neděle 16. ledna 2022

vítejte u mě v novém roce. jsem mizerný psavec. ale to jsem takhle mizerná už několik posledních let. vím o tom, nebojte. ale nemyslím, že se to nějak zásadně zlepší. i dnes mám notebook zapnutý vlastně docela čirou náhodou jsem si dnes zapnula notebook. potřebovala jsem vyfakturovat angličtinu, a tak mě napadlo otevřít i blogspot. // jak rychle jsem začala se studiem, tak rychle jsem to i zabalila. několik týdnů pro mě nebylo nic jiného než škola pozdě do noci, brzká vstávačka, protože chlapečci prostě vstávají docela brzy, a moje podrážděná nálada během dní. oba chlapečci se moc těšili na vánoce, hodně to prožívali. oba. a já se na to nedokázala pořádně koncentrovat. to mě moc mrzelo. nakonec ten prosinec tak rychle profrčel. // byl to zajímavý rok, ne že ne. teď mi došlo, že každý rok dělám takové shrnutí, bilanci předchozího roku. to se teda teď nechystám, a než zase otevřu blogger, bude duben, a to už bude trošku off topic. tak snad tak ve zkratce?

mates oslavil 1. narozeniny, už mi to přijde strašně daleko a neuvěřitelný, protože teď mu budou za necelý měsíc dva roky, nezavře pusu, je strašně paličatý, dělá gumový nohy, vzteká se a je zároveň neskutečně veselej. // někdy na jaře mi napsala spisovatelka a scénáristka lucie konečná, že by se mnou moc ráda udělala rozhovor do časáku marianne bydlení do rubriky samy sebou, to byl teda zážitek. v květnu přijela ke mně domů a bylo to, jako bychom se znaly věky. celé to bylo prostě boží. já její blog čtu už léta a vždycky mi přišla báječná. úplně jsem si říkala, jaké by to bylo ji třeba potkat v praze na ulici a říct ji, jak ráda ji čtu. no a najednou jsme u mě doma popíjely kafe, povídaly si, prohrabávaly se programy divadelních představení, která jsem navštívila. v červenci pak přijeli z časopisu mariane b., aby to tu nafotili a v srpnu časák vyšel. velká věc pro mě. // v červenci jsme s kamarádkou míšou vyrazily na víkend do polské lodže. no to byl vejlet za všechny prachy. spaly jsme na ulici a v sobotu radši odjely domů. máme centrum prochozené v noci křížem krážem. nicméně nás to neodradilo, v létě chystáme repete. týden na to jsme pak s badboyem a kluky jeli do chorvatska. tentokrát šibenik. kvůli katedrále zapsané na seznamu unesco jsem ho měla dlouho na wishlistě. no a cestou zpět víkend v zagrebu. paráda. // přečetla jsem jen přes padesát knih, letos mířím výš. dostala se na dvě vejšky. luka začal chodit do školky, která zatím u něho nemá moc velký úspěch. vlastně s tím sama vnitřně dost bojuju. on je introvertnějš, navíc má vývojovou dysfázii, což je trošku handicap. věc je ale tam, že mě prosí pokaždé, aby tam nemusel. a já ho neposlechnu a ve středu, čtvrtek a pátek ho tam na dopoledne odvedu. strašně se mi to vnitřně příčí. takhle jsem pořád zavřená v těch starých pitomých vzorcích toho, jak se na názor dítěte nikdo neptal a prostě z pozice dospělých se na dítě tlačilo a muselo konat tak, jak chtěl rodič. já se snažím vychovávat kluky jinak a tady zklamávám. možná lučku, hodně sama sebe. nemyslím si totiž, že děti do školky chodit musí. ale možná nejsem jen dost silná na to, abych to snášela poslouchat od okolí. každopádně on nepláče, nedělá scény, jde tam. jen si myslím, že se naučil to tam nějak přežít a těší se, až si pro něj přijdu a až budeme zase spolu. 

během podzimu jsem byla dvakrát ve wroclawi, jednou z toho to bylo vlastně předvánoční. taky jsme si s háňou a míšou udělaly malý říjnový výlet do klodzka, což bylo úplně krásný. // mohla bych napsat seznam skvělých knih. taky plány na letošek. ale mám tu puštěné přátelé, trochu mě bolí záda, mám jít vyvenčit boříka, chci pokračovat ve čtení knížky prsa a vajíčka a pak půjdu spát. zítra dvě angličtiny a jinak pohoda s chlapečky. // ale jinak za měsíc bratislava, pak nové tetování, v létě sarajevo a mostar už ale. a ta lodž. a uvidí se. téra

pátek 5. listopadu 2021

takže. měla bych být ve škole. ale nejsem. od rána mi tu jede stream, píšu si a tak. teď mám pauzičku. kluci oba marodí, luku si odvedla moje mum, mathiasek tři hodziny spal, teď si staví z lega. už nám jeden vyučující hlásil, že je otázka, zda vůbec bude za tři týdny škola a nebudeme na streamu úplně všichni. já tam teda asi ani neplánuju jet. sic si k tomu musím dělat kafe sama doma, ale dobrý. udělala jsem si k tomu fešný mejkap, vejstřih taky nechybí, takže v cajku. // čtu jana balabána. už týden. a u toho ještě spolek jane austenové. nemám teď moc kapacitu číst. tak stupidní výmluva. ale realita. dodělala jsem docela slušnou práci do školy. napsala online test. všechno úspěšný. mám radost. a zpracovávám si materiály ke zkouškám. nějak jsem se do toho už zakousla a mám chuť prostě studovat. // sere mě bohemia energy. resp. energie čs, které ani neměly slušnost za poslední rok poslat jeden mail či dopis, že jsou najednou součástí BE. to vím jen proto, že mě BE v srpnu naháněly. // psala jsem už o výletu do klodzka s mými nádherami míšou a háňou? a sekáčovým lovem? úplně nejvíc nejlepší kabelka ever? tak teď zmiňuju. no a minulou středu jsem pobalila kluky, dorazila míša a vyrazili jsme na vejlet do polské wroclawi. to vám byla paráda. nebylo tam plno jako před vánoci na trzích. objevili jsme skvělou kavárnu. prošli centrum, došli na ostrov tumski, kochali se všemi těmi kostely. kluci byli hrozně fajn. teď snad ještě drážďany. uvidíme, jaká bude situace. // mám monsteru a domluvila jsem jí domov přes vánoce, protože stojí na místě vánočního stromečku, a víc místa pro ni nemáme. je dost velká. už se nestarám o kvásek. upekla jsem pár chlebů a pak mě to přestalo bavit. ještě přemýšlím o řasokouli. živých organismů doma není nikdy dost. haha. téra

úterý 26. října 2021

zítra. zítra zase vyrážím. alespoň do polské wroclawi. byla jsem tam teprve dvakrát, naposledy před třemi lety před vánoci. s mojí cestovatelskou parťačkou míšou a chlapečky. minulou sobotu jsem si udělaly takovou malou dámskou jízdu, náš cestovatelský trojlístek zahrnujíc i háňu, se vydal do polského klodzka. centrum. krásná architektura. boží kavárna se skvělým kafem a dortíkem pavlova. tour de sekáče. nejlepší kabelka. pak oběd a proběhnout nákupní centrum, no a zakončit to dalším kafíčkem. a do toho to byl překrásný podzim. ještě nás snad čekají drážďany. já si přála jet moc do lipska. s badboyem a chlapečky. badboy se nejdřív zas tak moc netvářil, protože jezdí přes lipsko dvakrát týdně, ale v neděli se mě na to ptal. takže vlastně uvidíme, co všechno do vánoc stihneme. odeslala jsem důležitý úkol, který jsem do školy měla udělat, mám schválené téma seminárky na jeden předmět a učím se na průběžný test, který píšu online v pátek. rozhodla jsem se využít možnosti streamu a minimálně příští pátek do školy nejet. asi to bohužel do vánoc absolvuju takto. vadí mi, že pro vejšky jsou dané jen takové halabala bezpečnostní nařízení. // čtu. snažím se, byť mám kvůli škole méně času a prostoru po večerech. ale přečetla jsem teď tisíce planoucích srdcí od afghánského spisovatele khaleida hosseiniho. od něho jsem četla už jiné knihy a je to báječný. to báječný berte s rezervou, protože téma je těžké. afghánské prostředí dosti nemilosrdné. ale ten příběh! ach! teď čtu milou oddechovku spolek jane austenové. // jsem už trošku v takové předvánoční náladě, byť teprve končí říjen, přemýšlím o dárcích, objednávám. plánuju si. teď v listopadu bude na kuksu už vánoční trh. po loňské absenci se moc těším. pokud do toho sobeckost neočkovaných a tím se rozjíždějící se pandemie nehodí zase vidle. upřímně se teď dosti bavím tím, jak moji někteří neočkovaní přátelé teď řeší, jak moc jim testy sežerou z výplaty a jsou z toho na nervy. ale čipovat se nenechají. // a jinak zase učím pár kurzů týdně, je to skvělý. docela se to dá i s mými chlapečky sesynchronizovat. s tou školou a svými koníčky, kterých se taky vzdát nechci, je to všechno krapet náročnější. ale baví mě to. a když se zrovna stresuju se školou, říkám si, že to dělám jen pro sebe. nepotřebuju to pro svoji práci, nikdo na mě netlačí. takže mi to prostě má působit radost a nenechám se tím semlít. když by to čirou náhodou nešlo, tak to nepůjde. ale řešit to budu, až to nastane. teď mě to ba.téra

pondělí 18. října 2021

žůa. čtyři měsíce uběhly jako voda a já nenapsala ani řádku. poslední dobou zapínám zase ntb, ale to hlavně kvůli škole, protože máme mraky úkolů, které prostě musím udělat na kompu. no jo. škola. před jedenácti lety jsem odstátnicovala na bakaláři a dál už nešla. ale vrtalo mi to v hlavě dlouho. pro svoji práci jsem ale dokončené magisterské studium nepotřebovala, navíc jsem buď učila od rána do večera a nebo jsem poslední čtyři roky doma s dětma a v kombinaci s nějakou prací se mi tam toho víc nevešlo. ale už delší dobu mi leželo v hlavě to, že bych teda ty dva roky na navazujícím magisterském zkusila. pokud mě někam vezmou. dálkově, of course. tak jsem si podala dvě přihlášky. na karlovu univerzitu. na fakultu humanitních studií a na fakultu sociálních věd. co se nestalo, oni mě přijali na oba obory. a tak jsem šla na fsv. kdybych neměla děti, šla bych studovat oba obory na obou fakultách, protoře si myslím, že jdou dost ruku v ruce. vlastně ten z fhs teď několikrát zmiňovali i na přednáškách na mém oboru na fsv. zatím jsem měla školu jednou a dost přemýšlím, že další dny využiju tak, že budu sledovat streamy. protože mi vadí jeden fakt. máme možnost zůstat doma a sledovat to online. bezva. já se chtěla socializovat a prostě tam být osobně. jenže byť všude proklamovali, že se bude kontrolovat očkování nebo test, nekontroluje se nic, a nás sedí devadesát v nevětrané aule po dobu devíti hodin. // no a kromě školy... byla jsem v polské lodži v létě, a kdo mě sledujete na IG, jistě víte, jak to tam dopadlo, že jsme s míšou strávily noc na ulici a že to celkově byl dost adrenalinový výlet. pak jsem byli s badboyem a kluky v chorvatsku, protrajdali šibenik, tribunj a záhřeb. tam jsem zase zapomněla na zastávce mhd kabelku s plínkou, ubrousky, nabíječkou na telefon a respirátory, no a za půl hodiny tam nebyla. obsah někoho evidentně potěšil. asi si budu muset longchamp kabelku pořídit znovu. trošku po ní truchlím. pak jsem taky nutně zase potřebovala do wamberzic a klodzka. no a klodzko jsme si s mým cestovatelským duem dam daly i tuhle sobotu aká tour de tamní sekáče, kavárny, památky a obchody. a příští týden na den do wroclawi. protože polsko je láska. chraň bůh vás psát, že to tak nemáte. // čtu. čtu.... na něčí poměry hodně, na mé málo. protože prostě přes den se nechytám, kluci potřebují moji pozornost a péči, no a teď mám i dost starostí se školou, a taky mám pár kurzů angličtiny. ale čtu po večerech. a teď dočítám zrovna od khaleda hosseiniho tisíce planoucích sluncí. dost to koresponduje s tím, co se po odchodu spojeneckých vojsk z afghanistánu začalo dít. knížky si pořád půjčuju, kupuju a dostávám. a no a nestíhačka. klasika prostě. ale dnes hosseiniho plánuju dočíst. sic půjdu spát asi o hodinu později, než jsem si vytyčila, ale nedá se nic dělat. zítra dopo mám sezení s jedním z mých kurzů. bývalých kurzů. u kafe. i s chlapečky. lučka už jinak chodí do školky. ale jen na tři dopoledne v týdnu a je tam docela spoko, byť se nijak zásadně nedruží. a je pořád krásně kudrnatej. a mates, tomu bylo dvacet měsíců, pusu nezavře, dělá všechno, co dělá luka a je to hrozný božan. // taky u nás doma v červenci fotili z časáku marianne bydlení, vyšlo to v srpnu. kdo jste si to nekoupil, tak s vámi už neka. haha. // pořídila jsem si monsteru. chlebový kvásek. spoustu náčiní na tvoření s dětmi. taky kabát v sekáči. crossbody kabelku. zjistila, že polské sekáče, hlavně ten v lodzi na hlavní třídě, a pak ten náš místní kostelecký, jsou stejně nejlepší. pražský primark je velké mrzení, nijak mě nenadchnul. a na trhy chci jet do drážďan. i proto jsem si nekoupila dnes v rossmannu při té lákavé akci 1+1 žádný mejkap, protože mě žádný nebere a těším se do polské hebe nebo německého müllera. ale tekutou rtěnku a nějaké pičičandičky na obočí jsem si neodpustila. to zase ne. // budí se mi dítě, tak se s vámi zase na nějaký čas loučím. třeba jen na krátký. kdo ví. téra

úterý 8. června 2021

tak mě vzali na vejšku. no pane jo. na dálkové navazující magisterské studium. do prahy. kdo by to byl řek. no já určitě ne. když jsem skoro dva měsíce rešeršovala, aby ten esej měl potřebnou štábní kulturu a ukázal, že něco znám a umím, říkala jsem si, že je to v pytli. a ono ne. // plánujeme dovolenou, oba už máme za sebou první dávku vakcíny, do té doby stihneme i druhou. a ne, není to jen kvůli cestování a snazšímu životu. ale kolektivní imunita a ohleduplnost k těm, co se očkovat nemohou, byť by rádi a covidu se bojí. a kdo není asshole, tak to chápe. ale dle diskusí je asshole každý druhý. většinou z vysoké školy života. nerada o tom s kýmkoliv diskutuju a nikoho nepřesvědčuju, to ti odpůrci mají tendence to dělat a ještě argumentují jak úplní troubové. // radost z magnesie litery páč nina špitálníková a její svědectví. // jo a mám pocit, že tomu teď je šestnáct let, co si píšu blog. sic už dost sporadicky, ale stále píšu. za dva týdny mi bude třicetsedm a od jednadvaceti jsem blogopsavec, no pane jo. déle mě drží jen cigárka. téra

středa 26. května 2021

když už konečně zapnu notebook, tak se mi nechce psát, protože mám nové nehty a píše se mi blbě, navzdory tomu, že jsou krátké. problémky. // zajímavý poslední měsíc. měla jsem báječnou návštěvu. scénáristka a spisovatelka lucie konečná mi napsala na instagramu, že by se mnou moc ráda udělala rozhovor pro marianne bydlení do rubriky sama sebou. sedla jsem si z toho na zadek. miluju její blog už od vejšky, je skvělá. a ta návštěva u mě doma předčila veškerá má očekávání, lucie je ještě skvělejší, než jsem si vůbec dokázala představit. ještě sem přijedou z marianne bydlení fotit. /'/ četla jsem hodně a teď pět dní nečtu vůbec. včera jsem měla randíčko s pfizerem. z neděle na pondělí v noci registrace a v úterý ráno termín. pecka. vzala jsem si sítě petry dvořákové s sebou na těch patnáct minut čekačky po kočkování. pan pfizer je pohodář, nic mi nezpůsobil, nic mi nebylo. na začátku července se jdu (k)očkovat podruhé. // dnes od léta poprvé sekáč a hned úlovek. jupiiii. takový malichernosti, co. jo a koupila jsem si nové auto. to už není taková malichernost. potřebovala jsem kvůli klukům větší. si řídím jak královna. téra

sobota 17. dubna 2021

stala se mi taková pozoruhodná věc. obě děti mi teď usnuly. ten menší ve své postýlce, ten větší si vlezl do golfek toho menšího a tam usnul.  no a já přecvakávám čt24 a cnn prima news, kde probíhá rozloučení s princem philipem. resp. rozloučení začne až za hodinu, ale rozebírá se tam jeho život, britská monarchie a jsou tam různé rozhovory. // a jinak naše/moje poslední dny? čtu šikmý kostel. druhou část kroniky. honestly? nemůžu se začíst. první díl se mi líbil. ale na seznam svých top knih loňského roku jsem ho nedala. dokonce se tak moc nemůžu začíst, že jsem sáhla po dlouhé trati viktorie hanišové, což je kniha povídek, které mě úplně zarazily do země. její tři romány anežka, houbařka a rekonstrukce byly skvostné, povídkové sbírky jsem se maličko obávala, neb já nejsem příliš povídková holka. bylo to ale silné a nádherné. teď jsem zase po pár dalších stránkách odložila šikmý kostel, abych sáhla po knížce ruského autora pavla sanajeva pochovejte mě pod podlahu. část mám přečtenou a nejsem si jistá, že to dočtu. nebudu se zbytečně nutit do něčeho, co mi nesedí. mám tady kupu knih z knihovny. věděli jste, že jsou knihovny už otevřené? mnoho lidí to neví, a tak v té naší knihovně byly k mání skvosty. třeba chmurdálie joanny batorové. // v neděli první inline brusle, zítra další desítka. potřebovala a chtěla bych častěji, ale je to dost limitované tím, že jsem přes týden sama. zjišťuju, že jen cukrfree mi nestačí. přestalo to na mě fungovat. a to teď jedu cukrfree úplně na dřeň. tak přísně jako v těhotenství. // nevím, proč jsem otevřela blogger, když pořád čučím na ten program o philipovi a nejsem moc pozorný pisatel. tak třeba zase zítra. téra