sobota 22. dubna 2006

Jarmilka

Můj včerejší den byl ve znamení divadla. Jeli jsme do HK, kde se v Klicperáku hrála Jarmilka. V hlavní roli se představila Pavla Tomicová, která podala úžasný výkon. Až bych jí tu naivitu a jednoduchost věřila. Padesátá léta, kladenská Poldi a tehdejší atmosféra, plnění norem, socialismus, odbory... a do toho naprosto obyčejný příběh těhotné svačinářky Jarmilky, která se na tancovačce "spustí" s Jaroslavem a přijde do jiného stavu. On však o tom nechce ani slyšet, nezajímá ho, chová se k ní drsně. Ona, plná iluzí, doufá, věří a namlouvá si. Syrovost jazyka, jednoduché avšak výstižné kulisy, dokreslují opravdovost 50. let. Působivá hra, která vás vtáhne do děje, stanete se součástí Poldi Kladno.

Velký podíl na atmosféře a vůbec celé hře má písničkář Vlasta Třešňák. Disident, jemuž byla po roce 1974 zakázána jakákoliv veřejná činnosti, v roce 1982 emigroval do Švédska, později se přestěhoval do Německa a od roku 1990 žije převážně v České republice. Otextoval hudbu k Jarmilce, sám se doprovázel na kytaru a foukací harmoniku.

               

Vlastimil Třešňák: 

Vůně salámu, solviny a melty

Smutný, šťastný

každé ráno ten dělník vypadá

beznadějně prázdný

se večer zpátky domů vrací

Píchačky cinknou

a on vyjde ze dveří

tisíce takových

večer fabriky zvrací

tramvají domů

s jedinou myšlenkou

na teplou večeři

a ráno znovu, znovu, znovu, znovu...

                                                  

2 komentáře:

  1. Nechápu tě, nejčernější proletáři
    miluju tě, tak jak ty miluješ mne
    jsi svatý s propocenou svatozáří
    jsi svatý a nevíš hodiny a nevíš dne

    Jenom ty
    rozezvučíš sirény a zvony
    rozhazuješ žhavé
    tmavě modré špony
    cítíš se plně
    ve své epizodní roli
    jsi šťastný
    plný, velký, velký, velký...

    Malý jsi, malý
    jak stárneš před modlou roboty
    Smutný, ano jsem smutný
    že nechápu tvé neděle a soboty

    Rukávem ze staré košile
    vyleštíš Baťovy šněrovací střevíce
    dvěma prsty ukážeš
    ke štítku promaštěné čepice
    a jdeš
    je mně smutno a nehledám rým
    jdeš se přesvědčit
    jak tě nechápe tvůj vlastní syn

    Pak se vracíš
    smutně rozřežeš
    týden staré noviny
    a vší silou všechno
    nabodneš na záchodě na hák
    a křičet budeš, křičet –
    Klid, klid, klid, klid, klid!

    A já kolem tebe projdu se zavřenýma očima
    ani nevíš, jak dobře znám tvůj byt
    V pondělí tě potkám ve starém saku
    záplatovaném starou celtou
    a vonět budeš jako před týdnem
    salámem, solvinou a meltou
    V pondělí, stejně jako v pátek
    v pondělí, stějně jako v pátek

    Starý budeš, starší
    o jeden jarní svátek
    o jeden jarní svátek...

    OdpovědětVymazat