proč nemůže být všechno v rovnováze? od rána se cítím mizerně. zase vcelku bezdůvodně. takové stavy mě jednou za čas potkávají, byť stále beru medikamenty. ale vstala jsem v pohodě. jen jsem stále měla během dne takový lehce hysterický pocit. a když se mi zamotalo vodítko do kabelky, chtělo se mi se vším seknout, zalézt si do postele, přikrýt si i hlavu peřinou a prostě jen tak být. nebo spíš dělat, že nejsem. samozřejmě že jsem opět odmítla jít do hospody řešit finance, rekonstrukci střechy, kdo umí a kdo neumí anglicky, "luxusní kočičky" v macově podání. a trpěla bych tím, že mě to tam nebaví. čímž jsem opět opakovaně obdržela od svého kámoše zprávu o tom, že čekal, že se do hospody opět nedostavím, že mám jiné kamarády. na moje argumenty, že ráda vyrazím ven, na inline brusle, že se můžeme domluvit a zastaví se u nás na chalupě, něco ogrilujeme, nenapsal nic, ignoroval je. a završil to tím, že si mě smazal z facebooku. tak takovýhle sračky mám dnes na talíři. snažím se být imunní vůči výčitkám některých kamarádů o tom, že trávím čas i s jinými lidmi. už nevysvětluju. tedy snažím se nevysvětlovat. ignoruju to. a asi to vlastně vypovídá o kvalitě toho přátelství. macovi stačí tři piva a mluví o mně a dalších bezdětných ženách v mém okolí jako o kariéristkách, které budou staré matky, čarodějnice, umřou ještě předtím, než budou mít vnoučata, hlavně že budou mít prachy a kariéru. protože si léčí svůj domácí komplex. mně to prostě tak mrzí. tohle se má dít v beverly hills, nebo alespoň ve věku patnácti let. ne po třicítce, kdy chodíme do práce, trávíme tam většinu dne a vážně by neměl být středobodem vesmíru pátek v hospodě. to tam mám sedět každý pátek až do důchodu, abych byla v přízni?!
je mi z toho všeho tak bídně, že jsem si musela udělat rtěnkové swatche na ruku a pokochovat se kráskami, které ve sbírce mám. a jinak asi půjdu do postele pokračovat v trudomyslnosti. a také dočíst zbytek rozhovorů v časopise dvtv. ten jsem btw favorizovala mezi časopisy. ve své mysli jsem si básnila o tom, jak to bude můj nový top časopis. takže... stál devadesát korun, což je docela raketa, a všechny ty rozhovory jsem na dvtv viděla. z některých bych mohla i recitovat. takže dál favorizuji respekt. || včera jsem si na obšťastnění mysli pustila what if, dnes vyberu něco jiného. téra
Žádné komentáře :
Okomentovat