pátek 28. června 2019

poslední týden byl moc fajn. v pátek jsem byla "oslavit" svůj poslední den s cifrou třicet čtyři. vlastně ani ne tak slavit, prostě si jen tak být. než se to překulí do pětatřicítky. s denisou a fjodorem. přišla jsem domů pozdě, protože jsme na baru hráli město-stát-jméno. samozřejmě jsme to hráli jinak. spisovatel, herec, vodstvo, film, kniha, sportovec. na lístcích, na které se píše útrata. v sobotu jsme vyrazili s badboyem a lučkou do polského minieurolandu. předčilo to má očekávání, krásné to tam bylo. takový hygge nebo zen. nebo co chcete. všechno teď má taková ta cool pojmenování, ne? a nakonec jsem to zakončila nákupem šatů, trička a náušnic. přejezd na chalupu. grilování. a v neděli překvapivé zjištění. // pracovní týden už byl dosti poklidný. v pondělí odpo se obě moje dětské skupinky sešly ve stejný čas, aby společně zkonzumovaly tři litry zmrzliny. opět jsem ztratila klíče. navždy evidentně. ve středu rozdala diplomy a bonbony ve školkách a málem si radostně zatančila. ve čtvrtek rozloučení se seniory nad kávou. domluvili si, že se oba kurzy spojí v jeden. jupííí. a od září jedeme znovu. // zítra rodinná oslava na chalupě. a pak už tam budeme pobývat. příští pátek máme s badboyem velkou oslavu mých i jeho narozenin s našimi kamarády. bude to parádní. si myslím. // udělala jsem itinerář cesty k moři a poznávání. a vo tom to je. nejsem moc plážový typ, i když moře miluju a považuju za osmý div světa. dnes mi dorazily druhé plavky. // prosimvás veselí od třeštíkové prostě ne! co však ano to je vendulka od ondřeje kundry. btw rovnou si přečtěte i rozhovory s medou mládkovou, když už budete v tom. manželka mezi námi mi přišla taková nemastná neslaná. ale jsem těchto vztahových krimi přečetla už mnoho. a teď čtu konečně marokánku. léto budiž jmenováno časem knih a čtení. také tour de france a občas nějakého filmu. téra

středa 12. června 2019

rozhodla jsem se, že do konce června dočtu všechny knížky z knihovny. to jest pět nebo šest kusů, a přes léto pojedu z vlastních zdrojů či z knihovny mých rodičů, protože já i oni disponujeme fakt skvosty, které musím přečíst a stále to odkládám kvůli tomu, že si vždy přinesu něco nového. takže jsem teď přečetla. podařilo se mi toho přečíst teď docela dost. tohle je má píseň. několikavrstvý nedlouhý román zasazen na tři kontinenty a do několika dekád. úžasný cop z odeonu. rozhovory s papežem františkem bůh je mladý. knihu michaela třeštíka jen aby, řekla moje žena, mořskou modlitbu od khaleda hosseiniho, prapodivnou muslimskou pomstu od ivy karlíkové, sochařskou elegii ctnosti a neřesti slovenského autora dušana šimka, pověsti a teď začínám číst manželka mez námi. takže thriller. /'/ aranel mi tu psala pod minulým postem, ať naznačím, o co šlo. ale já nikdy moc explicitně nepsala. a nejspíš ani nezačnu. už to, že tady luku nazývám pravým jménem a nedávám mu přezdívku je pro mě velká otevřenost. ale v reálném životě jsem hodně otevřená a možná bych nemusela. takže asi tak. // teď už ale musím otevřít aliexpress nebo spíš wish, odkud všechno chodí rychleji, a urychleně si objednat plavky. už včera bylo pozdě. a moře nepočká. nic nepočká. zase budu mít asi na deset let plavky, haha. // dovařila jsem na zítřek polévku, jdu si zalézt s knížkou, do půlnoci si číst a pak dobrou. téra

pondělí 10. června 2019

včera to bylo čtrnáct let, co si píšu blog. dá se vůbec říci, že si ho píšu, když to tu klidně nechám tři týdny ležet ladem. ale nemám v plánu přestat psát úplně. je to moje místo. moje forma sebevyjádření. a taková jistota. protože co je větší jistota než čtrnáct let psaní? // a co že se všechno stalo za poslední dobu? nic a všechno. takže vlastně konstantně stejné. rozumíme si. sobotní návštěva broumovského kláštera. knihovna. prefektář. zákristie. kaple. a taky skvělá domácí malinovka a bezinkovka. a bárbí s míšou se konečně poznaly. dvě moje nejlepší kámošky, které jsou narozeny ve stejný den i rok. bylo to skvělý. taky jsem tuhle seděla dlouho s fjodorem, což je aktuálně můj knižní guru asi. půjčil mi ďáblův slovník a já byla nadšená. po čtvrt roce nekomunikace mě koloušek smazal z fejzbuku. chápeme, že je to největší druh pomsty v dnešní době. haha. včera na obrubníku jsme se tomu s denisou smály. prý jsem ho znemožnila víc. myslím, že on se znemožnil sám. // čtu. čtu hodně. nicméně vím, že na metu sto přečtených knih v roce 2019 asi pomýšlet nemůžu. to protože jsem byla cca první dva měsíce tohoto roku opravdu liknavá. // a už plánujeme letní dovolenou. protože prostě chceme si užít, vidět, zažít, poznat a ochutnat. lučka poprvé u moře. a na cestách delších než tři dny. / btw blíží se mi třicetpět. příští sobotu. to je drámo. to už je takový věk "nelíbí". alespoň mně ne. zdá se mi to takové definitivní. to už je střední věk, že? a co se divím. utíká to. přímo to letí. mílovými kroky. vždyť lukovi bude teď rok a půl. hotový kluk. // jdu poobědvat, než se mi to moje krásné dítě zase vzbudí. // jo a urazila bych si ruce za tu zprávu, kterou jsem si troufla přes messenger poslat. tak uvidíme. téra

pondělí 20. května 2019

tenhle týden zdá se býti takovým volnějším. odpadl mi dnešní ranní kurz, šla jsem učit až ve tři. no a badboy odjíždí tento týden až dnes, v pondělí v noci, takže jsme se ráno všichni vyspali a vyrazili do polska pro plíny a malý nákup do tamního lídlu. luka po desáté dopoledne odpadl a šel spinkat, já dočítala šošu a najednou pic, padly mi oči a tvrdě jsem usnula. nějak jsem v rámci kómatu zaznamenala, že brutálně leje, ale k sobě jsem přišla, až když dorazil badboy z úřadu, kde si vyřizoval pas. zítra mám volno. ve středu pak jen jednu školku, jelikož ta druhá výletí. paráda. // po dočtení šoši, kdy jsem se musela dovzdělat v židovské terminologii, jsem se pustila do knížky tohle je má píseň. opět téma židovství. nicméně jde o vzpomínky a je to několikavrstvý příběh. tolik skvělých knih se mi tu nakupilo. naopak nesleduji žádné seriály ani filmy. mám pomyslný seznam toho, co chci vidět v archívu čt, mám stažené nějaké fajn filmy, ale zaměstnává mě především literatura. začínám se těšit na léto. na prázdniny. minimální pracovní povinnosti.nedostatek internetu na chalupě. knihy. filmy. grilování. pohoda. // lučkovi jsme koupili golfky. a obratem se mi podařilo prodat kočár. a pokud se mi ještě zadaří mít v budoucnu druhé dítě, kočárek si pořizovat nebudu. luku jsem rok a půl nosila, stále ho nosit chci, a budu to tak dělat případně i s druhým dítkem. // no nic. to předbíhám. teď tu sledujeme hokej. moc jsem přála lotyšům proti švédům. bojovali statečně jako lvi, ale prostě to nestačilo a do čtvrtfinále nepostupují. teď sledujeme kanadu s dánskem. ale půjdu si zalézt i s čajem a knížkou do postele. a ten déšť venku, tak ten mě těší. téra

neděle 12. května 2019

jana šrámková a její příběh hruškadóttir. a pak běžím do knihony pro šošu od singera, neboť fjodor říkal, že je nejlepší. tolik věcí, kterým nerozumím. židovská kultura je tak obsáhlá. stále dohledávám. a když už v té knihovně jsem, co sejde na tom, že mám doma velkou kupu na přečtení, beru další. mezi nimi historii arménie. protože co já vlastně vím o arménii? tak málo. ostatně stejně jako o některých našich panovnících či pivu. pivo je zásadní. pivo bude v kvízu. pivo nepiju. mám asi tři týdny na to, abych začala. nebo si alespoň ledascos nastudovala. lol. // včera jsem se vydala s clariss na svět knihy. ano, na ten svět knihy, o kterém jsem loni tvrdila, že už mě tam kvůli vedru a počtu lidí nikdo neuvidí. a bylo to sakra báječné. krotila jsem se. moc. koupila si jen dvě knihy. viděla alenu mornštajnovou, nečekala na roberta bryndzu, protože asi tři kilometry fronta. viděla z dálky pár svých ig přátel. a moji oblíbenou míšu salák, jejíž instagram mě moc baví. té jsem to říct musela. proboha, kolik mi je, že jo. muhaha. // večer s anet, deni a sidem v baru. hokej. sid se vrací z prahy, kde jsem mu domluvila rande. a byť je pražská naplavenina tady na východě, píše mi už se těším domů. domů jako do prahy nebo sem? no přeci sem. za váma. // ms v hokeji je zatím paráda. a finále ligy mistrů a evropské ligy? anglický sen. téra

neděle 5. května 2019

duben byl fajn měsíc. a hrozně utekl. navštívila jsem berlín. zase po pěti letech a bylo to báječný. protože prostě my si s holkama nesmírně vyhovujeme. byla to naše čtvrtá společná cesta za hranice všedních dní. předtím dvakrát londýn a jednou varšava. nasály jsme hlavně atmosféru, okoukly nějaké ty pamětihodnosti, povalovaly se v parku, šly do místní hospody, pokoupily v primarku (klasika, že jo), snídaly na sluníčko před bistrem a večeřely falafel ve skvělém (ne)tureckém podniku. také jsem tenhle měsíc docela četla. zjistila jsem, že mojí oblíbené lucii konečné vyšla knižní prvotina vířivka a hned jsem si ji běžela koupit, abych ji během odpoledne doslova zhltla. také jsem přečetla dvě detektivky - novinku od roberta bryndzy smrtící tajnosti, které mi přišly mnohem lepší než předchozí kniha chladnokrevně, a novou knihu samuela bjorka clona. obě jsem si taktéž koupila v minulých týdnech. poté na mě už pomrkávala běsa od dity táborské. tam doporučuji mít přečtenou malinku. opravdu jsem ráda, že jsem četla běsu až po malince, kupa věcí by mi jinak nedávala smysl. teď jsem přečetla skvostnou knihu aleny mornštajnové tiché roky a začala jsem číst houbařku od viktorie hanišové. tak mohl to být ještě o chlup čtenářsky lepší měsíc, ale nebudu pindat. // luka v době mé nepřítomnosti vyřadil ze slovníku slovo máma a zařadil slovo táta. ani můj návrat z berlína ho nepřesvědčil o comebacku. // čarodějnice jsme strávili tradičně na chalupě. tento pátek jsem se účastnila vědomostního hospodského kvízu, kde jsme ze sedmi týmů skončili druzí. jako dobrý, ale já soutěživka chci vítězit. snad na konci května v dalším kole. lol. // a také pojetí slova přátelství některých žen je fakt k smíchu. jako koule na noze. téra                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                        

pondělí 8. dubna 2019

už se mi snad ani nechce opakovat, jak minulý týden utekl jako voda. evidentně můj život dost proudí. haha. změnila jsem barvu nehtů, mám hezký růžový lak. pro příště se ale vracím k červené. růžová mi připadá ke mně taková nepatřičná. nehodí se k tomu červená rtěnka. lol. ale zase k tomu ladí růžové tenisky new balance či růžové baleríny, které normálně vůbec nenosím. jakože baleríny. ne růžovou. // minulý týden jsme strávili s lukou opět o samotě. badboy cizina. v úterý s jednou káťou a jejími dvojčátky na prochajdě po čska, ve čtvrtek s druhou káťou na kávě v čska. do toho všeho pan luka dostal horečky, protože po očkování a rostou stoličky. takže paráda. ironicky samozřejmě. konečně se mu jedna ze stoliček prořízla, boule však trčí na několika dalších místech dásniček. upřímně, nečekala jsem to, ale stoličky jsou fakt peklíčko. // my si s míšou a háňou zatím bookly ubytování v berlíně, kam příští týden frčíme na tři dny. teď řešíme flix bus. těšila jsem se na totální pohodu a pak přijde zpráva primark je od našeho bytu deset minut pomalé chůze. takže tam zavítáme, jak jinak. // čtu pražské jaro od simona mawera. krásná knížka. škoda, že u ní nemůžu sedět a neustále ji číst. s ročním batoletem to není stoprocentně možné. viděla jsem teď film grbavica a pátrám dál po filmech z bývalé jugoslávie, potažmo válečné či takové, které mají přímou spojitost právě s válkou. // luka je zloban, co se mi tu snaží dostat k notebooku a vzteká se. tak zase příště. téra