Jarmilka

Můj včerejší den byl ve znamení divadla. Jeli jsme do HK, kde se v Klicperáku hrála Jarmilka. V hlavní roli se představila Pavla Tomicová, která podala úžasný výkon. Až bych jí tu naivitu a jednoduchost věřila. Padesátá léta, kladenská Poldi a tehdejší atmosféra, plnění norem, socialismus, odbory... a do toho naprosto obyčejný příběh těhotné svačinářky Jarmilky, která se na tancovačce "spustí" s Jaroslavem a přijde do jiného stavu. On však o tom nechce ani slyšet, nezajímá ho, chová se k ní drsně. Ona, plná iluzí, doufá, věří a namlouvá si. Syrovost jazyka, jednoduché avšak výstižné kulisy, dokreslují opravdovost 50. let. Působivá hra, která vás vtáhne do děje, stanete se součástí Poldi Kladno.

Velký podíl na atmosféře a vůbec celé hře má písničkář Vlasta Třešňák. Disident, jemuž byla po roce 1974 zakázána jakákoliv veřejná činnosti, v roce 1982 emigroval do Švédska, později se přestěhoval do Německa a od roku 1990 žije převážně v České republice. Otextoval hudbu k Jarmilce, sám se doprovázel na kytaru a foukací harmoniku.

               

Vlastimil Třešňák: 

Vůně salámu, solviny a melty

Smutný, šťastný

každé ráno ten dělník vypadá

beznadějně prázdný

se večer zpátky domů vrací

Píchačky cinknou

a on vyjde ze dveří

tisíce takových

večer fabriky zvrací

tramvají domů

s jedinou myšlenkou

na teplou večeři

a ráno znovu, znovu, znovu, znovu...