pondělí 30. září 2019

září uteklo mílovými kroky a mně výrazně povyrostlo bříško. mnohem rychleji než s lučkou. prý už tomu tak v druhém těhotenství bývá. kalhoty mě tlačí. jedu si pouze v šatech. // víkend byl poměrně akční. v pátek jsem byla na posledním kole vědomostního hospodského kvízu. nejen že jsme skončili na děleném prvním místě, tudíž jsme vyhráli, že jo, ale my vyhráli i dlouhodobou soutěž. na to, že jsme měli nejmladší tým... v sobotu jsem byla na sidových narozeninách a zároveň rozlučce. před třičtvrtě rokem jsme se s ním s anet seznámili v baru, byl hrozně neodbytný, ale nakonec jsme zjistily, že je vážně fajn. žil tu akorát tři měsíce, přišel sem s firmou, pro kterou léta pracuje a stavěli novou budovu nemocnice. našel si tu pak přítelkyni a vypadalo to, že zakotví. nevyšlo mu to. naše kamarádství ovšem ano. chtěl a chce tady zůstat i dál. jenže firma tuhle fázi špitálu dokončila a vracejí se do prahy. a protože platěj dobře, sid to tu po roce balí a vrací se. chce se sem vrátit. ale kdo ví. každopádně měl mít velkou rozlučkovou akci, a nakonec jsme v baru skončili jen ve třech. kruh se v podstatě uzavřel. tak, jak jsme začali, i končíme. na chvíli se podařilo trhnout déně a dorazila taky. skončili jsme rozumně. o půlnoci. chvíli jsem si povídala s fjodorem, což je můj knižní a filmový guru. vlastně jsem se s tímhle barem poměrně těžce loučila. taková čtyřka to je. s kulečníkem, fotbálkem, šipkama a jukeboxem, ale já to tam mám ráda. jen se cítím tak nějak nepatřičně courat po barech s těhotenským břichem. // v neděli jsem maličko dospávala, když tu najednou zvonek. zase sid. vezla jsem ho do takové vísky, kam ho firma na zbylé týdny přesídlila, a vypadl mu u mě v autě telefon. sedl na bus a s přestupem v čska si pro něj dojel. badboy mu uvařil kafe a rovnou za  něj rozhodl, že u nás zůstane na oběd. a pak ho hodil zpátky na ves. našla jsem si za poslední rok pár nových přátel. resp. takhle. známých. kamarádů. ale denisa, sid a fjodor jsou přátelé. proplulo mi životem i pár řekněme podivných lidí a je dobře, že jsou pryč. pomlouvačka. stalker. vysávačka. prima skvadra. // v neděli večer jsem pak byla v kině na národní třídě. kniha od jaroslava rudiše byla skvělá. film ještě snad o level lepší. hynek čermák byl úchvatný coby vandam. těším se na něho i ve filmu aristokratka, který má přijít do kin snad 24. října. čtu nevítaného hosta od shari lapeny. a zatím teda lapena příliš nejsem. ale čte se to svižně. zítra jde náš bořík na odstranění zubního kamene a trhání pár zoubků, bude pod narkózou a já mám samozřejmě obavy, byť ultrazvuk srdíčka i odběry krve byly v naprostém pořádku. a večer pak jedu do města na konci světa na besedu s princem ládíkem o jeho cestách po arménii a gruzii. kultůra, no. // v sobotu jedeme s badboyem a lučkou do prahy. výstava fotek jana šibíka. hamleys. motýlí dům. ikea. a pak už bude mít lučka krásný pokojík. bobek můj. téra

středa 25. září 2019

tak máme s míšou koupené jízdenky na vlak do budapešti na konec října. krása. nádhera. paráda. jedu tam poprvé. také jsme předělali chodbu. nová podlaha. přestěhovala jsem si tam kosmetický stolek, protože je tam paradoxně lepší světlo. udělaný nový botník. našňořená stěna. je mi tam hezky. škoda, že je tam zima, jinak bych v té chodbě klidně i ráda bydlela. lol. příští sobotu jedeme do prahy lučkovi pro postýlku, stolek, židličku, malý kobereček a asi teepee nebo stan, ať má pořádnou schovku. včera jsem sedla k internetu, objednala mu krásné ilustrované plakáty londýna a amsterdamu. a budu postupně objednávat další. ať má chuť a inspiraci, kam jednou cestovat. také nějaké úložné věci. už to bude můj velký kluk. stejně bude spát se mnou, a já ho tam možná v noci občas přenesu. svoji postýlku bojkotuje. už ji má jen na denní spánek. ta v pokojíčku zůstane pro druhého karbanátka. // nechci se dotknout bezdětných... ale někteří mluví a chovají se, jako kdyby vychovali x dětí. před pár týdny anička a liška u mě. luka se vzbudil, bolely ho zoubky a plakal. omluvila jsem se a šla si k němu na chvíli lehnout, on do deseti minut zabral. po mém návratu do obýváku mi holky řekly, že se shodly na tom, že je luka dobrá antikoncepce. wtf? liška, která chtěla děti ještě dřív než já, prožívá jakousi krizi a teď neví. od ní mě ty řeči mrzí víc. a dnes u anet. ta je celkově taková necitlivá. hele, nemám sama ráda rozcapené děti. luka má dané mantinely. přivezla jsem jí jen nějaké věci na sebe. dávám si nakonec čaj. lučka je bez hraček. stál u stolku a lžičkou nabíral můj čaj a snažil se ho dopravovat do pusinky. žádné slzy nebo hysterák. nic. v pohodě. v tichosti. beru si malý podnos a dávám ho pod hrnek, aby ten čaj případně necákal na stůl. a aneta tobě nevadí, že je to rozmazlenej spratek? koukám na ni jak z jara. pokračuje když vidím, co lučka dělá, tak už asi děti nechci. pobalím nás a jedeme domů. koupím mu hrneček, aby mohl trénovat a parádní zimní čepici. a taky punčošky a ponožky. fakt mají někteří pocit, že dítě má prostě jen v klidu sedět na gauči a koukat do blba, dokud si rodiče nevyřídí to svoje? vážně je projev samostatnoti, snažit se lžičkou pít čaj, projev spratkovosti? někteří si prostě nemají děti pořizovat. svět tak bude veselejší. // a to jsem chtěla po té době psát asi jiné věci, ale nějak mi všechno vypadlo. jdu si k tomu svému spratečkovi přilehnout do postele a tulit se. téra

neděle 8. září 2019

ve čtvrtek mi začal kurz pro seniory, zítřkem mi začínají dětské kurzy. // zjistila jsem, že tento týden nebude žádné úplně pohodové ráno. zítra diabetologie, protože těhotenská cukrovka opět. v úterý angličtina přesunutá z pondělí. středa a pátek ráno lymfo. čtvrtek angličtina. // s mým cestovatelským duem dam, se kterými jsme spolu obkroužily dvakrát londýn a po jedné návštěvě jsme věnovaly varšavě a berlínu, jsme na podzimní prázdniny naplánovaly budapešť. vypadalo to, že háňa nakonec nepojede, protože přítel slaví v té době kulatiny. ten ale poskytl approval, a tak jsme se těšily, že budeme komplet. aby pak přišla ťafka. její kolegyně už má nahlášenou na tu dobu dovolenou a háňa prostě nemůže. takže pojedeme s míšou samy. termín změnit nejde, bo míša je učitelka. tři a půl dne na budapešť snad na poprvé bude fajn. budu cca v půlce šestého měsíce, tak nebudu z nejrychlejších, ale o tom tyhle eurocity trajdačky ani nejsou. alespoň ne v našem podání. chtěla bych napsat, že to bude o kávě, ale ta mi teď neříká lautr nic. bude to prostě o budapešti. // plán dnešního dne zněl jasně. není žádný plán. a tu jen tak míša poslala mně a háně zprávu, že je v kavárně, kam občas chodí manažérovat a dělat baristku, protože ji to baví, bude ještě pár hodin a jestli nepřijedeme na snídani. takhle, je to dost z ruky. ale já i badboy máme míšu hrozně rádi. píšu něco o tom, že právě snídáme, ale až to dokončíme, přijedeme se občerstvit. bylo to skoro padesát kilometrů. ale stálo to za to. já mátový čaj, protože ta cukrovka. badboy latté a dortík. luka dortík. a najednou baf, překvápko. dorazila i háňa s přítelem. mají to "jen" třicet km, ale nechtěli se nechat zahanbit. a tak jsme se viděli a bylo to skvělý. // začátkem října plánuju výstavu fotek jana šibíka v praze na staroměstské radnici, protože třicet let uplyne letos od sametové revoluce. a pak zcela neprozaicky vpluju do ikea, pokud pojede i badboy, pokoupit lučkovi už nějaké věci do toho pokojíčku. // chcete zase nějakou literaturu? chcete, že jo. tak jsem přečetla tu dědinu od petry dvořákové. četlo se to výborně, to zase jo, ale užívejte si to, když tam není jediný normální hrdina. marunu považuju za krávu. helunu za korunovanou krávu. nakonec je mi nejsympatičtější láďa, který, ač ženat se čtyřmi dětmi, stále přemýšlí, kde by jakou přefikl. a to byl ten "nejlepší" hrdina, ok? // ovšem přítel stesk od zuzany novákové, to nemělo chybu! zastavovalo se mi srdce, dojímala jsem se, i slzy ukáply. a přitom jen pár stránek. ale sílu to mělo obrovskou. a teď guláš pro masaryka. nicméně jsem maličko zpomalená, třetí den mi není úplně nejlépe, takže toho moc nezvládám. včera teda vědomostní hospodský kvíz. chtělo by to napsat, že jsme věčně druzí. ale není to pravda, minule jsme vyhráli a teď zase druzí. v dlouhodobé bodovací soutěži ovšem vedeme se slušným náskokem, a to je na konci září už poslední kolo. to zní nadějně. // jdu sfouknout svíčku a padnout za vlast, únava mnou cloumá. téra

pátek 30. srpna 2019

tak jsme se dnes definitivně přistěhovali domů z chalupy. je mi z toho smutno. vadí mi tady ten veškerý hluk a nemožnost zaparkovat před domem, protože úředníci si nechtějí platit parkovné, a tak nám to rvou před dům. žádné omezení tu není, tak můžou. vím, že je to jen o pár dnech zvyku a zase zapluju do městského života. luka je celý den doma boží, objevuje svoje staré hračky, neustále si sám hraje, prohlíží knihy, vůbec o něm nevím a můžu v klidu vybalovat, uklízet a obepisovat své studenty o tom, že začíná nový školní rok. lol. tenhle školní rok bude zase takový půlený, neb mám v únoru termín porodu. náš luka bude big brother. těžko tomu věřit. vždyť sám je ještě takové miminko. lítá tu s plínou, na uklidnění si cpe do pusy dudlík, nemluví, ovšem skvěle rozumí. dělá všechno, co my. čistí štětkou záchod, stele postel, miluje čištění zubů, odnáší po sobě nádobí do dřezu, vyhazuje odpadky do koše, bez remcání všechno sní, má teď tendence se vším pomáhat, v supermarketech chce mermomocí tlačit košík. dnes jsem tomu nebyla úplně nakloněna, vztekle sebou praštil na zem a řval. // téměř absence internetu znamenala, že jsem opět docela dost četla, takže to tu teď zavalím kupou literatury, ať kdyžtak víte. muhaha. po přečtení za oponou války od jakuba santó, což je mimochodem hodně dobrá kniha, jsem po několika měsících sáhla po sevrerské detektivce. od mari jungsstedtové jsem už kdysi něco četla, a tak jsem si teď z knihovny přinesla knihu neviditelný. brzy sice obsah zapomenu, protože topová stropová nebyla, ale líbila se mi. dokonce jsem se i trošku pobála. ten závěr byl vlastně super. protože nečekaný. představte si, že mě jako dítě minula kniha anna ze zeleného domu. jako dítě jsem četla ještě víc než teď a minula mě. tak teď už ne. ještě několik dní mi doznívala v hlavě. krásná. následovala trošku regionální literatura v podání olgy landové, autorky z police nad metují. kniha povídek ať hodí kamenem. čekala jsem něco trošku jiného, ale to, co jsem přečetla, mě teda chytlo dosti. co zbylo v paměti od dagmar steinové jsem objevila u taťky v knihovně. nejdříve jsem si myslela, že jde o memoáry, ale to sama autorka striktně odmítla. prostě takové vzpomínky. za mě výborná věc od slovenského autora borise filana klimtův polibek. nečekala jsem od toho lautr nic, byla jsem spíše až skeptická. úplně zbytečně. ta kniha se četla sama. a bylo zajímavé sledovat, jak vnímali rok 68 mladí na slovensku. následoval d-o-k-o-n-a-l-ý skandinávský, konkrétněji dánský, thriler kaštánek. jedna z nejlepších severských detektivek, jaké jsem kdy četla. a z těch já si už na zadek nesedám. no tak jsem si sedla, no. po kaštánkovi přišli němci. kniha jakuby katalpy, kterou jsem si koupila v luxoru po prvotrimestrálním screeningu jako odměnu, ještě společně s obědem v mcdonaldu a frappucinem ve starbucksu. od katalpy jsem četla už doupě kdysi. líbilo se mi to. ale honestly? to byl slabý odvar proti této knize. katalpa se po tomhle mém čtenářském zážitku vyhoupla na vrchol současné české tvorby k mornštajnové, hanišové a hájíčkovi. pak jsem si dala dvouvečerní jednohubku v podání knihy virtuos nizozemské autorky margriet de moorové. hrozná kravina. 17. století, Neapol, kastrát, jehož jméno si už ani nepamatuji a vdaná panička. jejímu manželovi ten poměr nevadil, sám slintala nad mladými zajíčky. a teď čtu dědinu petry dvořákové, a bude moje další oblíbená Česká autorka. // zítra jdu do knihovny na výprodej knih, vrátit ty přečtené, vyzvednout ty rezervované. a odpoledne grilování u kamarádů. téra

úterý 6. srpna 2019

dovolená v chorvatsku byla fajn, ale potřetí v rovinji stačilo. navíc nevím, proč jsem bláhově žila v tom, že chorvatsko je levná destinace. asi proto, že jsem v něm byla tolikrát. ale kde ty časy jsou. a chorvatům není blbé si účtovat ubytování i za rok a půl staré batole s vlastní postýlkou. luka byl z moře nadšený, z kamínků, z pláže, písku, vln, slané vody. bobek malej. // včera jsem byla v divadle. můj oblíbený spolek geisslers hofcomoedianten. bylo to v rámci jiráskova hronova, nikdy jsem ho nenavštívila. až včera hru v čapkově sále. // dnes angličtina, nehty, rychle doma oběd, lékař. a za chvíli mě čeká taková mini telekonference s clariss. a pak posez s holkama. // v hr jsme si s badboyem pustili bohemina rhapsody. takhle, já jsem nikdy queeny neposlouchala, znám samozřejmě pár hitů, ale that´s all. ten film šel dlouho mimo mě. normálně jsem si z něj sedla na zadek. výborný. badboy tomu propadl ještě více, neustále queen teď poslouchá, přemýšlí o koupi cédéček. poté, co jsme doma objevili, že vlastníme dvě gramofonové desky s hudbou quennů, zvažujeme koupi gramofonu. // pouštěli jsme si i film dítě číslo 44, což mám daleko radši jako knihu, protože ten konec se zkrátka liší, a v knize je mnohem propracovanější. ale film má zase toma hardyho. takže? museli jsme si pustit ještě film warrior, jelikož jsme neměli toma dost // v hr jsem vlezla do drogerie bipa a pořídila si korektor od wet´n´wild. jakože korespondující s tím mejkapem, co mám doma. ale je to takové betonovací cosi. zklamání. jinak kosmetice už zase tak neholduju. spotřebovávám. dokonce jsem ukončila svoji jedinou spolupráci na instagramu, haha. důvod byl prostý. byla mi zasílána každý měsíc kosmetika. jakože barter. jenže... mám v telefonu aplikace bez andreje, nic z jeho firem nekupuji, odhlásila jsem si newslettery astratexu, když tuhle naši místní podprsenkárnu koupil, neposlouchám impuls, nečtu jeho noviny. a ty dámy, které mi kosmetiku každý měsíc zasílaly, spadaly pod mafru. rozhodla jsem se nebýt pokrytcem a po roce a kus spolupráci zrušit. a tak si zase všechno budu kupovat sama. lol. // už plánujeme s míšou a háňou podzimní budapešť. pokud nám to nepokazí nějaký případný špatný verdikt. ale zatím s tím dost počítáme. // už bych potřebovala rajčata v akci, abych je mohla sušit a nakládat. ale za skoro šedesát korun kilo? se na to můžu. nicméně dýně už jsou za příznivé podzimní ceny. asi proto, že srpen je takový začátek konce léta. skoro podzim. v týdnu si s lučkou uděláme dýňové rizoto. // včera knihovna a zase kupa knih. takže až dočtu za oponou války, vrhám se na další. stejně letos asi sto knih fakt nepřečtu. ale tak není to závod. // lučkovi jsem probrala šatník. úplně mi bylo líto, že některé krásné věci už vyřazuji, protože mu nejsou. potřebovala bych ještě jednoho malého chlapečka. jde objednat? // tak jo. jdu si smýt barvu z hlavy, protože mám být dle krabičky oslnivě hnědá. udělat si zeleninový salát ke sváče a asi si na chvíli lehnout. // jo a ještě. červenec. to je obvykle tour de france. moje láska. sagan opět v zeleném dresu a vítězem opět někdo ze stáje ineos, dříve sky. chjo. alaphillipe má trošku smolíka, že vypadá jako plekanec, tak mu moc nefandím. pinot skončil pár etap před koncem, nairo quintana na celkové vítězství prostě neměl. tak alespoň ta jedna etapa. love. a jinak se mojí červencovou obsesí stala kobra 11 a přátelé. dobrý kombo, co? téra

neděle 4. srpna 2019

poprvé za svoji čtrnáctiletou blogovací historii jsem jeden měsíc vynechala. červenec. byla jsem na chalupě. bez wifi. v létě nebývám obvykle moc psavá. byť ono to vypadá poslední cca rok, že mi dochází spisovatelská slina. ale věřte mi, není tomu tak. jen mám od minulého září ten nejpitomější tablet/notebook od tmobilu a nenávidím ho. každou chvíli jezdí na přeinstalaci. takže až vám bude tmobile nabízet acer one 10, tak i kdybyste fakt hrozně potřebovali aktuálně malý notebook, prostě na to kašlete, ok? badboy mi pořídil před pár týdny nový notebook, ale ten je na instalaci už týdny u ségřiného tonyho a nevím, kdy se mi vrátí. vzhledem k tomu, že s clariss rozjíždíme jeden takový projekt, u kterého budu potřebovat hodně pracovat právě na ntb, bude pro mě klávesnice značně důležitá. a co jinak v červenci? společná oslava mých a badboyových narozenin. a jinak samotářský život na chalupě daleko od signálu jen s lučkou a psím duem. naši na pyrenejském poloostrově, badboy v kamionu brázdil evropu. tak jsem četla mimojiné. rekontrukci od hanišové doporučuji všema deseti. ostatně jakou houbařku a anežku. ale tohle bylo ještě o krapet lepší. poté jsem nakoukla do nigerijské kultury a přečetla si zůstaň se mnou od ayobami adebayové. následovala krásná osvětimská ukolébavka, dočetla jsem jen aby, řekla moje žena od michaela třeštíka a konečně jsem pokořila rozhodnutí od charlotte linkové. tahle autorka dle mého fakt umí psát skvělé detektivky. tahle mi přišla nejslabší, přesto stále dobrá. vězeň času od matta haiga byla dalším fajn čtenářským zážitkem. taková oddechovka, dalo by se říct. to jsem přečetla těsně před odjezdem na dovolenou na istriji. s sebou jsem si vezla od mawera provazochodkyni. dechberoucí příběh marian sutrové, kterou můžete znát už z románu dívka, která spadla z nebe. boží. boží. boží. a teď jsem začala číst za oponou válka od jakuba santó. // dovolená je za námi. luka si moře užil, a my jsme rádi, že jsme zpět. zítra jdu v rámci jiráskova hronova na představení geisslers hof commedianten na hru, která má být zcela nová a tudíž mně neznámá. v úterý angličtina, nehty, lékař, a večerní posez s aničkou a liškou. ve středu ráno lékař a pak stěhování se opět do lůna přírody, na chalupu. v pátek hospodský vědomostní kvíz. posledně jsme vyhráli. třikrát hurá. téra

pátek 28. června 2019

poslední týden byl moc fajn. v pátek jsem byla "oslavit" svůj poslední den s cifrou třicet čtyři. vlastně ani ne tak slavit, prostě si jen tak být. než se to překulí do pětatřicítky. s denisou a fjodorem. přišla jsem domů pozdě, protože jsme na baru hráli město-stát-jméno. samozřejmě jsme to hráli jinak. spisovatel, herec, vodstvo, film, kniha, sportovec. na lístcích, na které se píše útrata. v sobotu jsme vyrazili s badboyem a lučkou do polského minieurolandu. předčilo to má očekávání, krásné to tam bylo. takový hygge nebo zen. nebo co chcete. všechno teď má taková ta cool pojmenování, ne? a nakonec jsem to zakončila nákupem šatů, trička a náušnic. přejezd na chalupu. grilování. a v neděli překvapivé zjištění. // pracovní týden už byl dosti poklidný. v pondělí odpo se obě moje dětské skupinky sešly ve stejný čas, aby společně zkonzumovaly tři litry zmrzliny. opět jsem ztratila klíče. navždy evidentně. ve středu rozdala diplomy a bonbony ve školkách a málem si radostně zatančila. ve čtvrtek rozloučení se seniory nad kávou. domluvili si, že se oba kurzy spojí v jeden. jupííí. a od září jedeme znovu. // zítra rodinná oslava na chalupě. a pak už tam budeme pobývat. příští pátek máme s badboyem velkou oslavu mých i jeho narozenin s našimi kamarády. bude to parádní. si myslím. // udělala jsem itinerář cesty k moři a poznávání. a vo tom to je. nejsem moc plážový typ, i když moře miluju a považuju za osmý div světa. dnes mi dorazily druhé plavky. // prosimvás veselí od třeštíkové prostě ne! co však ano to je vendulka od ondřeje kundry. btw rovnou si přečtěte i rozhovory s medou mládkovou, když už budete v tom. manželka mezi námi mi přišla taková nemastná neslaná. ale jsem těchto vztahových krimi přečetla už mnoho. a teď čtu konečně marokánku. léto budiž jmenováno časem knih a čtení. také tour de france a občas nějakého filmu. téra