Nikdy nevyrostem...

Tenhle weekend jsem opět osiřela doma sama, rodinka si vyrazila do Prahy a já opečovávala Dorotku. V pátek třídní sraz a v sobotu rozhodnutí uspořádat jakýsi mejdan. Je pravda, že kdysi jsem tyhle akce pořádala s pravidelností, a teď už téměř dva roky nic. Už mě otravovaly dotazy, kdy zase něco bude, a tak jsem do toho praštila a rozhodla se takovou menší akci udělat. Sezvala jsem pár lidí a bylo. Trošku trpím pocitem, že když se někde sejdeme v triu - Woltrák, Důša, já, okamžitě jdeme věkově hrozně dolů. Totiž přijde pár lidí, kteří se separují na dvě skupina, jedna sedí v obýváku a dost řeší školu a druhá dělá naprostý kraviny. Ta druhá grupa jsme byli právě my plus pár přihlížejících. Tomáš v jásotu, že v televizi bude duel VyVolených, navrhl, že si uděláme vlastní VV. Takže jsme se "opalcovali", vyzvali a utkali. Myslím, že jsme to naparodovali brilantně. Woltrák i Důša chtěli být "ve studiu při duelu" zajímaví, takže si Tomáš oblékl můj vrchní díl plavek, vycpal je dvěma plyšovými medvědy a Lenka nezůstávala pozadu, taky vymyslela nějakou šílenost. Já, co by Tereza Pergnerová, jsem musela nasadit děsně vážný tón, holt není to legrace a do vily šla zpátky Lenka. Místo kufříků měli košík a kabelku. V životě by mě nenapadlo, že se téměř dvaadvacetiletí lidi budou bavit CELOU HODINU parodováním takové hovadiny. Opět jsem šla spát pozdě, a to i vlivem posunu času, opět padám na hubu jako včera i jako minulý týden a opět se s vámi loučím. Téra