včera jsem díky instagramu zjistila, že byl mezinárodní den nenakupování či co. psaly jsme si o tom s mojí ig kamarádkou žandou, protože jsme v tomhle hodně naladěny na stejnou vlnu. jediné, co řeším, jsou nákupy vánočních dárků, s tím však už vesměs finišuju. a co nakoupit za jídlo na svátky, jakou polévku uvařit na štědrovečerní stůl, a jaký dortík upéct lučkovi k narozeninám. // instagram mě baví moc už léta. studnice plná inspirace. ze všech možných koutů. cestování. knihy. kosmetika. móda. život s dítětem. interiéry. a mnoho dalšího. několik let jsem žila kosmetikou. vyhodila za ní astronomické částky, slzu bych si teď z toho otřela. poslední cca dva roky jsem přišla na to, že toho ve skutečnosti potřebuji ale hrozně málo. že mě nechávají v klidu povánoční a letní výprodeje, black fridays, předvánoční slevové šílenství. a že mi  není jasné, za čím se lidi ženou. náš byt je z půlky ikea, z druhé poloviny pak věci po babičkách, pozůstalosti, sklepy, půdy. nikdy jsem neměla ambice mít drahou sedačku či kuchyň. navíc si myslím, že věci mají sloužit a až v momentě, kdy se jejich životnost chýlí ke konci, by měly být nahrazeny věcmi novými. proto když mi minulý týden sestřin tonda nabízel možnost koupit si nový notebook, televizi a pressovač levněji, protože bez dph, byla to sice milá nabídka, ale absolutně jsem nechápala, proč bych si měla něco kupovat. televizi máme zděděnou, žádné velké plátno, a odpovídá to tomu, že badboy přes týden není doma a já na televizi téměř nekoukám. takže netřeba. pressovač jsme také dostali před lety od mých rodičů, vyměnili ho za jiný, nám slouží určitě už tak šest let dál. není to moderní dělo, nemele sám kávu, je pákový, ale funkční, jednoduchý. a notebook máme každý svůj, takže ani ten nepotřebuji. elektroniku obecně měním v momentě, kdy se předchozí kus stává nefunkčním. jsem hrozně netechnická a nesnáším nové telefony, nové notebooky. to zvykání si. // s garderobou to mám tak, že dobrých sedmdesát procent mého šatníku tvoří secondhandové kousky. kabát mi slouží čtvrtým rokem. 70 procent vlny, za pár korun. teď nově z budapešťského sekáče parka, kterou budu s láskou nosit dalších x zim. myslím, že už znám svůj styl za ta léta. minimalistický, jednoduchý. málokdy mi padne něco do oka v konfekci. džíny kupuju pravidelně v f&f, boty a prádlo nenakupuji v bazarech, ale všechno ostatní téměř ano. teď jsem si v pátek koupila v céáčku černý rolák a válenky a byla jsem úplně paf z toho, kolik jsem utratila. simvás bylo to cca pětikilo, ale i tak. mám ve skříni v podstatě všechno, co chci. vlastně nevím, co bych si měla aktuálně jen tak koupit. nejspíš vůbec nic. // všimla jsem si, že holky, které na ig nejvíc sdílejí nové kosmetiky a hadry, ale nikam nejezdí. sedí doma na zadku a rodičák padne na plenky a kosmetiku. trošku nuda. trošku škoda. málo zážitků. a vlastně každého věc. včerejšek mi ale pomohl si uvědomit, že to dělám dobře. že raději na pár dní někam jedu, navzdory tomu, že si místo toho nekoupím další tvářenku hourglass. že zážitky jsou nejvíc. že věci s historií jsou nejvíc. btw mi v pátek dorazily domů další nohy od šicího stroje, jakožto stolek pod televizi. a takhle to mám ráda. téra