i long to go back...

    

    

... to je syndrom snad každé aupairky, kterou znám. go back to london to live there. nemůžu na to město zapomenout. a i když jsem se tam párkrát vrátila, nikdy jsem se nenabažila. realita, že bych se tam vrátila a usadila? v mých očích maličko utopie, protože už nechci dělat aupairku, nechci dělat za barem a properjob s vystudovanou českou filologií? moje nejlepší kamarádka mila se před rokem a půl přestěhovala z londýna do portsmouthu. za přítelem. teď se rozcházejí. mili se nikdy nedala přesvědčit, že k práci za lepší peníze se dostane přes rekvalifikační kurzy. jenže kancelářská práce? to by si prý musela podřezat nudou žíly. a tak vždy pracovala v nějakém obchodě a její příjmy stačily na nájem, poplacení účtů a pak už musela obracet každou penny. teď má sice nějaký job v portsmouthu v nemocnici, ale je to jen P/T a odstěhování od teď už expřítele je komplikované. prahu mám ráda. možná potěšitělé, naivní, hloupé, ale z hlediska mého měřítka jediné město, kde chci žít a realizovat se. alespoň dokud jsem relativně mladej člověk. // irsko jsme s myslitelkama už dávno zavrhly. resp. s veronikou. věřím tomu, že by věrka jela, kdybych kývla. strávily jsme tam léto a můžeme vůbec říct, že jsme byly v irsku? za tu dobu pět dní volna. dublinem jsme se poslední odpoledne ploužily jakomrtvoky po půldenní cestě z roundstone, tedy přes celý zelený ostrov - ze západu na východ, a předchozím festivalu, kdy jsme jely čtyři dny téměř nonstop v kuse a poslední propařenou nocí. v podstatě nebýt spousty fotek, které mám, nevím, zda bych si troufla říct, že jsem byla přes léto v irsku. // auparkování mělo takových svých výhod. a nemít v česku svého bubeníka, asi bych se tenkrát jen tak nevrátila. zvykla jsem si, měla jsem fajn rodinku, skvělé kluky, se kterými jsme si celý ten půlrok hráli na theIncredible life, kdy já byla elastic girl, ben byl dash a jack byl jack-jack. úsměvné. mám spoustu fotek, spoustu vzpomínek a přání od kluků na rozloučenou s tím, že jsem jejich nejlepší elastic-girl. hrozně ráda jsem jim před spaním četla. nebyla to má povinnost, ale já se jí tak nějak ujala, byla to příjemná tečka na konci dne (vlastně tou bývaly několika hodinové telefonáty s mým bubeníkem třikrát týdně). seděli jsme na jedné posteli, oni oba dva v pyžamkách, ben v zebřích bačkůrkách, které jsem mu pořád podstrkovala, protože byly zkrátka nejlepší, a četli jsme si. // občas jsem si připadala jako služka, když jsem měla milion práce přes den. každý den to samé - vytřít celý barák, všechna tři patra, vyluxovat, utřít prach, vycídit koupelny, pondělí, úterý a středa vyměnit povlečení, prát, žehlit, uááááá. ve čtvrtek jsem se zabývala vívc kuchyní, moje nejmilejší činnost, vždy jsem si vybrala nějaké skříňky, které jsem vycídila a přerovnala. volná odpoledne v knihovně na millhill, či trajdání o brodwayi nebo edgware. weekendy s holkama v centru. i loved it. 

druhá, pouze letní aupairkovská štace, byla zkušenost, ale asi bych ji příliš opakovat nechtěla. dva měsíce v lůně přírody mezi londýnem a brightonem. jeden dvou a půl letý rozmazlený chlapeček, super pes a absence lidí. gail pochopila, že pro mě asi není přílišné terno být dva měsíci na samotě, kde není nikdo, s kým bych si popovídala, s kým bych někam vyrazila. snažila se mě brát po okolí, vymýšlela akce, přesto jsem o weekendech nejraději utíkala do londýna, kde jsem přespávala u mili a trajdala jsem po londýně, protože mila většinou v práci. naposledy jsem byla v londýně "na otočku", když mi jana umožnila podívat se na zápas chelsea. byla jsem jako ve snech, když jsem otevřela mailovou schránku a tam byla tahle nabídka. od té doby věřím, že člověk je v podstatě hodný tvor. já měla pocit, že se takové věci nedějí, že lidé nedělají věci nezištně. a tady stálo, že mi půjčí na zápas permanentku a můžu se jít podívat na drogbu a co. tenkrát jsem janu vůbec neznala. pamatuju si, že se mě pokoušela kontaktovat přes blog na konci mého letního aupair pobytu, leč protože jsem za tři dny odjížděla zpět do česka, nějak jsem to nechala plavat. hrozná pecka je to, že vám někdo takhle věří. nechtěla po mně ani občanku ani pas jako záruku, že jí permanentku přinesu zpátky. prostě mi jen ukázala vstup do správného gatu a já najednou seděla mezi "modrýma". 

chtěla jsem psát úplně jiný post; a najednou zírám, jak se ty asociace rozjíždí do všech stran, ubírají se jinými směry... zajímavé, na jaké bázi funguje lidský mozek. xxx včera se slavil macův inženýrský titul. bylo to megafajn. zašla jsem včera do dm drogerie a koupila si nový pudr od rimmelu, protože ten starý se mi rozsypal. neznám hebčí pudr. už s make-upem od rimmelu mám jen ty nejlepší zkušenosti. krásně sjednotí pleť, vypadá pak jako porcelánová. což já, světlounká brunetka oceňuju. už dávno jsem vzdala fakt, že bych byla snědá a dobře se opalovala, a tak si ujíždím na tom, že se ze sebe snažím dělat aristokratku a kupuju si světlý make-up i pudr. tuhle jsem si koupila, ani nevím, od jaké značky už, vysouvací tužku na oči. a po dlouhé době tužka, se kterou jsem skutečně spokojená. linky vydrží opravdu celou noc. a čemu jsem včera ještě neodolala.... potřebovala jsem novou řasenku a na ty od rimmelu byla na 50% sleva, tak jsem si ji koupila. je úžasná. nádherně prodlužuje řasy a neslepuje je. včera jsem si udělala fakt hezké řasy. jako mrkací panenka. // v knihovně jsem si půjčila knížku do klostermanna a světe div se, ono je to čtivé. uf. takže dnešním úkolem je, zdolat tuto knihu. zítra a pozítří jdu na základku učit english. mám prý deváťáky vyzkoušet ze směrů. chůďata malá. 

odcházím na zimní procházku s kávu do bonata. téra