to be or not to be, that´s a question

       

       

včera jsem se při procvičování grafů a tabulek, kde ovce byly pojídány veverkami, užuž bála, že můj nouťas odchází do věčných lovišť, fakt to tak vypadalo a bohužel mám pocit, že už tu se mnou dlouho nebude. sejčkuju už s tím dlouho, ale teď už skutečně leží na smrtelné posteli a já se bojím, co budu dělat paki. jak všichni víme, jsem hrozně bohatá, zlatý kreditky mi čouhaj z peněženky a místo bílých korunek si nechávám vsázet zlaté zuby, abych byla ještě lepší partie, a tak mě ztráta mého asusu nemůže tolik bolet. kór když jsem na tom tak dobře, že nakupu ve slevách věci, jako pončo, které se na leden dost nehodí. s ubytovacím stýpkem už na mě nikdo nemyslí, na to už letos nemám nárok, jak jsem zjistila v pondělí zhruba v osm ráno, takže super začátek týdne. musím nějak uživit svůj občasný společenský život a hlavně ten komp. mobil už na mě taky pár měsíců pomrkává, že po třech a půl letech má relativně dost, no prostě všechno se proti mně spiklo. musím přečíst otravnou knihu na textologii na zítřek, takže mám o večerní program postaráno, dovedla bych si představit bohulibější zábavu, pomalu začínám pochybovat o následujících čtyřech měsících, které bych měla strávit v lůně katedry českého jazyka, protože jak to vypadalo, že se vše chýlí ke konci, tak posledních deset dní mám naprostý pocit zmaru a stává se ze mě nihilista. přemýšlím, v jaké oblasti bych mohla udělat kariéru, nechtějí se mi prodávat trička na tržnici, ani vysedávat za přepážkou na poště. s novinařinou jsme se již rozkmotřily, na profesi učitelky již zdaleka netrvám. já nakonec zase skončím v nějaké irské hospodě a budu točit pivka takových jako byl john dooley, nebo já nevím. /// fakt se zcela hodně zabývám posledních pět dní svojí budoucností, a nejraději bych jela pomáhat někam do afriky, stavět školy a vyučovat malá černá robátka angličtině a základním počtům (na víc v matice nestačím), nebo bych chtěla pracovat někde, kde budu moct pomáhat s integrací menšin do naší společnosti. jenže za to je vskutku mrzký peníz, takže budu asi muset hledat něco, co mě skutečně uživí. svého času jsme hodně stála o to dělat cestovní delegátku, leč cena kurzu mě maličko zaskočila. zkusila jsem si to předloni na euru ve švýcarsku a byla jsem nadšená, jenže mým handicapem je zase ten pitomej lymfedém. čímž se tedy i redukuje to, že nesmím mít sedavé zaměstnání. tak já nevím, mohla bych se pomalovat zlatou barvou a třeba někde mezi václavákem a staromákem dělat takovou tu nehybnou sochu, co se občas pohne, aby vylekala kolemjdoucí. ale pak bych určitě měla takovou "kliku", že klobouk, který bych nechala položený před sebou, by mi někdo sebral a utekl by, a co si budeme povídat, žádný usain bolt teda fakt nejsem. z čehož teda plyne, že nevím, kde bych mohla řídit lidi, připadat si fakt důležitá a brát za to slušný peníz. xxx takže jsem si dnes pro radost koupila pončo za hubičku a pásek za ještě větší hubičku, abych si udělala radost a spravila náladu. ještě předtím jsem byla s filologama v iceprentau, což bylo nejvíc fajn a teď asi schovám hlavu pod polštář a až ji vyndám, budu číst tu textologii. // taky mě naštvala nominace skokanů na ZOH, která snad ještě není konečná, ale budiž. potěšil mě drogba, jemuž se africkém šampionátu daří a nosí oranžový dres a je prostě nejvíc smart. /// všichni dělají příští týden státnice a já ict. /// ale abych neměla jen ty špatné vyhlídky do příštích pár týdnů, tak za dva týdny jdu na tři dny učit broučky na základku angličtině, pak taky začnou ZOH a 21. února historický moment, jdu do divadla na hrdého budžese. budu dělat nápovědu, páč bych mohla hrzánovou i alternovat, haha. xxx tak! ulevila jsem si trošku tímhle emopsaním a jdu něco dělat. čest práci. téra