žiju. a dokonce myslím na blog poslední týdny každý den. věřte, nevěřte, tohle je od května druhý den, kdy mám zapnutý notebook. nemám na techniku poslední cca dva roky kliku. přes léto jsem navíc byla celé tři měsíce na chalupě, kde internet nemáme, koupila jsem si jen víc dat do mobilu, ale fungovat tam na laptopu je nereálné. pak si ho vzal do parády ségřin tony, a teď už ho mám skoro dva týdny doma, abych ho teprve včera večer zapnula. // luka zrovna obědvá dýňovou polévku, mathias si hraje s kuchyňským náčiním na podlaze a čeká, až dýňovka v jeho misce trošku vychladne. takže mám asi deset minut na napsání. jasně, bylo by logičtější usednout k tomu večer, což možná znovu udělám, protože co si budeme, bez třech dnů jsem tu nezanechala ani písmenko dlouhých pět měsíců. a kdo já jsem, abych se takhle nezodpovědně blogově chovala? vedu si to tu od června 2005, tzn. táhnu to tu šestnáctý rok a chovám se jak nezbedná puberťačka, co si odskočí k jiné kratochvíli a nechá to tu ležet ladem. dosti bylo vysvětlivek a výmluv, že? // kromě covidu, který měl prázdniny a pak se vrátil zase v plné polní, zasahuje v podstatě do životů nás všech a my se s ním učíme žít, se stalo i nestalo mnoho věcí. z mého staršího syna se stala žárlivka na toho mladšího, mladší se naučil sedět, lézt i obcházet nábytek, vyrostly mu dolní jedničky, uši má odstáté stále stejně, je to veselý kluk a před dvěma dny mu bylo osm měsíců. luka bude mít v neděli svátek a já se těším, až ho obdarujeme, byť skromně, no a před vánoci bude tříletý. pane jo. já se od září pustila do pár angličtin, resp. nadomlouvala jsem si je, od října jsme to měli odstartovat a přišel další lockdown. start se posouvá. jsem pořád optimistická ale. a věřím i ve vánoční trhy. a když ne, tak v polsku. či v drážďanech. nebudeme se rozčilovat a stresovat předem, že jo. v srpnu se mi narodila neteř. taková ta opravdová. krásná. roztomilá. opravdová proto, že ty ostatní jsou ze strany badboye, což není tak real, jako když vám porodí neteř vlastní sis, muhaha. a tak mají kluci tu nejpravější sestřeničku ever. mates je proti ní teď pořízek, na druhou stranu, za dva roky už nebude rozdíl v tom, kdo z nich se narodil o půl roku dříve a kdo později. #prostěgang // léto na chalupě jsem strávila prakticky sama. badboy stále s kamionem na cestách. bárbí nepojízdná. anička nepojízdná. liška pojízdná, avšak čerstvě zaláskovaná. s denisou fungujeme na bázi každodenního kafrání přes messenger aká nahráváme si zprávy. takže těch návštěv bylo pramálo. spočítala bych je na prstech obou rukou. sis na mateřské. deni s psí odet. liška&anička na grilování. fjodor na kafe. markét na kus řeči. večery na zápraží jsem zasvětila knížkám. ostatně jako všechny večery poslední měsíce. protože přes den už to nejde. oba kluci jsou moc v pohybu a potřebují pozornost. nicméně mám letos skóre už přes sedmdesát přečtených knih, což mi připadá docela dobrý. při troše dobré vůle bych tu stovku letos pokořit mohla. se uvidí. kromě pár sáhnutí vedle mám dobrou ruku na výběr. nakupuju. půjčuju si je. čtu z vlastních zásob. // krajské volby dopadly báječně. nejsem příznivec ano sekty ani žádné jiné aktuální vládní garnitury. a příčí se mi ještě pár dalších nedemokratických stran. nicméně to vítězství ano bylo spíše pyrrhovým vítězstvím, což je velmi slibné, víc než slibné, proč volby do sněmovny příští rok. věřím v dobré zítřky. navíc když si pak čtu přepsané projevy premiéra babiše, která jsou volně plynoucí jako pásmo od apollineira avšak absentující jakoukoliv štábní kulturu, říkám si, jestli jsme fakt země takových voličských hotentotů, že nám tohle nevadí. //  v aktuální situaci mi nejvíc chybí cestování. v létě, když bylo lépe, jsme s míšou a háňou, mými dlouholetými cestovatelskými kumpánkami vyrazily na víkend do polské poznaně. měla jsem ji v merku už fakt dlouho. kvůli tomu náměstí barevnému. až na místě jsem zjistila, že instagramové filtry a přidávání sytosti je fakticky mocné. ale i tak to bylo nádherné. opět perfektní ubytování přes airbnb jen ulici od hlavního rynku. pojaly jsme to celé jako takový gastrovýlet, byť jsme našlapaly mnoho kilometrů. ale upřímně, poznaň je město na jeden víkend. úplně vám to stačí. počasí bylo báječný. autem je to od nás z východu čech přesně třista kilometrů, půlka po šoustce, druhá půlka cesty po dálnici. takže pohoda. // až mě zase něco dalšího napadne, a že to bude za chvilku, zase to sem zaznamenám. něco na způsob toho, že jsem si ze stránek moje bohéma objednala tričko s václavem havlem. nádhera. už nic jiného nepotřebuju. díky. čau. jo a kdybyste si to tu ještě někdo náhodou četl, dejte vědět. haha. téra.