tak mě vzali na vejšku. no pane jo. na dálkové navazující magisterské studium. do prahy. kdo by to byl řek. no já určitě ne. když jsem skoro dva měsíce rešeršovala, aby ten esej měl potřebnou štábní kulturu a ukázal, že něco znám a umím, říkala jsem si, že je to v pytli. a ono ne. // plánujeme dovolenou, oba už máme za sebou první dávku vakcíny, do té doby stihneme i druhou. a ne, není to jen kvůli cestování a snazšímu životu. ale kolektivní imunita a ohleduplnost k těm, co se očkovat nemohou, byť by rádi a covidu se bojí. a kdo není asshole, tak to chápe. ale dle diskusí je asshole každý druhý. většinou z vysoké školy života. nerada o tom s kýmkoliv diskutuju a nikoho nepřesvědčuju, to ti odpůrci mají tendence to dělat a ještě argumentují jak úplní troubové. // radost z magnesie litery páč nina špitálníková a její svědectví. // jo a mám pocit, že tomu teď je šestnáct let, co si píšu blog. sic už dost sporadicky, ale stále píšu. za dva týdny mi bude třicetsedm a od jednadvaceti jsem blogopsavec, no pane jo. déle mě drží jen cigárka. téra