pondělí 29. března 2010

no a o tom to je

       exactlyWHATu

po dost dlouhé době jsem udělala něco pro sebe. obarvila jsem si nově vlasy. celý rossman nedisponoval borůvkovou barvou, tak jsem prubla třešeň. ovoce jako ovoce. uvidíme, až to za deset minut smyju. ale počítám, že to bude awesome. veřejně si tu stěžuji na rossmana a schleckera. oni prostě v těch roztomilých kolekcích essence a basic ty laky, co chci já a všude na všech blozích jsou, nemají. ten světlezelinkavej. a to už se mi konečně začínají nehty vzpamatovávat po gelovkách. 

ráno jsem šla opět na foniatrii, už jsem si říkala, jak mám hlas docela v pohodě a že mě bolí jen tehdy, kdy delší čas mluvím. no a ono nic. pořád to není ok, teď musím desetkrát na foniatrii znovu, pomocí injekční stříkačky a tlusté jehly mi vstřikují jakýsi lék přímo na hlasivky. pak jsem šla na lymfo, ta jsem dočetla, než jsem usnula, básnickou sbírku od jiřího gruši a začala jsem číst životopis oty pavla, který je velmi zbeletrizovaný, napsala ho jakási mladá holka. zatím se tam teda pořád píše o svalech lea poppera a tak. tak snad se už brzy prokoušu k tomu podstatnému. bylo mi doporučeno, abych v rámci udržení si nervů na uzdě omezila čtivo. tak mi to přišlo jako dobrý nápad. nicméně na chalupě jsem objevila dalších šest věcí, co jsem si dovezla a mimo jiné i správnou pětku. čtivo mého mládí. znáte, ne? takové ty dobrodružné příběhy těch čtyř dětí a psa. tak čtu správnou pětku na pašeráckém vršku. muhaha. a ještě jedna věc. kolik z vás přečetla švejka? ani já ne. povinná četba je většinou jako nepříjemný komár, že jo. i když já už jsem tomu na svém studijním oboru uvykla. ale švejka jsem teda nezkusila. jenže to pak přijdete do nějakého semináře literatury a vyučující dá otázku, zda jsme četli to a to a my vypadáme jako jelítka, páč samozřejmě nečetli. a tak jsem nechtěla, aby došlo na to, že v seznamu literatury nebudu mít haška. resp. do včera by mi to bylo asi tak jedno. jenže já objevila hrozně vtipnou knížku povídek. a hned jsem ji stihla přečíst. a smála jsem se u toho. no tak dost. 

chelsea přehrála aston villu 7:1. pecka největší. plzeň vypadla s tygrama, chjo. doufám, že teď jim nařeže eaton, ačkoli to není můj oblíbený klub od dob, co tam chytá hašek. už to opakuju asi tak po stosedmnáctý, vím. a jsem mrzutá z výsledku mezi slovanem a jabloncem. jablonec prohrál! 

s bakalářkou jsem pohla impozantně musím říct. jéééé, ted koukám z okna a jde tam můj spolužák ze základky a střední. 

ve středu ekšn v lbc, veverka slaví narozky. a v pátek ekšn v náchodě. se těším jako dost. téra

4 komentáře :

Alice[[openidhttp://livinginthewonderland.blogspot.com/]] řekl(a)...

Cha Správná pětka to jsi mě fakt pobavila to jsem jako malá milovala! To bych si chtěla někdy přečíst znova...a ještě Stopy hrůzy :)
a vlasy budou určitě awesome :)

terka řekl(a)...

Snad všechno od Enid Blyttonové jsem milovala:) Stopy hrůzy, na těch jsem si taky ujížděla:)) // barva na vlasech nice, líbí se mi snad víc než ta borůvková a jaký hází odlesky:))

Adonis aka Martina řekl(a)...

Joj, taky furt přemýšlím, že bych změnila barvu. Dřív jsem měla pořád nějakou třešňovou, borůvkovou, fialovou atd - a teď mám už snad věky (asi tak přes rok) černou. Jenže ta se těžko vymývá. A to jsem chtěla nějakou fakt křiklavě fialkovou. Cha. Jsem odsouzena k doživotní černé asi. Joj a btw v poslední době jsem taky nějak nostalgická, že bych si jako přečetla nějakou knížku z dětství, ale krom Bylo nás pět jsem v knihovně nic nenašla! Řekni kde ty knížky jsou! Mno nějakej ten Hašek tady je taky, ale spadá do seznamu knih, ke kterým se asi nikdy nedostanu! Ach jo.

terka řekl(a)...

černou jsem měla léta, pak jsem jí nějak probarvovala borůvkovou a časem černá byla pryč:) // Bylo nás pět je jedna z nejhezčích knížek;) já jsem lovila na chalupě, tam mám všechny své dětské knížky. a Hašek je hrozně vtiptej pán. můžu teda doporučit skutečn ějen tu Školu humoru, ale nadchlo mě to!