Na hradě sedí šedý vlk s knírem...

... aneb začal letní semestr. nejspíš můj poslední tady. hope so. včera jsem si hrozně divně zorganizovala čas, a tak mi nic nevycházelo tak, jak bych potřebovala. měla jsem jen dva bloky a oba fajn. oběd v kohoutovi. večer jsem pořád myslela na to, že musím odeslat přihlášky a že jsem na seznamu dlužníků ohledně kolejného (společně s dalšími stovkami študáků tady, páč máme všichni povolenou určitou částku, kterou si univerzita může stahovat, no a od ledna se zvedlo dph a tím i ta částky, nikdo nebyl připraven, haha). moc do smíchu mi nebylo, kór když mi po půlnoci rastamáma řekla, že mi volali z vrátnice, že tam mám nějaký dopis. to se mi spalo. byla jsem nervozní. velmi pozitivní věc včera byla ta, že mi katedra dala razítko na žádost o čtvrtý termín. probuzení do mlhavého rána bylo pěkně pesimistické. přede mnou se kupila spousta zařizování a cítila jsem se tak neklidně. na studijním mi dali potvrzení, která jsem potřebovala přiložit k přihlášce a rovnou mi podstrčili obálku, kde byl schválen děkanský termín. to mi vykouzlilo úsměv na tváři a lepší náladu. poté jsem běžela vybrat a vložit to na účet univerzitě. tak snad už teda nejsem dlužník, mám na to papír:). další nepříjemná věc se týkala reklamace bot. nevím, jaké s tím máte zkušenosti vy, ale obvykle narazím na takové prodavačky, kterým musím složitě vysvětlovat, že nejsem žádný kamzík, který se ve slušivé obuvi šplhá po stráních. loni na jaře jsem se odchýlila od značky adidas a koupila si první nike, které byly na ťapkání sice super, ale na podzim jim praskla podrážka. já, starý to bordelář, jsem neobjevila účtenku, a tak jsem se na ně pouze smutně dívala, věděla jsem, že nosit je už nebudu, ale nemůžu je reklamovat. v pondělí jsem dělala doma revizi svých pokladů a v jedné krabici jsem mimojiné objevila účtenku. uf. nechci to zakřiknout, ale poslední dva dny mám pocit, že ne všechny prodavačky a úřednice jsou protivné neuctivé baby. včera v jaroměřském liedlu, kde jsem si kupovala vodu na cestu vlakem, na mě prodavačka soucitně zírala, když jsem táhla batoh, notebook a kabelku, zeptala se mě, zda jedu do školy a popřála šťastnou cestu. dnes u bati byly naprosto milé prodavačky! byla jsem z toho zaskočená. a do třetice všeho dobrého jsem narazila na neuvěřitelně milou paní za přepážkou na poště. tak snad brzy opět nepřijdu o iluze.

odeslala jsem přihlášky na magistra a fofřila na předmět týkající se filozofie náboženství. mám super téma na seminárku, ale je toho všeho fakt kotel na to, že jde jen o přednášku a k tomu povinně volitelný předmět. // taky se mi podařilo přehodit jeden předmět, takže ho nemusím plnit náhradním plněním, ale můžu na něj skutečně chodit. literatura. jak jinak, lol. 

mám jít ke zděndovi sledovat sáblici ďáblici. kluci si udělali na pokoji plátno a chodí se k nim zírat na zoh. jenže nejsem nějak ve formě, a tak mám v plánu zírat na zápas interu a chelsea na netu, pak to na chvíli přepnout na sáblíkovou. myslím, že zápas mezi ruskem a kanadou bude hodně velká paráda, ale nejsem si jistá, jak vydržím. a už vůbec ne na naše s finskem. uvidíme. budíka si dám. 

čtu souběžně žert od kundery a matku od čapka. hudbou posledních dní je album autoportrét od udg. na konci března mají mít koncert tady ve vlaku na kolejích, jaj. téra