pondělí 12. února 2018

každý den je nakonec takový fofr. tímhle tempem se luka brzy ožení. připadá mi každý den delší a delší. ale váhově je to mizérie. minulý týden přibral. volala jsem to nadšeně jeho pediatričce, takže na převážení nemusel. včera večer jsme ho dali na váhu. no chtělo se mi brečet. nejen že nepřibral, on šel váhově dolů. je pravda, že váha je menší a nožičky mu čouhají ven. minulý týden byl takový napůl spavý, takže jsme ho tam krásně zkrouceného položili. je tedy možné, že se bojím zbytečně. v pátek odpo se do mě dala hrozná zimnice. bolela mě prsa, jedno ovšem daleko více. ale při kojení ne! takže zánět to snad být nemohl. šla jsem s lukou a boříkem na kafe k mamce, neměla jsem totiž doma teploměr. no a zvýšená teplota. doma pak už třicet osm. no a v sobotu ráno sice už všechno dobré, ale luka je celý víkend takový plačtivější, rve si ručičky do pusy, já ho kojím a kojím. a výsledek pak vidím, resp. spíš nevidím, na váze. tak jsem začala zkoumat na internetu, zda volím správné polohy při kojení. našla jsem si, jak být více uvolněná. no, včera večer jsem fakt uvolněná nebyla, když jsem ho ve finále kojila téměř tři hodiny. ale zase u toho dokážu báječně usnout. v noci jsem ho musela budit, protože vypadalo, že hlad nemá. a ráno to byl nejveselejší kluk. no a teď jsem ho při biatlonu přes půl hodiny krmila, abych ho pak dokrmila čtyřicítkou mlíčka z lahvičky, protože si pořád rval pěstičky do pusy. kojící čaj jsem začala pít nikoliv po hrnkách ale po konvicích. žádnej stres, viď. buď se to tenhle týden upraví, nebo naklušeme k pediatričce a asi ho budu muset začít přikrmovat. počítám s tím, že začnu-li ho přikrmovat umělým, už nebude chtít tolik moje, moje půjde do kopru a skončíme na lahvi. pecka. 

z veselejšího soudku. založila jsem mu spoření. co spoření, budu mu přímo investovat do fondů. a protože nejsem žádná srágora, rovnou jsem se vrhla do akcií. lol. vyřešená hypotéka na dalších pět let. příští týden vyřeším elektřinu a plyn nově. focení na občanku a vyřízení občanského průkazu pro luku jsem odložila na zítřek, protože jsem ho už potřebovala jet krmit. cestovní pas pak nechám až n konec leta, aby měl luka podobu jako pár týdnů na to při pasové kontrole na letišti. || také jsem dnes stihla cestu do déemka, protože jedna holčina na ig sdílela fakt, že řada healthy mix od bourjois má padesát procent slevu na mejkapy, bíbíčka a pudry. a jejich mejkapy a bíbíčka, resp. sísíčka (haha) mám fakt ráda. u nás v drogérii zase nic. minulý týden se mi tam podařilo pokoupit tu lesní paletku a duo rozjasňovače a tvářenky. to mě drogérie prostě vcucla. no tak jo, stíny mi přijdou takové nijaké, a rozjasňovač s tvářenkou, ale příšerně práší. || no nic, dítě řve jako pavián, víc toho nenapíšu, jinak bych byla hrozně sadistická matka, která se vyžívá v ryku sedmitýdenního miminka. téra

sobota 10. února 2018

jarní wishlist

jarní wishlist

polyvore.com

tenhle nebo příští měsíc si objednám z gb longchamp kabelku. badboy mi to schválil a dostanu ji od něho. prý alespoň vidím, proč je pořád v práci. haha. too faced chocolate gold má přijít do české sephory příští týden. už od podzimu, kdy jsem tuhle nádheru viděla, mám pocit, že jsem to já v paletce stínů a potřebuju ji. mám od tf dvě paletky. broskev a chocolate bon bons. broskev je na mě příliš teplá a používám ji málo. ale byl kolem ní takový hype, že jsem to neustála a musela ji mít. chocolate bon bons byl uvážený kup, je to asi moje nejmilejší paletka. jenže já jsem teď velmi střídmá i v mejkapu. používám samozřejmě mejkap, tvářenku, pudr, rozjasňovač, produkty na obočí a řasenku. stíny málo. ale na tuhle paletku už tak moc myslím, že si ji asi prostě koupím. nemám tady skleněné korále od značky ko-ra-le.cz, které sleduju na fb i instagramu a hlavně kvůli nim chci jet ke konci března do prahy na dyzajn market a koupit si je tam. pojmeme to jako takový malý rodinný výlet, luka poprvé vyrazí. buď budeme přes noc u ket&chandlera, nebo pojedeme jen tak na jednodenní výlet s lukou a badboyem. chybí mi v šatníku pruhované tríčo. resp. jedno mám, ale tenkrát jsem mu udělala dost lodičkový výstřih a padá mi z ramene, což je sice ležérní, ale já nosím podprsenku a nějak nemám ráda vykukující prádlo. mokasíny. mám jedny v merku. dokonce na aliexpressu za pár šlupek. a chodím se na ně dívat už týdny obden. džíny s vysokým pasem bych chtěla dvoje. černé a hodně tmavě modré. samozřejmě že jsem pořád na honu za skvělým mejkapem, a ráda bych rtěnku šanelku, atd. ale nákupy já zvažuju velmi pečlivě a jsem velmi uvážená v tom, zda si něco koupím či nikoliv, zda to nutně potřebuju nebo ne. téra

úterý 6. února 2018

existuje nějaké kritérium, podle kterého si vybíráte filmy? nějaký vzorec? já příliš nesleduju komedie. ani horory. málokdy koukám na thrilery. nebaví mě fantazy, scifi a mysteriozní filmy. nesleduju příliš ani českou kinematografii. mám ráda hřebejkovy a svěrákovy filmy. ale už neznám takové ty klasiky minulého režimu. mám ráda dramata. občas trochu romantiky. konverzační filmy. dobrý příběh. trocha psychologie. baví mě i filmy z politického prostředí. většinou narazím na nějakého herce, moc se mi líbí, jak ztvárnil určitou roli, a tak brouzdám po csfd a vybírám další filmy, ve kterých hrál/hraje. takhle jsem viděla spoustu filmů s maggie gyllenhaal. povětšinou nehraje v žádných extra proslulých filmech, ale je to skvělá herečka. filmy s tomem hardym jsou skvělé. dítě číslo 44 byl skvostný film. kniha byla o krapet lepší, ten závěr byl propracovanější. film tuhle hlavní nitku-spoj neměl. s hardym výborný film warrior. normálně když se řekne téra a mma zápasy, to mi nic neříká. ale tenhle film patří mezi mé top, je to film, který si pouštím nejčastěji. ale spíš než herce obdivuji herečky. když jsem viděla film případ sloane, padla mi do oka jessica chastain. na to konto jsem si musela pustit úžasný festivalový film dluh. a teď mám zrovna v merku michelle williams. mám ji ráda už od dob, kdy jsem sledovala s nadšením dawson´s creek. je úchvatná. jediná herečka, kterou na instagramu sleduju. byla skvostná jako marilyn monroe. líbila se mi v blue valentine. dokonalým filmem byl pro mě manchester u moře. připadá mi, že je to taková ta víla. múza. hraje ve filmech, kde není potřeba mnoho slov. nejinak tomu bylo včera, kdy jsem si pustila film take this waltz. film s pozoruhodnou atmosférou. líbilo se mi to vizuelně, ale dialogy mě neuchvátily. teď mám v merku film jisté ženy. || včera jsem chtěla filmovat, číst a dorazit účetnictví, ale luka byl mrzout, tak to úplně k tomu nebylo. ráno se na mě nádherně smál. ale když jsem mu pak nepovolila převalit se na bříško a plazit se, rozeřval se. vydrželo mu to téměř celé dopoledne. pomáhalo jen nošení v náručí. po obědě jsem ho dala do šátku, vzala boříka na vodítko a šli jsme ven. to tentokráte nepůjde, protože jsou vskutku třeskuté mrazy venku. odpoledne se mnou ale usnul a nakonec spal hezké dvě hodiny, kdy jsem rychle dělala účetnictví, které už mám téměř hotové. a večer se mu nechtělo úplně spinkat. neplakal. ale ležel v posteli, rozhazoval ručičkama a něco si tam řešil. protože badboy spal jako dřevo, nemohla jsem si dát sluchátka na uši a přestat vnímat svět, takže jsem čekala, až luka definitivně zabere a v deset večer si pustila film. teď si k němu půjdu zalézt ještě na chvilku. probouzí se. a to je to nejhezčí. protahuje se. vytahuje ručičky nad hlavu. nafukuje tvářičky. špulí pusinku. je to ten nejlepší kluk, který mi mohl přijít do mého života. a nechci promeškat ani minutku, kdy je vzhůru. téra

sobota 3. února 2018

koupila jsem si hyacinth na znamení přicházejícího jara. po neděli se má vrátit zima. vrátit? prostě má přijít. nezlobím se. lepší teď v únoru, kdy se to tak ještě hodí, než aby dorazila v dubnu, kdy už je člověk zkrátka v jarním módu. ne nadarmo jsem si na letošní zimu koupila pořádnou obuv, že jo. jen si nejsem jistá, jak oblékat luku do mrazivého počasí do šátku. myslím kalhoty a botky. má ze všeho studené nohy. můžu mu dát dupačky, přes to natáhnout ještě ponožky a na to navléct rádoby ovčí botičky, ale stejně má nohy studené. je po mně. kalhotový problém je markantní. na dýlku mu začínají být věci v jeho prozatímní velikosti krátké, ale v pase stále velké. nemůže snad navždy vážit tři a půl kilo, tak doufám, že už mu váha poletí nahoru. vidím ty baculaté děti v jeho věku, on je jak žížalka. ale za to už jede gymnastické prvky jako převrat ze zad na bok, pak pořádně rozkmitá ruku a nohu a dá to i na břicho. jelikož takové prvky v jeho choreografii zatím nečekám, v poklidu si čtu v domnění, že to dítě spí, nebo alespoň leží na zádech či boku a rozhlíží se. houby. ono se plazí přes půl postele pryč. v šesti týdnech. || mám za sebou poslední nepracovní týden. od teď už se začnu maličko zabíhat do pracovního procesu. pět hodin týdně. start ve středu. světe div se, já se těším! a to luku nade všechno miluju. o to víc si ho pak užiju. || přečetla jsem knížku hana. chápu ten hype a to nadšení všech čtenářů. po přečtení knih hotýlek a slepá mapa od aleny mornštajnové jsem ani nečekala něco méně kvalitního. skvělý příběh. knedlík v krku na konci. dnes začínám po docela dlouhé době další severský detektývní román od camilly läckberg s názvem andělíčkářka. mám chuť číst. hodně číst. a luka mi to umožňuje. a hlavně kojící polštář mi to dost umožňuje a ulehčuje. včera jsem chtěla pobavit mysl, a tak jsem si pustila film dítě bridget jones. mně se to z těch třech filmů líbilo úplně nejvíc. čím je mark darcy starší, tím je lepší. to za prvé. a má to konečně ten finálně dobrý happyend, toť za druhé. mám v merku pár dalších skvělých filmů. ale mým cílem na zítřek je někde dohledat film červená o operní pěvkyni soně červené. zatím jsem na internetu nikde na film nenarazila. ještě zkusím zkouknout archiv čt. pak bych moc ráda viděla film po strništi bos, také je mi na internetu zapovězen. a v neposlední řadě pak the sick big. nebo the big sick? teď nějak nevím. a kromě zítřejšího zpracování loňského účetnictví, které potřebuju v nejbližších dnech dovalit účetní, mě čeká krasopisně to-buy list na jaro.

Too Faced Chocolate Gold paletka očních stínů
korále či náušnice od značky ko-ra-le
Longchamp kabelku
džíny s vyšším pasem
tenisky (NB nebo converse. anebo třeba něco úplně no name. lol)
mokasíny
plavky. vcelku i dvoudílné. 
podložku pro Luku. nějakou hezkou. neutrální barvy. žádná divočina.
a taky nějakou hrazdičku. ale něco lahodícího mému oku. a doufám, že i jeho oku.
bílou barvu. lak. šmirgl papír. šedou barvu. 
regál z Ikea. spíše dva regály. a pár prken na polico/stůl do obýváku. instagram inspiration.
nějakou z knih nakladatelství absynt
diář
aroma lampu.

stačí. že jo. zítra přepisuju. musím si naplnit inkoustem pero. a objednat bombičky do pera druhého. || jdu přilehnout ke koťátku. téra

čtvrtek 1. února 2018

dnes jsem se probudila do února před osmou. nakrmila jsem luku, který hned začal znovu usínat, a vydala jsem se s boříkem ven. to je takové moje provinění. resp. já to tak cítím. mám hrozně černé svědomí, že nemůžu hned po svém probuzení vzít psího kámoše na plnohodnotnou ranní prochajdu, že to všechno závisí na tom, jak luka spí nebo nespí. a i když spí, jsem nervozní a v rychlosti s boříkem během deseti minut obkroužím blok a mastíme domů. pokud je luka vzhůru a už nezabere, stojím mezi hlavními dveřmi a bořík se venčí před domem. rychlovenčí. pak čekám, až luka během dopoledne zabere a nestane-li se tak, než se nasnídám a hodím do gala, beru šátek, dám do něho karbanátka a vyrážíme s boříkem na vodítku ven. || včera jsem byla s karbanátkem po doktorech a pak jsem zakotvila s mojí sestrou a mamkou na kávě. luka to prospal. jak jinak. včera mě také čekala první vana. vysypala jsem do ní půl pytlíku bílé soli z manufaktury a zalezla si do ní i s princem ládíkem. toho jsem dnes konečně dočetla. řechtala jsem se jako blázen. prostě popis poláků byl brilantní (nemyslím to pejorativně, a ani ládík to tak nemyslel, protože jeho setkání s matějem bylo obohacující a plné humoru). smála jsem se vlastně téměř nepřetržitě. jen jedna kapitola byla věnována historii a genocidě arménů, kde žertovat opravdu nešlo. u ziburových knih mě baví nejedna věc. první, že se člověk někam podívá. druhá, cestuje zcela jinak. třetí, zibura používá skvělé jazykové prostředky. čtvrá, vzdělává. já se z jeho knih vždy tolik nového dozvím. přečetla jsem teď už jeho třetí knihu a těším se, kam se vydá pak. || dnes jsem se pustila do knížky aleny mornštajnové s názvem hana. téměř každý ji řadí do toho nejlepšího, co v loňském roce vyšlo. já se k ní dostávám až teď. poté, co jsem už přečetla z pera téhle autorky knihy hotýlek a slepá mapa. obě ty knihy bych zařadila k tomu nejlepšímu, co jsem v loňském roce přečetla. ba možná i jako to úplně nejlepší. během dvou kojení jsem přečetla devadesát stran hany, a je to pro mě stejně impozantní jako předchozí dvě knihy. má to sílu. || abych nekrněla filmově, stáhla jsem si dnes film dítě bridget jones. já mám bridget fakt ráda, ale tenhle třetí film jsem ještě neviděla. jasně, žádná intelektuálština. ale prča. doufám. nedávno jsem tu zmiňovala, že jsem začala koukat na film woodyho allena všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat). první příběh se šaškem mě fakt moc nezaujal, ale pak mi to přišlo super. ten poslední příběh byl i na můj vkus dost ujetý, ale bavila jsem se. || teď se jdu přitulit ke svému koťátku, hanu si dám vedle postele, protože mě čeká pár kojení. tím, že je luka pořád drobátko, musím ho budit v noci vícekrát. hrozný. sám se budil jednou a já si lebedila. zase to v noci nepřeháním, nechávám ho vyspat, vzbudím ho jednou navíc. ale přes den ho kojím často a hodně. tak snad přibere. když vidím ta instagramová dítka v jeho věku s buclatýma nožičkama a tvářičkama, říkám si, co to jsem za matku. ale on je jako kuřátko moc roztomilý, a věřím tomu, že během pár dnů mu půjde váha nahoru. jdu se k němu přitulit. téra

středa 31. ledna 2018

zítra bude lukovi šest týdnů. šestinedělí za mnou i za ním. zkrátka za námi. připadá mi to jako dlouhá doba, co svého karbanátka mám. ale také jsem si vědoma toho, jak moc to letí. jaké to šestinedělí bylo? chci si to tady zaznamenat, až se budu za deset let rozčilovat, že zase dostal ve škole poznámku nebo neutřel prach, byť jsem ho o to poprosila, abych se mohla dojímat nad tím, že to bylo maličké koťátko. kdysi. a je to reálné. vždyť letos bude mému blogu třináct let. 

luka se narodil císařským řezem. nebyla to plánovaná sekce. a já chtěla rodit klasicky. luka byl krásně nastavený a já se na porod těšila. samozřejmě že jsem někde v hlavě měla zastrčené, že si možná sáhnu až za hranice svých sil, ale to jsem si nějak vůbec nepřipouštěla. brala jsem to zkrátka jako porod. takže jsem neřešila žádnou dulu, žádné speciální polohy, žádný porodní plán. a ježila jsem se kdykoliv na to někdo jen zavedl řeč. brala jsem to tak, že chci-li se cítit dobře, nemůžu jít rodit, ale měla bych jít na masáž či na dobrou kávu nebo proválet den v posteli. porod v mých očích nebyla příjemná záležitost. ale na druhou stranu obrovská zvědavost převládala. luka měl ke konci špatné ozvy, a tak se lékaři rozhodli pro sekci. a i kdyby nerozhodli, tak už by porod dle slov jednoho z nich netrval dlouho. takže na to, že jsem rodila poprvé dobré. v šest ráno minibolesti. od devíti od rána kontrakce po třech minutách. ale pro mě fakt dobře zvladatelné kontrakce, stále jsem mezi nimi měla dobrou náladu a těšila se, co bude. celé mi to hrozně moc utíkalo. ve dvě hodiny mi ovšem píchli vodu a dali oxytocin a pak už to taková legrande grande nebyla. ale tohle trvalo jen dvě hodiny a pak se rozhodli pro řez. přičemž já jsem byla otevřená na osm centimetrů, takže kousek do cíle. lol. tenhle post ovšem nemá být o porodu.

už v těhotenství jsem se extrémně nad vším dojímala. a prvních deset dní šestinedělí tomu nebylo jinak. já si v tu dobu pustit zahraňte willyho, tak budu úplně v prdeli a nic mě neudrží na gauči, šla bych zachraňovat velrybu. nejvíc jsem se ovšem dojímala při pohledu na luku. dokázala jsem na něho zírat dlouhé chvíle a být z toho úplně v tranzu, slzy v očích, husí kůže. jakože tohle je skutečně moje dítě? tenhle zázrak? to se mi, resp. nám. dost povedlo. po pár dnech jsem se srovnala. rychle jsem vklouzla i do té role, které jsem se bála nejvíc. člověka, který manipuluje s miminkem. měla jsem pocit, že tohle nikdy nemůžu zvládnout. ale jen co mi ho dali, přišlo mi to dost přirozené. laktace se rozběhla ještě v porodnici a od té doby se luka živí mým mlékem. teď po šesti nedělích je ovšem pořád malý pán. dnes měl přesně tři a půl kila a měřil 54 cm. byla jsem s ním na kyčlích a v čekárně byl z těch šestinedělňátek největší mrňous. slušný oxymorón. šest týdnů doma s lukou bylo krásných. jednou až dvakrát denně provětrá plíce, ale většinou to skončí jen u krabatění se. má rád nošení v šátku, jízdu autem, cestování ve vajíčku. dokáže všechno to procházení a ježdění zaspat. je to taková žížalka, která by se nejraději plazila, zvedala, otáčela. dnes na kontrole po šestinedělí sestřička konstatovala, že je hodně akční. přesto vypadá pořád jako kuřátko nebo krocánek, jak je drobný. v noci báječně spí, budí se jednou. teď se ho snažím krmit kratší dobu, ale častěji, tak ho v noci jednou navíc budím na jedno kratší kojení, chci, aby přibíral, a nechci mu dávat umělé mléko. z toho plyne určité přenastavení v mém mozku. byla jsem přesvědčená, že nechci dlouho kojit, protože jsem se zcela sobecky těšila na kávu a cigaretu k tomu. to už je dávno zapomenuto. mě už poslední dva až tři měsíce v jiném stavu cigarety přestaly úplně lákat. další věc, kterou jsem si plánovala a zatím se nedaří, je spaní v postýlce, resp. v našem případě v košíku. luka spí s námi v posteli. je to pro mě pohodlné a je nám takhle dobře. vidím, jak je klidný, když si k němu lehnu. byť je předtím třeba smutný, krabatí se, tak se hned uklidní, lehneme si blízko k sobě a on do pár minut spinká. kočárek používám málo. chodím s lukou ven převážně v šátku. mám tak volné ruce a můžu mít na vodítku boříka. sama s kočárkem jsem vyrazila poprvé tento týden k lékařce. cca pět minut od domu, takže se mi nechtělo jet autem a dávat ho do vajíčka, tak jel v kočárku. příští týden nás čekají změny. začínám pracovat. pět hodin týdně. dvě hodiny týdně budu ve školkách, luka bude zatím s mojí mamkou. tři hodiny budu na kurzech seniorů, luka bude v šátku se mnou. během jara bych chtěla učit ještě dva své další kurzy, ale jsou dětské, a lukova paní doktorka mi dnes doporučila, bych se do toho pustila až se skutečným jarem, kdy odezní plískanice, děti nebudou nemocné, luka totiž bude se mnou. a také abych apelovala důrazně na rodiče, že bude-li jejich dítě nemocné, nastydlé, bude-li mít rýmu či kašel, aby byli ohleduplní a neposílali ho na angličtinu. mně se do žádné další práce ani příliš pouštět nechce, luka je maličký, a já si teď aktuálně nedokážu představit, že bych mu věnovala méně času na úkor toho, že budu čas trávit s dětmi jinými. || včera jsem byla na kontrole já, na konci šestinedělí. jizva vypadá dobře, krásně se hojí. resp. je zahojena, jen mám na břiše šlinc. tenhle šlinc mi ale připadá velmi opodstatněný a rozhodně ho neberu jako vadu na kráse. vevnitř jsem celá v pořádku, čímž jsem po téměř jedenácti měsících zase jako předtím. což je hrozně divné. pořád mi chybí břicho. mám pocit, že tam mám prázdno. teď už si tedy zvykám, ale ten začátek byl hodně zvláštní. kór když se mažu ráno a večer po sprše či koupeli tělovými másly, mléky či oleji, a břichu jsem vždy věnovala největší pozornost. teď tam není. stále nemenstruuji, což je taky báječný. ale vím, že i během kojení to přijít může. doufám, že to ještě pár měsíců nepřijde, protože zrovna tohle je fakt báječný. doufám také, že neztratím svoji schopnost poznat plodné dny, a tudíž být schopná se vyvarovat prozatím dalšímu těhotenství. patřím mezi ty šťastlivce, kteří vědí přesně, kdy mají plodné dny, prostě to cítím a pan doktor mi to potvrdil. a dost by se mi hodilo, aby tomu bylo i nadále. v podstatě početí luky byl takový můj pokus, zvědavost. říkala jsem badboyovi, že to určitě takhle lehce nefunguje. no tak ty plodné dny k něčemu jsou, no. lol. 

pokud jste to dočetli až sem, tak se ukláním a smekám. příště zase nějaký non sense post o tom, co čtu, jaký film jsem viděla, co jsem si nekoupila, co si koupit chci a tak. téra

neděle 28. ledna 2018

smutno je mi, smutno. i nějaké ty slzy byly. o pár lidí víc si zvolilo nulový morální kredit, hulvátství a strach. chrabrý zeman je ochrání od zlé evropské unie, invaze uprchlíků a toho odporného eura. připadá mi, že čím dál víc lidí není spokojeno primárně se svým životem a přehazuje zodpovědnost na jiné. a tak se pak může stát, že ti lidé zvolí tak, jak zvolili, ale zjistí, že se nic lepšího nestalo. každý je za svůj život a štěstí zodpovědný sám. zeman nedá nikomu více peněz, lepší práci a nepozvedne naši ekonomiku. kór když prodává slovenské zetory. a ještě k tomu v menším množství než jaké prezentuje médiím. a protože zemana volilo spíš větší množství lidí ne příliš přemýšlivých, čekají teď velké věci. a asi bych jim dost přála, kdyby jim zeman, resp. spíš systém, dal nějak na prdel. věřím, že pro ty, kteří lpí na zdravých hodnotách, mají rádi vysoký morální kredit, slušnost a gentlemanství, se nic horšího nestane. budou skřípat zubama, ale uběhne pár let, a na trůn se konečně dostane důstojná a slušná osoba. ale ti nešťastníci, kteří neustále spoléhají na andreje, pitomia a miloše, budou nešťastní dál. 

viděl jste někdo allenův film všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (a báli jste se zpetat)? moc jsem se na ten film těšila a nemůžu se zakoukat. chci pokračovat na předporodní vlně filmů woodyho allena. luka má teď asi zase nějaký růstový spurt, vytáhl se, a nadšeně se krmí i přes hodinu, takže jo, mě čeká kupa filmů a seriálů. || v pátek jsem nechala dítko doma, odstříkala mléko do lahvičky, badboy se vrátil z práce, a já vyrazila na dámskou jízdu. resp. takové narozeninové posezení v milé dámské společnosti. hrozně jsem si to užila. před půlnocí jsem opatrně sondovala, jak jim to doma jde, protože jsem odcházela a luka plakal. badboy mě zpravil o tom, že luka je sice v pyžamku a jakžtakž spinká, ale je hrozně neklidný. a tak jsem už nepokračovala do koktejlového baru, ale jela se přitulit ke svému koťátku. napoprvé takhle stačilo. 

včera jel badboy do frýdku-místku skládat, takže mě čekalo sólo odpoledne a sólo večer. uvázala jsem karbanátka do šátku, vzala boříka na vodítko a šla jsem s mými rodiči a rudou na prochajdu, a pak jsem to zaparkovala u nich, dívali jsme se na výsledky voleb, pili kafe, přijela sis&tony, a odcházela jsem až v podvečer. dnes je to takový líný den jen s procházkou pro psího kámoše, aby si to venku trošku užil. || poslední týden bez práce přede mnou. ale zítra pro jistotu kardiologie s karbanátkem, v úterý kontrola na konci šestinedělí u mého lékaře, ve středu s karbanátkem k jeho praktické lékařce a pak na kyčle. doufám, že v úterý mi dá gynekolog zelenou, abych už mohla do vany. těch olejů, pěn a solí co tu na mě čeká. lol. téra