úterý 21. března 2006

Skoro lámání týdne a Téra opět řídí...

... čímž vás samozřejmě nechci vyděsit. Pravda je taková, že mě řízení moc baví, ale s parkováním je to se mnou na štýru. Nejdřív jsem to málem projela ve Skalici u babičky před domem keříkama a pak jsem málem nabrala tráboše. Děda mě ještě před tím, než usednul jako spolujezdec, ujistil, že se bojí a mohli jsme vyrazit na chalupu. Dorotka hned utekla k sousedům, asi se chtěla poprat s Benem, ale stihli jsme ji včas odchytnout. Pak už jsem vynášela do chaloupky křesla a bedny s knihama, které tam stěhujeme od pražské babičky z bytu. Stihla jsem si jich asi dvanáct zabavit. No, jsem zvědavá, kdy se dostanu třeba k Arbesovým Romanetům, nebo k Drdově Městečku na dlani. Přivezla jsem si spíš klasiku. S prostorama je to doma taky čím dál horší, knihovna už nemá tu potřebnou kapacitu, teď se knihy zabydlují na poličce na úkor šminek a podobné parády. Ale znáte to, kniha nejlepší přítel člověka. A já k tomu dodávám, člověk nejlepší přítel sám sebe. - V pátek máme ten třídní sraz, a já se napříště distancuju od jakéhokoliv organizování. Ono na tom není nic složitého, ale většina těch lidí obvykle ani nedá vědět, zda dorazí a pak dorazí a dělají největší údivy, jako že měli dát vědět? No jasně, když jim to všem voslím v smskách už podruhé s prosbou, dejte mi vědět, bo mám jít upřesnit, kolik nás bude, podle čehož bude udělán stůl. Taky mi přišla obálka z Liberce, chtějí ještě dodat ověřenou kopii maturitního vysvědčení a potvrzení od foniologa či logopeda, že nešišlám, nešlapu si na jazyk, neráčkuju a jsem tedy způsobilá vyučovat. No já nevím, měli jsme na OBK učitelku, které jsme říkali Ovčí pramen, měla na hlavě vlnu, že by na ni mohli broučci surfovat, a ona opravdu ráčkovala. Naše poslední zvonění ji skoro rozplakalo. Jmenovala se Zlata a spolužák, který ji imitoval, vstoupil do třídy při písničce Zlato, pojď na to, a během vyučovací hodiny jsme pak pustili písničku z pohádky, kde se ráčkuje. Teď mi vypadnul název. Šla jsem si tedy na Město nechat udělat tu ověřenou kopii, chtěli za jednu obyčejnou áčtverku 64 kaček. A ještě to moje vysvědčení tak lustrovala, že jsem se málem propadala do země. Jdu dokoukat hokej a hurá do vany. Zuč, Téra

Žádné komentáře :