každou neděli touto dobou si říkám, jak to zase uteklo... // víkend byl hrozně fajn. až na pár detailů, ale nesmím být puntičkář, že jo. // o dvě podlaží výše koupil byt jakýsi muž a ten byt samozřejmě teď dává dohromady tak, aby lahodil jeho oku. to jsem to hezky napsala. rozumím vrtačkám, pytlům sádry, kýblům barvy, i hlukům, které vrtačka či kladívko vyluzují. a dokonce jsem schopná neklít, když se melodie těchto nástrojů rozezvučí v sobotu v osm ráno. nicméně, dva muž přijeli již ve čtvrt na sedm, nosili do bytu různé věci a kdykoliv šli dolů, nezapomněli poslední tři schody seskočit, tzn. cca do úrovně mé ložnice. 18x! a byli dva! takže x2! dobré ráno, téro. // ale zase jsem toho víc stihla. před lety jsem četla úžasnou knížku iana mcewana betonová zahrada. nic dalšího mě od tohoto autora později už nezaujalo. pouze film pokání, ale to bylo hodně dané tím, že hlavní hrdinku ztvárnila keira knightley. no a když jsem tak brouzdala po ulozto.cz, najednou na mě vyskočil film betonová zahrada z roku 1991. a bylo jasno, čemu zasvětím část dne. úplně boží to prostě bylo! chtějte ten film vidět. trošku depka. hodně betonu. nějaký ten incest. smrt. zalití betonem. neutěšené místo. mouchy v kuchyni. ta syrovost byla báječná. // v podvečer jsem si udělala účes ála božena němcová, mimo jiné první veřejná kuřačka doutníků, vzala si svůj černý úbor a vyrazili jsme na výbornou rodinnou večeři. koupila jsem rodičům k narozeninám český film, taťka pak mamce i ten světový film. já mám doma evropu, naši česko. tony má u našich aktivity a dostihy. my prostě na tyhle hry jsme! někdy v květnu jsme si říkali s wesim, když tu byli na návštěvě, že hry, ze kterých člověk něco má, nějak ho nově obohatí, jsou stejně nejlepší. a tak jsem si zarezervovala jako dárek ke svým červnovým narozeninám svět. a dnes jsem si všimla u našich, že tam mají i kriskros, tak příště.
tony mi včera předal tablet, tak mám radost, už se tam na mě smějí některá youtube videa pro děti. koncepce hodin se tím zase maličko pozmění. jupííí. // v sobotu ráno jsem měla neskonalou pracovní radost. sic učím sama na sebe, ale do firem jezdím přes jazykovku. počátkem prosince mi poslali poprvé za ta léta hospitaci. do firmy, kde chodí studenti na hodinu pozdě, odmítají domácí úkoly a nechtějí kopie, pouze práci s učebnicí. moc kreativní prostor tam tedy nemám. a taky jsem nedostala bůhvíjaké hodnocení. proto když jsem v úterý spatřila v jiné firmě opět tu samou didaktičku, trošku mě přepadla nervozita. ale přišla na skvělou hodinu, kde mám bezvadnou skupinku lidí, mělo to spád a fungovalo to tak, jak jsem si představovala. v sobotu ráno jsem otevřela mail a měla jsem tam list s hodnocením. ani jedno negativum!!! zase mě to namotivovalo na další práci.
včera měla liška dámskou narozeninovou jízdu. nakonec jsme byly jen čtyři. makeup revolution potěšil. tak mám radost. markét už dva dny měla problémy s nohou, otoky, bolesti, od lýtka na horu. za sebou ultrazvuk, pohotovost a prášek. před půlnocí se otok zvětšil, sotva se mohla postavit, a tak jsem jí vezla na pohotovost znovu. pan doktor dal ostentativně najevo, že byl vyrušen ze spánku, a tak prásknul dveřmi tak, že mít někdo jen pár chlupů na hlavě, zákonitě z něho vypadají. za deset minut vylezla markét z ordinace se stejným prásknutím. lékaře obtěžoval fakt, že ho vzbudila, což řekl zcela na rovinu, obtěžovalo ho to, že nejde o úraz, zeptal se jí, jak jí má asi pomoct?, když se ho m. zeptala, zda to prásknutí dveří bylo kvůli ní, odvětil že ano. na její konstatování, že svoji práci dělá z vlastní vůle a služby brát nemusí, se jí vysmál. // myslím, že si na něho došlápne lékařská komora. na internetu má velmi špatná hodnocení. // dnes ráno skončila markét ve špitále. s trombózou. je mi blivno z toho, jakému degéšovi chodí na účet každý měsíc peníze ze státní kasy za tohle nechutné chování a neochotu.
dnes líný tenis. jsem příjemně unavená. přípravy. kniha. postel. dobrou s kobrou. téra
btw ten biatlon, co? a ty skoky na lyžích tento víkend!!!
Žádné komentáře :
Okomentovat