carodějnice. od mala jsem měla tenhle den moc ráda. léta letoucí jsme bydleli na jednom místním sídlišti na kraji města, kde už byly kolem jenom louky a lesy. a byla taková tradice, že každý ten dům měl svoje místo, kde se dělal oheň a pálily se tam právě čarodějnice. když vyrůstáte na novém sídlišti, kde tátové domy stavěli společně svépomocí, tak tam máte všude kamarády ve vašem věku, a tudíž i ty čarodějnice jsou super. pamatuju si, jak jsme jeden rok s martinou, markétou a danuškou udělaly fakt obří čarodějnici a ta se tam pak pálila. letos to bude jedenáct let, co jsme se odtamtud odstěhovali, a byť jsem tam žila asi dvacet tři let, vlastně mi to místo nijak nechybí. dřív to totiž bylo o něčem úplně jiném. málo aut, místa na bunkry, schovky. jednou za čas, když tam jedu, což je fakt zřídka, většinou, když přijely do města kamarádky martina nebo petra, a neměly auto, to ve mně nezanechává už vůbec nic. ale to dětství tam bylo naprosto super. moje nejlepší kamarádky z puberty i dětství jsou pravě z domu. a jsem ráda, že i když málo, že přeci jen udržujeme kontakt, a víme o sobě díky sociálním sítím. moje nejstarší (služebně, nikoli věkem, lol) je martina. o rok starší sousedka, která teď žije už léta s českým manželem v německu. jezdí sem málo, ale vždycky se vidíme. poslední vánoce jsme poprvé neměly svůj 25. prosinec, kdy si dáváme dárky, protože byla na zélandě a v austrálii na dovolené. slavíme spolu svátky, narozeniny, vánoce. a teď čeká své první dítko, tak si právě hodně píšeme a voláme. a je to skvělý. druhá kamarádka apča nejdříve odjela studovat do plzně a pak se před dvanácti lety přesunula pracovně do ústí nad labem. ještě že jsou ty fejzbuky a instagramy a víme o sobě. míša bydlí nejblíž, cca dvacet kilometrů ode mě, ale viděly jsme se po šíleně dlouhé době v září, řekly si, že se uvidíme zase brzy a opět jsme to nedodržely. to je pro nás typické. tak snad v létě. // já o tomhle vůbec ale nechtěla psát. haha. chtěla jsem psát o tom, jak se dnes chystáme na chalupu, kde jsme tenhle týden byli v pondělí i v úterý, jen včera jsme vynechali, protože lilo. a dnes se tam sejdeme celá úzká rodina a budeme grilovat. těším se. // už třetí den sedím u notebooku a zpracovávám pro studovník projecty. ve chvílích volna čtu žítkovské bohyně, které mě příliš nevtáhly. víc se těším na tučkové knížku fabrika a vyhnání gerthy schnirch. v úterý jsem vběhla do knihkupectví, že si koupím nějakou knížku. vzdělanou si prý kupovat nemám, dorazí ke mně v pondělí, malý život od odeonu neměli, a rozpojené státy si asi koupím, ale odnesla jsem si vděk od delphine de vigan. jako nakoupit bych tam mohla bambilion knih. mám v merku další absyntovky. knížky z nakladatelství fra. pár odeonek. nebudu jmenovat, ten seznam by byl brutálně dlouhý. // ztratila jsem nit, neb mathias brečí, tak odbíhám, a do toho mě luka stále někam odvádí, abych se podívala, jak v pokojíčku vaří, nebo zda si může z kuchyně odnést různé hrnce. půjdu udělat tzatziki, pobalit nás a pofrčíme na tu chalupu. téra