sebevědomí nebo sebevražda?

    

    

tuhle jsem se zalekla toho, že reflex zrušil rubriku "na vandru". nicméně absentovala jen v jednom čísle a pak se zase objevila v dalších číslech. byla by to velká škoda, je pro mě velmi inspirativní a zajímavá z hlediska toho, že mě baví číst o jiných kulturách a o tom, jak žijí lidé jinde. můžu porovnávat jen minimálně, protože celkově osm měsíců v lůně británie mi stačilo jen k velmi povrchní konfrontaci, a to nemluvím o svém malém irském dobrodružství. // chelsea posledně vyhrála nad portsmouthem 5:0, drogba střílel dva góly, tak mám zase radost. liga mistrů, jak jsem již určitě zmiňovala, pro mě skončila v momentě, kdy chels vypadla s interem. ale já se zase oklepu a budu ji pozorně sledovat dál. lol. ale premiere league je stále v plném proudu a tam to vidím zatím velmi růžově/barevně, zkrátka dobře:) xxx michal březina dnes zajel čtvrté místo na ms. už na evropě a ve vancouveru předváděl skvělé výsledky a tímto to jen završil. /// tenhle týden byl velmi napínavý. no spíše vysilující. jsem ráda, že je weekend, že jsem doma. byť mě čeká weekend víceméně ryze studijní. v úterý jsem zamířila na konzultace ohledně bakalářské práce. před pár týdny se moje i profesorova vize poměrně rozcházely, nicméně teď mě hned z počátku decentně polekal, ale pak se ty naše vize tak úžasně sešly, že doufám, že bych to mohla sepsat relativně rychle. ten deadline mě trápí. je to brzy. ale měla jsem začít dřív, no. jenže když se rozhlížím kolem sebe, tak nezačal snad nikdo dřív než já. a já už mám tu teoretickou část. byť na ní ještě asi budu dělat nějaké úpravy. xxx ve středu jsem splácala kus té seminární práce ohledně muslimek v evropě. dost se mi hodilo, že jsem k multikultuře v prváku docela načetla. teď z toho těžím. ale stejně. volitelný předmět defacto mimo můj obor a já mám sepsat deset stránek textu řádkování jedna. // přijela jsem domů, pročesala knihovnu a snesla na hromádku to, co bych mohla při troše štěstí přečíst během příštího týdne - tři sbírečky poezie a čtyři vcelku útlé prózy. dnes začnu lustigem a dám ho! // včera jsem byla na té syntaxi. byl to boj. fakt jo. ale vybojovala jsem to. ještě mě čeká ústní část, ale tu si obhájím, tím jsem si fakt jistá. takže to vypadá, že fakt můžu v červnu ke státnicím, když napíšu tu bakalářku. nevím no, chceme jít skutečně jenom dvě. nevím, zda to mám nazvat sebevědomím nebo sebevraždou. nicméně zprostředkovaně jsem se dnes dozvěděla, že jeden z našich vyučujících pravil, že učit se na státnice tři týdny v kuse je optimální. víc to prý nejde. tak jsem ráda. učím se tak nějak průběžně. hlavně všechny literatury, pořád tahám desky v kabelce. a syntaxí ze zvědavosti listuju už taky pěkných pár dní. vím, že se mé psaní teď stále dokola točí kolem školy, ale nedá se svítit, je to teď prostě můj střed vesmíru. občas nějaké weekendové odreagování, jenže jsem pak druhý den nepoužitelná a tím je zabitý půl den. nicméně asi zítra vyrazím. přemýšlím buď o vaťasu, kde hrají sulk nebo něco spácháme s macmacem a co. // včera, když jsem vylezla po té úspěšné písemné zkoušce, kterou jsem si stejně vyhádala defacto ústně, z kanceláře vyučujícího, rozbrečela jsem se úlevou a dostala migrénu. tohle mě štve. docela dost na migrény trpím, hlavně poslední rok a nejvíc, když se mi uleví. už se neumím ani radost z úspěchů. dělala jsem zkoušku z kompů, můj největší strašák už od prváku, dala jsem jí vcelku hladce a dostala jsem migrénu jak sviňa. včera taky. už jsem neměla ani sílu jít na poslední blok od šesti večer. jela jsem k jítě a míše na čaj, chvíli si pak četla a před půl devátou usnula. říkala jsem si, jak se třea v deset vzbudím a budu pokračovat v četbě. omyl. probudil mě budík až v šest ráno.

až já udělám státnice, tak místo radosti se rozbulím a z migrény mi asi pukne hlava. je to normální? jsem pořád unavená, mírně hysterická a mám pocit, že nic nestíhám. kristepane, jak to pak dělají ostatní? rozhodla jsem se, že už se nebudu s četbou nějak extrémně stresovat. přečtu ještě tak dvacet knížek a končím. stejně mi to hlava už nebere.

dnes jsme měli v rámci alexovy hodiny opět skvělou přednášku. přijel jiří hrabovský. majitel ewing public relation a bývalý moderátor ještě československé televize. pracoval i pro mladoboleslavskou automobilku jako tiskový mluvčí. a byla to zatím snad nejzajímavější přednáška vůbec. charizmatickej, bavil mě jeho humor. proto mě mrzelo, že jsem musela o čtvrt hodiny dřív odejít učit angličtinu. za dva týdny václav moravec. juchůůů. jsem velmi zvědavá.

to, že nemám na koleji teď internet, je fakt výhoda. sice, když tam teď nebyla rastamáma a nemám s kým klábosit, se občas trošku kopu nudou do zadku, ale přečetla jsem teď několik divadelních her od čapka, z nudy začala dokonce dlouhou mnou zavrhovanou jarmilu glazarovou a dala jsem si film tristan a izolda. 

pro dnešek tramtadadááá končím, poněvadž mě brutálně bolí záda a taky klíční kost. jsem troska, no. ale já tahám notebook v kabelce a s sebou pořád ty desky s nějakou literaturou a jak to tahám na jednom rameni, tak prostě klíční kost má namále, muhehe. a záda mě taktéž bolí, tak se válím po tom zdravotním míči, což je dost hárdkór, páč máme plovoucí podlahu všude, tak si asi umíte představit, jak tu "plavu", co chvíli sebou majznu na podlahu. radost, no. téra