a kolik je vám let?

mám za sebou dvoudenní ranní blok. to znamená vstávačka v pět, učení od šesti. jakmile mine pondělí a úterý, jsem šťastný člověk, který má pocit, že víkend je tu. lol. někde z vyšších pater hraje kdosi na klavír zcela amatérsky koledy, ale i to mi navozuje tu předvánoční atmosféru. a až dopíšu tento post, vrhám se na odpolední přípravu a k tomu mi poběží vánoční díl bylo nás pět. ten mám stejně nejradši. jsem schopná se na něj dívat i uprostřed léta. kdysi jsem platonicky milovala zilvara z chudobince. toho mladšího samozřejmě. muhehe.

taky dnes je další výroční den. dva roky, co obýváme s badboyem naši klícku. stále se nenaučil mnoha domácím pracem. příští týden snad položí nové lino v kuchyni. tak mu odpustím i to neumyté nádobí. stejně ten čas před dvěma lety, když jsme tu začali bydlet, měl své největší kouzlo. byt zařízený jen tak na půl. adventní kalendáře v obýváku. spánek na matracích. ložnice byla vskutku obydlená provizorně. ale nám se to tak líbilo. nebýt toho, že se matrace rozjížděly od sebe, spíme tak do dneška. téměř každý týden jsem odjížděla s kufrem do prahy na školení na celý týden a můj milý tu hospodařil sám. neměli jsme ještě internet. a trochu té sítě jsme chytali na okně od některých ze sousedů. to byly časy. panečku. 

a jinak mě napadlo, že si tu budu zapisovat hlášky mých předškolních svěřenců. protoe tolika moudra. jednou. třeba za deset let, až si to tu budu číst, mě nebude zajímat, co jsem nosila a jakou kosmo jsem na sebe plácala, ale jaká jsem byla a co mi lidi říkali. tak tedy....

situace první: pondělí. holčička bára se mě ptá tenkým hláskem "a paní učitelko, kolik vám je let?" odpovídám, že dvacetosm. soucitně se na mě podívá, pohladí mě po hlavě a praví "máte vlasy úplně jako moje babička". wtf? jako barvu? nebo kvalitu? nebo jich mám málo?

situace druhá: středa. chlapeček vilda mi povídá: "moje babička má taky takovou hůlku jako vy. ale nosí ji jen na ven. na doma má jinou." (to už je se mnou konec, když mě přirovnávají k babičkám?)

situace tři: kdysi. emma se najednou zvedne, řekne "paní učitelko, koukejte, jak umřu". a skácí se na zem. ostatní chtějí taky umřít.

takových dotazů, hlášek a podobných výřků je mnoho. téra