úterý 26. října 2021

zítra. zítra zase vyrážím. alespoň do polské wroclawi. byla jsem tam teprve dvakrát, naposledy před třemi lety před vánoci. s mojí cestovatelskou parťačkou míšou a chlapečky. minulou sobotu jsem si udělaly takovou malou dámskou jízdu, náš cestovatelský trojlístek zahrnujíc i háňu, se vydal do polského klodzka. centrum. krásná architektura. boží kavárna se skvělým kafem a dortíkem pavlova. tour de sekáče. nejlepší kabelka. pak oběd a proběhnout nákupní centrum, no a zakončit to dalším kafíčkem. a do toho to byl překrásný podzim. ještě nás snad čekají drážďany. já si přála jet moc do lipska. s badboyem a chlapečky. badboy se nejdřív zas tak moc netvářil, protože jezdí přes lipsko dvakrát týdně, ale v neděli se mě na to ptal. takže vlastně uvidíme, co všechno do vánoc stihneme. odeslala jsem důležitý úkol, který jsem do školy měla udělat, mám schválené téma seminárky na jeden předmět a učím se na průběžný test, který píšu online v pátek. rozhodla jsem se využít možnosti streamu a minimálně příští pátek do školy nejet. asi to bohužel do vánoc absolvuju takto. vadí mi, že pro vejšky jsou dané jen takové halabala bezpečnostní nařízení. // čtu. snažím se, byť mám kvůli škole méně času a prostoru po večerech. ale přečetla jsem teď tisíce planoucích srdcí od afghánského spisovatele khaleida hosseiniho. od něho jsem četla už jiné knihy a je to báječný. to báječný berte s rezervou, protože téma je těžké. afghánské prostředí dosti nemilosrdné. ale ten příběh! ach! teď čtu milou oddechovku spolek jane austenové. // jsem už trošku v takové předvánoční náladě, byť teprve končí říjen, přemýšlím o dárcích, objednávám. plánuju si. teď v listopadu bude na kuksu už vánoční trh. po loňské absenci se moc těším. pokud do toho sobeckost neočkovaných a tím se rozjíždějící se pandemie nehodí zase vidle. upřímně se teď dosti bavím tím, jak moji někteří neočkovaní přátelé teď řeší, jak moc jim testy sežerou z výplaty a jsou z toho na nervy. ale čipovat se nenechají. // a jinak zase učím pár kurzů týdně, je to skvělý. docela se to dá i s mými chlapečky sesynchronizovat. s tou školou a svými koníčky, kterých se taky vzdát nechci, je to všechno krapet náročnější. ale baví mě to. a když se zrovna stresuju se školou, říkám si, že to dělám jen pro sebe. nepotřebuju to pro svoji práci, nikdo na mě netlačí. takže mi to prostě má působit radost a nenechám se tím semlít. když by to čirou náhodou nešlo, tak to nepůjde. ale řešit to budu, až to nastane. teď mě to ba.téra

1 komentář :

Aranel řekl(a)...

to je hrozně pozitivní příspěvek! Díky za něj!!