnějších botách. protože jinak bych určitě zůstala v tríču na spaní a měla pocit, že nedělám lautr nic. || jdu se pustit do dodělávky kokosového mléka a přípravy oběda. těším se, že snad od zítřka se má pokazit počasí, troška toho deště, což by znamenalo, že v sobotu či v neděli můžeme vyrazit na houby. téra

neděle 6. srpna 2017

léto utíká mílovými kroky. a to je dobře. a já nepíšu. téměř dva týdny ticho po pěšině. ale instagramu se nevzdávám. || naposledy jsem psala o radilkách a byla jsem pěkně zlostná. celý ten týden byl takový krušný. ve středu definitivní potvrzení těhotenské cukrovky a studování tabulek se sacharidy, měření glukometrem, sžívání se s touhle "parádou". v pátek cesta na sever. byť to zní jako od čapka, není to tak idylické. moc jsem se těšila, a najednou mě v pátek přepadl takový divný pocit. po poledni jsme vyrazili, v turnově nám kikslo auto. a to byl takový poslední hřebíček do rakve. měla jsem sto chutí otočit se a štrádovat si to směr vlakové nádraží, nasednout na první rychlík a vrátit se domů. všechno dobře dopadlo a za pár hodin už jsem si léčila pocuchané nervy a zrelaxovávala se v malebné vesničce na ještě malebnější zahrádce. ráno jsme s badboyem vyrazili na ještěd, v neděli pak dopoledne projít liberec. po sedmi letech na místě činu. navečer jsme dorazili opět domů, přibalili pár věcí a odjeli na tři noci na chalupu. jelikož mi přišla v úterý ráno zpráva, že firma ruší až do posledního srpnového týdne angličtinu, začala jsem se hrozně litovat. ve středu jsem tam měla ještě zajet odučit pár kurzů, a pak na tři týdny volno. jenže nakonec jsem se rozhodla nerouhat se. takovéhle volné léto už minimálně dalších osmnáct let nezažiju. navíc mi roste břuch, dítě se čím dál víc hýbe, mně se špatně spí. takže co bych si vlastně neudělala prázdniny? jen v pondělí tři kurzy. a občasné další dva v týdnu. a to je veškerá má pracovní aktivita. měla bych se stydět. ale nestydím se, snad jen, že sahám na své úspory a nechávám se slušně živit od badboye. ale na to my nehrajeme, my jsme finančně jednotní už kupu let. a tak si alespoň hodně čtu. sleduju kriminálky. koupu se v bazéně. vážím potraviny. měřím si glykemii. mazlím se se psíky. občas se mnou mávají hormóny, tak si trošku pláču. a jinak je mi fajn.tenhle v pátek měl badboy volno, vyrazili jsme na výlet i se psí smečkou do neratova, nachází se tam překrásný barokní kostel, který má skleněnou střechu. kavárnička, kterou nám doporučovala sis, byla ještě zavřená, ale nebyli jsme tam naposledy. večer pak grilování. a v sobotu jsem se rozhodla, že v neděli budu dělat badboyovi závozníka a vyrazím s ním na cestu náklaďákem. a tak jsem večer navařila vajíčka na tvrdo, před usnutím si četla, odpadla, v pět na první zazvonění budíku vstala, připravila chleby na sváču, to se musí, udělala ze sebe téru, a vyrazili jsme kamsi pod benešov. kombinace dálnice d1 a dítka v mém bříšku způsobila zcela nové pocity. absolutně jsem nebyla pánem svého těla. nejen že jsem vděčná za každou chvíli, kdy se ve mně můj chlapeček nemele, ale jsem také šťastná za každou dvouhodinu, kdy nemusím vyklepávat svůj močový měchýř. ovšem tato kombinace způsobila to, že byl chlapeček vzhůru a z mého močového měchýře se ještě stala trampolína. ale nejeli jsme po d1 tam ani zpět dlouho, takže jsem nakonec nějak přežila. ovšem umím si představit, že se po tomhle tankodromu projíždějí ženy v termínu, které již chtějí rodit. určitě to vydatně pomáhá.

zítra tři kurzy hned po ránu. do konce týdne zbylé dva občasné nemám, takže mi okamžitě pracovní týden zase skončí. pár dní pobudu ve městě. jakože lymfo lékařka, a taky knihovna. a snad konečně úklid špajzky, a nějaké to pracovní chystáníčko se na poslední tři měsíce, než poviju. ve čtvrtek se pak na dalším screeningu uvidím zase se svým chlapečkem.  a pak se cca na deset dní stěhuju opět na chalupu. přijede sestřenice s rodinou, pak téra s mári, a prostě si tak budeme. tak jo. konec hlášení. téra

středa 26. července 2017

včerejšek jsem si chtěla maximálně užít. v posteli. s knížkama. a odpoledne s mojí sváteční sis. asi nebyla dobrá konstelace hvězd, protože mě hned z rána rozladily opět komentáře pod jedním z MÝCH příspěvků na fb, který se ani vzdáleně netýkal mateřství. jenže všechny tyhle radilky, kované matky, mají pocit, že o ty žvásty hrozně stojím. nějak jsem tu debatu včera večer zakončila, a už mi zvonil telefon. důša. co je na tom tak špatného? přišlo mi, že se téměř hodinu bavíme o ničem, protože matky mají ten správný světonázor a pravdu, a hlavně VĚDÍ. neberu jim to. ale vadí mi, že aniž bych se něčeho dožadovala, na něco se ptala, tak mi dávají odpovědi. jistě že nejsem padlá na hlavu a vím, že moje představy rozhodně neklapnou. ale já mám spíš u ostatních pocit, že kupa věcí nejde, protože se jim do toho prostě nechce. s dětmi se přeci nedá cestovat pár let. jistě, pro pohodlnost matek to znamená, že by si to neužily tak jako, když děti neměly. není to o tom, že to nejde, ale že mají priority srovnané jinak. a určitá pohodlnost v tom zápřahu jim je prostě komfortnější. proto mě trošku hystericky rozesmálo, že mi tam dává svůj názor matka od dvou dětí, která se vdávala v sedmnácti, hned po maturitě porodila první dítě, a teď, po patnácti letech ve vztahu s manželem měli poprvé pár dní pro sebe. můžu ji jen politovat. takže asi tyhle matky začnu na svém fb regulérně blokovat, odstraňovat. přemýšlela jsem o dočasné deaktivaci fb, ale nechce se mi do toho. mám to tam nastavené tak, abych viděla veškeré novinky, zprávy, politické události. nevstupuju do žádných nesmyslných skupin. jsem jen v takových, které mi dávají smysl, viz. co čteme. a beru to jako kanál, který mi pomůže zavzpomínat a dovědět se. || včerejší telefonát byl nakonec fajn. když jsem se vyvztekala, a důša mě podarovala mateřskými radami, tak jsem další dvě hodiny mluvily o kosmetice, knihách, vztazích, kabelkách. a dohodli se, že v pondělí se uvidíme. deal. 

včera mi dorazil náš nový batoh, ze kterého mám vskutku radost, a nejraději bych v něm všude chodila. i po obýváku. ale zase prrrr. křest ohněm absolvuje o víkendu na liberecku. || za chvíli mě čeká diabetologie kvůli těhotenské cukrovce, pak jedu odučit dva kurzy, a ve dvě už mám sraz s míšou ve městě v kavárně. naposledy jsme spolu byly v dubnu tři dny v praze, od té doby fungujeme jenom telefonicky a smskově, takže se hrozně těším. 

aktuálně čekám na telefonát jedné paní, matky holčiček, které učím, takové maličko pijavice, abychom se domluvily. normálně mi připadá vskutku normální, že mi rodiče dětí telefonují a domlouváme lekce, ale s ní to není nikdy jednoduché. ale ještě pár měsíců, a skončí to. jí tedy nestačí říct jednou, že prostě prosinec a leden fungovat nebudu, a pak sice maličko ano, ale týká se to jen pár hodin, a oni to vědí tedy s dostatečným předstihem na to, aby si mohli zajistit někoho jiného. stále se ptá, jestli mi budou moct prosinec a leden, kdy je před pololetím telefonovat. připomíná mi trošku tu slečnu z čsob call centra, která mi v pátek volala a chtěla se pobavit o produktech. říkala jsem ji, že jde-li o úvěrové produkty, bavit se nebudeme. tvrdila že ne, a pak to rozbalila s kreditní kartou. buď byla debilní ona, nebo si myslela, že jsem asi já. a byť jsem stále opakovala, že nechci kreditní kartu, stále mlela svou. nakonec jsem jí musela říct, že asi velmi špatně funguje spojení mezi její a mojí linkou, protože nechápu, že jí to nestačí říct jednou. pak nasadila ještě asertivnější tón, tak jsme se rozloučily. ale popohnalo mě to k tomu, abych do banky došla a řekla si o účet zadarmo. a dostala ho. takže vlastně dobrý.

jdu prošlápnout nové botky a vyrážím těch dvě stě metrů k lékařce. see u. téra