Posun času mě ubíjí... a nebo, jak s příchodem jara, přišla ptačí chřipka do Hluboké:o))

Posun času je fakt zrádnej. Hlavně, když je u vás doma kupa lidí a vám se chce spát a máte pocit, že ráno musíte brzy vstát, aby se pes dostal ven a stihnul se zlikvidovat ten binec, který tu zbyl po mejdanu a byt uvézt do původního stavu, a najednou se to posune ze dvou na tři a vy jdete do postele o půl čtvrté:o/ Mamka se mě dopoledne do telefonu ptala, zda prý budu vypadat jako zombie, jako weekend předtím, kdy dorazili domů z harrachovských svahů, luk a strání. I tentokráte jsem je přivítala v oskarovém tríču na spaní a v takovém ukolébaném stavu. Nikdy bych nevěřila, kolik snů se mi bude zdát během dne. Škoda, že si je všechny nepamatuju, ale vím, že si ségra pozvala domů hroznou spoustu lidí, mezi nimi i Míšu Vanžurovou, která se mnou chodila na základku o třídu vedle a stejně tak i na střední. V tom snu mě ani nepozdravila:o))) Vůbec nevím, kde jsem k ní přišla. Potkám ji tak jednou do roka, pozdravíme se a hned se vyskytne v mém snu. Pak jsem taky jela autobusem s takovým hrozným řidičem, jel jako úplný blázen jakousi sáňkařskou dráhou. No sny jsou zrádné. Nejhorší tam jsou ty vztahy, kdy přijdu do kontaktu s člověkem, kterého znám jen okrajově a proběhne s ním nějaká zápletka, a taky nemám ráda takové ty sny, kdy já, trpící strachem z výšky, jedu po sjezdovce na lyžích a najednou hup a letím vzduchem z nějakého srázu, bléééé:o// No, nemusíte znát veškerá má snová poblouznění:o)) Za chvíli se odporoučím do postele, bo jsem se rozhodla přečíst knížku "Kuře melancholik", tak zuč brus, Téra    ---- PS: Sleep well without weird dreams!!!