neděle 16. ledna 2022

vítejte u mě v novém roce. jsem mizerný psavec. ale to jsem takhle mizerná už několik posledních let. vím o tom, nebojte. ale nemyslím, že se to nějak zásadně zlepší. i dnes mám notebook zapnutý vlastně docela čirou náhodou jsem si dnes zapnula notebook. potřebovala jsem vyfakturovat angličtinu, a tak mě napadlo otevřít i blogspot. // jak rychle jsem začala se studiem, tak rychle jsem to i zabalila. několik týdnů pro mě nebylo nic jiného než škola pozdě do noci, brzká vstávačka, protože chlapečci prostě vstávají docela brzy, a moje podrážděná nálada během dní. oba chlapečci se moc těšili na vánoce, hodně to prožívali. oba. a já se na to nedokázala pořádně koncentrovat. to mě moc mrzelo. nakonec ten prosinec tak rychle profrčel. // byl to zajímavý rok, ne že ne. teď mi došlo, že každý rok dělám takové shrnutí, bilanci předchozího roku. to se teda teď nechystám, a než zase otevřu blogger, bude duben, a to už bude trošku off topic. tak snad tak ve zkratce?

mates oslavil 1. narozeniny, už mi to přijde strašně daleko a neuvěřitelný, protože teď mu budou za necelý měsíc dva roky, nezavře pusu, je strašně paličatý, dělá gumový nohy, vzteká se a je zároveň neskutečně veselej. // někdy na jaře mi napsala spisovatelka a scénáristka lucie konečná, že by se mnou moc ráda udělala rozhovor do časáku marianne bydlení do rubriky samy sebou, to byl teda zážitek. v květnu přijela ke mně domů a bylo to, jako bychom se znaly věky. celé to bylo prostě boží. já její blog čtu už léta a vždycky mi přišla báječná. úplně jsem si říkala, jaké by to bylo ji třeba potkat v praze na ulici a říct ji, jak ráda ji čtu. no a najednou jsme u mě doma popíjely kafe, povídaly si, prohrabávaly se programy divadelních představení, která jsem navštívila. v červenci pak přijeli z časopisu mariane b., aby to tu nafotili a v srpnu časák vyšel. velká věc pro mě. // v červenci jsme s kamarádkou míšou vyrazily na víkend do polské lodže. no to byl vejlet za všechny prachy. spaly jsme na ulici a v sobotu radši odjely domů. máme centrum prochozené v noci křížem krážem. nicméně nás to neodradilo, v létě chystáme repete. týden na to jsme pak s badboyem a kluky jeli do chorvatska. tentokrát šibenik. kvůli katedrále zapsané na seznamu unesco jsem ho měla dlouho na wishlistě. no a cestou zpět víkend v zagrebu. paráda. // přečetla jsem jen přes padesát knih, letos mířím výš. dostala se na dvě vejšky. luka začal chodit do školky, která zatím u něho nemá moc velký úspěch. vlastně s tím sama vnitřně dost bojuju. on je introvertnějš, navíc má vývojovou dysfázii, což je trošku handicap. věc je ale tam, že mě prosí pokaždé, aby tam nemusel. a já ho neposlechnu a ve středu, čtvrtek a pátek ho tam na dopoledne odvedu. strašně se mi to vnitřně příčí. takhle jsem pořád zavřená v těch starých pitomých vzorcích toho, jak se na názor dítěte nikdo neptal a prostě z pozice dospělých se na dítě tlačilo a muselo konat tak, jak chtěl rodič. já se snažím vychovávat kluky jinak a tady zklamávám. možná lučku, hodně sama sebe. nemyslím si totiž, že děti do školky chodit musí. ale možná nejsem jen dost silná na to, abych to snášela poslouchat od okolí. každopádně on nepláče, nedělá scény, jde tam. jen si myslím, že se naučil to tam nějak přežít a těší se, až si pro něj přijdu a až budeme zase spolu. 

během podzimu jsem byla dvakrát ve wroclawi, jednou z toho to bylo vlastně předvánoční. taky jsme si s háňou a míšou udělaly malý říjnový výlet do klodzka, což bylo úplně krásný. // mohla bych napsat seznam skvělých knih. taky plány na letošek. ale mám tu puštěné přátelé, trochu mě bolí záda, mám jít vyvenčit boříka, chci pokračovat ve čtení knížky prsa a vajíčka a pak půjdu spát. zítra dvě angličtiny a jinak pohoda s chlapečky. // ale jinak za měsíc bratislava, pak nové tetování, v létě sarajevo a mostar už ale. a ta lodž. a uvidí se. téra

Žádné komentáře :