malé milé moje

       

       

poklidný a milý weekend. v pátek jsem se rozhodla, že film P.S. Miluji Tě chci vidět, a tak jsem si ho běžela do půjčovny prodloužit. a bylo to hezký, slzydoočíženoucí, něžný a veselý zároveň. nakonec z těch tří filmů vyšel vítězně. protože ten byt ve 4. patře, ve kterém hlavní hrdinka nechtěla vychovávat děti, byl skvělý, newyorský, takový, jaký mně by se líbil. xxx jak jsme diskutovaly s alicí pod minulým postem, asi může být knížka skvělá a určitě se k ní dostanu, jen jsem ráda, že jsem nejdříve upřednostnila film. nejsem jediná, pro koho filmy nedosahují kvalit knih. zažila jsem dvě výjimky. zfilmovaný román pro ženy, který se mi líbil krapet víc než kniha a na stejnou úroveň jako knihu bych postavila sophiinu volbu. ale to především kvůli hereckému výkonu meryl streepové. a náhodou to je poklona jak spisovateli, tak tvůrcům filmu, že film povznesli na úroveň knihy. bohužel v životě hodně srovnávám. s tím, co bylo, je a může být. na všech frontách. pamatuji si to velké zklamání... v xantypě (vychází ještě vůbec?) rozhovor se salmou hayek o roli malířky fridy khalo. pak naprosto senzační životopis fridy khalo od barbary mujici, a pak film... neříkám, že byl špatný. ale v mých očích nevypovídal nic o fridě. nejsem příznivkyní michala viewegha, ale nepopírám, že jsem pár jeho kousků četla. účastníci zájezdu mi přišli nejzdařilejší. ale pouze podoba knižní. u filmu jsem se v kině výsostně nudila. v půjčovně jsem kroužila kolem filmu kmotr. jenomže kniha the godfather je jeden z nejlepších kusů, co jsem kdy četla. a bojím se, že si to filmem opět zkazím. ještě že murakamiho se nikdo zfilmovat nepokouší:) xxx neviděla jsem mikulášovy příhody, abych mohla soudit. doufám, že to bude další film, který nepřekoná, ale dorovná úroveň knihy. 

včera jsem přečetla od jiřího hájíčka selský baroko a nakonec se mi to dokonce i velmi líbilo. dnes se peru s páralem a jeho prózou mladý muž a bílá velryba. nemůžu říct, že by to bylo nečtivé, ale na větvi z toho skutečně nejsem. // dnes jsem se probudila do zasněženého rána, vstala jsem na mé poměry velmi brzy a těšila se na přespolední "akci". oba naši rodičové slaví padesátiny, taťka před dvěma týdny, mamka za týden, a tak byl v bonatu zamluven velký stůl. dalo by se říct, že to bylo přímo v zimní zahradě a hrozně se mi to líbilo. celá naše famílie, babička+děda, strýko a teta, sestřenka, bratránek s manželkou a s oňuchňáníhodným rok a půlletým viktorem. dolu z brabáku sjížděli ulyžovaní sjezdaři, jídlo bylo šmakózní, vybrakovala jsem peněženku eurocentů, švýcarských drobných a českých korun a dvoukorun, abychom s viktorkem mohli házet do malého vodopádu uvnitř restaurace mince a volat "žbluňk". když penízky došly, musela jsem si vyhrnout rukávy a lovit ty původní, aby jsme mohli dělat "žbluňk" i dál:) završili jsem tříhodinové posezení výbornou kávou, někteří štrůdlem či palačinkami. // odpoledne dorazila indiánka a šly jsme do arcany na frappé a pak se přesunuly k nám, kde jsem dostala mnoho užitečných instrukcí, jak pracovat s calculem. sepsala jsem si manuál a doufám v úspěšnou středu. řeknu vám, že se sakra bojím.

s týnkou jsme našim adoptovaly v zoologické zahradě ve dvoře králové k narozeninám zebru. 

tonda hájek zaskákal famozně v sapporu, dnes byl čtvrtý. myslím, že vancouver má jistý. naopak mi připadá, že koudy jede za zásluhy z minulé sezony. jakub janda si musel vždycky všechno vybojovat a koudelka to má téměř "grátis". nechci mu křivdit, protože skákat zřejmě umí, ale k čemu je to platné, když má něco jako "vokno" na můstku a skočí těsně pod buben? 

phonex s bostonem budou nejspíš zahajovat nhl v praze, a pokud to bude všechno takové jako loni mezi tampou a rangers, kdy se lístky na nedělní zápas prodávaly před halou za pětistovku, půjdu tam. 

jdu si přečíst o jekatěrinburgu a londýně z rubriky na vandru v reflexu, a poté se psychicky připravovat na zítřejší návrat do města pod ještědem a všechno to, co mě v týdnu čeká. téra